3 VSPH 1023/2010-A-16
KSPA 56 INS 10247/2010 3 VSPH 1023/2010-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Rudolfa anonymizovano , anonymizovano , bytem v Damníkově 21, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 10247/2010-A-11, ze dne 11. října 2010,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 10247/2010-A-11, ze dne 11. října 2010, se mění tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 56 INS 10247/2010-A-11, ze dne 11. října 2010, uložil Rudolfu Kubatkovi (dále jen dlužník), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil na uvedený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl 8.9.2010 doručen dlužníkův insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník v návrhu uvedl, že má spoluvlastnický podíl 1/3 na nemovitostech v kat. území a obci Damníkov, vlastní běžné vybavení domácnosti v deklarované hodnotě cca 30 tis. Kč a má příjem ze zaměstnání v aktuální výši 16.709,--Kč za červenec 2010, ovšem z přiloženého potvrzení vyplývá, že jeho průměrný čistý příjem byl v předchozích třech letech nižší, jiný zdroj příjmů neuvedl. Jestliže by byl tento příjem stálý (a dlužník neuvedl, že očekává jiné příjmy, příp. nárůst příjmu z dosavadního pracovního poměru), pak při vyživovacích povinnostech k manželce a třem dětem by vzhledem k výši jeho závazků, jež dle seznamu činí cca 922.714,--Kč, byl dlužník ze svého příjmu schopen uhradit pouze 20,77 % všech závazků, tj. z celkového příjmu za pět let 256.440,--Kč z postižitelné části jeho mzdy (splátky) ve výši 4.274,--Kč (60 měsíců x 4.274,--Kč), od níž je třeba odečíst odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce za pět let ve výši 64.800,--Kč (včetně DPH). Uzavřel, že je nutno vycházet ze stavu věci, jenž uveden shora, a proto uložil dlužníku zaplatit zálohu pro případ, že úpadek bude řešen konkursem.

Na základě těchto zjištění tak soud dospěl k závěru, že dlužník ze svých příjmů nebude schopen splnit podmínku oddlužení stanovenou v § 395 odst. 1 písm. b) zák. č. 128/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon -IZ), tj. podmínku minimálního třicetiprocentního uspokojení jeho závazků, a v takovém případě je nutné návrh na povolení oddlužení dle § 396 IZ zamítnout a současně prohlásit na majetek dlužníka konkurs. Při řešení dlužníkova úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč a její úhradu je nutné v insolvenčním řízení zajistit. Podle názoru soudu nelze připustit, aby řešení úpadku dlužníka formou konkursu bylo hrazeno ze státního rozpočtu, a proto dlužníku jakožto insolvenčnímu navrhovateli uložil dle § 108 IZ povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v uvedené výši, neboť s ohledem na strukturu dlužníkových aktiv nelze konkrétněji činit závěry o hodnotě případně získané částky zpeněžením jeho majetkové podstaty, tedy zda případný výnos postačí k úhradě nákladů spojených s jejím udržováním a správou včetně odměny správce a úhrady jeho hotových výdajů.

Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním, v němž požadoval, aby je odvolací soud změnil a uložil mu zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení maximálně ve výši 10 tis. Kč. Uvedl, že se dostal do dluhové pasti , neboť použil poskytnuté úvěry na zapravení předchozích úvěrových závazků a požadovanou částku není schopen zaplatit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Při vydání napadeného usnesení vycházel soud prvního stupně z toho, že bude-li dlužníkův úpadek zjištěn, nebude možno ho řešit oddlužením, jehož se domáhal, neboť ze svých příjmů není schopen v rámci oddlužení provedeného splátkovým kalendářem nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním rozsahu 30 %, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Z toho dovodil, že dlužníkův návrh na oddlužení nemůže uspět a že dle § 396 odst. 1 IZ bude nutné prohlásit na jeho majetek konkurs, čemuž odpovídá i stanovená výše zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o podmínku přípustnosti oddlužení stanovenou v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, z dlužníkova insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a jeho příloh odvolací soud ověřil, že celková výše pohledávek jeho nezajištěných věřitelů činí soudem prvního stupně uvedených cca 922 tis. Kč, že vlastní movité věci tvořící zařízení domácnosti, jejichž obvyklou cenu odhadl celkem na cca 27 tis. Kč, a že dlužníkova čistá mzda u současného zaměstnavatele (v pracovním poměru trvajícím od 1.7.2003) činila ve vykázaném období roku 2009 průměrně 15.120,--Kč měsíčně, za měsíc červenec 2010 jeho čistá mzda činila 16.709,--Kč. Dále soud zjistil, že vlastní 4/12 nemovitosti-obytného domu, jehož pořizovací cena činila 1,2 mil. Kč a jež je zatížena zástavním právem pro pohledávku věřitele ve výši 979.924,--Kč; celková výše dlužníkových závazků tak činí 1.902.638,--Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že minimální třicetiprocentní míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka (tedy celkové plnění alespoň ve výši 276.600,--Kč) nelze předpokládat při jeho oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty dle § 398 odst. 2 IZ, když pro stanovení výše zálohy nelze kalkulovat s hodnotou majetku určeného pro zajištěného věřitele. Ohledně druhého možného způsobu oddlužení, totiž oddlužení provedeného plněním splátkového kalendáře dle § 398 odst. 3 IZ, souhlasí odvolací soud se závěry soudu prvního stupně potud, že dlužníkovy vlastní příjmy samy o sobě předpoklad potřebné míry uspokojení nezajištěných věřitelů ve splátkovém kalendáři nedávají. Při úvaze o dosažitelnosti oddlužení touto formou lze vycházet jen z pravidelného (a tedy i do budoucna důvodně očekávaného) příjmu dlužníka. Dlužníkově výše uvedené čisté mzdě odpovídá (při zohlednění vyživovací povinnosti vůči manželce a třem dětem) zabavitelná částka (měsíční splátka) ve výši 4.038,--Kč, takže dlužníkovo předpokládané plnění za 60 měsíců splátkového kalendáře by činilo celkem 242.280,--Kč. Z něj by po uspokojení přednostních nároků insolvenčního správce, jež za 60 měsíců činí 54.000,--Kč (odměna dle § 3 písm. b/ a hotové výdaje dle § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb.), zbývala k uspokojení nezajištěných věřitelů celková částka 188.280,--Kč, a ta k uspokojení jejich pohledávek v rozsahu 30 % nepostačuje (souhlas svých věřitelů s nižším plněním-§ 392 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 395 odst. 1 písm. b/ IZ-dlužník k návrhu nepřipojil).

Soud prvního stupně však přehlédl, že podle údajů obsažených v návrhu na povolení oddlužení je dlužník ženatý a že v kolonce č. 18 formuláře návrhu připojila jeho manželka (dle § 392 odst. 3 IZ) svůj souhlas s oddlužením, jejž opatřila úředně ověřeným podpisem. Jestliže majetek a závazky dlužníka a jeho manželky tvoří jejich společné jmění manželů (§ 143 a násl. občanského zákoníku), a v daném případě tato domněnka ničím zpochybněna není, pak souhlas dlužníkovy manželky s oddlužením znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění manželů pro účely oddlužení použit, a tedy aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho plnění použity i případné její budoucí příjmy. Jen za podmínky takovéto spoluúčasti manželky dlužníka mohou oba dosáhnout osvobození od placení zbytku společných dluhů dle § 414 a násl. IZ.

Z uvedeného je zřejmé, že pro posouzení dosažitelnosti oddlužení provedeného splátkovým kalendářem je v daném případě podstatné, zda dlužníkova manželka má nějaké relevantní příjmy, a jaká je jejich výše. Jelikož dlužník sám takové údaje neuvedl a soud prvního stupně ho k tomu dosud nevedl, je předčasný jeho závěr, že v dlužníkově případě nemůže být podmínka pro povolení oddlužení stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) IZ splněna, a že tudíž lze očekávat řešení jeho úpadku jedině konkursem. Teprve až bude k dispozici úplný skutkový podklad pro úsudek o předpokládaném způsobu řešení dlužníkova úpadku, bude možno posoudit i důvody pro složení zálohy na náklady insolvenčního řízení a její výši, neboť při oddlužení (zvláště má-li jít o splátkový kalendář, kde jsou nároky správce hrazeny v měsíčních splátkách) je zpravidla zapotřebí zálohy v podstatně nižší výši, než v případě dlužníkova konkursu (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A ze dne 30.9.2008).

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 25. března 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová