3 VSPH 1033/2010-A-23
KSPH 55 INS 6515/2010 3 VSPH 1033/2010-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Ivony anonymizovano , anonymizovano , bytem v Rakovníku, Spalova 2261, zast. JUDr. Jiřím Běleckým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 267/1, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 55 INS 6515/2010-A-16 ze dne 30. září 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 55 INS 6515/2010-A-16 ze dne 30. září 2010 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 55 INS 6515/2010-A-16 ze dne 30.9.2010 zastavil insolvenční řízení dlužnice Ivony anonymizovano (dále jen dlužnice) a rozhodl, že po právní moci usnesení jí bude vrácena zaplacená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 11.6.2010 doručen insolvenční návrh dlužnice, jímž se domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Usnesením č.j. KSPH 55 INS 6515/2010-A-6 ze dne 14.6.2010 soud dlužnici vyzval, aby do 7 dnů od doručení usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Toto usnesení pak k odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze změnil tak, že se jí ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení. Usnesení odvolacího soudu bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku a dlužnici zvlášť doručeno dne 16.9.2010. Jelikož dlužnice ve stanovené lhůtě požadovanou záloha nezaplatila, uhradila na ni dne 22.9.2010 jen částku 2.000,-Kč, přestože byla pro ten případ o možném následku spočívajícím v zastavení řízení poučena, soud prvního stupně postupoval podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil. Uvedla, že složená částka 2.000,-Kč byla maximem platby, jíž byla schopna ve stanovené lhůtě na zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradit; další splátky chtěla poskytnout v dalším průběhu tohoto řízení. Namítala, že prostředky k úplnému zaplacení zálohy nemůže vzhledem ke své tíživé finanční situaci získat úvěrem či půjčkou u nebankovní instituce, když je jasné, že by takový další závazek nemohla splatit. Půjčku jí nemohou poskytnout ani příbuzní či přátelé. Jelikož neschopnost dlužnice zaplatit požadovanou zálohu je objektivní, a je zřejmé, že pro nedostatek finančních prostředků by si již nemohla obstarat právní pomoc pro podání případného nového insolvenčního návrhu, mělo by být v jejím insolvenčním řízení pokračováno s tím, že namísto zastavení řízení bude dle § 108 odst. 3 IZ přistoupeno k vymáhání zálohy. Ve spolupráci s insolvenčním správcem by posléze byla schopna své závazky částečně uspokojovat, a to v rámci konkursu, který je pro věřitele nejoptimálnějším řešením. Jinak by věřitelé museli přistoupit k individuálnímu vymáhání svých pohledávek, jež by jen zbytečně zvyšovalo jejich náklady. Dlužnice se insolvenčním návrhem snažila konstruktivně řešit vypořádání svých dluhů, jež nevznikly zcela její vinou. Většina jejích úvěrů byla pojištěna pro případ neschopnosti jejich splácení z důvodů onemocnění, avšak zdravotní diagnóza dlužnice, pro niž jí byl přiznán invalidní důchod, představuje podle 3 pojišťoven výluku z tohoto pojištění, pro niž odmítají pojistné plnění poskytnout. Další pojišťovna se zachovala stejně s odůvodněním, že dlužnice nebyla vedena u úřadu práce, přestože tato registrace po dobu její pracovní neschopnosti (v tzv. ochranné době zakazující výpověď zaměstnavatele) nebyla možná.

Dále dlužnice vysvětlila, že má pravidelný příjem-plný invalidní důchod ve výši 11.519,-Kč měsíčně zvýšený nyní o částku 425,-Kč. Jsou z něj však prováděny měsíční exekuční srážky ve výši 2.123,-Kč. Pod hrozbou další exekuce byla dlužnice nucena podepsat s věřitelem Českou republikou-Ministerstvem obrany dne 22.12.2010 dohodu o splátkách ve výši 1.050,-Kč měsíčně, splátku za leden 2011 již uhradila. Každý měsíc přitom dlužnice vynaloží na bydlení 4.940,-Kč, na zálohu na plyn 100,-Kč, na zálohu na elektřinu a na placení telekomunikačních služeb po 1.100,-Kč, na léky cca 500,-Kč. Přitom má vyživovací povinnost k nezletilé dceři, na níž sice otec přispívá částkou 6.500,-Kč měsíčně, avšak náklady na dceřino stravování ve školní jídelně činí 500,-Kč, na zájmovou činnost 1.900,-Kč a na další výdaje spojené zejména se stravováním, osobní hygienou, ošacením a nákupem školních pomůcek cca 5.000,-Kč měsíčně. Vyjádřila přesvědčení, že s ohledem na tyto okolnosti soud prvního stupně dostatečně neodůvodnil, proč nepřistoupil k vymáhání zálohy, a napadené usnesení je tak nepřezkoumatelné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě Vrchní soud v Praze usnesením č.j. KSPH 55 INS 6515/2010, 2 VSPH 552/2010-A-12 ze dne 7.9.2010 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně č.j. KSPH 55 INS 6515/2010-A-6 ze dne 14.6.2010 tak, že dlužnice je povinna zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet nebo v hotovosti do pokladny Krajského soudu v Praze. Toto usnesení bylo právnímu zástupci dlužnice doručeno dne 16.9.2010 a tímto dnem nabylo právní moci. V určené desetidenní lhůtě však dlužnice na stanovenou zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradila (dne 21.9.2010) pouze částku 2.000,-Kč, zbytek zálohy ve výši 18.000,-Kč v dané lhůtě (ani později) nezaplatila. Dlužnice tedy nesplnila povinnost, jež jí byla pravomocným soudním rozhodnutím uložena, přestože o možném následku nezaplacení zálohy dle § 103 odst. 3 IZ byla soudem poučena.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Za této situace soud prvního stupně postupoval správně, když řízení o insolvenčním návrhu dlužnice zastavil, a současně rozhodl, že se skončením insolvenčního řízení bude dlužnici vrácena částka 2.000,-Kč, již na zálohu na náklady tohoto řízení složila. Protože k rozhodné změně stavu věci (majetkových poměrů dlužnice, z nichž insolvenční soud při svém rozhodnutí vycházel) nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 29. dubna 2011

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová