3 VSOL 992/2012-A-13
KSOS 39 INS 28223/2012 3 VSOL 992/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka T+T real s.r.o., se sídlem Ostrava 2, Prokešovo nám. 1883/2, PSČ 702 00, IČ: 25914588, o insolvenčním návrhu věřitele Mgr. Vladana anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Moravská Ostrava, Sokolská třída 871/6, PSČ 702 00, o odvolání věřitele Mgr. Vladana anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.11.2012, č.j. KSOS 39 INS 28223/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil věřiteli Mgr. Vladanu Tisovskému dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Soud prvního stupně uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Soud prvního stupně odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb. a konstatoval, že minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč, přičemž lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce apod.), jakož i zvýšené náklady spojené se zpeněžováním nemovitostí, a proto uložil navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení v plné výši. 1 VSOL 992/2012-A-13

Proti tomuto usnesení podal věřitel Mgr. Vladan Tisovský včasné odvolání, v němž namítal, že výše zálohy je nepřiměřeně vysoká, když je stanovena na samé horní hranici zákonného limitu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele Mgr. Vladana anonymizovano doručeného soudu prvního stupně dne 13.11.2012, jímž se věřitel domáhal zjištění úpadku dlužníka. Věřitel tvrdil, že má vůči dlužníkovi neuhrazenou pohledávku ve výši jistiny 4.000 Kč se splatností 31.12.2011 vyplývající ze směnky ze dne 16.2.2011. Věřitel uvedl, že dlužník má více věřitelů, a to mimo jiné obchodní společnost OMV Česká republika, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Na Vítězné pláni 1719/4, IČ: 48038687 s pohledávkou ve výši 367.959,87 Kč s příslušenstvím, jejíž splatnost nastala nejpozději v roce 2010 a která je exekučně vymáhána.

Podle § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Lze uzavřít, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především zajistit insolvenčnímu správci již po rozhodnutí o úpadku nerušený výkon jeho činnosti a překlenout prvotní nedostatek disponibilních peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu (při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem). Záloha dále zajišťuje krytí nákladů insolvenčního řízení v případě, že majetek dlužníka zcela nebo zčásti nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

V případě, že by pak případný výtěžek získaný zpeněžením shora uvedeného majetku dlužníka nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části 1 VSOL 992/2012-A-13 týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužník disponoval hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo tvrzeno a ani se z obsahu spisu nepodává.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba navrhujícímu věřiteli uložit zálohu v maximální výši 50.000 Kč. Jelikož dlužník je právnickou osobou-podnikatelem, lze předpokládat řešení jeho úpadku konkursem. Při řešení úpadku konkursem pak odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí nejméně 45.000,-Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25.ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu