3 VSPH 1013/2012-A-12
KSUL 46 INS 15892/2012 3 VSPH 1013/2012-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Kapitána Nálepky 11/589, 400 01 Ústí nad Labem, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. července 2012, č.j. KSUL 46 INS 15892/2012-A-6,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. července 2012, č.j. KSUL 46 INS 15892/2012-A-6, se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se n e u k l á d á .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. července 2012, č.j. KSUL 46 INS 15892/2012-A-6, uložil Josefu anonymizovano (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužník svým podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 29.6.2012 domáhal jak zjištění svého úpadku, tak jeho řešení oddlužením. Návrh na povolení oddlužení však nebyl podán na zákonem předepsaném formuláři dle § 391 odst. 3 IZ. Podle § 390 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník sám, může se domáhat řešení svého úpadku pouze tak, že návrh na povolení oddlužení podá nejpozději společně s insolvenčním návrhem, není již možné dodatečně uvedenou vadu zhojit. Pokud by insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, návrh na povolení oddlužení by odmítl a současně by prohlásil na jeho majetek konkurs. Vzhledem k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce při zpeněžení v konkursu je garantována částkou 45.000,-Kč (+ příp. DPH), a lze očekávat další hotové výdaje správce v řádech minimálně tisíců korun za cestovné, poštovné apod., insolvenční soud považoval za nutné uložit dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve smyslu § 108 IZ v maximální výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že je zaměstnán jako sanitář ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, přičemž jeho příjem činí 22.000,-Kč měsíčně a jsou z něho prováděny srážky. Dlužník jednorázově proto není schopen zaplatit zálohu v požadované výši. Současně požádal odvolací soud o udělení výjimky , neboť insolvenční návrh podal spolu s návrhem na povolení oddlužení a ačkoliv návrh na povolení oddlužení nebyl podán na předepsaném formuláři, obsahoval veškeré náležitosti potřebné k jeho projednání. Vrchní soud aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Z obsahu spisu se podává, že v insolvenčním návrhu dlužník kromě vylíčení rozhodujících skutečností o svém úpadku, uvedl zejména, že navrhuje, aby bylo zahájeno insolvenční řízení a oddlužení. Současně navrhuje zachování nemovitého majetku ve vlastnictví dlužníka, přičemž se zavazuje pravidelně měsíčně splácet částku ve výši 10.000,-až 15.000,-Kč dle dohody se všemi věřiteli a uvážení soudu. Případné zpeněžení majetkové podstaty prodejem nemovitostí dlužník považuje za nadbytečné vzhledem k tomu, že s věřiteli aktivně jednal a s některými dospěl k předběžné dohodě o splátkách. V příštích 5 letech dlužník předpokládá, že dosáhne celkového příjmu 900.000,-až 1 mil. Kč. Proto jako variantu navrhuje plnění splátkového kalendáře dohodnutého se všemi věřiteli tak, aby v období následujících pěti let došlo k uspokojení všech věřitelů. Dlužník sice spolu s insolvenčním návrhem ze dne 24.7.2012 nepodal návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři ve smyslu § 390 IZ, avšak z obsahu jeho podání lze jednoznačně dovodit, že tímto podáním se povolení oddlužení formou splátkového kalendáře domáhá. Toto podání je proto dle svého obsahu nejen insolvenčním návrhem, avšak rovněž návrhem na povolení oddlužení.

Pakliže návrh na povolení oddlužení není ve smyslu § 392 IZ podán na předepsaném, formuláři, ale je obsažen, resp. vtělen do insolvenčního návrhu, takové podání je podáním vadným, nikoliv však procesně bezúčinným. K odstranění této vadnosti samotného návrhu na povolení oddlužení je určen postup podle § 393 IZ. Podle něho totiž neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud vyzve osobu, která jej podala k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. To znamená, že výslovně uvede, v čem vadnost samotného návrhu na povolení oddlužení spočívá (v daném případě v nedodržení předepsané formy), vyzve dlužníka, aby vytčený nedostatek v zákonné lhůtě odstranil, a současně jej poučí o tom, jak postupovat, a jaký následek je s případným nesplněním této výzvy spojen. Až poté, co přes výzvu soudu, dlužník návrh řádně nedoplní a pro tento nedostatek nebude možné v řízení pokračovat, soud přistoupí k odmítnutí takového návrhu.

Vzhledem k tomu, že podání dlužníka je jednoznačně identifikovatelné co do svého obsahu a je vadné pouze pro nedostatek předepsané formy, má ty právní následky, které zákon spojuje s podáním bezvadným za předpokladu, že bylo své vadnosti zbaveno. Nebylo proto namístě, dlužníku ukládat povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení pro případ rozhodnutí o konkursu dlužníka, ale povinností soudu, aby dlužníka vyzval podle § 393 IZ k odstranění vad návrhu na povolení oddlužení.

Protože je zřejmé, že podmínky pro to, aby insolvenční soud uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu, splněny nebyly, odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. září 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva