3 VSPH 1009/2016-A-41
KSUL 43 INS 18785/2015 3 VSPH 1009/2016-A-41

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka Vlastimila anonymizovano , anonymizovano , bytem Školní 407/2, 410 02 Lovosice, adresa pro doručování: Mírová 269/4, 410 02 Lovosice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 18785/2015-A-35, ze dne 5. května 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 18785/2015-A-35, ze dne 5. května 2016 , se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí 45.000,--Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení na označený účet insolvenčního soudu nebo v hotovosti do jeho pokladny.

V odůvodnění usnesení uvedl, že mu byl dne 18. 12. 2015 převeden insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Cituje § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), dospěl k závěru, že bude nucen dlužníkův návrh na povolení oddlužení zamítnout a na jeho majetek prohlásit konkurs, neboť dosavadní průběh insolvenčního návrhu svědčí o dlužníkově nedbalém přístupu. Dlužník na výzvu insolvenčního soudu dok č. A-30 ze dne 11. 4. 2016 k doplnění jeho insolvenčního návrhu nejdříve reagoval žádostí o prodloužení lhůty a následně, ani v prodloužené lhůtě ničeho nedoplnil.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že výši zálohy sníží. Se zálohou ve výši 45.000,--Kč nesouhlasí, neboť musí zaplatit doplatky za elektřinu a plyn a uvádí, že doloží darovací smlouvu znějící na částku ve výši 3.000,--Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu isir.justi ce.cz na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit (odst. 3).

Účelem institutu zálohy dle § 108 IZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ). Nejedná se o soudní poplatek podle zák. č. 549/1991 Sb., a proto nelze osobou, jíž byla povinnost zálohu zaplatit uložena, od ní osvobodit podle § 138 o.s.ř. Odvolací soud zdůrazňuje, že účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Podle § 395 odst. 2 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ze spisu plyne, že dlužník se návrhem doručeným Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích dne 21. 7. 2015 a postoupeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 8. 12. 2015 domáhá zjištění svého úpadku a navrhuje, aby byl řešen povolením oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník byl v rámci insolvenčního řízení celkem šestkrát vyzván k doplnění jeho insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, a to výzvami na č. dok. A-12 (k doplnění nového seznamu majetku, seznamu závazků, aktuálního výpisu z rejstříku trestů, dokladů o příjmech a očekávaných příjmech), A-16 (k doplnění seznamu majetku a seznamu závazků), A-22 (k doplnění údajů o povinnosti hradit výživné na nezletilé dítě), A-25 (k navýšení příjmu ze smlouvy o důchodu nebo z darovací smlouvy a doložení příjmu poskytovatele důchodu nebo dárce), A-28 (k doložení nové smlouvy o důchodu nebo darovací smlouvy, jež by splňovala zákonem stanovené náležitosti) a A-30 (k doplnění dokladů o jeho očekávaných příjmech). Na téměř každou z výzev dlužník reagoval žádostí o prodloužení lhůty, přestože lhůty insolvenční soud stanovil jako 7 denní. Žádostem dlužníka o prodloužení lhůty insolvenční soud vždy vyhověl, k poslední výzvě na č. dok. A-30 ve stanovené lhůtě, a na žádost dlužníka prodloužené do 29. 4. 2016, však dlužník k dnešnímu dni ničeho nedoložil.

Odvolací soud v jednání dlužníka spatřuje nedbalý přístup k plnění povinností uložených mu insolvenčním soudem v rámci insolvenčního řízení. Dlužník je povinen insolvenčnímu soudu předložit insolvenční návrh splňující zákonné náležitosti uvedené v § 103 a 104 IZ a případně též návrh na povolení oddlužení odpovídající náležitostem stanoveným v § 391 a 392 IZ. V tomto daném případě dlužník, ač veden řádným poučením a odůvodněním jednotlivých výzev k doplnění jeho insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, byl až za dobu téměř pěti měsíců schopen svůj návrh řádně doplnit tak, aby na jeho podkladě byl insolvenční soud schopen rozhodnout o jeho úpadku. Za uvedené situace je správný závěr insolvenčního soudu, že lze očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Vzhledem k majetku, který uvedl dlužník v seznamu svého majetku nelze očekávat finanční prostředky, z nichž by bylo lze uhradit náklady insolvenčního řízení, jimiž jsou vždy odměna insolvenčního správce a náhrada jeho hotových výdajů, které při řešení úpadku konkursem činí, dojde-li ke zpeněžení dlužníkova majetku nejméně 45.000,--Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a při přezkumu přihlášek pohledávek nejméně 45.000,--Kč (§ 2a též vyhlášky). Uložená záloha ve výši 45.000,--Kč tak byla uložena insolvenčním soudem v odpovídající výši.

Odvolací soud proto na základě uvedeného napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. května 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková