3 VSOL 99/2013-A-10
KSOS 39 INS 32926/2012 3 VSOL 99/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka KRAN trans s.r.o., IČ: 27811085, se sídlem Masarykova třída 1020, 735 14 Orlová-Lutyně, o insolvenčním návrhu dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.1.2013, č.j. KSOS 39 INS 32926/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud dlužníkovi, s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem bylo dne 21.12.2012 zahájeno insolvenční řízení, ve kterém se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu uvedl, že má více věřitelů, vůči kterým má peněžité závazky déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen splácet, neboť fakticky nevykonává žádnou podnikatelskou činnost. Ze seznamu majetku připojeného k návrhu vyplývá, že dlužník vlastní pouze soubor pohledávek a soubor movitých věcí . Soud s ohledem na seznam majetku , který dlužník předložil, posoudil složení zálohy za nezbytné k úhradě nákladů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce v počátečních fázích řízení do doby, než bude možné k tomuto účelu využít výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužník nemá k dispozici pohotové finanční prostředky. Výši zálohy určil s ohledem na minimální odměnu insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že nedisponuje žádnými finančními prostředky, již dlouho hradí nejnutnější výdaje ze svých soukromých zdrojů a částku 50.000 Kč nemá k dispozici. V insolvenčním návrhu uvedl, že má zpeněžitelný movitý majetek v hodnotě cca 100.000 Kč, na kterém nevázne zajištění. Výtěžek zpeněžení majetku bude podle něj postačovat minimálně na krytí nákladů insolvenčního řízení. Proto se v odvolacím řízení, podle obsahu odvolání, domáhá změny napadeného usnesení tak, aby mu nebyla stanovena povinnost zaplatit zálohu.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty, první a odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno 21.12.2012 insolvenčním návrhem dlužníka, ve kterém jen obecně tvrdil, že má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jejichž výše činí 807.107,86 Kč, a tyto není schopen plnit protože nemá žádné finanční prostředky. Hodnota jeho majetku činí k 30.11.2012 přibližně 800.000 Kč, z toho pohledávky 677.305,38 Kč. V seznamu závazků dlužník uvedl osm závazků vůči sedmi věřitelům, z nichž jeden je splatný od listopadu 2011, druhý od května 2012 a třetí od srpna 2012. V seznamu majetku dlužník označil dvě movité věci, a to tahač návěsů zn. Liaz, r.z. 4T4 96 54 v odhadní ceně 55.000 Kč a návěs nákladní valníkový, rok výroby 1996, zn. STA 3E v odhadní ceně 50.000 Kč. Dále označil pohledávky ve výši 677.305,38 Kč, jejichž splatnost nastala v době od května 2009 do března 2012.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho zákonných příloh, které mají náležitosti dle § 104 IZ, plynou ve smyslu § 103 odst. 2 IZ skutečnosti o úpadku dlužníka pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Z údajů v seznamu majetku vyplývá, že dlužník nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení v jeho počátečních fázích, spočívající zejména v nákladech spojených s výkonem funkce insolvenčního správce. Tyto prostředky nelze zajistit jinak než zálohou a úvaha soudu prvního stupně, že dlužníkovi jako insolvenčnímu navrhovateli je třeba uložit její zaplacení, je proto správná (§ 108 odst. 1 IZ).

Dlužník má v majetku jen starší tahač a návěs v uváděné hodnotě 105.000 Kč a pohledávky v nominální hodnotě cca 677.305 Kč. O výši, za kterou bude možno tento majetek v konkursu zpeněžit, v této fázi řízení nelze spekulovat. Proto je třeba prostředků zálohy rovněž jako jistoty pro krytí konečných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že tyto by nebylo možno pokrýt z výtěžku zpeněžení. Minimální odměna insolvenčního správce v případě, že v konkursu je zpeněžován majetek, činí 45.000 Kč (bez DPH, § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a k této částce je třeba uvažovat i s částkou hotových výdajů správce, která obvykle činí nejméně 5.000 Kč. Proto je správný i závěr soudu prvního stupně, že záloha ve výši 50.000 Kč je v tomto případě důvodná.

Námitka dlužníka, že konečné náklady insolvenčního řízení bude možno uhradit z výtěžku zpeněžení jeho majetku, opodstatněné nejsou a to, že dlužník nemá prostředky na zaplacení zálohy, nemůže být důvodem, aby konečné náklady insolvenčního řízení byly přenášeny na insolvenčního správce, případně na stát (§ 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Je povinností dlužníka i jeho statutárních orgánů podat insolvenční návrh včas tak, aby měl k dispozici prostředky alespoň na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 98 IZ).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet od dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu