3 VSOL 985/2015-A-51
KSBR 37 INS 33677/2014 3 VSOL 985/2015-A-51

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Topolná 511, PSČ: 687 11, identifikační číslo osoby: 44022930, zastoupeného Mgr. Janem Farkačem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 365/14, PSČ: 602 00, o insolvenčním návrhu věřitelů a) S-INVEST, s.r.o., se sídlem Strání, Květná 186, PSČ: 687 65, identifikační číslo osoby: 60748656, zastoupeného JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem se sídlem Brno, Kachlíkova 891/15, PSČ: 602 00, b) JUDr. Jiřího Mikošky, bytem Topolná 37, PSČ: 687 11 a c) Společenský dům, s.r.o., se sídlem Otrokovice, tř. Spojenců 727, PSČ: 765 02, identifikační číslo osoby: 25300989, zastoupeného JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem se sídlem Brno, Kachlíkova 891/15, PSČ: 602 00, o odvolání dlužníka a věřitele c) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2015, č.j. KSBR 37 INS 33677/2014-A-27,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku I. o zjištění úpadku dlužníka Jaromíra anonymizovano potvrzuje .

II. Odvolání věřitele Společenský dům, s.r.o. proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně o ustanovení GESTORE v.o.s. insolvenčním správcem se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zjistil úpadek dlužníka Jaromíra anonymizovano (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil GESTORE v.o.s., se sídlem Litomyšl, Na Lánech 30, provozovna Brno, Čechyňská 361/16, identifikační číslo osoby: 28820959 (výrok II.), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku s tím, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (výrok IV.), učinil další potřebné výzvy a poučení a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 11.11.2015 (výroky V. až VIII.), a uložil věřitelům a) až c), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo kolkovými známkami soudní poplatek za rozhodnutí o insolvenčním návrhu ve výši 2.000 Kč (výrok IX.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že dlužník je v úpadku, neboť má nejméně dva věřitele, vůči nimž má peněžité závazky, které neplní po dobu delší jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti. V této souvislosti uvedl, že z listin, předložených navrhovateli-výdajových pokladních dokladů ze dne 26.3. a ze dne 29.3.2013-zjistil, že v uvedené dny bylo za účelem vrácení půjčky podle smlouvy dlužníkovi vyplaceno dvakrát 328.872 Kč. Skutečnost, že výdajové pokladní doklady za navrhovatele a) (to je společnost S-INVEST, s.r.o.) podepsal, dlužník nezpochybnil. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku navrhovatele a) vyplývá, že dlužníkovi funkce jednatele ve společnosti navrhovatele a) S-INVEST, s.r.o. zanikla dne 19.3.2013. Podáním ze dne 18.6.2013, doručeným dlužníkovi dne 20.6.2013, navrhovatel a) vyzval dlužníka k vrácení finančních prostředků, vydaných na základě uvedených pokladních dokladů, do 30.6.2013. Jak soud prvního stupně dále uvedl, i z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.11.2013 a odvolacího soudu ze dne 1.7.2014 v insolvenční věci dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 30 INS 18624/2013, vyplývá, že v tomto řízení byla osvědčena existence pohledávky navrhovatele a) z titulu náhrady škody ve výši 657.744 Kč. Smlouvou ze dne 20.12.2013 s úředním ověřením podpisů byla pohledávka navrhovatele a) za dlužníkem z titulu výplaty finanční hotovosti dne 26.3.2013 ve výši 328.872 Kč postoupena navrhovateli b) (tj. JUDr. Jiřímu Mikoškovi). Dále soud prvního stupně konstatoval, že výzvou, doručenou (dlužníkovi) dne 14.1.2015, věřitel Raiffeisen stavební spořitelna a.s. vyzvala dlužníka ke splacení celého dluhu ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ve výši 2.080.467,57 Kč do 27.1.2015, a že směnečným platebním rozkazem ze dne 29.8.2013 sp.zn. 5 Cm 241/2013 byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit žalobci Československá obchodní banka, a.s. směnečný peníz 2.601.524 Kč s 6%

úrokem, směnečnou odměnu a náklady řízení, s tím, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5.11.2014 byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. K námitkám dlužníka soud prvního stupně uvedl, že k postoupení jedné z pohledávek navrhovatele a) navrhovateli b) došlo dne 20.12.2013, tj. po rozhodnutí soudu prvního stupně v insolvenční věci dlužníka vedené pod sp.zn. KSBR 30 INS 18624/2013, které bylo vydáno dne 12.11.2013, a téměř rok před podáním návrhu v této insolvenční věci. Přestože-jak soud prvního stupně pokračoval-z rozhodnutí insolvenčního soudu, vydaného ve věci vedené pod sp.zn. KSBR 30 INS 18624/2013 vyplývá, že navrhovatel osvědčil, že má vůči dlužníkovi pohledávku minimálně z titulu náhrady škody ve výši 657.744 Kč, úhradu této pohledávky, případně poskytnutí půjček navrhovateli a) dlužník nedoložil. Dlužník rovněž nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu usnesením, doručeným dlužníkovi dne 4.2.2015 uložil insolvenční soud, když v seznamu pohledávek dlužník řádně neoznačil své dlužníky, neuvedl skutečnosti, na kterých se pohledávky zakládají a nevyjádřil se k jejich dobytnosti, a v seznamu závazků neoznačil osoby, které vůči němu pohledávky uplatňují a neoznačil věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění. Z uvedených důvodů soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 136 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona a rozhodl o úpadku dlužníka.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku I., podal dlužník odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a dále, že je postaveno na nesprávném a přepjatě formalistickém právním posouzení věci. Odvolatel namítá, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí nevysvětluje, které věřitele považuje za oprávněné a které nikoli, pokud se týká tvrzené pohledávky, kterou měl soud za osvědčenou, tuto nijak právně neposoudil (tj., zda se jedná o pohledávku z titulu náhrady škody, z titulu bezdůvodného obohacení či z jiného právního titulu) a nevysvětlil, na základě jakých skutkových okolností dospěl k závěru o tvrzeném úpadku dlužníka. Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal s otázkou, zda dlužník mohl vůbec způsobit škodu splácením dluhu (když přitom není zjevné, zda pohledávky navrhovatelů posoudil jako pohledávky z titulu náhrady škody). Takový závěr je podle odvolatele vyloučený. Odvolateli přitom nelze klást k tíži, že nedoložil žádné důkazy, neboť insolvenční řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací. Pokud soud prvního stupně nevyzval odvolatele k doložení konkrétních důkazních materiálů, nelze akceptovat výhradu, že by soud pravděpodobně postupoval jinak za situace, pokud by takové materiály byly doloženy. Odvolatel rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že je možno společnost Raiffeisen stavební spořitelnu a.s. považovat za legitimního věřitele dlužníka, když z vyjádření této společnosti plyne, že za dlužníkem nemá žádnou pohledávku po splatnosti, neboť se s ním dohodl na splátkovém kalendáři, přičemž k předchozímu zesplatnění pohledávky došlo pouze v důsledku zahájení předcházejícího insolvenčního řízení. Podle názoru odvolatele je zjevné, že insolvenční návrh navrhovatelů slouží pouze k jakémusi vyřizování účtů mezi dřívějšími společníky. Z charakteru přihlášených pohledávek insolvenčních navrhovatelů je zřejmé, že se jedná o komplikované sporné právní vztahy, k jejichž

řešení není insolvenční soud povolán. V tomto směru odkázal odvolatel například na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 30/2009, podle jehož závěrů nemůže insolvenční řízení nahrazovat klasické civilní soudní řízení a v případě, kdy pohledávku navrhovatele není možno označit za nespornou pouze za minimálního dokazování, nelze insolvenčnímu návrhu vyhovět. Podle odvolatele se tyto závěry uplatní v této věci, když okolnosti působení dlužníka ve společnosti S-INVEST, s.r.o. nelze zjednodušit a omezit toliko na čtení listinných důkazů. To se pak vztahuje i na tvrzenou pohledávku navrhovatele b), když pohledávka byla účelově a za nejasných okolností postoupena toliko za účelem vykonstruování mnohosti věřitelů. Přistoupil-li soud prvního stupně k přihlášeným pohledávkám takto zjednodušujícím způsobem, zatížil řízení významnou vadou. Z řízení je zřejmé, že odvolatel odůvodněně popírá všechny pohledávky přihlášených věřitelů (vyjma Raiffeisen stavební spořitelna a.s., když zde popírá splatnost ), odvolatel není v platební neschopnosti, tvrzené pohledávky nejsou po právu. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby usnesení soudu prvního stupně změnil a insolvenční návrh navrhovatelů zamítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně, proti výroku II. o ustanovení společnosti GESTORE v.o.s. insolvenčním správcem, podal odvolání navrhující věřitel c) Společenský dům, s.r.o., který namítá, že ustanovený insolvenční správce není nepodjatý. Odvolatel poukázal na to, že dne 1.9.2015 bylo zveřejněno sdělení insolvenčního správce, že jménem veřejné obchodní společnosti bude funkci insolvenčního správce vykonávat Ing. Miloš Bačík. Ing. Miloš Bačík a dlužník Jaromír Kopeček jsou však osobami, které vzájemně ve svém podnikání koordinují své kroky ve vztahu k odvolateli, jež jsou přinejmenším propojeny prostřednictvím osoby advokáta Mgr. Jana Farkače. Insolvenční správce má poměr nejen k dlužníkovi samotnému, nýbrž také k účastníkům insolvenčního řízení, to je ke společnosti Společenský dům, s.r.o., a k jejich zástupcům, a to poměr zjevně nepřátelský. Vůči odvolateli existuje sporná pohledávka, kterou si vzájemně ekonomicky propojené osoby mezi sebou převádějí a snaží se odvolatele šikanózními insolvenčními návrhy připravit o majetek, přičemž tuto spornou pohledávku vlastnila také společnost PANARA s.r.o., jejímž jediným jednatelem a společníkem je insolvenční správce. Poté, co Krajský soud v Brně i Vrchní soud v Olomouci potvrdily pravost pohledávky , bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, přičemž dlužník, již jako bývalý jednatel věřitele, podepsal plnou moc Mgr. Janu Farkačovi, který vzal dovolání zpět. Nyní se Jaromír Kopeček sám dostal do úpadku, přičemž jediný jednatel a společník společnosti PANARA s.r.o., Ing. Miloš Bačík byl ustanoven jako insolvenční správce. Právní zástupce společnosti PANARA s.r.o., Mgr. Jan Farkač, který zastupuje také dlužníka, podal trestní oznámení na osobu, jednající za společnost Společenský dům, s.r.o., tj. JUDr. Jiřího Mikošku, a to v době, kdy už společnost PANARA s.r.o., nebyla vlastníkem sporné pohledávky. Společnost PANARA s.r.o. je součástí řetězce širší skupiny spřátelených společností, a věc je také vyšetřována Policií České republiky, Krajské ředitelství Brno-Odbor hospodářské kriminality pod sp.zn. KRPB-40253-TČ-2014-060081-PAT. Insolvenční správce zcela záměrně neoznámil insolvenčnímu soudu důvody pro své vyloučení v souladu s ustanovením § 24 insolvenčního zákona, proto by měl insolvenční soud z úřední povinnosti tohoto insolvenčního správce odvolat podle § 31 insolvenčního zákona, popřípadě-podle odvolatele-se jedná o úmyslné zatajení a měl by být v souladu s ustanovením § 32 insolvenčního zákona své funkce zproštěn. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a ustanovení nového insolvenčního správce.

Insolvenční správce GESTORE v.o.s. se k odvolání insolvenčního navrhovatele c) vyjádřil v podání ze dne 9.11.2015, v němž uvedl, že nejsou žádné důvody předvídané v ustanovení § 24 insolvenčního zákona. Argumentaci odvolatele Společenský dům, s.r.o. odmítl s tím, že on sám se necítí být v této věci podjatý, neboť skutečnost, že před více jak třemi lety společnost PANARA s.r.o., v níž působí Ing. Miloš Bačík, byla věřitelem pohledávky za společností Společenský dům, s.r.o. není zákonným důvodem pro jeho vyloučení jako insolvenčního správce z insolvenčního řízení.

Insolvenční navrhovatel a) S-INVEST, s.r.o. ve vyjádření k odvolání dlužníka navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. jako věcně správné potvrdil. Podle navrhovatele a) bylo v řízení prokázáno, že navrhovatelé a) a b) mají vůči dlužníkovi pohledávky z titulu náhrady škody každý ve výši 328.872 Kč, splatné od 30.6.2013, což bylo prokázáno jak v tomto insolvenčním řízení, tak i v předcházejícím insolvenčním řízení, jež bylo vedeno pod sp.zn. KSBR 30 INS 18624/2013. V řízení bylo také prokázáno, že dalším věřitelem se splatnou pohledávkou je Československá obchodní banka, a.s. s pohledávkou na základě vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 29.8.2013 sp.zn. 5 Cm 241/2013, jako další věřitel byla označena Raiffeisen stavební spořitelna a.s., která dlužníka vyzvala ke splacení celého dluhu ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření do 27.1.2015. Vzhledem k tomu, že dlužník nesplnil zákonnou povinnost uvedenou v ustanovení § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. nepředložil zákonem požadované seznamy tak, jak mu bylo uloženo insolvenčním soudem v usnesení, doručeném dlužníkovi dne 4.2.2015, došlo k naplnění vyvratitelné domněnky jeho platební neschopnosti podle § 3 odst. 2, písm. d) IZ, který stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zjištění úpadku dlužníka bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Vady uvedené v ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř. se z obsahu spisu nepodávají.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 12.12.2014 na základě insolvenčního návrhu ze dne 12.12.2014 (doplněného podáním ze dne 23.1.2015, podáním ze dne 1.4.2015 a podáním ze dne 26.5.2015) věřitelů a) S-INVEST, s.r.o., b) JUDr. Jiřího Mikošky a c) Společenský dům, s.r.o. Ve vylíčení rozhodujících skutečností navrhovatelé uvedli, že mají za dlužníkem splatné pohledávky, insolvenční navrhovatel a) pohledávku ve výši 328.872 Kč s příslušenstvím splatnou od 30.6.2013, insolvenční navrhovatel b) pohledávku ve výši 328.872 Kč s příslušenstvím splatnou od 30.6.2013 a insolvenční navrhovatel c) pohledávku ve výši 98.000 Kč s příslušenstvím splatnou od 1.6.2013. K pohledávkám navrhovatelů a) a b) je ve vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu uvedeno, že dlužník byl v době od 12.4.1995 do 19.3.2013 jednatelem navrhovatele a), tj. společnosti S-INVEST, s.r.o. V době, kdy dlužník již nebyl jednatelem insolvenčního navrhovatele a) si dlužník sám sobě z peněžní hotovosti navrhovatele a) vyplatil dne 26.3.2013 a dne 29.3.2013 částky po 328.872 Kč, tj. celkem 657.744 Kč s tím, že výdajové pokladní doklady ze dne 26.3.2013 a ze dne 29.3.2013 k těmto vyplaceným částkám obsahují údaj vrácená půjčka dle smlouvy . Tímto protiprávním jednáním způsobil dlužník insolvenčnímu navrhovateli a) škodu v uvedené výši, respektive se o tuto částku bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku ani přes výzvu insolvenčního navrhovatele a) ve stanovené lhůtě do 30.6.2013 nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky, uzavřenou mezi navrhovatelem a) S-INVEST, s.r.o. (jako postupitelem) a navrhovatelem b) JUDr. Jiřím anonymizovano (jako postupníkem) dne 20.12.2013, postoupil navrhovatel a) pohledávku ve výši 328.872 Kč na navrhovatele b). Insolvenční navrhovatelé a) a b) v návrhu dále poukázali na to, že předmětná pohledávka navrhovatele a) původně celkem ve výši 657.744 Kč byla tvrzena i v předcházejícím insolvenčním řízení ve věci dlužníka, jež bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 30 INS 18624/2013, a v rámci tohoto řízení soud prvního stupně i soud odvolací uzavřely, že tato tvrzená pohledávka společnosti S-INVEST, s.r.o. vůči dlužníkovi byla osvědčena. K pohledávce insolvenčního navrhovatele c), společnosti Společenský dům, s.r.o., je v návrhu tvrzeno, že dlužník v postavení jednatele insolvenčního navrhovatele c), si dne 15.9.2011 sám sobě z finanční hotovosti této společnosti vyplatil částku ve výši 98.000 Kč, s tím, že se jednalo o úhradu úroků na již promlčené pohledávky dlužníka vůči insolvenčnímu navrhovateli c) , to je pohledávky dlužníka na základě faktury č. 105/97 a č. 02/98, jež byly splatné dne 6.1.1998 a dne 16.2.1998. Za situace, kdy dlužník v postavení jednatele společnosti

Společenský dům, s.r.o. z peněžních prostředků této společnosti podle faktury č. 106001 sám sobě uhradil dne 15.9.2011 již promlčené úroky (míněno zřejmě úroky z prodlení) bez vědomí (a schválení) dalších jednatelů společnosti Společenský dům, s.r.o., a rovněž bez vědomí (a schválení) valné hromady této společnosti v období, kdy již faktura č. 106001 (jíž byly dlužníkem vyfakturovány úroky z prodlení za nezaplacené faktury VS105/97 a VS02/98 ) nebyla v dispozici společnosti Společenský dům, s.r.o. (neboť do účtárny byla dlužníkem doručena až dne 31.12.2011), porušil dlužník povinnost péče řádného hospodáře a povinnost loajality ke společnosti, a tyto jeho právní úkony jsou proto absolutně neplatnými právními úkony. Plnění z absolutně neplatného právního úkonu tak zakládá nárok navrhovatele c) na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 451 občanského zákoníku. Jako další věřitele dlužníka označili insolvenční navrhovatelé věřitele Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Praha, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby: 00001350 s pohledávkou z titulu avalu směnky vlastní č. 581/5169/08 ze dne 1.9.2008, splatné dne 30.12.2012, ve vztahu k níž dále uvedli, že Krajským soudem v Brně byl dne 29.8.2013 vydán směnečný platební rozkaz, č.j. 5 Cm 241/2013-15, jenž byl ponechán v celém rozsahu v platnosti rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5.11.2014, a věřitele Raiffeisen stavební spořitelna a.s.,se sídlem Praha 3, Koněvova 2747/99, identifikační číslo osoby: 49241257, s pohledávkou ve výši 370.000 Kč ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. 5289/2002/01 ze dne 2.8.2002, pohledávkou ve výši 1.000.000 Kč ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. 7299/2003/01 ze dne 17.11.2003, pohledávkou ve výši 1.500.000 Kč ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. 8437/2011/01 ze dne 22.8.2011 a pohledávkou ze smlouvy o přistoupení k závazku ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. 5293/2002/01 ze dne 2.8.2002. Navrhovatelé tak mají za to, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů s pohledávkami, jež jsou po lhůtě splatnosti, přičemž dlužník některé z těchto svých závazků neplní po dobu delší tří měsíců. Navrhovatelé navrhli, aby soud zjistil úpadek dlužníka a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Usnesením ze dne 26.1.2015, č.j. KSBR 37 INS 33677/2014-A-7, byl dlužník vyzván, aby se ve stanovené lhůtě písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitelů, a aby v téže lhůtě předložil soudu seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, spolu s poučením o náležitostech těchto seznamů a s poučením, že nesplní-li dlužník povinnost předložit seznamy dle tohoto usnesení, má se za to, že není schopen plnit své peněžité závazky (§ 3 odst. 2, písm. d/ IZ). Dlužník se k podanému návrhu vyjádřil podáním ze dne 13.2.2015, došlým soudu dne 16.2.2015, k němuž připojil seznam majetku spolu s tzv. seznamem pohledávek, seznam závazků a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. S insolvenčním návrhem věřitelů dlužník nesouhlasil. V rámci procesní obrany proti insolvenčnímu návrhu dlužník v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že peněžní prostředky celkem ve výši 657.744 Kč, jež mu byly vyplaceny, představují (částečně) vrácenou půjčku navrhovatelem a), navrhovatel a) tak plnil vůči dlužníkovi svůj dluh, jenž vyplývá z existujících a platných smluv o půjčkách, které byly uzavřeny (mezi dlužníkem a S-INVEST, s.r.o.) se souhlasem druhého jednatele, respektive valné hromady. Dále namítal, že v předmětnou dobu nemohl vědět, že již není jednatelem navrhovatele a), jednal v dobré víře v obchodní rejstřík , který provedl výmaz až dne 16.5.2013. Tvrzená pohledávka navrhovatele b) vznikla účelovým rozdělením tvrzené pohledávky navrhovatele a). Dlužník namítal, že jediným účelem smlouvy o postoupení pohledávky, jež byla uzavřena mezi navrhovatelem a) a navrhovatelem b) dne 20.12.2013, bylo vykonstruování mnohosti věřitelů. Smlouva byla uzavřena v době, kdy ještě nebylo pravomocně ukončeno předcházející insolvenční řízení, jež bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 30 INS 18624/2013, přičemž v době, kdy probíhalo uvedené řízení, byla věřitelem celé pohledávky společnost S-INVEST, s.r.o., která také přihlásila uvedenou pohledávku. Od doby, kdy předcházející insolvenční řízení ve věci dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 30 INS 18624/2013 bylo pravomocně ukončeno, do zahájení tohoto insolvenčního řízení přitom neuplynula doba šesti měsíců. Dále dlužník namítal, že údajné postoupení předmětné pohledávky navrhovateli b) mu nebylo oznámeno, a tedy nemá vůči jeho osobě žádné účinky. Pokud se týká tvrzené pohledávky navrhovatele c), dlužník uvedl, že ani tento nárok neuznává. Nebyl plněn promlčený nárok, neboť dne 22.10.2003 uzavřel s navrhovatelem c) dohodu o prodloužení promlčecí doby, respektive dne 30.1.2008 uzavřel s navrhovatelem c) dohodu o nahrazení původního závazku závazkem novým. K pohledávce věřitele Raiffeisen stavební spořitelna a.s. dlužník namítal, že své závazky vůči tomuto věřiteli řádně plní formou pravidelných splátek, k tvrzené pohledávce věřitele Československá obchodní banka, a.s., namítl, že tuto pohledávku neuznává, pohledávka je předmětem řízení, jež je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 5 Cm 241/2013, v němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Dlužník navrhl zamítnutí insolvenčního návrhu. K projednání návrhu nařídil soud jednání na den 29.5.2015, jež bylo odročeno na den 10.7.2015. U jednání soud prvního stupně provedl dokazování listinami-výpisy z obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, výzvou z 22.5.2013 (včetně doručenky a podacího lístku), vyjádřením ze dne 31.5.2013, výdajovými pokladními doklady ze dne 26.3.2013 a ze dne 29.3.2013, výzvou ze dne 18.6.2013 (včetně podacího lístku a dodejky), smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20.12.2013, fakturou ze dne 31.12.2006, příjmovým pokladním dokladem ze dne 15.9.2011, výzvou ze dne 22.5.2013 (včetně podacího lístku a dodejky), vyjádřením ze dne 31.5.2013, daňovými doklady ze dne 23.12.1997 a ze dne 2.2.1998, kopií směnky ze dne 1.9.2008, výzvou k úhradě směnečného závazku, směnečným platebním rozkazem, protokolem o jednání, znaleckým posudkem , smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, výzvou ke splacení dluhu ze dne 2.7.2013 a ze dne 3.7.2013, vyjádřením ČSOB včetně kopie směnky, směnečným platebním rozkazem a rozsudkem ze dne 5.11.2014 , vyjádřením Raiffeisen stavební spořitelna a.s., včetně příloh , rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti, usnesením sp.zn. KSBR 30 INS 18624/2013-A-27 a usnesením odvolacího soudu ze dne 1.7.2014, přihláškami pohledávek č. 1 až č. 4, protokolem o jednání ze dne 1.11.2013 v insolvenční věci dlužníka vedené pod sp.zn. 30 INS 18624/2013, výpisem z katastru nemovitostí, LV č. 1878, podáním-odvoláním Jaromíra anonymizovano (jako žalovaného) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5.11.2014,

č.j. 5 Cm 241/2013-74, žádostí soudního znalce ze dne 21.2.2014, e-mailovým podáním Ing. Petra Valenty ze dne 10.7.2015, seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka ze dne 13.2.2015 a (u jednání předloženou) smlouvou o půjčce ze dne 12.4.1995, uzavřenou mezi dlužníkem, jako věřitelem, a společností S-INVEST, s.r.o. Na tomto základě pak soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Odvolací soud částečně zopakoval dokazování a z výdajového pokladního dokladu (bez označení čísla) ze dne 26.3.2013, opatřeného (v části, určené pro označení firmy ) otiskem razítka navrhovatele a), zjistil, že obsahuje údaj o tom, že dne 26.3.2013 byla vydána částka 328.872 Kč Jaromíru Kopečkovi, Topolná 511, jako účel platby je uvedeno vrácená půjčka dle smlouvy , k údaji přijal je připojen podpis Jaromíra anonymizovano .

Z výdajového pokladního dokladu (bez označení čísla) ze dne 29.3.2013, odvolací soud zjistil, že obsahuje údaj o tom, že dne 29.3.2013 byla vyplacena částka 328.872 Kč Jaromíru Kopečkovi, Topolná 511, jako účel platby je uvedeno vrácená půjčka dle smlouvy , k údaji přijal je připojen podpis Jaromíra anonymizovano .

Z přípisu JUDr. Jana Hrbáčka, jednajícího na základě plné moci, udělené mu společností S-INVEST, s.r.o., označeného jako výzva ke splnění dluhu, ze dne 18.6.2013, adresovaného Jaromíru Kopečkovi, odvolací soud zjistil, že se v něm ve vztahu k adresátovi (Jaromíru Kopečkovi) deklaruje, že dne 7.6.2013 předal na základě výzvy účetní a obchodní agendu obchodní společnosti s obchodní firmou S-INVEST, s.r.o. do rukou podepsaného jednatele společnosti Ing. Petra Valenty, a že součástí předávané účetní a obchodní agendy jsou-mimo jiné-také výdajové pokladní doklady, které svědčí o tom, že si sám sobě v postavení jednatele společnosti vyplatil (vrátil) půjčky níže uvedené -mimo jiné označené jako výdajový pokladní doklad ze dne 26.3.2013, vrácená půjčka ve výši 328.872 Kč dle smlouvy a výdajový pokladní doklad ze dne 29.3.2013, vrácená půjčka ve výši 328.872 Kč dle smlouvy , s tím, že celkem si podle výše uvedeného vyplatil (na půjčkách vrátil) částku ve výši 1.863.616 Kč bez souhlasu valné hromady, a rovněž bez vědomí druhého společníka a jednatele společnosti Ing. Petra Valenty, a s tím, že za této situace šlo o neoprávněné platby adresátovi, respektive (adresátem) realizované neoprávněné výběry peněžních prostředků společnosti S-INVEST, s.r.o., v jeho osobní prospěch, o tyto neoprávněné výplaty se na úkor společnosti S-INVEST, s.r.o., bezdůvodně obohatil. Adresát byl vyzván, aby uvedené částky, mimo jiné, ve výši 328.872 Kč a ve výši 328.872 Kč společnosti vydal (vrátil) ve lhůtě do 30.6.2013. Podle dodejky, k tomuto přípisu připojené, byla výzva doručována dlužníkovi a doručena mu byla dne 20.6.2013.

Ze smlouvy, označené jako smlouva o postoupení pohledávky, odvolací soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 20.12.2013 mezi společností S-INVEST, s.r.o. (postupitel) a JUDr. Jiřím anonymizovano , anonymizovano (postupník). V článku I. smlouvy se deklaruje, že postupitel má vůči dlužníku Jaromíru Kopečkovi pohledávku ve výši jistiny 328.872 Kč, s tím, že se jedná o pohledávku z náhrady škody (event. z vydání bezdůvodného obohacení), kterou dlužník úmyslně na úkor postupitele způsobil tím, že si dne 26.3.2013 neoprávněně (bez právního důvodu) a ke svému osobnímu prospěchu přisvojil z finanční hotovosti postupitele částku ve výši 328.872 Kč, o čemž sám vystavil výdajový daňový doklad ze dne 26.3.2013. Podle ujednání v článku III. smlouvy postupitel tímto za úplatu postupuje na postupníka uvedenou pohledávku a postupník tuto pohledávku se vším příslušenstvím a se všemi právy s touto pohledávkou spojenými přijímá. Úplatu za postoupení předmětné pohledávky sjednali postupitel a postupník ve výši 328.872 Kč. Smlouva je opatřena podpisy Petra Valenty, jednajícího za postupitele S-INVEST, s.r.o., a JUDr. Jiřího Mikošky. Podle na smlouvě vyznačené ověřovací doložky pro legalizaci České pošty, s.p., ověřovací knihy Pošty Otrokovice 1 byla smlouva podepsána Petrem Valentou a JUDr. Jiřím anonymizovano dne 20.12.2013.

Ze sdělení věřitele Raiffeisen stavební spořitelna a.s. ze dne 9.2.2015, zaslaného k výzvě soudu, odvolací soud zjistil, že podle údajů, uvedených tímto věřitelem má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 13624/2014/01 ze dne 8.12.2014, s tím, že pohledávka byla zesplatněna pouze na základě zahájeného insolvenčního řízení, když dlužník hradil do té doby své pohledávky řádně a včas, a pokud by nedošlo ke zjištění úpadku, upustí věřitel od zesplatnění úvěru. Věřitel dále sdělil, že dlužník je přistupitelem u nevymáhané smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 5293/2002/01 ze dne 2.8.2002, úvěrová smlouva je řádně plněna dlužníkem z úvěru.

Ze sdělení věřitele Československá obchodní banka, a.s., ze dne 17.2.2015, zaslaného k výzvě soudu, odvolací soud zjistil, že podle údajů v tomto sdělení uvedených věřitel trvá na existenci svých peněžitých splatných pohledávek, uvedených v přihlášce pohledávky evidované pod č. P1, vyčíslených ke dni 14.1.2015 částkou 2.928.366,60 Kč, s tím, že směnečná jistina ve výši 2.601.524 Kč se nadále úročí o 6% směnečné úroky p.a. Uvedenou pohledávku má věřitel za dlužníkem z titulu avalu směnky vystavené společností IPOS-Group s.r.o., se sídlem Staré Město, Luční č.p. 1867, identifikační číslo osoby: 26297361, dne 1.9.2008, znějící na směnečnou sumu 2.601.524 Kč splatnou dne 30.12.2012. Podle dalších údajů ve sdělení, směnka byla uplatněna v řízení před Krajským soudem v Brně, vedeném pod sp.zn. 5 cm 241/2013, dne 29.8.2013 Krajský soud v Brně vydal směnečný platební rozkaz pod č.j. 5 Cm 241/2013-15, jímž uložil Jaromíru Kopečkovi zaplatit Československé obchodní bance, a.s., směnečný peníz ve výši 2.601.524 Kč, 6% úrok p.a. z této částky za dobu od 31.12.2012 do zaplacení, směnečnou odměnu 8.671 Kč a náklady řízení ve výši 130.510 Kč, proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podal dlužník námitky, v nichž zejména zpochybnil pravost podpisu na směnce v části avala. Dále věřitel sdělil, že v uvedeném řízení byl soudu předložen znalecký posudek zpracovaný soudním znalcem JUDr. Mgr. Bc. Kamilem Pospíšilem, podle závěrů tohoto znaleckého posudku jsou oba podpisy (připojené v části výstavce směnky i v části avala) pravými podpisy Jaromíra

anonymizovano . Soud rozsudkem ze dne 5.11.2014, č.j. 5 Cm 241/2013-74, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, tento rozsudek dosud (ke dni podání sdělení věřitele) nenabyl právní moci (věřiteli byl doručen 29.1.2015). Tuto pohledávku přihlásila Československá obchodní banka, a.s. do insolvenčního řízení.

Ke sdělení ze dne 17.2.2015 připojil věřitel Československá obchodní banka, a.s., kopii směnky vlastní s doložkou bez protestu, vystavené v Otrokovicích dne 1.9.2008, na částku 2.601.524 Kč splatnou 30.12.2012, na řad Československé obchodní banky, a.s., jako výstavce je na směnce označena společnost IPOS-Group s.r.o., se sídlem Staré Město, Luční č.p. 1867, identifikační číslo: 26297361, přičemž k jejímu označení je připojen podpis Jaromíra anonymizovano , jednatele společnosti, jako směnečný rukojmí je na směnce označen Jaromír Kopeček, Staré Město, Metodějova 1492, k tomuto označení je připojen podpis avala. Dále byl předložen směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 29.8.2013, č.j. 5 Cm 241/2013-15, z něhož vyplývá, že ve věci žalobce Československá obchodní banka, a.s., proti žalovanému Jaromíru Kopečkovi, o zaplacení částky 2.601.524 Kč s postižními právy ze směnky bylo žalovanému uloženo, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatil žalobci směnečný peníz 2.601.524 Kč, 6% úrok p.a. z této částky za dobu od 31.12.2012 do zaplacení, směnečnou odměnu 8.671 Kč a náklady řízení celkem ve výši 130.510 Kč, nebo aby v téže lhůtě podal odůvodněné námitky. O podaných námitkách rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5.11.2014, č.j. 5 Cm 241/2013-74 (ke sdělení rovněž připojeným), tak, že směnečný platební rozkaz vůči žalovanému ponechal v platnosti, a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů námitkového řízení, a dále o povinnosti žalovaného zaplatit vedlejšímu účastníkovi (S-INVEST, s.r.o.) náklady řízení ve výši 76.320 Kč.

Z přihlášky pohledávky věřitele Československá obchodní banka, a.s. (přihláška pohledávky evidovaná pod číslem 4) odvolací soud zjistil, že věřitel Československá obchodní banka, a.s. přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky, došlou soudu dne 3.2.2015, pohledávku celkem ve výši 2.928.366,60 Kč, sestávající z jistiny ve výši 2.601.524 Kč a příslušenství, označeného jako postižní práva ze směnky ve výši 326.842,60 Kč, ve vztahu k níž jako důvod vzniku označil směnku č. 581/5169/08 vystavenou dne 1.9.2008 v Otrokovicích obchodní společností IPOS-Group s.r.o., IČ: 26297361, na řad věřitele, splatnou dne 30.12.2012 znějící na částku 2.601.524 Kč, s doložkou bez protestu, splatnou u věřitele na adrese Otrokovice, nám. 3. května 1571/145, avalovanou dlužníkem. Pohledávku přihlásil věřitel jako pohledávku nevykonatelnou s tím, že řízení u Krajského soudu v Brně vedené pod sp.zn. 5 Cm 241/2013 (v němž uplatnil uvedenou pohledávku) dosud nebylo pravomocně ukončeno. Věřitel uvedl, že pohledávka je v částce 2.601.524 Kč splatná od 31.12.2012.

Z přihlášky pohledávky věřitele Raiffeisen stavební spořitelna a.s. (přihláška pohledávky evidovaná pod číslem 5) odvolací soud zjistil, že tento věřitel přihláškou pohledávky, došlou soudu dne 10.9.2015, přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku celkem ve výši 2.094.772,18 Kč, sestávající z jistiny ve výši 2.005.650,62 Kč a příslušenství, označeného jako smluvní úroky, úhrady dle sazebníku ve výši 89.121,56 Kč, ve vztahu k níž jako důvod vzniku označil smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. 13624/2014/01 a dodatku k této smlouvě a zřízení blíže označeného účtu ze dne 8.12.2014, pohledávku přihlásil jako pohledávku nevykonatelnou, zajištěnou zástavním právem zřízeným na základě smlouvy ze dne 8.12.2014. K této pohledávce věřitel uvedl, že v částce 2.080.467,57 Kč je splatná od 28.1.2015.

Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou odvolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné.

Podle ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

Podle ustanovení § 167 odst. 2 o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů.

Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly-podle obsahu odvolání-na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.6.2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013).

V posuzované věci je z obsahu spisu zřejmé, že soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, a byť obsah těch listinných důkazů, z nichž při svém rozhodování vycházel (výdajové pokladní doklady ze dne 26.3.2013 a ze dne 29.3.2013, výpis z obchodního rejstříku navrhovatele a/, smlouva o postoupení pohledávky, uzavřené dne 20.12.2013 mezi navrhovatelem a/ a navrhovatelem b/) v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně nereprodukuje, je zřejmé, na základě kterého konkrétního důkazu to které zjištění činí. S odvolatelem lze souhlasit, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně neuvedl pohledávky kterých věřitelů má za osvědčené, nicméně pokud učinil závěr o tom, že navrhovatel osvědčil, že má za dlužníkem pohledávku minimálně z titulu náhrady škody ve výši 657.744 Kč , a že dne 20.12.2013 došlo k postoupení jedné z pohledávek navrhovatele a) na navrhovatele b) , je zcela zjevné, že za osvědčené pohledávky považuje právě pohledávky navrhovatelů a) a b), jež jsou-podle dalšího závěru soudu prvního stupně-po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (tvrzenou pohledávkou navrhovatele c/ se soud prvního stupně vůbec nezabýval). Je pravda, že se soud prvního stupně důsledně nevypořádal se všemi námitkami dlužníka uplatněnými v řízení, tento nedostatek odůvodnění však podle názoru odvolacího soudu není na újmu uplatnění práv dlužníka, jako odvolatele.

Za tohoto stavu odvolací soud neshledal důvod postupovat podle § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu ustanovení § 97 odst. 2 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky má význam jakožto jedno ze zjištění, potřebných k osvědčení úpadku dlužníka.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně-jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává-že v přezkoumávané věci insolvenční navrhovatelé a) a b), to je S-INVEST, s.r.o. a JUDr. Jiří Mikoška, svoji aktivní věcnou legitimaci prokázali.

V této souvislosti odvolací soud předesílá, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jímž se zrušuje-mimo jiné-zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ ) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ ). Podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 2 citovaného zákona však platí, že není-li stanoveno jinak, právní poměry, týkající se práv osobních, rodinných a věcných a jejich vznik a práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinností tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.

Podle ustanovení § 123 ObčZ, vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

Podle ustanovení § 124 ObčZ, všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana.

Podle ustanovení § 415 ObčZ, každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

Podle ustanovení § 420 ObčZ, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odstavec 1). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odstavec 2).

Podle ustanovení § 442 odst. 1 ObčZ, hradí se skutečná škoda, a to co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odstavce 3 citovaného ustanovení, škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

Podle ustanovení § 563 ObčZ, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

Podle ustanovení § 524 ObčZ, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec 2).

V přezkoumávané věci není z hlediska skutkového stavu sporu o tom, že ke dni 19.3.2013 zanikla dlužníkovi funkce jednatele společnosti S-INVEST, s.r.o., to je navrhovatele a), přičemž v době, kdy již nebyl jednatelem této společnosti, dne 23.3.2013 a dne 29.3.2013, dlužník z peněžních prostředků ve vlastnictví navrhovatele a) si vyplatil částku celkem ve výši 657.744 Kč. Navrhovatel a) vyzval dlužníka k vrácení této částky výzvou, jež byla dlužníkovi řádně doručena, a to ve lhůtě do 30.6.2013, avšak bezvýsledně.

Odpovědnost za škodu tak, jak je upravena ve shora citovaném ustanovení § 420 ObčZ, lze chápat jako právní důsledek postihující toho, kdo porušil (ohrozil) právní povinnost, zejména toho, kdo se dopustil protiprávního úkonu a koho tedy postihuje odpovědnostní (sankční) povinnost. Předpoklady odpovědnosti za škodu je třeba chápat jednak porušení právní povinnosti (protiprávní stav), škodu jako majetkovou újmu, příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a škodou a v případech stanovených občanským zákoníkem zavinění (úmysl, nedbalost) anebo naopak zákonem založenou odpovědnost bez zřetele na zavinění (založenou na objektivním principu). Právní úprava odpovědnosti založená na zavinění dává možnost zproštění se odpovědnosti tzv. vyviněním se. Porušením právní povinnosti je míněno především porušení povinnosti, které ukládá právní předpis, a porušení povinnosti, které na sebe vzala fyzická nebo právnická osoba např. smlouvou. Škodu je třeba chápat jako újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem (to je penězi) a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Příčinnou souvislost je třeba spatřovat v tom, aby mezi protiprávním úkonem a vznikem škody byl vztah příčiny a následku.

Podle názoru odvolacího soudu dlužník tím, že si z peněžních prostředků ve vlastnictví navrhovatele a) vyplatil částku celkem ve výši 657.744 Kč neoprávněně zasáhl do vlastnického práva navrhovatele a), přičemž výsledkem tohoto protiprávního jednání dlužníka je vznik škody jako majetkové újmy způsobené navrhovateli a), jejíž výše představuje částku 657.744 Kč, o kterou se majetek navrhovatele a) zmenšil. Byly tak naplněny všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti dlužníka za škodu, kterou svým jednáním navrhovateli a) způsobil, a dlužník je proto povinen tuto škodu navrhovateli a) uhradit. Zavinění dlužníka je přitom v tomto případě ze zákona presumováno a bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že škodu nezavinil. V tomto směru však dlužník pouze tvrdil, že v době, kdy si z peněžních prostředků navrhovatele a) vyplatil dne 23.3.2013 a dne 29.3.2013 částku celkem ve výši 657.744 Kč, byl v dobré víře, že je nadále jednatelem S-INVEST, s.r.o., neboť jako jednatel byl z obchodního rejstříku uvedené společnosti vymazán až ke dni 16.5.2013. Tato skutečnost však rozhodně nemůže být takovou okolností, jež by dávala dlužníkovi možnost se této jeho odpovědnosti zprostit. Takovou okolností pak nemůže být ani další dlužníkem tvrzená skutečnost, že tímto způsobem byl částečně hrazen závazek společnosti S-INVEST, s.r.o. vůči dlužníkovi, a to závazek ze smluv o půjčkách, uzavřených mezi dlužníkem a uvedenou společností. Nutno zdůraznit, že dlužník poté, co ke dni 19.3.2013 zanikla jeho funkce jednatele S-INVEST, s.r.o., nebyl oprávněn jednat za uvedenou společnost a tedy ani činit úkony, směřující ke splnění závazků této společnosti vůči svým věřitelům. To, zda dlužník skutečně poskytl společnosti S-INVEST, s.r.o. půjčku, jak v řízení před soudem prvního stupně tvrdil (a dokládal smlouvou o půjčce ze dne 12.4.1995), je tudíž bez významu, a proto nebylo třeba se touto dlužníkem tvrzenou skutečností dále blíže zabývat. Námitka odvolatele, že nebyl soudem prvního stupně vyzván k označení dalších důkazů k prokázání tohoto tvrzení je tak nedůvodná.

V případě závazku z náhrady škody není doba splatnosti stanovena právním předpisem a (za situace, kdy zcela zjevně nebyla ani dohodnuta) dobou splatnosti náhrady škody je první den poté, kdy byl škůdce poškozeným o splnění požádán. V daném případě dlužník nezpochybnil, že byl navrhovatelem a) písemně vyzván k vrácení částky 657.744 Kč ve lhůtě do 30.6.2013, takže splatnost závazku dlužníka k náhradě škody nastala dne 1.7.2013.

V řízení bylo dále prokázáno, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20.12.2013, uzavřenou mezi navrhovatelem a), jako postupitelem, a navrhovatelem b), jako postupníkem, byla pohledávka z titulu náhrady škody v rozsahu částky 328.872 Kč postoupena navrhovateli b).

O platném postoupení pohledávky přitom nemá odvolací soud žádné pochybnosti. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20.12.2013 byla uzavřena písemně, přičemž pohledávka, jež je předmětem postoupení, byla ve smlouvě dostatečně určitým způsobem určena.

Odvolací soud tak uzavírá, že insolvenční navrhovatelé a) a b) osvědčili, že mají vůči dlužníkovi splatné pohledávky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež byly ke dni zahájení insolvenčního řízení (dne 12.12.2014) již více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Tvrzenou pohledávkou navrhovatele c) se soud prvního stupně nezabýval, proto se otázkou aktivní věcné legitimace i tohoto navrhovatele nezabýval ani odvolací soud.

V důsledku toho, že insolvenční navrhovatelé a) a b)-věřitelé S-INVEST, s.r.o. a JUDr. Jiří Mikoška-osvědčili svou aktivní věcnou legitimaci, bylo v řízení současně také osvědčeno naplnění všech znaků úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ. Byla totiž doložena mnohost věřitelů (nejméně dvou) a existence pohledávek déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Neschopnost dlužníka hradit své splatné závazky se předpokládá, neboť doložené závazky vůči svým věřitelům dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ).

Nutno uvést, že dlužník pouze v obecné rovině namítá, že není v platební neschopnosti, konkrétně však netvrdil, tedy ani neprokázal, že je schopen uhradit splatné pohledávky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené, takže nevyvrátil domněnku platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Námitka odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi navrhovatelem a) a navrhovatelem b) byla uzavřena pouze za účelem vykonstruování mnohosti věřitelů neobstojí.

Odvolateli lze obecně přisvědčit potud, že z ustanovení § 143 odst. 2 a odst. 3 IZ vyplývá, že insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže není osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku s tím, že za takovou další osobu se přitom nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. O takový případ se však v posuzované věci nejedná, neboť smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena dne 20.12.2013 a insolvenční řízení v této věci bylo zahájeno dne 12.12.2014. Skutečnost, dlužníkem v podaném odvolání namítaná, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena v době, kdy ještě nebylo pravomocně ukončeno předcházející insolvenční řízení ve věci dlužníka Jaromíra anonymizovano (vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 18624/2013), je přitom bez významu.

Pro úplnost-byť je to z hlediska závěru odvolacího soudu, že dlužník je v úpadku, bez významu-odvolací soud dodává, že tvrzenou pohledávku Československé obchodní banky, a.s., vzniklou na základě směnky vlastní, vystavené společností IPOS-Group s.r.o. na řad Československé obchodní banky a.s., znějící na částku ve výši 2.601.524 Kč splatnou dne 30.12.2012 a avalovanou dlužníkem, nelze nadále považovat za osvědčenou, když sice Krajský soud v Brně již o námitkách dlužníka proti směnečnému platebnímu rozkazu rozhodl svým rozsudkem ze dne 5.11.2014, č.j. 5 Cm 241/2013-74, toto rozhodnutí však dosud není v právní moci. Pokud se týká pohledávky věřitele Raiffeisen stavební spořitelna, a.s. vůči dlužníkovi z tvrzených smluv o úvěru, tuto nelze považovat (z hlediska posuzování, zda v době zahájení insolvenčního řízení byl dlužník v úpadku) za pohledávku splatnou, neboť tento věřitel sice přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení, pohledávka je však splatná až od 28.1.2015 a zesplatněna byla pouze na základě zahájení tohoto insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Odvoláním navrhovatele c) Společenský dům, s.r.o. proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně o ustanovení GESTORE v.o.s. insolvenčním správcem se odvolací soud již nezabýval.

V mezidobí, dne 11.11.2015, se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, přičemž schůze věřitelů přijala usnesení o odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce GESTORE v.o.s. a o ustanovení správce nového, JUDr. Zdeňky Prudilové Koníčkové. Soud prvního stupně pak usnesením, vyhlášeným na schůzi věřitelů usnesení schůze věřitelů o ustanovení nové insolvenční správkyně JUDr. Zdeňky Prudilové Koníčkové se sídlem Orlí 27, Brno potvrdil.

Odvolání navrhovatele c) Společenský dům, s.r.o. s námitkou, že jsou dány předpoklady pro vyloučení insolvenčního správce GESTORE v.o.s., resp. Ing. Jaromíra Bučka, který jménem veřejné obchodní společnosti funkci insolvenčního správce měl vykonávat, se tak stalo bezpředmětným a odvolací soud proto odvolání věřitele Společenský dům, s.r.o. proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o zjištění úpadku dlužníka, j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti výroku II. usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání věřitele Společenský dům, s.r.o. proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. e/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenčním navrhovatelům se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 8. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu