3 VSPH 1007/2010-A-16
MSPH 88 INS 11483/2010 3 VSPH 1007/2010-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka FLORES, s.r.o. se sídlem U Ladronky 2331/7, Praha 6-Břevnov, identifikační číslo 45789762, zahájeném na návrh věřitele LANDSTROW LTD. se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahe, Republic of Seychelles, identifikační číslo 008478, zast. Mgr. Davidem Fiedlerem, advokátem se sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8-Karlín, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 11483/2010-A-5 ze dne 7. října 2010,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 11483/2010-A-5 ze dne 7. října 2010 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 88 INS 11483/2010-A-5 ze dne 7.10.2010 v bodě I. výroku odmítl insolvenční návrh věřitele LANDSTROW LTD. (dále jen navrhovatel) a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 5.10.2010 doručen návrh navrhovatele, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka FLORES, s.r.o. (dále jen dlužník) a o jeho řešení konkursem. Navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 127.609,80 Kč s příslušenstvím, již nabyl smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou s postupitelem KOSKA cz, s.r.o. Právním důvodem postoupené pohledávky je podle navrhovatele bezdůvodné obohacení dlužníka nastalé v důsledku neoprávněně fakturovaného a zaplaceného plnění za poskytování legislativních a programových aktualizací informačního systému K2, které však dlužník neposkytl a ani nebyl oprávněn poskytovat. Přestože právní předchůdce navrhovatele vyzval dne 26.3.2010 dlužníka k vydání bezdůvodného obohacení a oznámil mu postoupení pohledávky, dlužník ničeho nevydal. Navrhovatel považuje svou pohledávku za splatnou dnem 12.4.2010, tedy 17. dnem ode dne odeslání výzvy k vydání bezdůvodného obohacení. Dalšími dlužníkovými věřiteli jsou podle navrhovatele jednak K2 atmitec, s.r.o. se sídlem Fügnerova 646/11, Ostrava-Přívoz, IČ 42767717, která má mít za dlužníkem pohledávky splatné více než 3 měsíce ve výši nejméně 2.607.000,-Kč (podstatná část byla splatná v červenci 2009), a dále NetDirect s.r.o. se sídlem Pohraniční 504/27, Ostrava-Vítkovice, IČ 25907077, která má mít za dlužníkem pohledávky splatné v dubnu 2010. Z výše uvedeného navrhovatel dovozoval, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti.

Soud odkázal na definici úpadku insolvencí zakotvenou v § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a na vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti upravené v § 3 odst. 2 téhož zákona. Dále poukázal na náležitosti insolvenčního návrhu předepsané v § 103 odst. 2 IZ, podle nějž musejí být v tomto návrhu uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, a je-li insolvenčním navrhovatelem věřitel, musí uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tedy musí doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku, jak stanoví § 105 IZ.

V daném případě soud shledal, že navrhovatel-věřitel zákonným požadavkům na vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se úpadku dlužníka nedostál, neboť v návrhu neuvedl dostatečně konkrétní údaje o své pohledávce, kterou za dlužníkem uplatňuje, zejména neuvedl datum její splatnosti. Za takový údaj nelze považovat datum uvedený v návrhu, pokud navrhovatel nijak nedokládá, kdy a zda vůbec byla dlužníkovi výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručena. Navrhovatel tedy nedoložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku po dobu delší 30 dnů. Vedle toho neuvedl dostatečně konkrétní údaje ani o dalších věřitelích dlužníka, přestože mnohost věřitelů je jedním ze znaků úpadku jak ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 IZ, tak ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ. Navrhovatel se omezil jen na označení dalších údajných věřitelů dlužníka, aniž by zmínil právní tituly a konkrétní datum splatnosti jejich pohledávek, u věřitele NetDirect s.r.o. pak neuvedl ani výši pohledávky. Pro úplnost soud dodal, že navrhovatel nedoložil výpis z obchodního rejstříku či jiné obdobné evidence, který by dokládal jeho právní subjektivitu, a z toho hlediska není ani doloženo, že k platnému postoupení pohledávky za dlužníkem došlo.

Navrhovatelův požadavek vyzvat dlužníka k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 IZ, aby tak mohl být zjištěn skutečný rozsah jeho zadlužení s přesnou specifikací jeho závazků, považoval soud za neopodstatněný. Ke zkoumání důvodnosti insolvenčního návrhu (zda dlužník skutečně má více věřitelů a zda je v úpadku) lze přistoupit až na základě řádného insolvenčního návrhu. Tím však navrhovatelův návrh není.

Jelikož soud dospěl k závěru, že pro výše uvedené nedostatky je insolvenční návrh neprojednatelný a v řízení tudíž nelze pokračovat, postupoval dle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s tím, že insolvenční návrh byl sice odmítnut, dlužníku však v řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předně nesouhlasil se závěrem soudu, že neuvedl datum splatnosti své pohledávky. Již z vývodů soudu je zřejmé, že datum splatnosti ve skutečnosti uvedl, a to den 12.4.2010, který určil s ohledem na obvyklou dobu doručení doporučených zásilek s připočtením stanovené lhůty k zaplacení, tj. 17. dnem od odeslání výzvy k bezdůvodnému obohacení, již s podacím lístkem pošty soudu předložil. I při nejzazším termínu doručení zásilky by splatnost nastala od května 2010, tedy před více než 3 měsíci. S ohledem na zmíněné předložené doklady tak nemá oporu ani závěr soudu, že navrhovatel nedoložil, kdy a zda vůbec byla výzva k vydání bezdůvodného obohacení dlužníku doručena.

Taktéž výtku o nedostatečných údajích o dalších věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách považuje navrhovatel za zcela neopodstatněnou. V návrhu uvedl 2 subjekty, o nichž má zato, že mají za dlužníkem déle splatné pohledávky; požadavek soudu na uvedení právních titulů a konkrétního data splatnosti jejich pohledávek nemá v zákoně oporu. Navrhovatel není povinen takové údaje zjišťovat, zákon mu to neukládá a ani to po něm nelze rozumně žádat. V běžném obchodním styku si věřitel nemůže opatřit podrobnější informace o závazcích svého dlužníka než ve formě pouhého sdělení jiného subjektu, zda tento je také jeho dlužníkem či nikoli. Navrhovatel ovšem u označeného dalšího věřitele K2 atmitec, s.r.o. uvedl nejen výši a splatnost jeho pohledávek, ale též jejich titul-ten vyplývá ze skutečnosti, že jmenovaná společnost je vlastníkem majetkových práv k informačnímu systému K2, za jehož použití (implementace, customizace a provádění servisních služeb u koncových zákazníků) jí zjevně náleží úplata. Podle navrhovatele tedy byl jeho insolvenční návrh řádný a nic soudu nebránilo, aby podle § 128 odst. 3 IZ vyzval dlužníka k vyjádření a k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 IZ.

Okolnost, že navrhovatel nepředložil svůj výpis z obchodního rejstříku či jiné evidence, nemůže být důvodem k odmítnutí insolvenčního návrhu, ale nanejvýš k výzvě soudu dle § 128 odst. 2 IZ, aby navrhovatel takovou přílohu předložil. Příslušné osvědčení o své právní existenci (úřední potvrzení vydané správcem rejstříku) proto navrhovatel přiložil k odvolání.

Dlužník ve vyjádření k odvolání navrhl napadené usnesení jako věcně správné potvrdit. Souhlasil se závěry soudu prvního stupně, že navrhovatel nedostál požadavkům náležitostí insolvenčního návrhu stanovených v § 103 IZ, když především nijak neprokazuje, že výzva k vydání bezdůvodného obohacení došla skutečně do sféry adresáta; pak je bez významu konstrukce splatnosti pohledávky vázaná na doručení této výzvy. Navrhovatel tedy nedoložil, že má vůči dlužníku pohledávku splatnou déle než 30 dnů. Zcela v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 306/2010-A-17 ze dne 19.5.2010 či usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 38 INS 11100/2010-A-12 ze dne 20.10.2010) soud navrhovateli vytkl i nedostatky ve specifikaci pohledávek dalších označených věřitelů (neuvedení právního titulu a konkrétní splatnosti jejich pohledávek, u druhého z věřitelů dokonce absentuje i výše jeho údajné pohledávky). Dlužník-okázav na své dřívější vyjádření k insolvenčnímu návrhu-zdůraznil, že všechny navrhovatelem tvrzené pohledávky pokládá za neexistentní. NetDirect, s.r.o. sama prohlásila, že vůči dlužníku žádné pohledávky neeviduje, a s K2 atmitec, s.r.o. dlužník vede (jako žalobce i žalovaný) řadu soudních sporů, přičemž žádnou z jejích uplatňovaných pohledávek dlužník neuznává, naopak sám má vůči této společnosti pohledávky. Insolvenční návrh je podle dlužníka šikanózní, o čemž svědčí navrhovatelova neschopnost předložit to soudu řádně v zákonem vyhovující podobě. Důvodem navrhovatelova postupu je zjevně snaha zneužít negativních důsledků spojených s publicitou údajů insolvenčního rejstříku, a současně se vyhnout případným negativním důsledkům spojeným s neúspěšným insolvenčním návrhem tím, že je podán prostřednictvím seychellské společnosti.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první IZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 IZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009) zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 IZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (§ 128 odst. 1 IZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe (srov. opět závěry cit. R 91/2009) důsledně trvá tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno zda je jím dlužník či věřitel -řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 IZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 IZ). Budiž v této souvislosti zdůrazněno, že v situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (§ 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem-z hlediska jeho břemene tvrzení a břemene důkazního-kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).

V daném případě-jak plyne ze spisu-navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 5.10.2010 tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 127.609,80 Kč s příslušenstvím, již nabyl smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou s postupitelem KOSKA cz, s.r.o. dne 2.4.2010. Tuto postoupenou pohledávku vymezil co do důvodu jejího vzniku jen tak, že jde o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši neoprávněně fakturovaného a zaplaceného plnění za poskytování legislativních a programových aktualizací informačního systému K2 dle servisní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a společností KOSKA cz, s.r.o., které dlužník neposkytl a ani nebyl oprávněn poskytovat s ohledem na skutečnost, že tyto služby je oprávněn poskytovat pouze výlučný vlastník majetkových práv k informačnímu systému K2, kterým společnost FLORES, s.r.o. /dlužník/ není . Podle dalšího obsahu návrhu tímto výlučným vlastníkem práv k informačnímu systému K2 má být K2 atmitec, s.r.o. označená navrhovatelem jako další dlužníkův věřitel s pohledávkou ve výši nejméně 2.607.000,-Kč (splatnou z větší části již v červenci 2009). K tomu již navrhovatel jen dodal, že KOSKA cz, s.r.o. vyzvala dlužníka k vydání bezdůvodného obohacení a oznámila mu postoupení této pohledávky navrhovateli dopisem ze dne 26.3.2010.

Je tedy zřejmé, že navrhovatel se v insolvenčním návrhu co do skutečností, z nichž má jeho uplatněná (od KOSKA cz, s.r.o. nabytá) pohledávka vyplývat, omezil jen na zcela obecné shrnutí tvrzeného skutkového děje, aniž by jakkoli konkretizoval skutečnosti, jež z hlediska vzniku této pohledávky považoval za rozhodné. Nijak nespecifikoval servisní smlouvu uzavřenou mezi dlužníkem a KOSKA cz, s.r.o. (kdy byla uzavřena a jaký byl její obsah) ani neuvedl zřetelně, zda dlužník plnění dle této smlouvy ve skutečnosti poskytl či nikoli. V tom směru navrhovatel zmiňoval dlužníkem neoprávněně fakturované zaplacené plnění za poskytování služeb dle servisní smlouvy (za aktualizace informačního systému K2), ovšem není zřejmé, zda neoprávněnost této fakturace spatřuje jen v tom, že k poskytování předmětných služeb nebyl dlužník oprávněn, anebo v tom, že toto smluvní plnění vůbec ani neposkytl. Pak ale není jasné-zůstává navrhovatelem nevysvětleno, proč KOSKA cz, s.r.o. za neposkytnuté plnění dlužníku platila (zda snad mělo jít o smluvené zálohové platby). Ani tyto platby a jim předcházející fakturaci dlužníka ovšem navrhovatel nikterak nespecifikoval, stejně jako nijak neupřesnil, zda sjednané poskytování služeb dlužníkem bylo od počátku (od uzavření servisní smlouvy) zneužitím práv vlastníka informačního systému K2, či zda teprve později dlužník takové oprávnění pozbyl a proč. Nutno dodat, že z tohoto zcela nekonkrétního (a tedy nedostačujícího) popisu okolností věci nelze usuzovat, že na straně KOSKA cz, s.r.o. tvrzená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení vznikla. Pokud tato společnost zaplatila dlužníku (např. zálohově) za služby, které jí ve skutečnosti v rozporu se smlouvou neposkytl, jde o porušení smlouvy ze strany dlužníka; to se spravuje především smluvními ujednáními a může vyústit v odstoupení od smlouvy, jež teprve může vést k vypořádání vzájemných plnění v režimu bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. obč. zákoníku. Nic takového však navrhovatel netvrdil. Jestliže KOSKA cz, s.r.o. zaplatila dlužníku za služby, které jí podle smlouvy poskytl, ačkoli k tomu nebyl oprávněn, a tím zneužil práva vlastníka informačního systému K2 atmitec, s.r.o., mohl se tím dlužník bezdůvodně obohatit jen na úkor K2 atmitec, s.r.o., nikoli na úkor KOSKA cz, s.r.o.

Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že bez ohledu na to, jaký důkazní potenciál mají samy o sobě listiny nabídnuté navrhovatelem k osvědčení jeho aktivní legitimace (výzva k vydání bezdůvodného obohacení s oznámením o postoupení pohledávky a poštovní podací lístek), je zjevné, že navrhovatel v insolvenčním návrhu nevylíčil konkrétní skutečnosti, které by mohly vést soud k závěru o existenci jím tvrzené splatné pohledávky za dlužníkem. Přitom i ona neúplná skutková tvrzení, která v návrhu o důvodech vzniku této pohledávky uvedl, jsou natolik vágní a neurčitá, že předmětem dokazování být nemohou. Břemeno tvrzení tu spočívá výhradně na navrhovateli, a co není tvrzeno, nemůže být ani dokázáno. Lze tedy uzavřít, že svoji procesní povinnost stanovenou v § 103 odst. 2 IZ navrhovatel nesplnil, a pro tento nedostatek jeho insolvenční návrh není způsobilý projednání.

K argumentaci navrhovatele, že povinností navrhujícího věřitele není zjišťovat konkrétní údaje o pohledávkách dalších věřitelů dlužníka, považoval odvolací soud za nutné pro úplnost poznamenat, že jakkoli § 86 IZ ukládá insolvenčnímu soudu provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, než byly účastníky navrhovány, jde o projev vyšetřovací zásady, jejíž aplikace neznamená povinnost soudu pátrat po skutečnostech, které mají (mohou) být dokazovány. Tato zásada sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojící povinnost tvrzení, jež stíhá insolvenčního navrhovatele. Jestliže věřitel nemá dostatečné a věrohodné informace o dalších dlužníkových věřitelích, o jejich déle splatných pohledávkách, o dlužníkově platební neschopnosti či dalších okolnostech, jež o dlužníkově úpadku ve formě insolvence nebo ve formě předlužení svědčí, pak není nikterak opodstatněno, aby se zjištění jeho úpadku insolvenčním návrhem domáhal. Za takové situace je namístě, aby věřitel k ochraně svých práv (k vymožení pohledávky za dlužníkem) zvolil standardní postup, tj. cestu nalézacího řízení a individuálního výkonu rozhodnutí. Totéž platí i pro případ, kdy si věřitel svojí splatnou pohledávku za dlužníkem, z níž by měla jako vyplývat jeho legitimace k podání insolvenčního návrhu, není jist, a kdy není schopen svoji pohledávku bezpochybně listinami osvědčit, nebo dokonce ani není s to ji řádně skutkově vymezit. Insolvenční řízení-jak zdůrazňuje i zmíněné R 14/2011-není a nemůže být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými. Jeho účelem není vyřešení individuálního sporu o pohledávku mezi věřitelem (insolvenčním navrhovatelem) a jeho dlužníkem, nýbrž řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ IZ).

Protože odvolací soud-byť z poněkud jiných důvodů než soud prvního stupně-shledal, že insolvenční návrh navrhovatele vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Jelikož insolvenční návrh byl odmítnut, má dlužník dle § 146 odst. 3 o.s.ř. vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení, jež mu ovšem ani v odvolacím řízení nevznikly. Proto o nich odvolací soud rozhodl za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., jak uvedeno v bodě II. výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová