3 VSOL 989/2012-P9-10
KSOS 14 INS 9797/2012 3 VSOL 989/2012-P9-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , P.O.Box 111, Valašské Meziříčí, PSČ 757 01, o přihlášce pohledávky věřitele č. 9 Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, čp. 969, IČ: 45317054, zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, o odvolání věřitele č. 9 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2012 č.j. KSOS 14 INS 9797/2012-P9-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl přihlášku věřitele č. 9 ve výši 48.376,80 Kč (výrok I.) a dále rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele č. 9 v insolvenčním řízení ve výši 48.376,80 Kč (výrok II.), a věřitel č. 9 je nadále účastníkem tohoto insolvenčního řízení s pohledávkou ve výši 214.507,26 Kč (výrok III.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu dne 23.4.2012. Usnesením ze dne 17.5.2012 č.j. KSOS 14 INS 9797/2012-A-6 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, s tím, že ve výroku V. tohoto usnesení byli věřitelé dlužníka, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku spolu s poučením, že k přihláškám, jež budou podány později, nebude soud přihlížet a takto uplatněné pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. Věřitel č. 9 Komerční banka, a.s. přihlásil svou pohledávku za dlužníkem podáním došlým soudu dne 13.6.2012. Pohledávka tohoto věřitele byla na přezkumném jednání konaném dne 6.8.2012 částečně popřena insolvenčním správcem a dlužníkem do výše 48.376,80 Kč, ve výši 214.507,26 Kč byla zjištěna. Insolvenční správce podáním ze dne 14.8.2012 vyzval věřitele, jehož pohledávka byla popřena, aby uplatnil své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu. Lhůta k podání žaloby činí 30 dní ode dne konání přezkumného jednání, nekončí však dříve, než 15 dní po doručení výzvy k podání žaloby. Přezkumné jednání se konalo 6.8.2012, výzva byla věřiteli č. 9 doručena dne 17.8.2012, takže posledním dnem k podání žaloby byla středa 5.9.2012. Protože žaloba na určení popřené pohledávky nebyla ve stanovené lhůtě podána, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží, proto soud podle ustanovení § 185 insolvenčního zákona přihlášenou pohledávku (ve výši 48.376,80 Kč) odmítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 9 odvolání. Namítal, že na popření části své přihlášené pohledávky reagoval vyjádřením ze dne 21.8.2012, ve kterém argumentoval, že v tomto případě nemá žalobu podávat věřitel, neboť pohledávku přihlašoval jako vykonatelnou v celé výši. Tato povinnost tedy náležela podle ustanovení § 199 insolvenčního zákona insolvenčnímu správci. Odvolatel dále zdůraznil, že pravomocný rozhodčí nález, na základě kterého přihlásil svou pohledávku jako vykonatelnou, nabyl účinků pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný, tento rozhodčí nález je závazný a zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté. Podle § 177 insolvenčního zákona se vykonatelnost přihlášené pohledávky prokazuje veřejnou listinou. Rozhodčí nález je bezpochyby touto veřejnou listinou, a pokud insolvenční správce popírá vykonatelnost přihlášené pohledávky, popírá tak obsah veřejné listiny a v incidenčním sporu nese důkazní břemeno. Z žádného ustanovení insolvenčního zákona neplyne pravomoc insolvenčního správce považovat pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález za neplatný či dokonce za nicotný. Ani komunitární právo nepopírá účinek rozhodčího nálezu podle § 28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. Podle názoru odvolatele insolvenční správce porušil zásadu uvedenou v ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, podle kterého nemůže být předmětem přezkumu vykonatelných rozhodnutí jiné právní posouzení věci, ale porušil i princip rei iudicatae a provedl chybný a svévolný výklad dotčených právních ustanovení. Rozhodčí nález, bez ohledu na to, zda byl či nebyl napaden žalobou na zrušení rozhodčího nálezu, je závazný také pro insolvenční soud v insolvenčním řízení podle zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Tím, že insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku do insolvenčního řízení řádně a včas přihlášenou jako nevykonatelnou, obešel záměrně ustanovení § 31 zákona o rozhodčím řízení a sjednal možnost přezkoumávat platnost rozhodčí doložky. I pokud by insolvenční zákon skutečně pro potřeby řízení o určení pravosti přihlášené pohledávky v jistém smyslu prolamoval princip věci rozhodnuté, není tato skutečnost podle odvolatele relevantní. S odkazem na závěry v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.12.2011 sp. zn. KSOL 16 INS 3663/2010 odvolatel namítal,

že platnost či neplatnost existující rozhodčí smlouvy je právní kvalifikací, proto je podle názoru odvolatele popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nepřijatelným důvodem popření, i když se nejedná o posuzování věci ale o posuzování právního úkonu, který je předpokladem pro pokračování vydání meritorního rozhodnutí v řízení, jehož předmětem je věc sama. V tomto směru odvolatel odkázal na nejednotnost názorů v posuzování platnosti či nepřiměřenosti rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách, odkázal například na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 5129/2007 nebo sp. zn. 23 Cdo 2672/2008, s tím, že v žádném případě nemůže být posouzení platnosti rozhodčí doložky předmětem insolvenčního řízení, které má zcela jiný účel, to je především řešení a uspořádání majetkových vztahů dlužníka a současně uspokojení pohledávek věřitelů v co největší míře. Pokud úpadce nevyužil prekluzivní lhůtu tří měsíců k tomu, aby rozhodčí nález napadl žalobou, nemůže být jeho nečinnost přičítána k tíži věřitele, jemuž byl nárok, nyní v rámci insolvenčního řízení popíraný, pravomocně přiznán. Česká právní úprava obecně neumožňuje soudu v řízení o výkon rozhodčího nálezu přezkoumávat pravomocný rozhodčí nález z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky a neplatnost rozhodčí smlouvy není důvodem nevykonatelnosti rozhodčího nálezu. Nelze tedy dovodit, že podle vnitrostátních procesních pravidel je možno i bez návrhu provést posouzení platnosti rozhodčí smlouvy v rámci obdobných řízení . Výklad ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož se insolvenčnímu správci nedovoluje účinně vznášet námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy, která je součástí spotřebitelské smlouvy, není v rozporu s principem rovnocennosti komunitárního práva. Podle přesvědčení odvolatele tak v daném případě měla být přihláška pohledávky posouzena jako vykonatelná a insolvenční správce tedy má ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání podat žalobu na neexistenci (popření) pohledávky. Pravomoc insolvenčního správce se podle názoru odvolatele v rámci insolvenčního řízení ve vztahu k pohledávce přiznané pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem a přihlášené do insolvenčního řízení jako pohledávka z tohoto titulu vykonatelná, realizuje možností posoudit takovou pohledávku jako nevykonatelnou a brojit proti ní postupem podle ustanovení § 199 insolvenčního zákona. Postupem insolvenčního správce však došlo k porušení zásad uvedených v ustanovení § 5, písm. c) ve spojení s § 5, písm. a) insolvenčního zákona. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a rozhodl tak, že se pohledávka věřitele č. 9 neodmítá a je přihlášena po právu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 198 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odstavec 1). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odstavec 3).

Podle ustanovení § 197 odst. 2 IZ, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle ustanovení § 410 IZ, není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202 (odstavec 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky (odstavec 2).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.5.2012 č.j. KSOS 14 INS 9797/2012-A-6 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. et. Mgr. Radim Dostal, Vsetín, Na Rybárně-Palackého 168, a dlužníkovi bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Věřitel č. 9 Komerční banka, a.s. přihláškou pohledávky ze dne 13.6.2012, došlou soudu téhož dne, přihlásil do insolvenčního řízení, jako věřitel, celkem tři nezajištěné pohledávky, pohledávku č. 1 celkem ve výši 237.043,50 Kč (jistina 123.019,78 Kč a příslušenství-úrok z úvěru ve výši 21.504,77 Kč, úrok z prodlení ve výši 56.382,15 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 36.136,80 Kč), pohledávku č. 2 celkem ve výši 362,62 Kč (jistina 213,13 Kč, příslušenství-úrok z nepovoleného debetu 149,49 Kč) a pohledávku č. 3 celkem ve výši 25.477,94 Kč (jistina 9.444,26 Kč a příslušenství-úrok z úvěru ve výši 2.337,32 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.456,36 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 12.240 Kč). Pohledávky č. 1 a č. 3 uvedl jako pohledávky vykonatelné, přiznané rozhodčím nálezem sp. zn. K/2010/05896 (přihláška č. 1) a rozhodčím nálezem sp. zn. K/2010/05126 (pohledávka č. 3).

U přezkumného jednání, které se konalo dne 6.8.2012 (věřitel č. 9 nebyl u tohoto jednání přítomen) insolvenční správce a dlužník shodně popřeli pohledávky č. 1 a č. 3 věřitele č. 9, co do výše. Pohledávku č. 1 popřeli co do částky 36.136,80 Kč a uznali v rozsahu částky 200.906,070 Kč, pohledávku č. 3 popřeli do výše 12.240 Kč a uznali v rozsahu částky 13.237,94 Kč s odůvodněním, že rozhodčí doložky, na základě nichž byly vydány rozhodčí nálezy, nebyly platně sjednány a nárok věřitele na zaplacení nákladů rozhodčího řízení tudíž nevznikl. Insolvenční správce vyrozuměním ze dne 14.8.2012 uvědomil věřitele č. 9 o tom, že na přezkumném jednání dne 6.8.2012 jako insolvenční správce popřel věřitelem č. 9 přihlášenou pohledávku-nevykonatelnou pohledávku č. 1 co do výše 36.163,80 Kč a nevykonatelnou pohledávku č. 3 co do výše 12.240 Kč s odůvodněním, že pohledávky v tomto rozsahu byly popřeny co do částek, odpovídajících nákladům rozhodčího řízení, když nárok na jejich náhradu platně nevnikl, neboť rozhodčí doložky byly sjednány neplatně. Ve vyrozumění insolvenční správce dále uvedl, že věřitelem č. 9 přihlášené pohledávky nelze považovat za vykonatelné, když vzhledem k neplatnosti rozhodčích doložek nebyly platně vydány rozhodčí nálezy. Věřitele také uvědomil o tom, že stanovisko dlužníka je shodné se stanoviskem insolvenčního správce, a že dlužník přihlášené pohledávky popřel ve stejném rozsahu a z týchž důvodů, jako insolvenční správce. Současně insolvenční správce poskytl věřiteli č. 9 podrobné poučení podle ustanovení § 198 a § 410 IZ o podání žaloby na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání, přičemž tato lhůta neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění, s tím, že jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení, a tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, a s tím, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy proti dlužníkovi, takže vzhledem k tomu, že pohledávky věřitele popřel i dlužník, je třeba žalobu podat proti insolvenčnímu správci i dlužníkovi. Insolvenční správce dále věřitele č. 9 poučil o tom, že nedojde-li žaloba insolvenčnímu soudu ve stanovené lhůtě, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží, pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Vyrozumění insolvenčního správce bylo doručeno advokátovi věřitele č. 9 JUDr. Romanu Majerovi dne 17.8.2012. Následně, usnesením ze dne 29.8.2012 č.j. KSOS 14 INS 9797/2012-B-3 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, uvedené rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne. Věřitel č. 9 přes poučení insolvenčním správcem žalobou na určení své právo u insolvenčního soudu ve stanovené lhůtě (ani dosud) neuplatnil.

Námitky odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že přihlásil svou pohledávku jako pohledávku vykonatelnou, jež měla být také jako vykonatelná posouzena, a insolvenční správce tudíž podle ustanovení § 199 IZ měl ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání podat žalobu na neexistenci (popření) této pohledávky, důvodné nejsou.

Nutno zdůraznit, že rozhodující pro další postup věřitele, který nesouhlasí s popřením své pohledávky insolvenčním správcem, je výsledek přezkumného jednání (a stanovisko insolvenčního správce v jeho rámci), na kterém byla přihlášená pohledávka věřitele přezkoumána a popřena, a to bez ohledu na skutečnost, jak byla pohledávka věřitele do insolvenčního řízení přihlášena, to je, zda byla věřitelem přihlášena jako vykonatelná pohledávka či jako pohledávka nevykonatelná. Tento závěr lze dovodit i z ustanovení § 198 odst. 3 IZ, podle kterého vyjde-li v průběhu řízení o žalobě popřené nevykonatelné pohledávky najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle ustanovení § 199 odst. 1 IZ, to je jako by insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku (srov. také závěry v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.12.2010 č.j. KSOS 31 INS 654/2010, 3 VSOL 403/2010-P2-8 a v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.3.2011 č.j. 12 Cmo 13/2010-112).

V přezkoumávané věci sice věřitel č. 9 přihlásil své pohledávky (pohledávky č. 1 a č. 3) jako pohledávky vykonatelné, insolvenční správce však, jak je zřejmé z údajů uvedených v seznamu přihlášených pohledávek, tyto pohledávky zapsal jako nevykonatelné a jako nevykonatelné pohledávky je spolu s dlužníkem popřeli. Za této situace proto insolvenční správce postupoval správně, pokud věřitele vyrozuměl v souladu s ustanovením § 198 a § 410 IZ o možnosti uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu. Bylo věcí věřitele, aby žalobu podal a v rámci soudního řízení uplatnil námitku, že předmětné pohledávky jsou pohledávkami vykonatelnými, s tím, že v případě závěru, že pohledávky jsou skutečně pohledávkami vykonatelnými by pak žalovaní byli povinni prokázat důvod svého popření.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, věřiteli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta

k podání dovolání začíná věřiteli běžet ode dne, kdy mu bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu