3 VSOL 995/2012-A-11
KSOS 38 INS 28461/2012 3 VSOL 995/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Zábřehu, Radniční 39/10, PSČ 789 01, IČ: 48432784, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.11.2012 č.j. KSOS 38 INS 28461/2012-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z výpisu z evidence rejstříku trestů, který dlužník předložil, vyplývá, že dlužník byl na základě rozsudku Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 3T 186/2011 ze dne 10.1.2012 pravomocně odsouzen za trestný čin krádeže dle ustanovení § 205 odst. 1 a odst. 3 zák. č. 40/2009 Sb. S ohledem na to, že jde o trestný čin majetkové povahy, je zřejmé, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, protože dlužník neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné usuzovat, že se o nepoctivý záměr nejedná. Soud dále uvedl, že jednou ze základních podmínek pro povolení oddlužení je reálný předpoklad splacení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka ve výši alespoň 30 %, pokud tito věřitelé nesouhlasí s nižším plněním. Ze seznamu závazků vyplývá, že výše závazků dlužníka vůči nezajištěným věřitelům činí 991.497 Kč. Dlužník nedisponuje žádným příjmem a předložil pouze příslib zaměstnání od 20.1.2013 s příjmem který má činit 14.000 Kč měsíčně. Na základě propočtu soudu však uvedený příjem dlužníka k úhradě v této výši nepostačí. Vzhledem k hodnotě majetku dlužníka dle předloženého seznamu majetku není možné očekávat ani splnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Na základě těchto skutečností lze tedy předpokládat, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh na povolení oddlužení zamítnut podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) a b) insolvenčního zákona. V takovém případě by bylo nutno rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje žádným majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, soud považuje za nezbytné vyzvat dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to ve výši 50.000 Kč s ohledem na to, že při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí jen odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že nemá žádné finanční prostředky našetřeny, není schopen tuto částku proto uhradit. Splátky svým nezajištěným věřitelům je schopen hradit díky svým budoucím příjmům a darovací smlouvě od pana Romana Heráka, který mu bude měsíčně přispívat částkou ve výši 3.000 Kč měsíčně, což bude za pět let částka ve výši 180.000 Kč. Má za to, že bude schopen za dobu pěti let uhradit svým nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a navrhl, aby o jeho oddlužení bylo rozhodnuto plněním splátkového kalendáře, když má za to, že vzhledem ke svému příjmu bude schopen po dobu pěti let uhradit minimálně 30 % závazků svým nezajištěným věřitelům. Tvrdí, že má dvanáct závazků, z toho jsou již čtyři vykonatelné, v současné době žádné splátky nehradí, má více věřitelů a všechny jeho závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti, když zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků. Dlužník uvedl, že je uchazečem o zaměstnání, nicméně od 20.1.2013 má příslib zaměstnání jako vodoinstalatér, tvrdí, že zde bude vydělávat asi 14.000 Kč čistého měsíčně, což za dobu pěti let bude částka ve výši 840.000 Kč. K tomuto svému tvrzení dlužník předložil vyjádření pana Roberta Dolečka-vodoinstalatérství-topenářství, který dává příslib zaměstnaneckého poměru panu Romanu Malému s tím, že od 20.1.2013 je možné získat plánované zakázky při rekonstrukcích a opravách obchodních řetězců Penny Market a Lidl po celé ČR. Dlužník předložil seznam svých věřitelů s uvedením výše jejich pohledávek, z tohoto seznamu vyplývá, že vůči svým nezajištěným věřitelům má závazky v celkové výši 991.497 Kč. V seznamu majetku pak uvedl, že nemá žádného věřitele a jeho majetkem jsou pouze movité věci tvořící vybavení domácnosti, jiný movitý ani nemovitý majetek nemá, nemá akcie, dividendy, cenné papíry a ani žádné finanční prostředky. Dlužník rovněž tak předložil výpis z evidence rejstříku trestů a z tohoto výpisu vyplývá, že Okresním soudem v Šumperku, rozhodnutím z 11.1.2012 s datem právní moci z 27.1.2012 sp. zn. 3T 186/2011, byl odsouzen podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku pro úmyslný trestný čin k odnětí svobody podmíněně s výměrou dva roky se zkušební dobou na tři roky.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat: a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník je v úpadku, protože má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kde dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z toho důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení by byl zamítnut s odůvodněním, že podaným návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, když dlužník, jak vyplývá z evidence z výpisu rejstříku trestů, byl pravomocně odsouzen pro trestný čin majetkové povahy. Po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně prezident republiky svým rozhodnutím o amnestii ze dne 1.1.2013 v článku IV. prominul podmíněně odložené tresty odnětí svobody pravomocně uložené před 1. lednem 2013 osobám, kterým byl trest uložen ve výměře nepřevyšující dva roky. Vzhledem k tomu, že dlužník byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody podmíněně na dobu dvou let, je možné předběžně uzavřít, že dlužník je účasten amnestie prezidenta republiky z 1.1.2013, v důsledku čehož mu bude vymazán uložený trest a na dlužníka nutno pohlížet jako na osobu bez záznamu v rejstříku trestů.

Odvolací soud se však ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení by byl zamítnut z důvodu, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé bude nižší, než 30 % jejich pohledávek. Při úvaze o tom, zda dlužník se svými příjmy na oddlužení dosáhne či nikoliv, nutno vycházet ze stavu, který je zde v době rozhodování (ustanovení § 154 a ustanovení § 167 odst. 2 o.s.ř.) a nelze tudíž počítat s budoucím příjmem dlužníka ve výši 14.000 Kč. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu dlužník nepředložil žádný doklad o tom, že by byl zaměstnán, natož aby předložil doklad o tom, že má nějaké pravidelné příjmy z pracovního poměru, které by mohly být použitelné pro účely splácení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů. V rámci odvolacího řízení dlužník dokládá darovací smlouvu, kterou uzavřel s panem Romanem Herákem, ve které se pan Roman Herák coby dárce zavázal, že bude dlužníku počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, poskytovat dar ve výši 3.000 Kč. Ze samotné částky 3.000 Kč, kterou by měl dlužník obdržet na základě darovací smlouvy, s ohledem na výši svých závazků vůči nezajištěným věřitelů 991.497 Kč by však dlužník podle předběžného propočtu odvolacího soudu za pět let zaplatil svým nezajištěným věřitelům toliko 12,71 % respektive 11.56 % (byl-li by správce plátcem DPH) jejich pohledávek, což je hodnota nižší, než 30 % jejich pohledávek stanovená v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Vzhledem k tomu, že dlužník nevlastní žádný významný majetek, soud prvního stupně správně uzavřel, že v případě dlužníka nepřichází do úvahy oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Za této situace by s největší pravděpodobností dlužníkův návrh na povolení oddlužení byl zamítnut a na majetek dlužníka by byl prohlášen konkurs (ustanovení § 396 IZ).

Za těchto okolností je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů nelze zajistit jinak, neboť z insolvenčního návrhu, respektive seznamu majetku vyplývá, že dlužník nevlastní žádný majetek a nedisponuje ani pohotovými finančními prostředky. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu ve které zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmo, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnosti k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů

Soud prvního stupně stanovil i správnou výši této zálohy, a to částku 50.000 Kč, když v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. představuje minimální odměna insolvenčního správce částku 45.000 Kč ke kterému je nutno ještě též připočíst hotové výdaje insolvenčního správce.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 24. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu