3 VSPH 1002/2012-A-11
KSPH 40 INS 13612/2012 3 VSPH 1002/2012-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem 28. října 460, 273 06 Libušín, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 13612/2012-A-6 ze dne 12. června 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 13612/2012-A-6 ze dne 12. června 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 40 INS 13612/2012-A-6 ze dne 12.6.2012 odmítl insolvenční návrh dlužnice Marie anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 5.6.2012 k návrhu dlužnice, jímž se domáhala rozhodnutí o svém úpadku a o jeho řešení oddlužením. Soud zdůraznil, že podle § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je navrhovatel povinen uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka či jeho hrozící úpadek. K tomu soud citoval § 3 odst. 1 a 2 IZ vymezující podmínky úpadku ve formě insolvence a vyvratitelné domněnky platební neschopnosti dlužníka, § 3 odst. 3 IZ vymezující podmínky úpadku dlužníka-podnikatele ve formě předlužení a § 3 odst. 4 IZ vymezující podmínky hrozícího úpadku. Dále soud uvedl, že Rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka je třeba v insolvenčním návrhu vylíčit zcela konkrétně, a že tato povinnost není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně rozhodujících skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

V daném případě dlužnice v insolvenčním návrhu, jímž se dovolávala svého úpadku, uvedla pouze to, že má ve společném jmění manželů 17 závazků vůči 15 věřitelům, se 6 závazky je v prodlení se splácením více než rok, žádný závazek není po splatnosti méně než 3 měsíce, některé jsou ve stádiu exekuce.

Taková tvrzení neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužnice nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 IZ nebo ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ. Z tvrzení dlužnice totiž není patrné, jaký majetek vlastní, jaké jsou její příjmy a zda má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které jim není schopna plnit, když žádného takového věřitele neoznačila. Ve smyslu § 103 odst. 1 IZ musejí být v insolvenčním návrhu i věřitelé dlužníka označeni stejně jako navrhovatel a dlužník, tedy v případě, že jde o fyzickou osobu jejím jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Proto z hlediska skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek nelze považovat za dostatečné označení jeho věřitelů pouze jejich názvem. Mnohost věřitelů je přitom jedním ze znaků úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Skutečnosti osvědčující úpadek musí být uvedeny přímo v samotném insolvenčním návrhu. Jejich absence je vadou insolvenčního návrhu, která brání pokračování v řízení.

Protože dlužnice v insolvenčním návrhu neoznačila své věřitele, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nevylíčila skutečnosti, jež by její úpadek osvědčovaly, přestože tato tvrzení jsou podle § 103 odst. 2 IZ obligatorními náležitostmi insolvenčního návrhu. Proto soud postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh bez dalšího odmítl. K tomu soud dodal, že po vydání rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu již nelze tento návrh doplňovat, a že ovšem dlužnici nic nebrání v tom, aby po právní moci toho usnesení podala nový insolvenční návrh, který může opět spojit s návrhem na povolení oddlužení. Pro ten případ poskytl dlužnici poučení, jak má postupovat a jaké souvislosti a procesní režim věci přitom má vzít náležitě v úvahu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyslovila přesvědčení, že ve svém insolvenčním návrhu dostatečně vylíčila skutečnosti, které její úpadek osvědčují, a že tudíž její návrh není neprojednatelný. V kolonce č. 6 návrhu uvedla, že mají s manželem 17 závazků vůči 15 věřitelům, že žádný z nich není méně jak 3 měsíce po splatnosti a že některé závazky jsou již ve stádiu exekučního vymáhání. V kolonkách č. 18 a 20 návrhu pak své (s manželem společné) věřitele označila náležitým způsobem, když uvedla jejich název, sídlo a IČO. V kolonce č. 20 návrhu uvedla vykonatelné závazky vůči různým věřitelům, s označením rozhodnutí exekutorů. Je tedy zřejmé, že tyto závazky jsou splatné déle než 3 měsíce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují; z návrhu také musí být patrno, čeho se jím dlužník domáhá. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Pokud dlužník hodlá současně navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může dlužník využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, která je k tomu určena a která-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek dlužníka.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, jimiž jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka zejména seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu viz judikaturu Nejvyššího soudu-usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka proto nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužnice podala dne 5.6.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené k podání insolvenčního návrhu vyznačila, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku, co do vylíčení rozhodujících skutečností, jež její úpadek osvědčují, se však vskutku omezila jen na tvrzení, že s manželem mají ve společném jmění manželů 17 závazků vůči 15 věřitelům, se 6 závazky jsou v prodlení se splácením déle než rok, žádný není po splatnosti méně než 3 měsíce, některé jsou již ve stádiu exekuce. Seznamy majetku a závazků předepsané v § 104 IZ dlužnice k insolvenčnímu návrhu nepřipojila (nepřiložila k němu totiž vůbec žádné přílohy).

K tomu-s ohledem na odvolací argumentaci dlužnice-nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny. Údaje o majetku a závazcích dlužníka obsažené v kolonkách č. 16-17 a č. 18-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení tak neslouží ani ke splnění jeho povinnosti předložit povinné seznamy. Vyplněním uvedených částí návrhu na povolení oddlužení dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách č. 16-21 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, ani nepředepisuje.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech (včetně své příjmové situace), ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti a neoznačila žádné své věřitele. Dlužnice tedy v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamů, jež k návrhu nepřipojila) nevylíčila řádně skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení soudu prvního stupně o tom, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala, a aby spolu s ním podala na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení. Předpokladem vyhovění těmto návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužnice návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že její úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 31. ledna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva