3 VSOL 996/2014-A-18
KSOS 40 INS 6819/2014 3 VSOL 996/2014-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlavní náměstí 96/1, Pod Bezručovým vrchem-Krnov, PSČ 794 01 (adresa pro doručování: Maxima Gorkého 62, Krnov, PSČ 794 01), o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.7.2014, č.j. KSOS 40 INS 6819/2014-A-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech usnesení uvedl, že dne 13.3.2014 bylo insolvenčním návrhem dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne 4.6.2014 soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku a dlužníkovi doručováno zvláštním způsobem, přičemž nabylo právní moci dne 26.6.2014. Záloha na náklady insolvenčního řízení však ve stanovené lhůtě zaplacena nebyla, jak zjistil soud prvního stupně ze sdělení jeho účtárny. Proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že zálohu na náklady insolvenčního neuhradil, neboť se domnívá, že splňuje podmínky pro povolení oddlužení, když si v době po vydání usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení zajistil příjem z daru od jiného dárce. Proto žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odst. 2 výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci se dlužník řádným insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení jeho úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře. Dále z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně usnesením č. j. KSOS 40 INS 6819/2014-A-9 ze dne 4.6.2014 uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Usnesení obsahuje poučení o možnosti podání odvolání, lhůtě k jeho podání a soudu, jehož prostřednictvím je třeba odvolání podat. Usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 10.6.2014 a odvolání proti němu (které dlužník podal současně s odvoláním proti přezkoumávanému usnesení) bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 24.7.2014, č.j. KSOS 40 INS 6819/2014-A-14, které nabylo právní moci dne 15.8.2014, odmítnuto pro opožděnost. Usnesení o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení tak nabylo právní moci dne 26.6.2014. Ze sdělení účtárny soudu prvního stupně ze dne 2.7.2014 vyplynulo, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, což ostatně dlužník v odvolání potvrdil.

Za situace, kdy byla dlužníkovi pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil, či nikoliv. Dlužník v odvolání neuvedl žádné okolnosti o své majetkové situaci, z nichž by vyplývalo, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, protože v mezidobí se změnily jeho majetkové poměry v tom směru, že v případě řešení jeho úpadku konkursem jsou k dispozici prostředky, z nichž bude možno krýt náklady insolvenčního řízení. Za takovou změnu poměrů nelze posuzovat dlužníkem tvrzené zajištění příjmů od jiného dárce tak, aby splnil zákonem požadovaný limit ekonomické nabídky. Z obsahu spisu rovněž nelze dovozovat, že přestože důvody pro složení zálohy nepominuly, jsou v této věci dány důvody, pro které je řešení úpadku dlužníka obecně žádoucí. Proto v řízení nevyšla najevo žádná okolnost, která by odůvodňovala jiný postup, než je zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ (v této souvislosti odvolací soud odkazuje na závěr formulovaný v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013 sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na stránkách www.nsoud.cz).

Protože dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil, je napadené usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy věcně správné a odvolací soud je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 27. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu