3 VSPH 1036/2012-B-19
KSUL 77 INS 5875/2012 3 VSPH 1036/2012-B-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Šárky anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulášovice 73, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 5875/2012-B-5 ze dne 13. července 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 5875/2012-B-5 ze dne 13. července 2012 se v bodech I. až XIII. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 77 INS 5875/2012-B-5 ze dne 13.7.2012 v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužnice Šárky anonymizovano (dále jen dlužnice) plněním splátkového kalendáře. V bodě II. výroku dlužnici uložil, aby po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů platila těmto věřitelům na úhradu jejich pohledávek prostřednictvím insolvenčního správce Ing. Aleše Klaudyho nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to tak, že si insolvenční správce z částky placené dlužnicí ponechá odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 900,-Kč měsíčně navýšenou o příslušnou DPH (pokud je insolvenční správce jejím plátcem), a zbytek rozdělí mezi označené nezajištěné věřitele v poměru určeném v tomto bodě výroku. K tomu soud určil, že první splátku uhradí dlužnice věřitelům do 31.8.2012 ze svých příjmů vyplacených jí v průběhu srpna 2012 Úřadem práce České republiky-krajskou pobočkou v Ústí nad Labem, a to konkrétně ze sociálního příplatku a z příspěvku na plnění oddlužení ve výši 2.600,-Kč měsíčně vypláceného dlužnici na základě darovací smlouvy ze dne 21.3.2012 dárcem Martinem Sladkým. V bodě III. výroku soud dlužnici uložil, aby insolvenčnímu správci jeho odměnu a náhradu hotových výdajů uvedenou v bodě II. výroku (tedy částky 750,-Kč a 150,-Kč s případnou DPH) platila po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře vždy nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci, poprvé do 31.7.2012, a to ze shora uvedených příjmů určených pro první splátku vyplacených dlužnici uvedenými plátci v červenci 2012 s tím, že takto bude správcova odměna a náhrada hotových výdajů uhrazena ve výši 672,-Kč a ve zbývají částce 408,-Kč bude uhrazena z dlužnicí složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. V bodě IV. výroku soud přiznal insolvenčnímu správci odměnu za květen 2012 ve výši 375,-Kč a za červen 2012 ve výši 750,-Kč, navýšené o 20 % DPH, a náhradu hotových výdajů vynaložených v květnu a červnu 2012 za poštovné, poplatky KN a CDCP a cestovné do bydliště dlužnice ve výši 1.242,-Kč, s DPH celkem ve výši 2.592,-Kč, které mu budou zcela uhrazeny po právní moci tohoto usnesení ze zálohy na náklady insolvenčního řízení. V bodě. V. výroku soud uložil věřitelům uvedeným v bodě II. výroku, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili čísla bankovních účtů, na které požadují poukazovat určené plnění. V bodě VI. výroku soud přikázal plátci příjmu dlužnice, Úřadu práce České republiky-krajská pobočka v Ústí nad Labem, provádět po doručení usnesení ze mzdy, platu nebo jiného příjmu dlužnice zákonné srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (způsobem dále popsaným), a takto sražené částky vyplácet nikoli dlužnici, ale insolvenčnímu správci na jeho označený bankovní účet; tím bude ve vztahu k příjmům dlužnice od tohoto plátce splněna její povinnost dle bodů II. a III. výroku. V bodě VII. výroku soud dlužnici uložil, aby insolvenčnímu správci na jeho označený bankovní účet poukazovala celou částku příspěvku na oddlužení ve výši 2.600,-Kč měsíčně vypláceného jí na základě darovací smlouvy ze dne 21.3.2012 Martinem Sladkým; tím bude ve vztahu k těmto platbám splněna povinnost uložená dlužnici v bodech II. a III. výroku. Dále soud dlužnici v bodě. VIII. výroku uložil, aby případné získání příjmů od jiného plátce než některého z výše uvedených neprodleně oznámila insolvenčnímu správci. Současně uložil insolvenčnímu správci, aby dlužnicí měsíčně poukázané částky rozvrhl mezi věřitele způsobem uvedeným v bodě II. výroku a poukázal jim je do 5 dnů (bod IX. výroku), aby průběžně kontroloval plnění splátkového kalendáře a řádné plnění povinností dlužnice a aby podával soudu a věřitelskému výboru každé 3 měsíce, poprvé do 15.10.2012, zprávy o průběhu oddlužení (bod. XIII. výroku). V bodě X. výroku soud rozhodl, že částky připadající podle bodu II. výroku na uspokojení pohledávek věřitele č. 3 Stavební podnik Ralsko, a.s., č. 5 PROFI CREDIT Czech, a.s., č. 6 Profidebt, s.r.o., č. 7 SMART Capital, a.s. a č. 13 FAST FINANCE, s.r.o., vyplatí insolvenční správce těmto věřitelům až po zjištění jejich pohledávek v rozsahu, který tomuto jejich zjištění odpovídá. V bodech XI. a XII. výroku soud obsáhl poučení o účincích schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a o povinnostech dlužnice po dobu trvání těchto účinků. V bodě XIV. výroku soud jmenoval prozatímní věřitelský výbor a jeho členům stanovil lhůtu k označení fyzické osoby, která za ně bude ve výboru jednat, a osoby předsedy tohoto výboru. V bodě XV. výroku nařídil na den 19.9.2012 zvláštní přezkumné jednání a v bodě XVI. výroku stanovil insolvenčnímu správci lhůtu ke zpracování seznamu přihlášených pohledávek určených k tomuto přezkumnému jednání. V bodě XVII. výroku soud konstatoval, že usnesení je účinné okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSUL 77 INS 5875/2012-A-14 ze dne 17.5.2012 zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Aleše Klaudyho a nařídil na den 13.7.2012 konání prvního přezkumného jednání a schůze věřitelů. Na přezkumném jednání byly přezkoumány přihlášky č. P1, P2, P4, P8 až P12 (věřitelů č. 1, 2, 7 až 11), z nichž přihlášky pohledávek č. P1, P2, P4, P8 až P12 byly zjištěny v plné výši jako nezajištěné. Nepřezkoumány zůstaly přihlášky pohledávek č. P3, P5 až P7 a P13 (věřitelů č. 3 až 6 a 12); k jejich přezkoumání soud v bodě XV. výroku nařídil zvláštní přezkumné jednání.

O způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře soud rozhodl dle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) za situace, kdy k hlasování věřitelů o této věci nešlo, neboť na řádně svolanou schůzi věřitelů se žádný z nich nedostavil ani soudu nedoručil hlasovací lístek. Zvolený způsob oddlužení shledal soud pro věřitele výhodnějším než oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a to vzhledem k majetkovým poměrům dlužnice, současné výši průměrného čistého měsíčního příjmu dlužnice, která je svobodná a má tři vyživovací povinnosti ke svým dětem, a při zohlednění jejího dobrovolného závazku platit z nezabavitelné části příjmů na své oddlužení částku 5.900,-Kč měsíčně (viz č.l. B-2). Dlužnice při jednání uvedla, že částku 5.900,-Kč bude platit z nezabavitelné části svého příjmu ze sociálního příplatku s tím, že zbytek jí bude postačovat na úhradu nákladů na živobytí. Soud dospěl k závěru, že bude-li dlužnice tento svůj dobrovolný závazek řádně plnit, pak vzhledem k celkové výši včas přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů lze očekávat, že tito věřitelé při oddlužení plněním splátkového kalendáře, budou uspokojeni v částce převyšující 30 % jejich pohledávek. Tento způsob oddlužení navrhla sama dlužnice a připojil se k němu i insolvenční správce, přičemž v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by dle § 405 IZ schválení oddlužení v této formě bránily. Dále soud uvedl, že rozhodnutí pod body II. a III. výroku se opírají o § 406 odst. 3 IZ, co do odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce pak vycházejí z § 38 IZ a § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Tyto správcovy nároky za červenec 2012 soud v souladu s § 38 odst. 2 IZ určil uhradit do 31.7.2012, a to do výše 408,-Kč ze zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že ve zbývající částce 672,-Kč je dlužnice uhradí ze svého, neboť zbytek zálohy bude spotřebován na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce za květen a červen 2012, jež mu soud přiznal v bodě IV. výroku. Při tomto rozhodnutí soud vycházel z judikatury Vrchního soudu v Praze (jeho usnesení č.j. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B-19 ze dne 25.8.2010 a usnesení č.j. KSUL 69 INS 1817/2010, 1 VSPH 1091/2010-B-18 ze dne 24.11.2010) s tím, že rozhodnutí o zjištění úpadku bylo vydáno až v druhé polovině května 2012, a proto má insolvenční správce nárok na poloviční odměnu za květen a na celou odměnu za červen 2012. Přitom má nárok též na náhradu účtovaných hotových výdajů za květen a červen 2012 v celkové výši 2.592,-Kč. K odůvodnění bodů VI. a VII. výroku soud odkázal na § 406 odst. 3 písm. d) a odst. 5 IZ ve spojení s ustanoveními § 277, § 278, § 279, § 293, § 295 odst. 2, § 297, § 298 odst. 1, § 299, § 301 a § 302 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

Protože přihlášené pohledávky věřitelů Stavební podnik Ralsko, a.s., PROFI CREDIT Czech, a.s., Profidebt, s.r.o., SMART Capital, a.s., a FAST FINANCE s.r.o. dosud nebyly přezkoumány, soud pod bodem X. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby jejich věřitelům splátky podle bodu II. výroku vyplatil v příslušném rozsahu dle § 411 odst. 2 IZ teprve po zjištění těchto pohledávek.

Protože na schůzi věřitelů, na niž se žádný z věřitelů nedostavil, nemohl být zvolen věřitelský orgán, soud podle § 61 odst. 2 IZ jmenoval v bodě XIV. výroku z řad přihlášených věřitelů prozatímní věřitelský výbor, jehož členům uložil výše uvedené povinnosti.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Uvedla, že podle tohoto usnesení jí byla určena splátka ve výši 5.900,-Kč a ve výši 2.600,-Kč z daru od M. Sladkého. V této věci ale zřejmě došlo k nedorozumění či k nějakému nepochopení ze strany dlužnice, za které se omlouvá, neboť splátka 5.900,-Kč je nad její finanční možnosti. Takovouto splátku uvažovala dlužnice včetně daru od M. Sladkého, tedy tak, že by platila zbytek do výše 5.900,-Kč, tj. pouze částku 4.300,-Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání dlužnice je přípustné a také opodstatněné.

Podle § 406 odst. 4 IZ odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval. Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 201 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Z uvedené úpravy plyne, že zákon přiznává subjektivní legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v prvé řadě účastníku řízení. I když ustanovení § 406 odst. 4 IZ přiznává právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení v zásadě jen vymezenému okruhu věřitelů, neznamená to, že by bylo možno právo odvolání odepřít účastníku řízení-dlužníku. Úprava subjektivní přípustnosti odvolání je založena především na předpokladu, že rozhodnutí o schválení oddlužení odpovídá návrhu dlužníka, a proto jím-ve srovnání s tím, čeho se domáhal-dlužníku nemůže být způsobena újma. Jestliže však rozhodnutím o schválení oddlužení mohla být dlužníku způsobena určitá újma, kterou by bylo možno reparovat v odvolacím řízení, je k odvolání proti tomuto rozhodnutí oprávněn. O takový případ se jedná i v dané věci, ve které soud prvního stupně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, aniž je opatřil řádným odůvodněním.

Nutno vycházet z toho, že podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, a že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 1 IZ).

Podle § 398 odst. 2 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 o.s.ř.). Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Věcné podmínky, za nichž dlužníku (nabídnuvšímu včasný a řádný návrh, subjektivně k němu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) lze umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněného pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jestliže insolvenčním soudem bylo povoleno řešení dlužníkova úpadku oddlužením (§ 397 odst. 1 IZ), o způsobu jeho provedení rozhodne podle § 402 IZ schůze věřitelů, a to prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně to platí pro hlasování mimo schůzi věřitelů (odst. 3). Jestliže ani jeden ze způsobů nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů podle odst. 3, rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud; učiní tak do skončení schůze věřitelů a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 (při hlasování mimo schůzi věřitelů) do 15 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odst. 5).

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

Jak již Vrchní soud v Praze opakovaně judikoval, ve smyslu § 7 odst. 1 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu. To s tím, že rozhodnutí o schválení oddlužení nebo o jeho neschválení náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno ve věci samé . Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20.1.2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), která musí být vždy odůvodněna, přičemž ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění usnesení, jímž dle § 406 IZ schvaluje oddlužení dlužníka, musí kromě jiného vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná konkrétní skutková zjištění učinil a na jakém podkladě, jakými úvahami se při hodnocení těchto zjištění řídil a jak je právně posoudil. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v písemném vyhotovení napadeného usnesení zjevně nedostál.

Napadeným usnesením soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice, a to ve formě splátkového kalendáře, o níž-při absenci příslušného usnesení schůze věřitelů dle § 402 odst. 3 IZ-rozhodl soud sám v režimu § 402 odst. 5 téhož zákona. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se však soud nijak nezabýval tím, zda v daném případě lze oddlužení provést i ve formě zpeněžení majetkové podstaty, tj. zda dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ lze i při tomto způsobu oddlužení předpokládat minimální třicetiprocentní uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, nebo zda dokonce nemůže skýtat vyšší míru jejich uspokojení než oddlužení splátkovým kalendářem. Taková okolnost přitom má z hlediska volby způsobu oddlužení (o němž tu soud rozhodoval) zásadní význam. Místo toho soud bez jakýchkoli skutkových zjištění o rozsahu a skladbě majetku dlužnice jen konstatoval, že oproti oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bude pro věřitele výhodnější oddlužení dlužnice provedené splátkovým kalendářem. Přitom však ve skutečnosti nenabídl rozhodná skutková zjištění a jejich právní hodnocení ani ke svému závěru, že při oddlužení ve formě splátkového kalendáře, které schválil, lze vskutku (alespoň) onu zákonnou minimální míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů důvodně očekávat.

Při zkoumání přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ je ve fázi rozhodování o schválení povoleného oddlužení rozhodná stávající ekonomická nabídka dlužníka. Tu pro případ splátkového kalendáře představují dlužníkovy příjmy, které jsou pro ten účel postižitelné (podléhají výkonu rozhodnutí nebo exekuci prováděným srážkami ze mzdy dle § 276 a násl. o.s.ř.) a jejichž výše (jednotlivě nebo v jejich souběhu dle § 298 o.s.ř.) s ohledem na vyživovací povinnosti dlužníka a tomu odpovídající zabavitelnou částku umožňuje, aby z těchto příjmů byly nějaké srážky (splátky pro splátkový kalendář) dle § 398 IZ ve spojení s § 277 až § 279 o.s.ř. prováděny. Dalším zdrojem příjmů dlužníka může být pravidelné finanční plnění, které se mu pro dobu trvání schváleného oddlužení splátkovým kalendářem zaváže poskytovat třetí osoba (např. prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací, opatřených úředně ověřenými podpisy stran smlouvy). Jde o finanční pomoc dlužníku určenou jen pro účely splnění oddlužení splátkovým kalendářem, k němuž je proto tento příjem použitelný v plné výši.

Dlužníkova ekonomická nabídka pro oddlužení splátkovým kalendářem je z hlediska § 395 odst. 1 písm. b) IZ dostatečná, jestliže dává předpoklad alespoň třicetiprocentního uspokojení nezajištěných pohledávek dlužníkových věřitelů, které by do oddlužení (v případě jeho schválení) měly být pojaty. Ve fázi řízení po povolení oddlužení a po uplynutí lhůty k podávání přihlášek stanovené v rozhodnutí o úpadku jde o nezajištěné nepodmíněné (a splatné) přihlášené pohledávky, které jsou v daném okamžiku předmětem insolvenčního řízení, neboť nebyly vzaty zpět dle § 184 IZ ani ohledně nich nenastal zákonný následek, že se k nim nepřihlíží (implikující rozhodnutí dle § 185 IZ). To s tím, že u přihlášených pohledávek, jež v době, kdy soud rozhoduje o schválení oddlužení, ještě nejsou přezkoumány, je základním východiskem pro závěr, zda k nim v dané fázi řízení má být přihlédnuto a zda předpoklady pro schválení oddlužení mají být v dotčeném ohledu dále šetřeny, postoj, který dlužník k těmto pohledávkám zaujal v seznamu svých závazků (zda je dlužník popírá a proč)-k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2010 sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Po přezkumném jednání pak musejí být v daném směru vzaty v potaz jak všechny pohledávky již zjištěné, tak i pohledávky účinně popřené (ohledně nichž dosud pro nepodání incidenční žaloby dle § 198 odst. 1 IZ nenastal následek, že se k nim nepřihlíží), a to ovšem-v intencích závěrů R 61/2011-s výjimkou těch popřených pohledávek, u nichž insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2012 sp.zn. KSCB 27 INS 13044/2010, 29 NSČR 22/2012).

Z uvedeného plyne, že závěr soudu o proveditelnosti oddlužení splátkovým kalendářem musí vycházet jak ze zjištění rozsahu nezajištěných pohledávek, které by do oddlužení měly být pojaty (se kterými je třeba ve smyslu výše uvedených judikatorních závěrů nutno počítat), tak i ze zjištění, jaké jsou příjmy dlužníka a které z nich a v jakém rozsahu mohou být pro plnění splátkového kalendáře použity (jaké splátky umožňují). Taková zjištění však soud prvního stupně v napadeném usnesení neobsáhl.

V odůvodnění tohoto usnesení soud předně nekonkretizoval, jaký celkový rozsah přihlášených nezajištěných pohledávek považoval pro své úvahy o přípustnosti oddlužení za rozhodný. V tom směru jen obecně poukazoval na všechny přihlášené nezajištěné pohledávky, jejichž celková výše se podává pouze z výroku usnesení (podle něj činí 955.348,82 Kč, z čehož 30 % činí 286.604,64 Kč). Přitom se ovšem soud nijak nevyjádřil k tomu, zda nic nebrání přihlížet i k oněm pěti dosud nepřezkoumaným přihlášeným pohledávkám. Rovněž výše nároků insolvenčního správce, které by musely být v rámci oddlužení splátkovým kalendářem ze splátek přednostně hrazeny, se podává jen z výroku napadeného usnesení. Celkově vzato se tedy soud v odůvodnění tohoto usnesení nevyslovil k výši plnění, jež by v průběhu oddlužení splátkovým kalendářem musela dlužnice poskytnout, aby došlo k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %.

Pokud jde o ekonomickou nabídku dlužnice pro splátkový kalendář, soud neuvedl žádné konkrétní skutkové závěry o aktuálních příjmech dlužnice a jejich využitelnosti pro splátkový kalendář. Ze stávajících příjmů dlužnice (jimiž měla být podle návrhu na povolení oddlužení řada dávek sociální podpory) bez dalšího zmínil jen dlužnicí pobíraný sociální příplatek. Ten ani nekonkretizoval jeho výší a neuvedl, zda a jaká srážka by z něj mohla být prováděna. Z odůvodnění napadeného usnesení přitom není zřejmé ani to, zda soud při posouzení dostatečnosti ekonomické nabídky dlužnice vzal v úvahu též plnění M. Sladkého z darovací smlouvy ve výši 2.600,-Kč měsíčně, které ve výroku do plánu oddlužení zahrnul.

Z odůvodnění napadeného usnesení se podává pouze to, že soud měl stávající-blíže nespecifikovanou-nabídku dlužnice pro případný splátkový kalendář za nedostatečnou, a že předpoklad minimální zákonné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů považoval za splněný (teprve) závazkem dlužnice, podle nějž bude z nezabavitelné části pobíraného sociálního přípatku na plnění splátkového kalendáře dobrovolně poskytovat částku 5.900,-Kč měsíčně.

Jakkoli není zřejmé, zda soud nezabavitelnou částí sociálního příplatku dlužnice, jež má umožnit onu platbu 5.900,-Kč, mínil jen nezabavitelnou částku připadající na povinného (dlužnici), nebo celou základní nepostižitelnou částku dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., když tuto část daného příjmu nikterak nespecifikoval (protože se jeho postižitelnou výší vůbec nezabýval), podstatná je skutečnost, že závazek dlužnice k takovémuto plnění (přesahujícímu její zákonnou povinnost) neměl (nemohl mít) pro závěr o splnění předpokladu schválení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ žádného významu.

Tak jak při výkonu rozhodnutí nebo exekucí srážkami ze mzdy nelze tyto srážky provádět ve větším než zákonem dovoleném rozsahu, ani kdyby s tím povinný souhlasil (§ 281 o.s.ř.), tj. povinnému nesmí být ze mzdy (jiného postihovaného příjmu) sražena základní nepostižitelná částka, nemůže být ani oddlužení splátkovým kalendářem postaveno na tom, že je dlužník bude plnit též z části příjmu pozůstávající mu pro provedení zákonné srážky, tedy z té části příjmu, jež mu musí zůstat zachována pro zajištění jeho nejnutnějších životních potřeb. Dlužníku sice nelze bránit v tom, aby na plnění splátkového kalendáře dobrovolně poskytoval finanční prostředky i z části příjmu, která mu bude jako srážkami nepostižitelná vyplácena, nemůže však být přijat jako relevantní (vynutitelný) dlužníkův závazek takovéhoto plnění. Jinak řečeno, eventuální budoucí plnění dlužníka z jeho srážkami nepostižitelné části příjmu-i kdyby se k němu zavázal-nemá z hlediska posouzení dostatečnosti jeho ekonomické nabídky pro oddlužení ve formě splátkového kalendáře významu, tj. nelze je nijak zohlednit při zkoumání předpokladu minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů (podmínky přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b/ IZ).

Nutno dodat, že ačkoli soud prvního stupně svůj závěr o proveditelnosti oddlužení splátkovým kalendářem postavil-ovšem nesprávně-na předpokladu jeho plnění z nepostižitelné části příjmu dlužnice (sociálního příplatku), nijak to nevyjádřil ve výroku usnesení, ve kterém jako zdroj splátek pro schválené oddlužení označil jen příjmy dlužnice pobírané od úřadu práce a z darovací smlouvy. Potud tedy odůvodnění napadeného usnesení ani neodpovídá jeho výroku. Zjevně nesprávné je přitom i související rozhodnutí soudu o odměně insolvenčního správce za dobu od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem obsažené v bodě IV. výroku. Podle ustálené judikatury Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení sp.zn. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B ze dne 19.5.2011) má insolvenční správce za svoji činnost vykonanou v uvedeném období právo na odměnu, to však nikoli-jak dovodil soud prvního stupně-v paušální výši příslušející mu dle § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. po dobu trvání splátkového kalendáře, nýbrž v přiměřené výši, již insolvenční soud (s řádným odůvodněním) určí úvahou dle § 5 téže vyhlášky. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s činností insolvenčního správce v předmětném období mu pak soud přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 cit. vyhlášky.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. v bodech I. až XIII. výroku zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud v intencích shora vyslovených názorů odvolacího soudu otázku schválení oddlužení a jeho formy znovu projedná a rozhodne o ní. Přitom vezme v úvahu, že dlužnice se zjevně-jak plyne i z jejího odvolání-v právních souvislostech věci dostatečně neorientuje. Poskytne jí proto potřebná poučení, která zajistí, že dlužnice bude mít možnost (v příslušných procesních mantinelech) podmínkám pro schválení oddlužení dostát, a že rozhodnutí v této věci pro ni nebude překvapivé. V souvislosti s tím ji soud s ohledem na dosavadní výsledky řízení seznámí se stavem věci, tedy i s tím, zda splňuje podmínky pro vstup do oddlužení, zda je splňuje v obou formách či jen v jedné z nich, a jakým způsobem případně může zajistit svoji dostatečnou ekonomickou nabídku pro oddlužení splátkovým kalendářem, pokud právě o tuto formu oddlužení hodlá nadále usilovat. Přitom dlužnici poučí, že z toho hlediska jí třetí osoba může poskytnout relevantní pomoc i přistoupením k jejím závazkům (spoludlužnictví dle § 392 odst. 3 věta první IZ)-k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. října 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva