3 VSPH 1025/2010-A-13
MSPH 99 INS 12074/2010 3 VSPH 1025/2010-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka SVĚTINSKÁ IVANA-PRAKTIK, s.r.o. v likvidaci , se sídlem Praha 4, Štúrova 1701/139, identifikační číslo 27132161, zast. likvidátorem Mgr. Petrem Benešem se sídlem Praha 1, Štěpánská 39, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2010, č.j. MSPH 99 INS 12074/2010-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2010, č.j. MSPH 99 INS 12074/2010-A-6, se mění tak, že dlužníkovi se ukládá uhradit do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,--Kč; jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. října 2010, č.j. MSPH 99 INS 12074/2010-A-6, uložil dlužníku SVĚTINSKÁ IVANA-PRAKTIK, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že podle § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), je třeba zajistit na náklady insolvenčního řízení finanční prostředky nezbytné k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, které budou činit podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,--Kč. Konstatoval, že z dlužníkova návrhu se podává, že jeho majetek je tvořen nemovitostmi, jejichž zpeněžení by postačovalo zřejmě k úhradě nákladů insolvenčního řízení, přesto je přesvědčen o tom, že je třeba zálohu vyměřit, neboť dlužník nemá žádné finanční prostředky, jež jako jediné mohou sloužit ke krytí prvotních výdajů insolvenčního správce. Uzavřel, že některé z nemovitostí dlužníka jsou zatíženy zástavním právem, a proto bude třeba vynaložit i náklady podle § 219 odst. 4 IZ (ocenění nemovitostí znalcem).

Proti tomuto usnesení se likvidátor dlužníka včas odvolal a požádal, aby ho odvolací soud zrušil nebo změnil tak, že nemá povinnost požadovanou zálohu zaplatit. Namítl, že o zrušení společnosti a její likvidaci rozhodl insolvenční správce dlužníků Ivany Světinské a Františka Světinského, jež mají obchodní podíly ve společnosti dlužníka a zrušení společnosti tak představuje jeden z kroků insolvenčního správce těchto dlužníků-fyzických osob vedoucích ke zjištění a zpeněžení jejich majetku. Zdůraznil, že se nejedná o standardní případ likvidace společnosti a podání insolvenčního návrhu, o němž nerozhodl společník dlužníka, a že ke zrušení a likvidaci dlužníka došlo za situace, kterou lze přirovnat k rozhodnutí o zrušení a likvidaci soudem. Je toho názoru, že prostředky k úhradě insolvenčního řízení lze získat prodejem dlužníkova nemovitého majetku, že nemá k dispozici žádné finanční prostředky, jež nemůže, s ohledem na postižení nemovitého majetku exekucemi, ani zpeněžit a z event. výtěžku finanční prostředky získat. Uzavřel, že setrvá-li odvolací soud na povinnosti zaplatit zálohu, nebude moci dlužník podat efektivně insolvenční návrh v situaci, kdy je zjevně v úpadku, předlužen a není schopen dlouhodobě hradit své závazky.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je částečně opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 144 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ, neboť pro tento případ insolvenční soud zálohu neukládá.

Z tvrzení dlužníka v insolvenčním návrhu z 15.10.2010 vyplývá, že insolvenční správce dlužníkova společníka Františka Světinského, jenž měl 100 % obchodní podíl ve společnosti dlužníka, zahrnul tento obchodní podíl do jeho majetkové podstaty a rozhodl, jako osoba vykonávající práva společníka, o zrušení společnosti s likvidací a do funkce likvidátora společnosti jmenoval Mgr. Petra Beneše. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka se podává, že společnost byla zrušena s likvidací rozhodnutím jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady k 11.3.2010. Podmínky pro užití postupu podle § 144 IZ tedy nejsou dány a odvolatelovu námitku o analogii rozhodnutí o zrušení společnosti a její likvidaci soudem nelze uplatnit.

V návrhu likvidátor tvrdil, že je dlužník zcela bez finančních prostředků, má však nemovitý majetek, z něhož by mohly být náklady insolvenčního řízení hrazeny, avšak většina z nich je postižena exekucí, a proto je nemůže zpeněžit; z uvedených důvodů není schopen uhradit náklady insolvenčního řízení ani složit zálohu na něj. Dlužník má závazky vůči 16 do likvidace přihlášeným věřitelům a celková výše jeho závazků činí 10,634 mil. Kč, přičemž podle předběžného odhadu cena dlužníkova nemovitého majetku činí cca 10 mil. Kč.

Jak vyplývá z ustanovení § 1 IZ, insolvenční zákon sleduje řešením úpadku a hrozícího úpadku dlužníka uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem s cílem dosáhnout co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Jedinou výjimkou-byť nesystémovou-z této koncepce je již citované ustanovení § 144 IZ, které připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, třebaže v takovém řízení k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem dojít zjevně nemůže.

Jinak řečeno, nejde-li o případ podle § 144 IZ, pak, bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li schopen likvidátor dlužníka takový majetek identifikovat a z něho zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že likvidátor dlužníka nebude schopen zálohu zaplatit, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka.

Je tak namístě úvaha insolvenčního soudu, že dlužníkův úpadek bude řešen konkursem a že je třeba zajistit finanční prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení po zjištění úpadku a insolvenčního správce spočívající v jeho odměně (která-pokud bude stanovena dle § 1 vyhl. č. 313/2007-činí nejméně 45 tis. Kč), v hotových výdajích správce a dalších nákladech, jež bude třeba vynaložit za účelem zjištění rozsahu majetkové podstaty, její správy a zpeněžení, jak uvedl soud prvního stupně. Jelikož dlužník nevlastní žádný finanční majetek, složená záloha také umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je tedy nemůže. Protože u dlužníka nejsou splněny předpoklady pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka vymezené v § 144 IZ, postupoval insolvenční soud prvního stupně správně, když dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil; nicméně s ohledem na okolnosti věci se odvolacímu soudu nejeví nezbytným požadovat po dlužníku zaplacení zálohy ve výši 50.000,--Kč, a k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení, i jeho počátečních výdajů, považuje za postačující zálohu ve výši 10.000,--Kč. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. dubna 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová