3 VSOL 98/2012-A-40
KSOS 33 INS 16234/2011 3 VSOL 98/2012-A-40

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Aleše anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Těrlicko, Horní Těrlicko 703, PSČ 735 42, IČ: 62337556, zastoupeného JUDr. Irenou Šebestovou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, T. G. Masaryka 602, PSČ 738 01, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Trávník 16, PSČ 752 02, zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem Ostrava, Poštovní 2, PSČ 702 00, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2012, č.j. KSOS 33 INS 16234/2011-A-18

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí zjistil úpadek dlužníka Aleše anonymizovano (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Alicju Kellerberg Klimeš, LL.M., se sídlem Havířov, Horní 2a/1433, PSČ 736 01 (výrok II.), uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok V.), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech (výrok VI.), určil termín přezkumného jednání, svolal první schůzi věřitelů, předvolal dlužníka a insolvenčního správce k přezkumnému jednání s tím, že jejich účast je nezbytná a dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výroky VII. až X.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v řízení bylo osvědčeno, že dlužník má více peněžitých závazků, které nebyl schopen uhradit déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a je tedy v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) insolvenčního zákona. S odkazem na ustanovení § 136 odst. 1 insolvenčního zákona proto soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka a vyslovil související výroky dle ustanovení § 136 odst. 2 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že je mezi účastníky nesporné, že dlužník dluží insolvenčnímu navrhovateli na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.7.2001, č. j. 2 Sm 20/2001-4, který se stal pravomocným a vykonatelným dnem 20.7.2004, částku 480.000,-Kč. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že mezi účastníky je nesporné, že dlužník dluží společnosti ELVAC INVEST s.r.o. na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.8.2007, č. j. 11 Co 277/2007-162, který nabyl právní moci dne 22.9.2007, částku 49.157,-Kč s tím, že z rozsudku byl původně oprávněný Ladislav Kola, který tuto pohledávku postoupil společnosti ELCOM TRADING, s.r.o. Soud prvního stupně uzavřel, že není důvodný návrh dlužníka na přerušení řízení do skončení řízení o dovolání dlužníka ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 109 C 89/2008 s tím, že v tomto řízení je řešena otázka rozsahu vlastnických práv dlužníka, tj. otázka pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu bez právního významu. Soud prvního stupně dále poukázal na ustanovení § 84 odst. 1 insolvenčního zákona s tím, že přerušení insolvenčního řízení zákon nepřipouští.

Proti tomuto usnesení, a to dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) pouze proti výroku I. o zjištění úpadku dlužníka, podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení. Dlužník namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dlužník uvedl, že v jeho případě nejsou splněny podmínky pro zjištění úpadku, neboť nemá více věřitelů a argumentoval tím, že je zcela bez právního významu, že je údajným zástavním dlužníkem ve vztahu k dluhu Česlava anonymizovano . Dlužník dále namítal, že v jeho případě nelze aplikovat ustanovení § 4 insolvenčního zákona o způsobu řešení úpadku, neboť na jeho majetek nelze nařídit konkurs, reorganizaci, oddlužení a nelze použít ani jiné zvláštní způsoby řešení úpadku. Dlužník poukázal na ustanovení § 143 odst. 1, 2 insolvenčního zákona a uvedl, že není pravdivý a správný závěr soudu prvního stupně o tom, že má více věřitelů, když je právně neúčinné a zcela

účelové postoupení pohledávek mezi jeho údajnými věřiteli. Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 4.4.2012 dlužník doplnil odvolání tak, že usnesením Nejvyššího soudu ČR v Brně ze dne 15.2.2012, č. j. 30 Cdo 4508/2011-318, bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.8.2011, č. j. 8 Co 286/2011-296, kterým odvolací soud potvrdil zamítnutí návrhu dlužníka na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 109 C 299/2004. V této souvislosti dlužník argumentoval tím, že dosud není postaveno najisto, kdo je vlastníkem nemovitostí, jichž se týká předmětné řízení vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 109 C 299/2004, jehož obnovy se dlužník domáhá.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a že obsahuje způsobilý odvolací důvod, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že návrhem věřitele Ing. Jiřího anonymizovano bylo v dané právní věci zahájeno dne 9.9.2011 insolvenční řízení. Navrhovatel se domáhal zjištění dlužníkova úpadku s odůvodněním, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 480.000,-Kč s příslušenstvím na základě vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.7.2001, č.j. 2 Sm 20/2001-14, a to ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2002, č. j. 23 Cm 61/2001-56 a s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.6.2004, č. j. 7 Cmo 403/2002-106. Navrhoval dále tvrdil, že dlužník je zástavním dlužníkem ve vztahu k dluhu Česlava anonymizovano , anonymizovano , bytem Havířov-Šumbark, Jarošova 31b/1194, ve výši 700.000,-Kč s příslušenstvím, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 19.10.2006, č. j. 106 C 138/2004-134, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.8.2007, č. j. 11 Co 277/2007-162, s tím, že žalobcem byl Ladislav Kola, který následně pohledávku postoupil společnosti ELCOM TRADING, s.r.o. (nyní společnosti ELVAC INVEST s.r.o.). S ohledem na shora uvedené navrhovatel tedy vycházel ze závěru, že dlužník má více věřitelů. Dlužník se ve věci vyjádřil podáními doručenými soudu prvního stupně dne 27.10.2011, dne 4.11.2011, dne 14.11.2011, dne 23.11.2011 a dne 13.12.2011. Dlužník se domáhal zamítnutí insolvenčního návrhu s odůvodněním, že u něj nejsou splněny podmínky pro zjištění úpadku, neboť nemá více věřitelů. Namítal, že pro rozhodování soudu je zcela bez právního významu, že má být údajným zástavním dlužníkem ve vztahu k dluhu Česlava anonymizovano . Dlužník dále argumentoval tím, že u něj nelze ani aplikovat ustanovení § 4 insolvenčního zákona a nařídit na jeho majetek konkurs, reorganizaci či oddlužení nebo použít zvláštní způsoby řešení úpadku. Dlužník se dále v rámci svých podání vyjádřil ke svým majetkovým poměrům, uvedl, že nemá žádné zaměstnance a učinil nesporným, že je navrhovatelovým dlužníkem, a to na základě navrhovatelem tvrzeného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 13.12.2011 dlužník navrhl s odkazem na ustanovení § 109 odst. 1, písm. b) o.s.ř. přerušení řízení do doby rozhodnutí o jeho dovolání týkajícího se řízení o obnovu řízení, které je vedeno u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 109 C 89/2008, případně se domáhal přerušení řízení do pravomocného rozhodnutí obnoveného řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 109 C 89/2004, o určovací žalobě. Podáním doručeným dlužníku dne 28.12.2011 soud prvního stupně dlužníku sdělil, že jeho návrhu na přerušení řízení se nevyhovuje. Z obsahu spisu se dále podává, že dne 9.9.2011 byla soudu prvního stupně doručena přihláška vykonatelných pohledávek navrhovatele do insolvenčního řízení, a to jednak pohledávky ve výši 480.000,-Kč s 6 % úrokem od 1.12.1998 do zaplacení (dle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.7.2001, č. j. 2 Sm 20/2001-14) a dále pohledávky ve výši 104.131,50 Kč z titulu náhrady nákladů řízení (dle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.6.2004, č.j. 7 Cmo 403/2002-106). Soud prvního stupně věc projednal u jednání dne 16.1.2012 za přítomnosti dlužníka a navrhovatele. Dlužník učinil u jednání nesporným, že navrhovateli dluží na základě vykonatelného směnečného platebního rozkazu označeného v návrhu částku 480.000,-Kč a dále učinil nesporným, že dluží společnosti ELVAC INVEST s.r.o. na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.8.2007, č. j. 11 Co 277/2007-162, částku 49.157,-Kč. Dlužník dále potvrdil, že žádnou z těchto částek nezaplatil. Soud prvního stupně po provedení důkazu listinami (směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.7.2011, č. j. 2 Sm 20/2001-14, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2002, č. j. 23 Cm 61/2001-56, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.6.2004, č. j. 7 Cmo 403/2002-106, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.8.2007, č. j. 11 Co 277/2007-162 a potvrzením o postoupení ze dne 28.8.2007) rozhodl ve věci napadeným usnesením.

Odvolací soud zopakoval dokazování směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.7.2001, č. j. 2 Sm 20/2001-14, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2002, č. j. 23 Cm 61/2001-56, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.6.2004, č. j. 7 Cmo 403/2002-106 a po zopakování dokazování těmito listinami přejímá jako správný skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužník dluží navrhovateli na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.7.2001, č. j. 2 Sm 20/2001-14, který nabyl právní moci a stal se vykonatelný dnem 26.7.2004 (nikoliv dnem 20.7.2004, jak nesprávně uzavřel soud prvního stupně), částku 480.000,-Kč. Skutečnost, že dlužník dluží navrhovateli na základě shora uvedeného směnečného platebního rozkazu částku 480.000,-Kč, učinil dlužník nespornou.

Odvolací soud dále zopakoval dokazování rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.8.2007, č. j. 11 Co 277/2007-162, z něhož zjistil, že se týká právní věci žalobce Ladislava Koly proti žalovanému Česlavu Sztebelovi, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného-dlužníka Aleše anonymizovano , Jarmily Przybylové a Kateřiny Jedlinské, o zaplacení částky 861.837,-Kč s příslušenstvím. Z tohoto rozsudku odvolací soud dále zjistil, že žalovanému a vedlejším účastníkům bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 49.157,-Kč. Dále byl žalovaný a vedlejší účastníci zavázáni zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 25.650,-Kč. V obou případech do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 22.9.2007.

Odvolací soud zopakoval dokazování potvrzením o postoupení pohledávky vystaveným Ladislavem Kolou ze dne 28.8.2007. Z tohoto potvrzení odvolací soud zjistil, že Ladislav Kola prohlásil, že jako postupitel postoupil společnosti ELCOM TRADING, s.r.o., se sídlem Ostrava, Vítkovice, Místecká 1120/103, IČ: 26865254, úplatně své pohledávky za dlužníkem Česlavem Sztebelem z titulu půjčky dle smlouvy o půjčce ze dne 1.3.1998, ve znění dodatku ze dne 30.11.1998, kterou dlužník uzavřel se společností ELCOM, spol. s.r.o. ve výši 700.000,-Kč s 12 % úrokem z prodlení od 1.7.1999 a s veškerými náklady nalézacího řízení dle rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 19.10.20006, č. j. 106 C 138/2004-134, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 10.8.2007, č. j. 11 Co 277/2006 a dále prohlásil, že postoupil pohledávku za dlužníky Alešem a Jarmilou Przybylovými ve výši 2.000.000,-Kč z titulu nároku na smluvní pokutu podle čl. VI. zástavní smlouvy ze dne 27.4.1998. V potvrzení je uvedeno, že je vydáno s ohledem na nutnost prokázání převodu práva dle ustanovení § 256 o.s.ř.

Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníku splatnou pohledávku a k návrhu připojit její přihlášku.

Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu ustanovení § 97 odst. 3 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, protože zjištění existence splatné pohledávky navrhovatele má význam jakožto jedno ze zjištění potřebných k osvědčení úpadku dlužníka.

V přezkoumávané věci navrhující věřitel prokázal ke dni podání insolvenčního návrhu svoji aktivní věcnou legitimaci, když doložil, že má vůči dlužníkovi na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.7.2001, č. j. 2 Sm 20/2001-14, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2002, č. j. 23 Cm 61/2001-56 a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8.6.2004, č. j. 7 Cmo 403/2002-106, splatnou vykonatelnou pohledávku ve výši 480.000,-Kč, a to od 26.7.2004.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že byla osvědčena existence i dalšího jednoho věřitele dlužníka se splatnou pohledávkou od 25.9.2007. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.8.2007, č. j. 11 Co 277/2007-162, který nabyl právní moci dne 22.9.2007, byl totiž dlužník společně se žalovaným a s dalšími vedlejšími účastníky na straně žalovaného zavázán zaplatit žalobci Ladislavu Kolovi na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 49.157,-Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 25.650,-Kč, v obou případech do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve vztahu k částce 49.157,-Kč dlužník prohlásil u jednání před soudem prvního stupně, že tuto částku dosud nezaplatil. Odvolací soud tedy vychází ze závěru, že dlužník má z titulu pravomocně přiznané náhrady nákladů řízení další závazek vůči věřiteli Ladislavu Kolovi, neboť tvrzené postoupení pohledávky na společnost ELVAC INVEST s.r.o. v řízení předloženými listinami nebylo osvědčeno, když potvrzení o postoupení pohledávky ze dne 28.8.2007 se týká pouze pohledávek z titulu náhrady nákladů řízení uložených rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.8.2007, č. j. 11 Co 277/2006, Ladislava Koly vůči Česlavu Sztebelovi, ve vztahu k dlužníkovi se pak týká postoupení zcela jiné pohledávky, a to pohledávky z titulu smluvní pokuty dle zástavní smlouvy ze dne 27.4.1998. Nadto potvrzení o postoupení pohledávky není způsobilým důkazem k prokázání skutečnosti, že pohledávka byla skutečně platně postoupena. Takovým důkazem může být pouze smlouva o postoupení pohledávky, k jejíž platnosti zákon vyžaduje písemnou formu (§ 524 občanského zákoníku), případně oznámení o postoupení pohledávky adresované a doručené postupitelem dlužníkovi (§ 526 odst. 2 občanského zákoníku).

S ohledem na shora uvedené lze tedy uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele, vůči nimž má peněžité závazky po dobu déle než 30 dní a déle než 3 měsíce po splatnosti.

S ohledem na shora uvedené tedy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, protože závazky, s ohledem na data jejich splatnosti, neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. b/ IZ).

Soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil jako nepřípustný návrh dlužníka na přerušení řízení, neboť přerušení insolvenčního řízení není přípustné (§ 84 IZ).

Je rovněž správný závěr soudu prvního stupně o tom, že pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu navrhovatele je zcela irelevantní výsledek řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné, pobočky Havířov, pod sp. zn. 109 C 89/2008, v němž je řešena žaloba o obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 109 C 299/2004, týkající se rozsahu vlastnických práv dlužníka, neboť majetkové poměry dlužníka nejsou pro posouzení jeho úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, 2 insolvenčního zákona významné. Z těchto důvodů proto pro nadbytečnost odvolací soud ani neprováděl dokazování rozhodnutími označenými k důkazu v podání dlužníka doručeném odvolacímu soudu dne 4.4.2012.

Je rovněž nepřípadný poukaz dlužníka na ustanovení § 143 odst. 2 IZ, neboť k tvrzenému postoupení pohledávek mělo dojít mezi osobami odlišnými od insolvenčního navrhovatele.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné v napadené části, tj. ve výroku I. o zjištění dlužníkova úpadku, dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli, insolvenční správkyni a dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 10. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu