3 VSPH 1014/2012-A-11
KSUL 79 INS 15744/2012 3 VSPH 1014/2012-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka LANINHSONGLA, s.r.o., IČO 25017101, se sídlem Krušnohorská 102/10, 417 01 Dubí 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. července 2012, č.j. KSUL 79 INS 15744/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. července 2012, č.j. KSUL 79 INS 15744/2012-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. července 2012, č.j. KSUL 79 INS 15744/2012-A-6, odmítl insolvenční návrh LANINHSONGLA, s.r.o. (dále jen dlužník ).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, co je obsahem dlužníkova podání. Soud uzavřel, že z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení není srozumitelné, čeho se dlužník domáhá, neboť dlužník návrh podal jako právnická osoba na formuláři určeném pro oddlužení fyzických osob a v insolvenčním návrhu se domáhá oddlužení formou splátkového kalendáře. Vzhledem k tomu, že podaný insolvenční návrh neobsahuje všechny zákonné náležitosti, a to uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, označení důkazů, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a z insolvenčního návrhu není přesně patrné, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, soud proto ve smyslu § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že p. Vanh Dinh nar. 16.10.1957 podal návrh jako fyzická osoba z důvodu podvodu společníků ve vlastní firmě na jeho osobu. K uspokojení pohledávek navrhuje prodej jeho nemovitostí v Kladrubech, neboť je slušný člověk a nechce žádné problémy. Jeho situace zcela odpovídá stavu označenému v zákoně jako úpadek a jako jediný vhodný způsob řešení se mu jeví oddlužení formou restrukturalizace . Svým závazkům chce dostát, žádá proto odvolací soud, aby rozhodl o jeho úpadku a zároveň povolil oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu se podává, že dlužník podal insolvenční návrh prostřednictvím formuláře pro návrh na povolení oddlužení. V kolonce č. 6 návrhu do popisu rozhodujících skutečností osvědčující úpadek dlužník uvedl, že má 4 závazky a 2 věřitele Romana Pelikána (závazek ve výši 800 tis. Kč) a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu (závazek ve výši 6.480,-Kč) a ostatní, které není schopen splácet, přičemž celkový objem závazků dlužníka činí 1.547.328,-Kč. Hodnota nezajištěného majetku je 519 tis. Kč, zajištěného majetku 1,2 mil. Kč, Kladruby -zřejmě nemovitost v Kladrubech-3,1 mil. Kč, budoucí nájemné 55 tis. Kč. Dlužník dále uvedl, že provozoval obchody, ale od r. 2007 měl problémy, a proto oslovil úvěrovou společnost. Tato společnost za dlužníka zaplatila nějaké závazky, ale do dne podání návrhu dlužník neví kolik bylo vyplaceno. Bylo mu oznámeno, že bude prodán dům v Kladrubech a tím se půjčené částky splatí, dlužník však nevěděl v jaké výši. Dům se neprodal a nikdo po něm nechtěl peníze až do r. 2010. Dlužník dále uvedl, že předkládá zástavní smlouvu, kde dokládá, že nikdo z firmy tuto smlouvu nepodepsal a též dražební vyhlášku, která je na veškerý majetek společnosti. S dražením majetku však dlužník nesouhlasí. Od měsíce srpna již bude dostávat nájemné a bude schopen dostát svým závazkům i proto, že rozšiřuje prodej stánkového zboží. Naopak závěrem uvedl, že není reálný předpoklad, že by dlužník v dohledné době získal větší finanční obnos a nebo došlo k podstatnému zvýšení příjmu, nebude moci svým závazkům dostát. Dlužník má proto za to, že jeho situace zcela odpovídá stavu, označeném v zákoně jako úpadek a jako jediný vhodný způsob řešení se jeví oddlužení formou restrukturalizace . Chce svým závazkům dostát. Na základě těchto skutečností žádá soud, aby rozhodl o úpadku a zároveň aby povolil oddlužení.

Dlužník vyplnil i další kolonky formuláře a rovněž připojil k insolvenčnímu návrhu přílohy včetně seznamu zaměstnanců, majetku a závazků. Z nich plyne, že dlužník nemá žádné zaměstnance, závazky vůči věřitelům, které uvedl v insolvenčním návrhu a má ještě závazek vůči dalšímu věřiteli, a to Finančnímu úřadu v Teplicích ve výši 3 tis. Kč. U všech závazků dlužník nechal nevyplněné údaje o datech splatnosti, pouze napsal, že insolvence dlužníka je déle než 3 roky. Dle seznamu majetku má dlužník movité věci v hodnotě cca 76,5 tis. Kč a co se nemovitého majetku týče, dlužník v seznamu označil veškeré své pozemky a zastavěné plochy a nádvoří v katastrálním území v Dubí u Teplic, na LV č. 1869 a v Kladrubech u Teplic na LV č. 60. Hodnotu tohoto majetku však dlužník v uvedeném seznamu nevyjádřil.

Z těchto tvrzení je možné dovodit pouze to, že dlužník má více věřitelů, avšak nikoli to, že by ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ měl peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů, a že je není schopen plnit. Tato tvrzení postrádají oproti mínění dlužníka vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek uvedených v § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Dlužník tak dostatečně konkrétním způsobem netvrdil, že by měl více věřitelů a pohledávky splatné po dobu delší než tři měsíce.

V projednávaném případě nevyplývá údaj o splatnosti závazků dlužníka ani z jím předložené přílohy, seznamu závazků, kde jsou identifikováni jeho věřitelé, ale nejsou dostatečně konkrétně identifikovány jejich pohledávky co do důvodu a splatnosti.

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008, uveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) i Vrchního soudu v Praze (srovnej např. usnesení sp.zn. KSPL 29 INS 12458/2011, 1 VSPH 1067/2011-A ze dne 6.9.2011 nebo sp.zn. KSPL 27 INS 7385/2011, 2 VSPH 912/2011-A ze dne 7.9.2011) se již ustálila v tom, že není zásadní rozdíl v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem. Jinými slovy, všichni věřitelé dlužníka musí být v návrhu přesně označeni a jejich pohledávky musí být co do svého důvodu, výše a splatnosti náležitě identifikovány.

Insolvenční navrhovatel je povinen k podmínce plurality věřitelů tvrdit v návrhu takové skutečnosti, které, budou-li osvědčeny či prokázány, umožní přijmout závěr, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Věřitelé dlužníka musí být v návrhu přesně označeni a jejich pohledávky musí být co do svého důvodu a splatnosti náležitě identifikovány. Povinnost insolvenčního soudu provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány ve smyslu § 86 IZ, je pojmově spojena s dokazováním. To znamená jediné: výsledek dokazování dlužníkova úpadku není závislý jen na důkazech navržených účastníky. Tato zásada se však může uplatnit pouze v insolvenčním řízení zahájeném řádným insolvenčním návrhem. Teprve za předpokladu, že soud má k dispozici bezvadný insolvenční návrh, může přistoupit k další fázi řízení, tedy ke zjišťování, zda dlužník je v úpadku. Není-li tu takový návrh, nesmí činit žádné další úkony (ani vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu, ani vyzývat v návrhu označené věřitele k doplnění údajů o jejich pohledávkách) a podle § 128 odst. 1 IZ je povinen neprodleně insolvenční návrh odmítnout. Soud prvního stupně rozhodl správně, pakliže insolvenční návrh, který vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, bez dalšího odmítl. Odvolací soud proto napadené unesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh (doplněný o předepsané náležitosti důvodu a splatnosti pohledávek svých věřitelů) znovu podal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 21. září 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva