3 VSPH 1022/2016-A-54
MSPH 98 INS 7888/2015 3 VSPH 1022/2016-A-54

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Roman anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 20-Horní Počernice, Na Svěcence 2613/10, IČO 60271477, zast. JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Hradiště 97/4, zahájeném k návrhu navrhovatele: Radek anonymizovano , anonymizovano , bytem Hořany 11, 440 01 Zbrašín, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 7888/2015-A-42 ze dne 29. března 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 7888/2015-A-42 ze dne 29. března 2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhá proti dlužníkovi zjištění jeho úpadku ve formě platební neschopnosti s tvrzením, že má více věřitelů a peněžité závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Uvádí, že je jeho věřitelem, neboť má za ním pohledávku ve výši 407.500,-Kč (dále jen pohledávka), jež je v částce 375.000,-Kč splatná již od 1.10.2014, tj. šest měsíců. Pohledávka vznikla tím, že uhradil sám 815.000,-Kč na společnou půjčku věřiteli P. Kadavému, jenž jim na základě smlouvy o půjčce ze dne 12.7.2013 půjčil částku 750.000,-Kč splatnou do 12.7.2014 s úrokem 8 % p. a. (dále jen S1). Půjčku tedy uhradil sám i se sjednanými úroky, a to jistinu 750.000,-Kč dne 11.8.2014 a úrok 65.000,-Kč dne 12.7.2014. Proto požaduje podle § 511 zák. č. 40/1964 Sb., (občanský zákoník-OZ), polovinu uhrazené částky, k jejíž úhradě vyzval dlužníka dne 10.9.2014 ve lhůtě do 30.9.2014, avšak dlužník mu ničeho nezaplatil. Dále označil další věřitele dlužníka, a to P. Kadavého s pohledávkou 15.000,-Kč představující smluvní pokutu ze S1) splatnou 13.7.2014, Ing. Jiřího Maiera a Ing. Ivanu Maierovou, oba bytem v Lounech, jež mají za dlužníkem pohledávku z titulu smlouvy o půjčce z 13.5.2013 ve výši 375.000,-Kč (dále jen S2), s jejímž splněním je v prodlení od 1.6.2014, Pivo ZLoun, s.r.o. se sídlem v Lounech, jež má za dlužníkem pohledávku z titulu odpovědnosti za škodu ve výši 579.000,-Kč, již dlužník způsobil porušením povinností jako jednatel této společnosti, neboť nevýhodně pronajal nebytové prostory TroSKI, s.r.o., jež je jeho firmou, splatnost pohledávky nastala 1.3.2015, Ing. J. Jiráska s peněžitou pohledávkou a Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní isir.justi ce.cz pracoviště v Lounech (dále též jen FÚ); o posledních dvou uvedených pohledávkách mu nejsou bližší okolnosti známy.

Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu potvrdil, že s navrhovatelem uzavřel S1) a jsou společně a nerozdílně k závazku z ní vyplývajícího zavázáni, v případě Ing. Maiera uzavřel s tímto věřitelem dohodu o plnění ve splátkách ze dne 3.4.2015, v níž dluh uznal a zavázal se k pravidelnému a řádnému splácení dluhu včetně sepsání notářského zápisu ze dne 20.4.2015, neboť Ing. Maier se svou stavební firmou prováděl stavbu pivovaru pro firmu navrhovatele a dlužníka-Pivo ZLoun, s.r.o., a peníze zapůjčil pro investici do této firmy, kterou nyní jako jednatel zcela ovládá pouze navrhovatel. Dlužník s penězi z půjčky nikdy nedisponoval, neboť byly okamžitě použity na stavbu pivovaru, což dokládá i zápis z valné hromady ze dne 22.4.2014, kde tuto skutečnost potvrzuje sám navrhovatel. Pohledávku Pivo ZLoun, s.r.o. rovněž neuznává, neboť tvrzení navrhovatele se nezakládají na pravdě, přičemž sám má za touto společností pohledávku z titulu společností zadržovaných movitých věcí, jež jsou jeho vlastnictvím a jejichž hodnotu vyčíslil částkou 257.830,-Kč. Pohledávku za Ing. Jiráskem nemá, a co se týče pohledávky FÚ, uvedl, že ve správním řízení podal odvolání proti dodatečným platebním výměrům a řízení tak není pravomocně ukončeno. Uzavřel, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zahájení insolvenčního řízení, neboť nemá více věřitelů, nemá peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tedy ani nemůže být neschopen tyto závazky plnit a navrhl odmítnutí insolvenčního návrhu.

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) č.j. MSPH 98 INS 7888/2015-A-42 ze dne 29. března 2016 zamítl insolvenční návrh (bod I. výroku) a navrhovatele zavázal k náhradě nákladů řízení dlužníku ve výši 32.645,80 Kč (bod II. výroku). Insolvenční soud vyšel z nesporných tvrzení dlužníka a navrhovatele, že od J. Kadavého získané peněžní prostředky dle S1) investovali do společného podnikání v Pivo ZLoun, s.r.o., a tento dluh měl být umořován z podnikání této společnosti.

Dále zjistil: -že P. Kadavý zapůjčil uvedené prostředky těmto osobám formou předání hotovosti ve výši 150.000,-Kč a ve výši 600.000,-Kč zasláním na určený účet Pivo ZLoun, s.r.o.; -z výpisu z účtu navrhovatele a potvrzení P. Kadavého, že mu navrhovatel vrátil celou půjčenou částku dle S1) ve výši 750.000,-Kč včetně úroku 65.000,-Kč ve lhůtách, jak tvrdí navrhovatel; -z dopisu navrhovatele z 10.9.2014 doručeného dlužníku dne 19.9.2014, že navrhovatel vyzval dlužníka k úhradě částky 375.000,-Kč; -ze S2), že manželé Maierovi zapůjčili manželům anonymizovano finanční částku ve výši 375.000,-Kč, kterou se tito dlužníci zavázali vrátit do 31.5.2014, přičemž podle dohody o plnění ve splátkách uzavřené dne 3.4.2015 mezi Ing. Maierem a dlužníkem, se dohodli na splnění dluhu dle S2) v měsíčních splátkách po 5.000,-Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, což bylo potvrzeno notářským zápisem NZ 65/2015 sepsaným dne 20.4.2015 notářkou Mgr. Kamilou Johanovskou, v němž současně uzavřeli dohodu o splnění dluhu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu s tím, že dluh bude dlužník plnit ve splátkách po 5.000,-Kč, splatných vždy do 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek tak, že při prodlení s úhradou kterékoli ze splátek, stává se celý dluh splatným, a to pátým dnem následujícím po dni, kdy došlo k prodlení s úhradou splátky; -ze zprávy manželů Maierových z 13.4.2015, že mají vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 375.000,-Kč s přísl. dle S2), dne 3.4.2015 uzavřeli s dlužníkem dohodu o plnění ve splátkách, a že od data sepsání notářského zápisu NZ 65/2015 dne 20.4.2015 obdrželi od dlužníka platby ve výši 5.000,-Kč dne 21.5.2015, 7.8.2015, 28.8.2015, 27.10.2015, 30.10.2015 a 6.11.2015; -ze zprávy Pivo ZLoun spol. s r.o. ze dne 17.4.2015, že eviduje za dlužníkem neuhrazenou pohledávku na náhradu škody ve výši 579.000,-Kč, vzniklou porušením povinností dlužníka jako jednatele společnosti jednat s péčí řádného hospodáře (uzavření nevýhodné nájemní smlouvy s TroSKI spol. s r.o., kde byl v době uzavření smlouvy dlužník jednatelem a jediným společníkem); -z e-mailu navrhovatele z 27.7.2015, že navrhovatel podmiňoval zpětvzetí insolvenčního návrhu uzavřením dohody s dlužníkem a uvedl, že dlužník investoval do Pivo ZLoun, s.r.o., 2.500.000,-Kč a později 100.000,-Kč za část faktury za elektroinstalaci. Popsal situaci společnosti, neshody mezi ním a dlužníkem ohledně vedení společnosti a podnikání s tím, že společnost je ve ztrátě, již rok balancuje na hraně úpadku, a pokud nebude úspěšný s insolvenčním návrhem, bude nadále hledat věřitele dlužníka jeho společností, až se prohlášení úpadku podaří. Navrhl, že převezme dluh dlužníka u manželů Maierových, podnikne kroky k zastavení řízení proti dlužníkovi, zaplatí dlužníkovi za jeho podíl částku 500.000,-Kč, oproti tomu dlužník převede svůj podíl v Pivo ZLoun, s.r.o. na manželku navrhovatele, vyklidí prostory společnosti a navzájem nebudou vznášet nové požadavky; -z přihlášky pohledávky věřitele PPR International Consulting, a.s., že manželé Maierovi postoupili tomuto věřitele dne 25.11.2015 dle smlouvy o postoupení pohledávek pohledávku z S2), přičemž dle splátkového kalendáře bylo uhrazeno na splátkách této půjčky celkem 35.000,-Kč, a že navrhovatel převzal ručitelský závazek za zaplacení ceny tohoto postupu.

Cituje § 97 odst. 3 a § 143 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), insolvenční soud uvedl, že se nejprve zabýval otázkou, zda je navrhovatel k podání insolvenčního návrhu věcně aktivně legitimován, tedy zda doložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku, a dovodil, že má vůči dlužníkovi splatnou neuhrazenou pohledávku ze S1) v rozsahu, v jakém ji uhradil P. Kadavému za dlužníka. Pokračoval, že v řízení však nebylo osvědčeno, že by alespoň jedna další osoba měla proti dlužníku splatnou pohledávku. Co se týče pohledávky manželů Maierových, nesdílí názor navrhovatele, že se jedná o splatnou pohledávku, neboť dle § 565 OZ, jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, bylo-li to dohodnuto, toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Věřitelé Maierovi, ani PPR International Consulting, a.s. (dále jen PPR), dosud o zaplacení celé pohledávky nepožádali, plnění ve splátkách stále pokračuje a splatnost celé dlužné částky tak dosud nenastala. Co se týče tvrzené pohledávky Pivo ZLoun, s.r.o., z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinností dlužníka jako jednatele dovodil, že dlužníkova obrana vůči tomuto tvrzenému dalšímu věřiteli je důvodná. Dlužník je jedním ze společníků této společnosti a bývalým jednatelem, spor vyplývá z neshod týkajících se předmětu činnosti společnosti a podnikání, dlužník sám vůči společnosti uplatňuje pohledávku za zadržené movité věci a je zřejmé, že s ohledem na vzájemně uplatňované nároky společnosti a dlužníka není na základě tvrzení a předložených listin (nájemní smlouvy uzavřené dlužníkem, seznamu movitých věcí zadržovaných společností Pivo ZLoun, s.r.o.) možno učinit závěr, že společnost Pivo ZLoun, s.r.o. je dalším věřitelem dlužníka se splatnou neuhrazenou pohledávkou. Uzavřel, že ani v případě dalších navrhovatelem uváděných věřitelů nebylo v řízení osvědčeno, že by některý z nich měl splatnou neuhrazenou pohledávku vůči dlužníkovi. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že v řízení nebylo osvědčeno, že kromě navrhovatele alespoň jedna další osoba má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a proto podle § 143 odst. 2 IZ insolvenční návrh zamítl, neboť v řízení nebyl osvědčen podstatný znak úpadku, tedy mnohost věřitelů dlužníka.

Nad rámec insolvenční soud uvedl, že v předmětné věci je zřejmé, že insolvenční návrh byl podán sice osobou oprávněnou, mající splatnou pohledávku vůči dlužníkovi, ale z pohnutek, které nejsou zcela v souladu s účelem insolvenčního řízení. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tdo 1352/2014, podle něhož návrh na zahájení insolvenčního řízení, jehož podmínky podání jsou stanoveny v § 97 IZ, není dovoleným prostředkem, když slouží k prosazení vlastních zájmů osoby podávající takový návrh, vedený především snahou uškodit osobě, na jejíž majetek je insolvenční návrh podáván, a donutit ji, aby něco konala, opominula nebo trpěla, aniž by navrhovatel měl skutečné poznatky o tom, že dotčená osoba (fyzická nebo právnická) je v úpadku ve smyslu § 3 IZ. Obdobně pak v rozhodnutí R 83/2012 Nejvyšší soud uzavřel, že insolvenční řízení není dalším (vedle vykonávacího či exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, nýbrž (v intencích ustanovení § 1 písm. a/ IZ) slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, primárně neslouží k prosazování individuálních nároků věřitelů, jež by měli vymáhání svých pohledávek řešit v nalézacím a následně exekučním řízení, a nikoliv podáváním insolvenčních návrhů. V souladu s výše uvedenými závěry v předmětné věci jde o spor mezi účastníky týkající se společného podnikání v rámci společnosti Pivo ZLoun, s.r.o. a účelem podaného insolvenčního návrhu tak není primárně snaha řešit úpadek dlužníka jako fyzické osoby, ale odvrátit hrozící úpadek této společnosti. Doplnil, že neshledal důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho zjevnou nedůvodnost, kdy by podáním návrhu insolvenční navrhovatel zjevně sledoval zneužití svých práv na úkor dlužníka. Takovou intenzitu rozporu mezi účelem insolvenčního řízení a pohnutkami insolvenčního navrhovatele však neshledal.

Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) a v řízení úspěšnému dlužníku přiznal náhradu nákladů za právní zastupování advokátem.

Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se zjišťuje úpadek dlužníka. Namítl, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť z přihlášky pohledávky PPR se podává, že je dalším dlužníkovým věřitelem se splatnou pohledávkou. Není zřejmé, na základě jakého zjištění dospěl insolvenční soud k závěru, že věřitelé-manželé Maierovi, ani PPR o zaplacení celé pohledávky nepožádali a plnění na dluh tohoto věřitele ve splátkách pokračuje. Právní závěr soudu považuje za nesprávný, neboť se splatnou stala celá pohledávka bez ohledu na skutečnost, zda byla či nebyla žádost o její zaplacení učiněna. Zdůraznil, že notářský zápis mezi dlužníkem a Ing. Maierem obsahuje formulace, jež řešil ve svém rozhodnutí opakovaně Nejvyšší soud ČR (odkázal na uvedená rozhodnutí), a které nevyvolávají žádné pochybnosti o tom, že záměrem účastníků bylo, aby ke splatnosti celého dluhu došlo bez dalšího při prodlení se zaplacením kterékoliv splátky, nikoliv na základě žádosti věřitele. Rovněž v případě dalšího věřitele Pivo ZLoun, s.r.o., považuje odůvodnění insolvenčního soudu za nesrozumitelné a závěr za nesprávný, pokud dovodil, že dlužníkova obrana je důvodná, aniž by posoudil jeho tvrzení podložené v řízení předloženým znaleckým posudkem Ing. Křivky o tržní výši nájemného nebytových prostor pronajatých TroSKI, s.r.o., a ničím nepodložené tvrzení dlužníka o hodnotě zadržovaných movitých věcí; i kdyby existovala pohledávka dlužníka za PivoZLoun, s.r.o. nemá tato okolnost vliv na náhradu škody dlužníkem této společnosti způsobené. Namítl, že insolvenčním soudem vyslovené pochybnosti o jeho pohnutkách při podání insolvenčního návrhu považuje za úvahy v rovině dojmů. S ohledem na existence jeho pohledávky a pohledávky dalších věřitelů, PPR a FÚ v rozsahu cca 500 tis. Kč považoval za nejrozumnější uplatnit nároky za dlužníkem insolvenčním návrhem.

Insolvenční navrhovatel ještě doplnil, že ohledně pohledávek FÚ vycházel z dlužníkova seznamu závazků, v němž sám uvedl, že mu byly vyměřeny nedoplatky na dani z příjmu fyzických osob za rok 2010 ve výši 323.784,-Kč a za rok 2011 ve výši 162.018,-Kč s uvedením příslušných platebních výměrů, proti nimž dlužník, jak tvrdil, podal odvolání. Dne 27.6.2016 se v rámci trestního řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 234/2015 ve věci obžalovaných Ing. Schusterové a dlužníka dozvěděl z výslechu zaměstnankyně finančního úřadu, že oba platební výměry byly potvrzeny a jsou pravomocné. Upozornil na skutečnost, že trestním příkazem Okresního soudu v Lounech č.j. 3 T 66/2016-356 z 13.5.2016 byl dlužník uznán vinným z trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jako jednatel R. anonymizovano , s.r.o., kdy této společnosti byla doměřena finančním úřadem daň ve výši 3,5 mil. Kč, takže je zřejmé, že dlužník způsobil tomuto subjektu další škody ve výši penále 20 % z uvedené částky, tj. 701 tis. Kč.

Dlužník navrhl napadené usnesení jako věcně správné potvrdit a zopakoval tvrzení prezentovaná před soudem prvního stupně o šikanózní povaze insolvenčního návrhu, jehož záměrem je domoci se úhrady navrhovatelovy pohledávky. Platební neschopnost ani mnohost věřitelů nebyla v řízení prokázána.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je opodstatněno.

Podle § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se jinak do insolvenčního řízení nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

K doložení věcné legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu se vyslovil Nejvyšší soud v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 30/2009, publikovaném pod číslem 14/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovodil, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou (na rozdíl od doložení věcné legitimace, jež se řídí zásadou projednací).

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že ve věci se konalo první jednání již 29.10.2015, na němž insolvenční soud poučil navrhovatele a dlužníka podle § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění tvrzení, a to v případě navrhovatele týkající se věřitelů Ing. Jiráska, FÚ a tvrzení, že dlužník neplní manželům Maierovým ani dle sjednaného splátkového kalendáře, v případě dlužníka rovněž ohledně plnění tohoto splátkového kalendáře a k pohledávce věřitele Pivo ZLoun, s.r.o. Na dalším jednání dne 26.11.2015 byly provedeny soudem prvního stupně důkazy, které navrhli a předložili účastníci na základě poučení z předchozího jednání, přičemž po jejich provedení soud prvního stupně odročil jednání za účelem rozhodnutí poté, co uložil účastníkům předložit závěrečné návrhy do 7.12.2015. Ve věci pak rozhodl dne 29.3.2016.

Odvolací soud z přihlášky pohledávky PPR do insolvenčního řízení dlužníka zjistil, že tento věřitel podal přihlášku dne 18.1.2016, v níž uvedl, že mu Ing. Maier postoupil dne 25.11.2015 pohledávku vyplývající ze S2) a shora uvedeného notářského zápisu notářky Mgr. Johanovské s tvrzením, že se dluh stal celý splatným dne 21.5.2015.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B) zaujal stanovisko, od kterého není důvodu se odchýlit ani v souzené věci, a sice že rozhodnutí vydané k insolvenčnímu návrhu věřitele musí být vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti jsou za prokázané a které nikoliv, což neznamená, že by soud byl zbaven povinnosti formulovat svá skutková zjištění učiněná z jednotlivých listin. Svůj výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci, a v odůvodnění ho uvést tak, aby jeho závěry o rozhodných skutkových zjištěních nebyly pro nesrozumitelnost nebo nedostatek skutkových důvodů nepřezkoumatelné. Jednotlivá skutková zjištění je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu, který stručně a výstižně vyjadřuje skutková zjištění a který je rozhodný pro právní posouzení věci, jímž je výklad o tom, z jakých ustanovení zákona soud vycházel a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto byla věc rozhodnuta. Jestliže rozhodnutí ve věci postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1561/2006 z 10.6.2008) a brání účastníkovi řízení, v jehož neprospěch rozhodnutí vyznělo, se mu kvalifikovaně bránit. Insolvenční soud se v napadeném usnesení zjevně výše uvedenými postupy neřídil a učinil právní závěry, aniž by bylo lze přezkoumat, z kterých listin učinil svá skutková zjištění a jak je formuloval do skutkových závěrů. Již z tohoto důvodu je rozhodnutí insolvenčního soudu nepřezkoumatelné.

Odvolací soud konstatuje, že důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele v řízení před soudem prvního stupně nebyla okolnost, že by navrhovatel neosvědčil, že má splatnou pohledávku za dlužníkem. Naopak, věcná legitimace navrhovatele byla v řízení prokázána, a proto se měl soud prvního stupně zabývat mnohostí věřitelů, což však neučinil. Již v době provádění důkazů ohledně pohledávky manželů Maierových (při jednání 26.11.2015) nebyli tito věřitelé věřiteli dlužníka, jak se podává z přihlášky PPR. Pokud pak soud prvního stupně zjistil, že v mezidobí došlo k postoupení pohledávky manželů Maierových na PPR a tento věřitel tvrdí, že má splatnou pohledávku za dlužníkem (postoupenou mu Ing. Maierem, nikoliv manželi Maierovými), bylo na soudu, aby se tímto tvrzením zabýval. Není možné, aby insolvenční soud rozhodoval o insolvenčním návrhu navrhovatele více jak po čtyřech měsících po ukončení dokazování. Rozhodnutí ve věci má zobrazovat aktuální stav, nikoliv stav, jenž se může v mezidobí změnit a také se v daném případě změnil. Pokud jde o pohledávku FÚ, soud prvního stupně žádná zjištění v tomto směru nečinil, resp. provedl (26.11.2015) důkaz toliko odvoláními dlužníka ze dne 8.1.2015 proti jím označeným platebním výměrům, aniž by dotazem u tohoto orgánu zjistil skutečný stav řízení o dlužníkem podaném odvolání. O tom, co zjistil ohledně těchto nikoliv bezvýznamných pohledávek, jež sám dlužník uvedl v seznamu závazků, a jak hodnotil dlužníkem předložené důkazy k nim, není v napadeném usnesení ani zmínka.

Na základě výše uvedených skutečností proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž znovu posoudí, zda má dlužník vedle navrhovatele alespoň jednoho dalšího věřitele a znovu o něm rozhodne při dbalém dodržování ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. září 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková