3 VSPH 1019/2014-A-13
KSPH 61 INS 11016/2014 3 VSPH 1019/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Duc Anh anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 4, Jílovská 31, adresa pro doručování: Na Bambouze 59, 273 05 Smečno, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 11016/2014-A-7 ze dne 23.dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 11016/2014-A-7 ze dne 23.dubna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl 18.4.2014 doručen insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel z toho, že ve vylíčení své úpadkové situace se omezil jen na to, že uvedl zákonnou definici úpadku, tj. že má závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a zastavil podstatnou část plateb, avšak neuvedl žádná konkrétní tvrzení, z nichž by plynulo, že je v úpadku. Konstatoval dále, že dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil povinné seznamy podle § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), takže nebylo možné nedostatky insolvenčního návrhu zhojit skutečnostmi uvedenými v těchto seznamech. Cituje ustanovení § 3, § 103, § 104 InsZ a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sen.zn. 29 NSČR 7/2008 insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh trpí obsahovanými nedostatky bránícími v jeho projednání. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh odmítl. Zároveň poučil dlužníka o tom, že po nabytí právní moci napadeného usnesení může podat nový insolvenční návrh, který však musí mít zákonem požadované náležitosti, a dále o podmínkách, za nichž lze po zjištění úpadku schválit dlužníkovo oddlužení.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby bylo schváleno jeho oddlužení, neboť v kolonce č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení uvedl věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen uspokojovat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Insolvenční soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (do 31.12.2013 šlo o kolonku č. 6), v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu na povolení oddlužení.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve Formuláři projeví úmysl podat insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečností osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen.zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti (tento požadavek byl formulován nově v novelizovaném ustanovení § 104 InsZ ve znění účinném od 1.1.2014).

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník doručil insolvenčnímu soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář), v jehož kolonce vyhrazené k vylíčení rozhodujících skutečností osvědčující jeho úpadek, uvedl pouze, že má závazky v celkové výši 756.052,--Kč, z nichž je většina po splatnosti déle než 30 dnů a není je schopen plnit po dobu delší 3 měsíců. V kolonce č. 17 dlužník uvedl své jednotlivé věřitele pouze názvem, bez uvedení formy a výši jejich jednotlivých pohledávek bez uvedení jejich splatnosti. Povinné seznamy, tj. seznam závazků, majetku a zaměstnanců k insolvenčnímu návrhu nepřipojil.

Dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádné rozhodující skutečnosti, z nichž by plynulo, pokud by byly osvědčeny, že je v úpadku, tj. že má závazky vůči více svým věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen uspokojovat, neboť neuvedl v insolvenčním návrhu (v kolonce č. 6 vyhrazené pro insolvenční návrh) konkrétně své jednotlivé věřitele, výši jejich pohledávek a lhůty jejich splatnosti, jež jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm.a) a b) InsZ a v důsledku toho nelze ani posoudit dlužníkovu schopnost tyto pohledávky uspokojovat ve smyslu § 3 odst. 1 písm.c) InsZ. Tyto nedostatky nemohly být nahrazeny ani skutečnostmi uvedenými v povinných seznamech, jež dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil, a pokud dlužník uvedl, byť neúplně, své věřitele v kolonce č. 17, resp. svůj majetek v kolonce č. 15 Formuláře, pak jen plnil náležitosti návrhu na povolení oddlužení, avšak nikoliv insolvenčního návrhu, jehož obsah však nelze při hodnocení insolvenčního návrhu brát v potaz.

Insolvenční soud tak správně podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh dlužnice odmítl bez dalšího, neboť odstraňování nedostatků podání podle § 43 o.s.ř. výslovně toto ustanovení zapovídá.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné doplnit, že po právní moci napadeného usnesení může dlužnice podat nový insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, jenž bude odpovídat zákonné úpravě ustanovení § 103 InsZ, pokud tak učiní s využitím Formuláře, je třeba tak učinit na aktuálně platném formuláři v jeho kolonce č. 7.

Na základě výše uvedených závěrů proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. října 2014 JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová