3 VSOL 995/2016-A-12
KSBR 24 INS 12994/2016 3 VSOL 995/2016-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice Heleny Cimbálníkové, nar. 26.2.1992, bytem Zakřany 7, PSČ: 664 84, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.6.2016, č.j. KSBR 24 INS 12994/2016-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění uvedl, že dlužnice podala dne 31. května 2016 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení. Z insolvenčního návrhu a seznamu závazků vyplývá, že dlužnice má některé závazky z podnikatelské činnosti. Usnesením ze dne 3. června 2016 č.j. KSBR 24 INS 12994/2016-A-5 insolvenční soud vyzval dlužnici, aby v určené lhůtě doplnila návrh na povolení oddlužení tak, že uvede, zda věřitelé uvedeni ve formuláři v bodě 17.1, 17.2, 17.3, a 19.2, 19.3, 19.4 souhlasí s tím, že jejich pohledávka bude řešena oddlužením, a tento souhlas doloží. Dlužnice předložila insolvenčnímu soudu listiny, ze kterých vyplývá, že věřitel Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, identifikační číslo osoby 47114321 v podání ze dne 4. dubna 2016 uvedl, že souhlas nemůže vydat a věřitelé INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, z.s., identifikační číslo osoby 00537772, ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, identifikační číslo osoby 00006963, isir.justi ce.cz

E.ON Energie, a.s., identifikační číslo osoby 26078201, Českomoravská stavební spořitelna, a.s., identifikační číslo osoby 49241397 a Espresso s.r.o., identifikační číslo osoby 26690926 se nevyjádřili, zda souhlasí s řešením úpadku dlužnice formou oddlužení. Na tomto základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužnice není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má závazky z podnikatelské činnosti a souhlas jejich věřitelů nebyl udělen. Jediným způsobem řešení úpadku dlužnice je tedy konkurs, neboť věřitelé, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužnice, nevyslovili souhlas s řešením úpadku dlužnice formou oddlužení a dlužnice netvrdí žádné další skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že se jedná o dluhy, které nebrání řešení úpadku oddlužením, neboť jejich věřitelé nejsou zajištěnými věřiteli a nejedná se o závazky, které zůstaly neuspokojeny po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužnice podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) insolvenčního zákona. S ohledem na rozsah majetku dlužnice, který tvoří mobilní telefon a věci osobní potřeby, a na předpokládané náklady řízení, které spočívají jak v nákladech spojených s činností insolvenčního správce bezprostředně po zjištění úpadku (náklady vzniklé při zjišťování a zajištění majetku dlužnice, který bude patřit do majetkové podstaty, poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky apod.), tak v jeho konečných nákladech (odměna a hotové výdaje insolvenčního správce), soud dlužnici stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy určil s přihlédnutím k minimální odměně insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, která při konkursu činí 45.000 Kč.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání. V něm namítla, že nemá majetek zpeněžitelný v konkursu, z jehož výtěžku by se mohli její věřitelé uspokojit, usiluje však o povolení oddlužení, kterému brání její dluhy z podnikání. Pokud bude její úpadek řešen konkursem, který bude zrušen dle § 308 odst. 1, písm. c) a d) insolvenčního zákona, bude moci projít oddlužením a uspokojí své věřitele alespoň v poměru 30% jejich pohledávek. V případě, že jí bude uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nebude ji schopna uhradit a insolvenční řízení patrně skončí zastavením. V tomto faktu dlužnice spatřuje silný veřejný zájem na tom, aby jí nebyla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. V odvolání dlužnice dále popsala své majetkové a příjmové poměry a rovněž své měsíční výdaje, které dokládala.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu řízení a o obsahu vyjádření věřitele Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví.

Z obsahu insolvenčního spisu, a to insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení se podává, že v jeho bodě 07, ani na jiném místě, dlužnice neuvedla žádná tvrzení o skutečnostech, pro které její závazky z podnikání nebrání oddlužení. Ze seznamu závazků připojeného k insolvenčnímu návrhu, který obsahuje zákonem požadované náležitosti, vyplývá, že jako svého věřitele, vůči němuž má dluh z podnikání, dlužnice označila také věřitele Okresní správa sociálního zabezpečení Brno-venkov , vůči němuž má závazek ve výši 25.939 Kč na doplatku a penále na sociálním pojištění za období let 2014 a 2015. Jako dalšího věřitele dluhu z podnikání dlužnice v seznamu závazků označila věřitele Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, vůči němuž má dluh ve výši 28.088 Kč, představující doplatek a penále na zdravotním pojištění za rok 2013. Podle údajů v seznamu majetku činí hodnota movitých věcí v majetku dlužnice cca 5.500 Kč. Usnesením ze dne 3.6.2016, č.j. KSBR 24 INS 12994/2016-A-5 insolvenční soud vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnila svůj návrh na povolení oddlužení tak, že uvede, zda v něm vyjmenovaní věřitelé souhlasí s tím, že jejich pohledávka bude řešena oddlužením a tento souhlas doloží. Současně ve výroku II. usnesení poučil dlužnici o tom, že nesplní-li ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení uloženou povinnost, insolvenční soud návrh na oddlužení odmítne, a dále bude jednat o insolvenčním návrhu. V usnesení soud odkázal na ustanovení § 393 odst. 1 až 3 IZ, který v tomto usnesení výslovně citoval. V reakci na usnesení doručila dlužnice soudu prvního stupně dne 10.6.2016 listiny, včetně přihlášky pohledávky věřitele Espresso s.r.o., identifikační číslo osoby: 29690926, z jejíhož bodu 11 příslušného formuláře vyplývá, že tento věřitel, za něhož jedná označený zástupce JUDr. Jan Mach, vyslovuje souhlas s řešením úpadku dlužnice formou oddlužení. Dlužnicí dne 10.6.2016 doložená přihláška pohledávky je obsahově totožná s přihláškou pohledávky tohoto věřitele, která je evidovaná v oddíle P insolvenčního spisu pod č. P1 a je za věřitele digitálně podepsaná JUDr. Janem Machem, jehož plná moc je založena v přihláškovém spise P1. Z vyjádření věřitele Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení (OSSZ Brno-venkov, Kounicova 14, 602 00 Brno) ze dne 10.6.2016, doručeného dlužnicí soudu téhož dne, vyplývá, že eviduje u dlužnice dluh na pojistném na důchodové pojištění za dobu do 31.3.2015, kdy byla osobou samostatně výdělečně činnou, ve výši 25.939 Kč, představující doplatky pojistného za období let 2014 a 2015 včetně penále. Věřitel nesouhlasí s řešením úpadku dlužnice oddlužením, neboť se jedná o takový režim řešení úpadku, který nemusí vést k uspokojení jeho pohledávek v poměru 100 %.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 věta první IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud předně uvádí, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o jejím úpadku pro platební neschopnost (ustanovení § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ), neboť z něj plyne, že má peněžité závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K návrhu jsou rovněž připojeny zákonem požadované přílohy, obsahující předepsané náležitosti (ustanovení § 104 IZ). Soud prvního stupně tudíž správně přistoupil k posouzení toho, zda je třeba krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit prostředky ze zálohy, a v této souvislosti se zabýval předpokládaným způsobem řešení úpadku dlužnice a povahou a rozsahem jejího majetku.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že dlužnice má dluhy z podnikání, přičemž věřitel Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, identifikační číslo osoby 47114321 s řešením své pohledávky za dlužnicí v oddlužení nesouhlasí, jak vyplývá z jeho podání ze dne 4. dubna 2016. S oddlužením dlužnice výslovně nesouhlasí i další věřitel jejího dluhu z podnikání, a to věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, jak plyne z jeho vyjádření ze dne 10.6.2016. Věřitel Espresso s.r.o., identifikační číslo osoby 26690926, který má za dlužnicí pohledávku mající původ v její podnikatelské činnosti sice s tím, aby jeho pohledávka byla řešena cestou oddlužení, jak plyne z přihlášky jeho pohledávky, souhlasí, nicméně souhlas tohoto věřitele na správnosti závěru soudu prvního stupně, že dlužnice není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, ničeho nemění. Dlužnice jednak v návrhu na povolení oddlužení neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat, že její další dluhy z podnikání (tj. dluhy vůči věřitelům INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, z.s., identifikační číslo osoby 00537772, E.ON Energie, a.s., identifikační číslo osoby 26078201 a Českomoravská stavební spořitelna, a.s., identifikační číslo osoby 49241397) nebrání řešení jejího úpadku oddlužením, zejména však dva věřitelé, vůči nimž má dluhy z podnikání (věřitel Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví a věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení), s řešením jejího úpadku výslovně nesouhlasí. Závěr soudu prvního stupně, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude třeba odmítnout jako návrh podaný osobou, která není k jeho podání oprávněna, a že jediným způsobem řešení jejího úpadku je konkurs, je z výše uvedených důvodů správný (§ 389 odst. 1, písm. b/, odst. 2, § 390 odst. 3, § 396 IZ).

V této souvislosti odvolací soud dodává, že dlužník je povinen tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání, již v návrhu. Má-li dlužník dluhy z podnikání, je povinen tvrdit již v návrhu existenci některé z výjimek (§ 389 odst. 2 IZ) ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ, srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015 sen. zn. 1 VSOL 918/2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 49/2016), a ke splnění této povinnosti není třeba ho vyzývat.

Výzva soudu prvního stupně usnesením ze dne 3.6.2016, č.j. KSBR 24 INS 12994/2016-A-5 byla tudíž nadbytečná. Nedostatek aktivní legitimace dlužnice by nadto nebylo možno bez dalšího dovozovat jen z toho, že nedoložila souhlasy věřitelů dluhů z podnikání s oddlužením, jak byla soudem vyzvána a poučena o možnosti odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, pokud tuto povinnost nesplní. Dlužník, který má dluhy z podnikání, není povinen ke svému návrhu na povolení oddlužení jako jeho přílohu připojit písemný souhlas věřitele dluhu z podnikání s oddlužením (§ 392 odst. 1 IZ), proto v případě, že výzvě soudu nevyhoví, nelze postupovat podle ustanovení § 393 odst. 1, 2 IZ).

Dále se odvolací soud zabýval přezkumem správnosti závěru soudu prvního stupně, že krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než z prostředků zálohy a rovněž její potřebnou výší. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice nemá k dispozici pohotové finanční prostředky na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po prohlášení konkursu v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce (zejména zjišťováním a zajišťováním majetku majetkové podstaty, poštovné, cestovné hovorné atp.). Jiná možnost jejich krytí než z prostředků zálohy proto není. Vzhledem ke struktuře majetku dlužnice, který sestává z použitých věcí osobní potřeby a mobilního telefonu v odhadované ceně cca 5.500 Kč, nelze důvodně předpokládat, že z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (bude-li jaký) bude možno hradit konečné náklady insolvenčního řízení spočívající zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Jak správně vyložil i soud prvního stupně, výše odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí nejméně 45.000 Kč (pokud insolvenční správce není plátcem DPH, § 1 odst. 5, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014-dále jen vyhláška ). K této částce je třeba připočítat náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, které obvykle dosahují výše cca 5.000 Kč (což je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti, § 7 vyhlášky). Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnici je třeba uložit zálohu ve výši 50.000 Kč.

K odvolací námitce dlužnice, která spatřuje veřejný zájem ve skutečnosti, že v oddlužení uspokojí pohledávky svých nezajištěných věřitelů v poměru 30%, zatímco v případě pravomocného uložení zálohy 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení dojde k jeho zastavení, neboť nemá prostředky pro úhradu zálohy, odvolací soud uvádí, že zájem věřitelů dlužnice na uspokojení pohledávek (alespoň) co do 30% je jejich soukromým zájmem. Veřejným zájmem je však to, aby v každém konkrétním insolvenčním řízení bylo postupováno v souladu se zákonem, tedy aby při posuzování, zda je insolvenčnímu navrhovateli třeba uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, soud vycházel ze zákonných kritérií, kterými je potřeba krytí nákladů řízení a nemožnost jejich zajištění jinak (§ 108 odst. 1 IZ). Tato odvolací námitka dlužnice důvodná není. Tvrzení dlužnice o příjmových poměrech a výdajích na uspokojení základních potřeb jsou pro posuzování její zálohové povinnosti nevýznamné.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje také zvláštním způsobem.

Olomouc 16. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu