3 VSOL 984/2016-A-88
KSBR 24 INS 24870/2012 3 VSOL 984/2016-A-88

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka: DNO o.s. v likvidaci, se sídlem Brno, Staré Brno, Mendlovo náměstí 20/11, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby 27009521, o žádosti věřitelky Lenny anonymizovano (dříve Lenky anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Jevíčko, Soudní 22, PSČ 569 43, adresa pro doručování: Brno, Veveří 537/56, PSČ 602 00, zastoupené JUDr. Václavem Kocmanem, bytem Nová 459, Kunštát, PSČ 679 72, o osvobození od soudních poplatků, o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.6.2016, č. j. KSBR 24 INS 24870/2012-A-82

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným shora soud prvního stupně nepřiznal věřitelce Lenny anonymizovano od soudních poplatků. Na odůvodnění uvedl, že výrokem XIII. usnesení ze dne 15. března 2016 čj. KSBR 24 INS 24870/2012-A-65, kterým rozhodl o úpadku dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs, uložil věřitelce, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila Krajskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši Kč 2.000 Kč. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 7. dubna 2016, které následně doplnila, věřitelka požádala, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Jako důvod uvedla, že po ukončení pracovního poměru dohodou ze zdravotních důvodů je od 12. března 2016 v evidenci uchazečů o isir.justi ce.cz zaměstnání, přičemž jí dle příslušného rozhodnutí bude vyplácena podpora v nezaměstnanosti, a to v měsících duben a květen 2016 ve výši Kč 9.880, v měsících červen a červenec 2016 ve výši Kč 7.600 a po zbytek podpůrčí doby ve výši Kč 6.840. Dále uvedla, že její dluh vůči Vlastimile Cibochové ve výši 36.000 Kč vznikl na základě smlouvy o půjčce k zajištění úhrady splátek na vozidlo dlužníka, který již neměl volné finanční prostředky, a je splatný do 3 dnů od výzvy k úhradě. Ke své žádosti věřitelka přiložila Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, z něhož soud zjistil, že věřitelka je rozvedená a nemá žádné vyživovací povinnosti, nemá jiné příjmy než invalidní důchod a podporu v nezaměstnanosti, nemá majetek větší hodnoty a má dluh vůči Vlastimile Cibochové ve výši Kč 36.000 Kč. Z rozhodnutí České republiky-České správy sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu soud zjistil, že věřitelce byl přiznán od 13. března 2016 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4.813 Kč měsíčně. Z potvrzení Úřadu práce České republiky-krajské pobočky v Brně bylo zjištěno, že věřitelka je od 12. března 2016 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, z výpisu katastru nemovitostí pro katastrální území Jevíčko-předměstí, list vlastnictví č. 527, insolvenční soud zjistil, že ve prospěch věřitelky je zapsáno věcné břemeno užívání, a to k pozemkům parc. č. st. 480-zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 826/1-orná půda, parc. č. 826/3-trvalý lesní porost, parc. č. st. 378-zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 49/2-zahrada. S odkazem na ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ) a ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) a komentářovou literaturu (dílo Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1-200 Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, strana 952, 953) dospěl soud k závěru, že věřitelka netvrdí žádné zvlášť závažné důvody, pro něž by jí bylo možno přiznat osvobození od soudních poplatků zcela, a její poměry neodůvodňují ani možnost částečného osvobození od soudních poplatků. Věřitelka má pravidelný příjem ve formě invalidního důchodu ve výši Kč 4.813 Kč měsíčně, od dubna 2016 pobírá podporu v nezaměstnanosti a její příjmy tak činily v měsících duben a květen 2016 částku 14.693 Kč, v měsících červen a červenec 2016 částku 12.413 Kč a po zbytek podpůrčí doby částku 11.653 Kč, přičemž věřitelka nemá vyživovací povinnost. Nevlastní sice žádné nemovitosti, avšak ve své žádosti neuvedla žádné výdaje na zajištění bydlení a souvisejících služeb. V době rozhodování o žádosti nehradí žádné splátky dluhů, netvrdí zvýšené náklady v souvislosti se svým zdravotním stavem, ani jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození. Dle příslušných ustanovení o.s.ř. by z příjmu věřitelky ve výši 14.693 Kč bylo možno pro přednostní pohledávky srazit 5.676 Kč (pro nepřednostní pohledávky 2.838 Kč), z příjmu 12.413 Kč částku 4.156 Kč (pro nepřednostní pohledávky 2.078 Kč) a z příjmu 11.653 Kč částku 3.648 Kč (pro nepřednostní pohledávky 1.824 Kč). Na tomto základě soud uzavřel, že věřitelka je schopna ze svých příjmů soudní poplatek uhradit v soudem určené lhůtě 3 dnů od právní moci výroku, kterým jí byla povinnost stanovena, neboť tento výrok dosud právní moci nenabyl. Věřitelce proto osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala věřitelka odvolání. V něm tvrdila, že v rámci řízení o vstupu dlužníka do likvidace a jmenování likvidátora byla dlužníku uložena poplatková povinnost 2.000 Kč, aniž by proběhlo šetření o jeho majetku tak, jako u její osoby. Poplatek zaplacen nebyl. Namítla, že její dluh vůči Vlastimile Cibochové nadále trvá, což je třeba při posuzování její finanční situace vzít v úvahu. Dále poukazovala na délku insolvenčního řízení, které bylo nejprve 18.10.2013 zastaveno usnesením soudu prvního stupně, v němž jí byl uložen soudní poplatek 2.000 Kč. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno Vrchním soudem v Olomouci a jednání ve věci bylo nařízeno až na 13.6.2016; tříleté průtahy věřitelka považuje za neúměrné . Nesprávné je rovněž vyměření soudního poplatku dvakrát , poprvé v usnesení o zastavení řízení a podruhé v napadeném usnesení. Věřitelka uvedla, že pokud uhradí soudní poplatek, ten propadne státu a její finanční situace se zhorší, přičemž věřitelé neobdrží v insolvenčním řízení ničeho, protože dlužník nemá žádný zdroj , jak plyne ze zprávy insolvenčního správce. Dále uvedla, že v pracovněprávním sporu s dlužníkem, přerušeném insolvenčním řízením, navrhla v řízení pokračovat, přičemž insolvenční soud pochybil, když insolvenční řízení zastavil. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3546/2011, podle kterého je před zánikem právnické osoby třeba provést likvidaci. Soud tyto závěry nerespektoval, čímž se věřitelka cítí poškozena. V odvolacím řízení z uvedených důvodů navrhuje změnu napadeného usnesení tak, že jí bude přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně o majetkových a osobních poměrech věřitelky uvedená v odůvodnění přezkoumávaného usnesení, z nichž rovněž vychází.

Skutkový stav věci je třeba doplnit tak, že z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno návrhem věřitelky, doručeným soudu dne 11.10.2012, která do řízení přihlásila dvě pohledávky, a to pohledávku č. 1 na neproplacených platbách leasingových splátek a opravu automobilu s příslušenstvím, celkem ve výši 48.157 Kč, a pohledávku č. 2 na neproplacené mzdě s příslušenstvím celkem ve výši 68.207 Kč. Dne 13.6.2016 se konalo přezkumné jednání, na které byla k přezkumu zařazena pouze pohledávka č. 1, která byla popřena v celém rozsahu (pohledávka č. 2 nebyla přezkoumána, neboť se jedná o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou). Přezkumného jednání se účastnil zástupce dlužnice; poté, co předložil insolvenčnímu správci další listiny dokládající pravost a výši pohledávky č. 1, vzal správce úkonem ze dne 13.6.2016 svůj popěrný úkon zpět. Dle konečné zprávy předložené správcem dne 13.6.2016 jsou celkové příjmy majetkové podstaty 0 Kč a neuspokojené pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou, sestávající z pracovněprávních nároků dlužníkových zaměstnanců, představují 84.449 Kč; k rozdělení mezi věřitele v rozvrhu nezůstává žádná částka. Insolvenční správce proto navrhuje, aby soud rozhodl o zrušení konkursu pro nedostatek majetku (§ 308 odst. 1, písm. d/ IZ).

Podle ust. § 138 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Jak vyložil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (dostupném na jeho webových stránkách), účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit účastníkovi přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace, když účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele a k tomu, zda je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a také nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát překážkou přístupu k soudu.

Odvolací soud při posuzování poměrů věřitelky uzavírá, že její potřeby jsou kryty příjmem z invalidního důchodu a podpory v nezaměstnanosti, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Věřitelka má dosud nesplatný závazek vůči Vlastimile Cibochové ve výši 36.000 Kč, ovšem v majetku má v insolvenčním řízení zjištěnou pohledávku za dlužníkem z titulu neproplacených leasingových splátek a opravy automobilu ve výši 48.157 Kč (§ 201 odst. 1, písm. c/ IZ). Pokud tato pohledávka nebude v konkursu uspokojena, stane se vykonatelnou, přičemž věřitelka má, v případě splnění zákonných předpokladů, prostředky jak se domoci jejího plnění i vůči jiným osobám než je dlužník (§ 99, § 312 odst. 4 IZ). Vzhledem ke zjištěné majetkové situaci věřitelky a jejím potřebám se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že u věřitelky, nelze shledat zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že věřitelka je schopna uhradit ze svých příjmů soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, neodůvodňují její poměry přiznání osvobození od soudních poplatků ani zčásti.

K odvolacím námitkám věřitelky je třeba uvést, že postup soudu a uložení poplatkové povinnosti dlužníku v řízení o jeho vstupu do likvidace je zcela bezvýznamný pro posuzování, zda jsou u její osoby splněny předpoklady pro osvobození od soudního poplatku. Stejně nevýznamné je to, že věřitelka považuje tříleté průtahy řízení za neúměrné . Ostatně z obsahu spisu vyplývá komplikovanost průběhu insolvenčního řízení, způsobená neexistencí osoby oprávněné jednat za dlužníka a zejména tím, že po zrušení dlužníka bylo třeba zahájit soudní řízení o jeho vstupu likvidace a jmenování likvidátora. Nedůvodná je i námitka věřitelky o uložení soudního poplatku dvakrát , poprvé v usnesení o zastavení řízení a podruhé v napadeném usnesení. Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 27.1.2014 sen. zn. 3 VSOL 1205/2013 změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 18.10.2013 č.j. KSBR 24 INS 24870/2012-A-12, kterým bylo řízení zastaveno a věřitelce uložen soudní poplatek 2.000 Kč, tak, že řízení se nezastavuje. V důsledku měnícího rozhodnutí odvolacího soudu nedošlo ke vzniku poplatkové povinnosti dle měněného rozhodnutí soudu prvního stupně, takže věřitelce jím poplatková povinnost nebyla uložena. K uložení soudního poplatku věřitelce došlo až napadeným usnesením. Zcela nedůvodná je námitka věřitelky, že pokud uhradí soudní poplatek, ten propadne státu a její finanční situace se zhorší, když věřitelé nebudou v insolvenčním řízení uspokojeni. Insolvenční navrhovatel odlišný od dlužníka si při podání insolvenčního návrhu musí být vědom povinností, které zákon s tímto procesním úkonem spojuje, včetně vzniku poplatkové povinnosti a její výše (§ 2 odst. 1, písm. a/, § 4 odst. 1, písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, pol. 4, písm. c/ Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k tomuto zákonu). Ostatně odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci věřitelku mimo jiné poučil, že náklady účastníků, vzniklé jejich účastí v insolvenčním řízení, se neuspokojují v případě, že návrhu na zjištění úpadku bude vyhověno. Případná pochybení postupu soudu v řízení a to, že se jimi věřitelka cítí poškozena, jsou při posuzování předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků rovněž zcela bez právního významu a tato její odvolací námitka rovněž není důvodná.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo

je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřitelce, dlužníku a insolvenčnímu správci se však také doručuje zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 26. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu