3 VSPH 1031/2014-A-23
MSPH 94 INS 31688/2013 3 VSPH 1031/2014-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 10-Strašnice, Nad kapličkou 3122/20, zahájeném na návrh věřitele: Hypoteční banka, a.s. se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, IČO: 13584324, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2014, č.j. MSPH 94 INS 31668/2013-A-17,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2014, č.j. MSPH 94 INS 31668/2013-A-17, se vyjma bodu XI. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (insolvenční soud) usnesením ze dne 24.4.2014, č.j. MSPH 94 INS 31668/2013-A-17, zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku) ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Vlastu Houdkovou se sídlem v Praze (bod III. výroku), stanovil účinky rozhodnutí o úpadku k okamžiku zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku) a dále rozhodl ve smyslu § 136 odst. 2 IZ , když mimo jiné svolal přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 9.7.2014 (body VI. a VII. výroku) a zavázal navrhovatele-Hypoteční banka, a.s. (dále jen Navrhovatel) k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč (bod XI. výroku).

Soud uvedl, že se Navrhovatel domáhá zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek insolvenčním návrhem, z něhož vyplývá, že uzavřel s dlužníkem dne 8.3.2004 smlouvu o hypotečním úvěru, dle které poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 700.000,-Kč; součástí smlouvy jsou obchodní podmínky banky.Tato pohledávka je dle Navrhovatele zajištěna zástavním právem k nemovitostem v obci Semily. Úvěr byl dočerpán a dlužník byl v souladu s oznámeními banky ke smlouvě ze dne 29.4.2010 povinen provádět měsíční anuitní splátky, a to vždy ke 20.dni v kalendářním měsíci. Dlužník však byl od počátku trvání úvěrového vztahu opakovaně v prodlení se splácením jednotlivých splátek a byl proto opakovaně vyzýván k úhradě dlužných částek, naposledy předžalobní výzvou z 5.10.2011. Dlužník i nadále nehradí řádně a včas, poslední úhrada byla dlužníkem učiněna dne 13.11.2012. Ke dni 2.11.2013 tak měl za dlužníkem pohledávku ve výši 170 458,15 Kč, která je vykonatelná na základě notářského zápisu NZ 262/2013 ze dne 18.4.2013, sepsaného notářským koncipientem Mgr. Leošem Mitáčkem. Navrhovatel uzavřel, že je tak zřejmé, že pohledávka navrhovatele za dlužníkem je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není hrazena déle než 3 měsíce.

Navrhovatel uvedl v návrhu další dva věřitele, o nichž mu je známo, že mají za dlužníkem existující pohledávky, které jsou splatné a vykonatelné a k jejichž vymožení jsou vedeny exekuce. Dlužník je tak v úpadku, neboť má více věřitelů a jeho splatné závazky jsou po lhůtě splatnosti delší 30 dnů a dlužník je není schopen plnit.

Dále soud konstatoval, že navrhovatel doložil insolvenční návrh zejména fotokopiemi smlouvy o hypotéčním úvěru registrační číslo 3800/065633-01/04/01-001/00/R ze dne 8.3.2004, zástavní smlouvy k nemovitosti z 8.3.2004, výzev k úhradě, předžalobní výzvy z 5.10.2011 a notářského zápisu NZ 262/2013 z 18.4.2013 a dalšími doklady.

Soud uvedl, že usnesením ze dne 10.12.2013 (A-7) dlužníkovi uložil, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu do třiceti dnů a předložil soudu listinné důkazy, kterých se bude v řízení dovolávat s tím, že nevyjádří-li se dlužník v určené lhůtě, bude mít soud za to, že insolvenčnímu návrhu neodporuje. Soud současně tímto usnesením dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě třiceti dnů předložil soudu seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka, a že jej poučil o jeho právu soudu navrhnout, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením.

Dlužník se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil v podání ze dne 10.1.2014 a uvedl, že pohledávky Navrhovatele uznává a že potvrzuje skutečnosti uvedené v insolvenčním návrhu. Dlužník vysvětlil příčiny a okolnosti své situace s tím, že je přesvědčen, že svoji situaci dokáže v dohledném časovém horizontu vyřešit a zvládnout. Ze seznamu věřitelů předloženého dlužníkem potom vyplývá, že dlužník má tři věřitele.

Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo za daných okolností a stanoviska dlužníka osvědčeno a prokázáno, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než třicet dnů po lhůtě jejich splatnosti a není schopen tyto závazky plnit, protože je neplní ani ve lhůtě tří měsíců po lhůtě splatnosti těchto závazků. V řízení je tedy dána situace podle § 3 odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 písm. b) a c) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a dlužník je v úpadku. Přitom Navrhovatel doložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a k insolvenčnímu návrhu připojil přihlášku pohledávky.

Návrh na povolení oddlužení dlužník v řízení nepodal a s výjimkou svého vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 10.1.2014 již v řízení dále nijak nereagoval.

Proto soud rozhodl na základě § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) a odst. 2 písm. b) a c), § 133 odst. 1 písm. a) IZ a podle § 136 odst. 1 a § 148 odst. 1 insolvenčního zákona tak, jak je to uvedeno ve výroku usnesení.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a návrh na prohlášení úpadku zamítl, anebo věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť jeho úpadek nebyl v řízení osvědčen. Cituje § 3 odst. 1 a 2 a § 136 odst. 1 IZ a s odkazem na ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze (příkladem uvedená rozhodnutí sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008, KSHK 41 INS 1042/2009, 1 VSPH 269/2009 z 19.6.2009), podle níž usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (o.s.ř.), a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí vždy odůvodněno způsobem stanoveným v § 157 odst. 2 a § 167 odst. 2 o.s.ř. Podle názoru dlužníka však napadené usnesení těmto požadavkům neodpovídá, neboť z rozhodnutí není zřejmá žádná specifikace pohledávek dalších věřitelů, vyjma Navrhovatele, tedy jejich důvod, výše ani lhůta splatnosti, jež považoval soud za prokázané, avšak neuvedl, z jakých konkrétních listinných důkazů jeho zjištění plyne, neboť v žádné listině zveřejněné v insolvenčním rejstříku tyto skutečnosti nejsou obsaženy, natož aby byly někým tvrzeny, či prokázány. Insolvenční soud ani neobjasnil svůj závěr, že tito další věřitelé mají za dlužníkem pohledávky, jež jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti za situace, kdy ani Navrhovatel, ani dlužník se k této skutečnosti v žádném ze svých podání nevyjádřili. Namítl, že jeho majetek je dostačují k uspokojení věřitelů ve 100 %. Poukázal nato, že Navrhovateli bylo jeho matkou zaplaceno v mezidobí 20.000,-Kč, avšak Navrhovatel o tuto částku přihlášku pohledávky neomezil a požaduje původní přihlášenou částku. Uzavřel, že eviduje za svými dlužníky pohledávky za provedené kameramanské práce, že má dlouhodobou smlouvu se společností FILMSERVIS, a.s., jež mu garantuje příjem ve výši 1,5 mil. Kč za období dvou let, v neposlední řadě vlastní 1/3 nemovitostí zapsaných na LV č. 2218 pro kat. území Semily.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. d) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 133 odst. 1 IZ nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Podle odst. 2 citovaného ustanovení insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka.

V této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPA 48 INS 6820/2009, 29 NSČR 41/2010-A-73 ze dne 22.12.2010, v němž vyslovil závěr, že ust. § 133 odst. 1 IZ upravuje výjimky z pravidla, podle něhož o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhoduje insolvenční soud zásadně po jednání. Ust. § 133 odst. 2 věta první IZ, podle něhož insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku, neupravuje další, v ust. § 133 odst. 1 IZ neuvedenou, výjimku z tohoto pravidla, nýbrž určuje podmínky, za kterých je insolvenční soud povinen nařídit jednání i v případech popsaných v ust. § 133 odst. 1 IZ. Jinými slovy ust. § 133 odst. 2 věta první IZ upravuje výjimku z výjimky určené ustanovením § 133 odst. 1 IZ.

V projednávané věci podal dne 11.11.2013 Navrhovatel insolvenční návrh, na základě něhož bylo téhož dne zahájeno insolvenční řízení dlužníka. V něm podrobně uvedl důvody vzniku své pohledávky za dlužníkem vzniklé na základě hypotečního úvěru a zajištěné zřízeným zástavním právem k nemovitostem zapsaných na LV č. 2218 pro kat. území a obec Semily, a dále označil další věřitele dlužníka, a to Finanční úřad pro Prahu 10 s vykonatelnou pohledávkou 325.027,-Kč s označením správní exekuce, v níž je vymáhána, a Komerční banku, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 73.063,-Kč s označením soudní exekuce, pod níž je vymáhána.

Následně byl dlužník usnesením insolvenčního soudu ze dne 11.12.2013 (A-7) vyzván, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil a dále předložil soudu seznam svého majetku, závazků a zaměstnanců s tím, že nevyjádří-li se dlužník v uvedené lhůtě k insolvenčnímu návrhu bude soud mít za to, že insolvenčnímu návrhu neodporuje.

Výzva byla dlužníku doručena do datové schránky dne 11.2.2013 společně s insolvenčním návrhem, na níž dlužník reagoval podáním doručeným soudu 10.1.2014. V něm uvedl, že pohledávku Navrhovatele uznává a že je ochoten a schopen celou dlužnou částku uhradit, včetně příslušenství, neboť není jeho zájmem protahovat vyřešení celé situace. V důsledku druhotné platební neschopnosti, kdy mu jeho dlužníci neuhradili včas jeho pohledávky nebyl schopen celou záležitost vyřešit a došlo k prodlení. Zdůraznil, že jeho příjmy mu umožňují uhrazení všech pohledávek, neboť pracuje jako reklamní kameraman a jeho denní honoráře se pohybují okolo 60 tis. Kč. Rovněž působí jako jediný jednatel ve společnosti Audio Architekt, s.r.o., jež funguje na trhu již od roku 2005 s ročním obratem 2-3 mil. Kč, což dokládá seznamem faktur z roku 2013 s tím, že výhled příjmů pro další rok je obdobný. Podotkl, že v posledních dvou letech situace na reklamním trhu byla dosti složitá a ovlivnila množství zakázek a následně způsobila platební neschopnost jeho odběratelů. V současné době má dvě pohledávky za společností FALCON, a.s., jíž bude fakturovat částku 96.979,-Kč za listopad 2013 a obdobné částky pak za prosinec 2013 a leden 2014 za výrobu filmu, přičemž v dubnu by měl obdržet podíl z prodeje DVD tohoto filmu. Do jeho pracovních problémů a schopnosti řešit závazky zasáhl i rozpad rodiny, avšak jeho platební neschopnost byla toliko přechodná, neboť předpokládá, že bude schopen své závazky plně uspokojit. K tomu by mu měly pomoci další výdělkové možnosti, neboť má aktuálně uzavřenu smlouvu o spolupráci při výrobě reklamních TV spotů se společností FILMSERVICE, a.s., podle níž by měl dosáhnout příjmu min. 1,5 mil. Kč během dvou let, přičemž má sjednány pravidelné splátky ve výši 62.500,-Kč. Současně předložil seznam závazků, z něhož se podává, že jeho věřiteli jsou Navrhovatel, jako zajištěný věřitel s tím, že se zajištění týká zřízeného zástavního práva k nemovitostem zapsaným na LV č. 2218 zapsaných u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Semily, dle zástavní smlouvy ze dne 8.4.2004 (výši pohledávky neuvedl), a dále Finanční úřad pro Prahu 10 a Komerční banku, a.s., aniž by uvedl jejich výši a cokoliv bližšího s tím, že je nepopírá.

Odvolací soud konstatuje, že závěr soudu, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporoval, může být založen buď na jeho zřetelně projevené vůli, anebo na jistotě, že vůle neprojevená je důsledkem dlužníkovy rezignace na obranu proti skutečnostem, které vyplývají z insolvenčního návrhu a které osvědčují dlužníkův úpadek a proti nimž nemá co postavit. Z toho také plyne, že takovéto stanovisko dlužníka k insolvenčnímu návrhu (zvláště není-li výslovné, ale pouze konkludentní) má z hlediska podmínek pro rozhodnutí o jeho úpadku bez jednání význam, jen pokud soud v tomto rozhodnutí vycházel právě a jen ze skutečností v návrhu uvedených.

V daném případě insolvenční soud vyšel z toho, že dlužník nijak nezpochybňuje tvrzení Navrhovatele o jeho splatné pohledávce za dlužníkem a dalších dvou splatných a vykonatelných pohledávkách označených dlužníkových věřitelů, jež osvědčují jeho úpadkovou situaci, a vyjádření dlužníka posoudil tak, že mu fakticky nijak neodporuje a návrhu lze tak ve smyslu § 133 odst. 1 písm. a) IZ vyhovět a lze tedy vyjít ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu.

Tento závěr však neobstojí, neboť dlužník, byť nepopřel Navrhovatelem dluhy vůči svým věřitelům, však namítl, že je schopen svých závazků dostát z očekávaných výdělků a úhrad pohledávek svých dlužníků. Soud zcela toto tvrzení dlužníka pominul a těmito skutečnostmi se již nezabýval.

Jak vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 113/2013 ze dne 12.12.2013 (shrnuje přitom závěry svých usnesení uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-sen.zn. 29 NSČR 10/2009 ze dne 2.12.2010, R 80/2011, sen.zn. 29 NSČR 23/2011 ze dne 30.11.2011, R 43/2012, sen.zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012, R 83/2012), schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ. Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka přitom není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli. Uvedené-jak plyne z citované judikatury-platí i v případě, kdy je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 IZ, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy platební neschopnosti platit své splatné závazky, a kdy tak na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní ohledně skutečností, že k úhradě svých splatných závazků je schopen. Nejvyšší soud v cit. usnesení sen. zn. 29 NSČR 113/2013 ze dne 12.12.2013 zdůraznil, že insolvenční řízení primárně neslouží k prosazování individuálních nároků věřitelů, ale k řešení úpadku či hrozícího úpadku. Věřitelé by měli vymáhání svých pohledávek řešit v nalézacím a následně exekučním řízení, a nikoliv podáváním insolvenčních návrhů. Podá-li insolvenční návrh věřitel a zjištěné (osvědčené) skutečnosti nasvědčují existenci domněnky ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, pak bez ohledu na to, zda jde o věřitele s nevykonatelnou pohledávkou, může dlužník domněnku neschopnosti plnit své závazky vyvrátit tím, že osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné pohledávky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené.

Z uvedeného je zřejmé, že také pro zkoumání úpadku ve formě insolvence má z hlediska naplnění podmínky platební neschopnosti (dle § 3 odst. 1 a 2 IZ) význam i jiný než finanční majetek dlužníka, resp. to, zda je takový majetek dlužník schopen využít k úhradě pohledávek věřitelů, které byly v insolvenčním řízení jako pohledávky splatné déle než 30 dnů zjištěny.

Pokud tedy dlužník argumentem o hodnotě svého majetku již v řízení před soudem prvního stupně vskutku uplatnil, hodlal čelit tvrzením o svém úpadku ve formě insolvence, pak to nebyla obrana právně bezvýznamná (již by soud mohl bez dalšího ponechat stranou, jak učinil), ale naopak to byla obrana, jíž se úpadku insolvencí relevantně bránit lze. O tom je insolvenční soud dokonce povinen dlužníka (ve smyslu publikované judikatury Nejvyššího soudu) poučit, což se ale v dané věci-jak patrno z ostatního obsahu spisu-nestalo.

Bylo tedy namístě, aby soud ve věci nařídil jednání, dlužníka poučil a vyzval jej, zda se projednání věci vzdává či nikoliv. Pokud tedy insolvenční soud rozhodl o insolvenčním návrhu bez jednání, aniž by shora uvedeným způsobem postupoval, zatížil řízení vadou podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., a proto odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 19. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková