3 VSPH 1005/2013-A-23
KSPH 41 INS 22767/2012 3 VSPH 1005/2013-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Všetaty, Nedomická 5, zahájeném na návrh Hypoteční banky, a.s. se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, IČO: 13584324, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 22767/2012-A-17 ze dne 17. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 22767/2012-A-17 ze dne 17. května 2013 se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele Hypoteční banky, a.s. se neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (dále též soud) usnesením č.j. KSPH 41 INS 22767/2013-A-17 (správně mělo být uvedeno č.j. KSPH 41 INS 22767/2012-A-17) ze dne 17.5.2013 odmítl insolvenční návrh věřitele Hypoteční banky, a.s. (dále jen navrhovatel) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 18.9.2012 podal navrhovatel insolvenční návrh, v němž se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník).

Soud citoval úpravu § 3 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vymezující zákonné znaky úpadku dlužníka ve formě insolvence a ve formě předlužení, jakož i ust. § 105, § 103 odst. 3, § 128 odst. 1 a 2 IZ, a dovodil, že insolvenční návrh neobsahuje skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 357.222,15 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 8900/21270-01/99/01-001/00/R ze dne 5.1.2000, jež je zajištěna majetkem dlužníka. Dále navrhovatel tvrdí, že dlužník má více věřitelů, což dovozuje z výpisu z katastru nemovitostí, kde jsou uvedeny probíhající exekuce na majetek dlužníka. Navrhovatel tyto věřitele řádně označil, uvedl výši jejich pohledávek a odkázal na příslušná exekuční řízení. Jiné informace o pohledávkách dalších věřitelů navrhovatel neuvedl.

Podle soudu taková tvrzení však neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku podle ust. § 3 odst. 1 IZ (ve formě platební neschopnosti) nebo podle ust. § 3 odst. 3 IZ (ve formě předlužení), neboť z nich zejména není patrné, zda dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Navrhovatel totiž neuvedl konkrétní data splatnosti dalších tvrzených závazků dlužníka. U věřitelů, které navrhovatel označil jako další věřitele dlužníka, není splatnost jejich pohledávek uvedena, neboť navrhovatel pouze sdělil, že k vymožení těchto pohledávek jsou vedena exekuční řízení. Takový údaj však absolutně nic neříká o skutečné splatnosti dlužníkových závazků, dokonce není jisté, zda stále existují. Podle soudu navrhovatel očividně veškeré údaje o dalších věřitelích dlužníka čerpal z výpisu z katastru nemovitostí. Tyto údaje však nemusí být aktuální a není to ten správný zdroj informací, ze kterého by měl navrhovatel čerpat při zjišťování dalších věřitelů dlužníka.

Soud uzavřel, že navrhovatel v insolvenčním návrhu nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, jež by úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčovaly, pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, a proto postupoval dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a podání, na základě něhož bylo zahájeno insolvenční řízení, odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 7 odst. 1 IZ podle § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Namítal, že ve svém návrhu poskytl insolvenčnímu soudu dostatečné množství konkrétních a právně relevantních údajů prokazujících jak mnohost věřitelů, tak existenci jejich splatných pohledávek za dlužníkem. Z uvedených údajů jednoznačně vyplývá, že doba, po kterou jsou uvedené pohledávky dalších věřitelů po splatnosti, je mnohonásobně delší než zákonem předpokládaných 30 kalendářních dnů. Je nesporné, že zástavní právo soudcovské, stejně jako z rozhodnutí správního orgánu, je formou zajištění a exekuce splatných pohledávek, z čehož logicky plyne, že pohledávky dalších věřitelů musí být splatné dříve, než usnesení soudu, resp. rozhodnutí správních orgánů o zřízení zástavních práv na nemovitém majetku dlužníka nabudou právní moci. K uvedenému názoru se přiklonil i Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sen. zn. 1 VSPH 352/2010 z 19.5.2010. Uzavřel, že Městský soud v Praze, jemuž byl insolvenční návrh adresován, a jenž posléze vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil soudu, po dobu cca půl roku prováděl standardní úkony v insolvenčním řízení směrem k rozhodnutí o úpadku dlužníka, zejména vyzval dlužníka k vyjádření se k návrhu a k předložení povinných seznamů, aniž by insolvenční návrh odmítl, naopak tím dal najevo, že o návrhu hodlá meritorně rozhodnout.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel dle § 103 odst. 2 IZ musí v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti, a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku insolvencí i co do splatnosti) a nabídnout též potřebná další konkrétní skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Soud prvního stupně sice v dané věci z popsaných judikatorních závěrů vycházel, nesprávně však dovodil, že navrhovatel svoji povinnost konkrétních tvrzení svědčících o úpadku dlužníka nesplnil.

V insolvenčním návrhu doručeném soudu dne 18.9.2012 se navrhovatel domáhá úpadku dlužníka, a to ve formě insolvence. Popsal svoji neuhrazenou pohledávku za dlužníkem z titulu smlouvy o hypotečním úvěru reg. č. 8900/21270-01-001/00/R ze dne 5.1.2000, již s dlužníkem uzavřel a podle níž byl dlužník zavázán splatit poskytnutý úvěr na nákup nemovitostí ve výši 680.000,-Kč spolu s úroky, a to v pravidelných anuitních měsíčních splátkách k 20. dni každého měsíce. Dlužník však byl od počátku v prodlení s úhradou sjednaných splátek, byl opakovaně vyzýván k jejich úhradě, poslední úhradu provedl 17.2.2010 a od té doby žádné úhrady neprovádí. Veškeré došlé platby byly zúčtovány na nejstarší dlužné pohledávky, k datu 10.9.2012 předcházející návrhu činí splatná pohledávka za dlužníkem částku 357.222,15 Kč. Dlužníku poskytnutý úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovitosti na základě zástavní smlouvy ze 7.1.2000.

Současně navrhovatel řádně označil další 3 věřitele dlužníka, a to: -Pražskou správu sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 8-Libni, Trojská 1997/13a, s pohledávkami: ve výši 30.446,-Kč s příslušenstvím, jež je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a k jejímuž zajištění bylo na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 E 49/2010-15 ze dne 20.12.2010 (v právní moci k 8.7.2011) zřízeno k nemovitostem dlužníka soudcovské zástavní právo, ve výši 18.243,-Kč s příslušenstvím, jež je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a k jejímuž zajištění bylo na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 E 50/2010-23 ze dne 3.1.2011 (v právní moci k 23.4.2011) zřízeno k nemovitostem dlužníka soudcovské zástavní právo, ve výši 27.329,-Kč s příslušenstvím, jež je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a k jejímuž zajištění bylo na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 E 51/2010-15 ze dne 20.12.2010 (v právní moci k 8.7.2011) zřízeno k nemovitostem dlužníka soudcovské zástavní právo, ve výši 7.383,-Kč s příslušenstvím, jež je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a k jejímuž zajištění bylo na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 E 54/2010-4 ze dne 20.12.2010 (v právní moci k 20.4.2011) zřízeno k nemovitostem dlužníka soudcovské zástavní právo, ve výši 3.957,-Kč s příslušenstvím, jež je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a k jejímuž zajištění bylo na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 E 55/2010-4 ze dne 20.12.2010 (v právní moci k 20.4.2011) zřízeno k nemovitostem dlužníka soudcovské zástavní právo, ve výši 32.914,-Kč s příslušenstvím, jež je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a k jejímuž zajištění bylo na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 E 53/2010-23 ze dne 3.1.2011 (v právní moci k 20.4.2011) zřízeno k nemovitostem dlužníka soudcovské zástavní právo, ve výši 10.000,-Kč s příslušenstvím, jež je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a k jejímuž zajištění bylo na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 E 62/2011-16 ze dne 11.10.2011 (v právní moci k 30.11.2011) zřízeno k nemovitostem dlužníka soudcovské zástavní právo a ve výši 22.371,-Kč s příslušenstvím, jež je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a k jejímuž zajištění bylo na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 E 64/2011-14 ze dne 5.10.2011 (v právní moci k 12.11.2011) zřízeno k nemovitostem dlužníka soudcovské zástavní právo; -Finanční úřad pro Prahu-Jižní Město se sídlem v Praze 11-Hájích, Klatovská 964/18 s daňovými pohledávkami ve výši 40.924,-Kč s příslušenstvím, jež jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a na základě rozhodnutí správce daně ze dne 13.7.2009 č.j. 116581/090/01194105766 (v právní moci k 18.8.2009) jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem dlužníka; -Českou správu sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 1292/25 s pohledávkou ve výši 20.636,-Kč, jež je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a je zajištěna soudcovským zástavním právem k nemovitostem dlužníka dle usnesení Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 E 61/2011-14 ze dne 5.10.2011 (v právní moci k 9.11.2011).

Navrhovatel dovozoval, že k datu vydání shora uvedených usnesení okresního soudu, resp. finančního úřadu musely již být uvedené pohledávky těchto dalších věřitelů po splatnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že navrhovatel v insolvenčním návrhu řádně vymezil svou úvěrovou pohledávku za dlužníkem, jež je splatná déle než 30 dnů, z čehož dlužné měsíční splátky od února 2010 byly v době podání insolvenčního návrhu po splatnosti již zjevně déle než 3 měsíce. Stejně tak dostatečně specifikoval pohledávky dalších tří označených věřitelů dlužníka, když vyčíslil jejich vykonatelné a exekučně vymáhané pohledávky dlužného pojistného na sociální zabezpečení a dlužných daní, které vzhledem k údajům o daných exekucích vedených již od roku 2010 jsou opět pohledávkami splatnými nepochybně déle než 3 měsíce (byly zajisté splatné ještě před vydáním předmětných rozhodnutí, kdy podle data jejich vydání navrhovatel dovozoval jako nejpozdější termín jejich splatnosti). Taková tvrzení nastolují dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ domněnku, že dlužník úhrady předmětných závazků není schopen (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), kterou ostatní tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu nijak nevyvrací.

Navrhovatel tedy v insolvenčním návrhu nabídl skutková tvrzení dostatečná pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 IZ, a protože tento návrh nepostrádá ani jiné předepsané obsahové náležitosti, nebylo žádného důvodu k tomu, aby soud prvního stupně tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ odmítl. Jinou věcí je, zda se navrhovatelova skutková tvrzení, jimiž splnil povinnost tvrzení podle § 103 odst. 2 IZ, ukáží být po projednání věci pravdivými (zda jeho legitimace k podání insolvenčního návrhu i úpadek dlužníka budou prokázány); takové zkoumání ale náleží meritornímu rozhodnutí o insolvenčním návrhu, jež je pak ohledně skutečností rozhodných z hlediska naplnění stavu úpadku dlužníka ovládáno vyšetřovací zásadou dle § 86 IZ.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 7. října 2014

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová