3 VSOL 977/2013-A-12
KSOS 38 INS 24656/2013 3 VSOL 977/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , IČ 75951924, bytem Aloise Jiráska 1526/1, 736 01 Havířov-Podlesí, o insolvenčním návrhu věřitelů: a) Pavla Kusaly, 19.07.1953, Marie Pujmanové 9/1132, 736 01 Havířov-Šumbark, b) Tomáše anonymizovano , anonymizovano , Karvinská 1237/46, 736 01, Havířov-Město, c) Danuše anonymizovano , anonymizovano , Zámecká 7, 739 34 Šenov, d) Evy anonymizovano , anonymizovano , Josefa Hory 1100/4, 736 01 Havířov-Město, e) Miroslava anonymizovano , anonymizovano , Opletalova 606/8, 736 01 Havířov-Šumbark,o insolvenčním návrhu věřitelů a)-e), o odvolání věřitelů a)-e) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.09.2013, č.j. KSOS 38 INS 24656/2013-A-3,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Výrokem I. shora označeného usnesení Krajský soud v Ostravě odmítl insolvenční návrh věřitelů a)-e)-s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Na odůvodnění uvedl, že dne 04.09.2013 bylo soudu doručeno podání věřitelů, kterým žádali zahájit insolvenční řízení ve věci dlužníka z důvodu nevyplacení mezd , podle jehož obsahu se domáhali zjištění úpadku dlužnice. Insolvenční návrh neobsahuje rozhodující skutečnosti, osvědčující úpadek dlužnice, neboť nejstarší pohledávky (pohledávky věřitelů a/ a b/) na doplatcích mezd za měsíc červen 2013 byly splatné nejpozději 31.07.2013. U pohledávky žádného z věřitelů od jejich splatnosti neuplynula doba 3 měsíců. Proto z insolvenčního návrhu neplyne, že dlužník by byl v platební neschopnosti a už vůbec z něj nelze dovodit, že souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Proto soud podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh věřitelů odmítl.

Proti tomuto usnesení podali věřitelé včasné odvolání. Nezpochybňovali názor soudu, že insolvenční návrh neobsahoval tvrzení o neschopnosti dlužnice plnit její peněžité závazky. V odvolání insolvenční návrh doplnili o tvrzení, že je jim známo, že mezi další věřitele dlužnice patří např. OSSZ Karviná, Čerozfrucht Karviná, VVISS Český Těšín a další . Podle obsahu odvolání se domáhali změny napadeného usnesení tak, že jejich insolvenční návrh nebude odmítnut.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co shledal, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnými osobami, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání věřitelů není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu, mimo údajů o obsahu insolvenčního návrhu, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá, že věřitelé c), d) a e) tvrdí svou pohledávku za dlužnicí z titulu nevyplacené části mzdy za měsíc červenec 2013.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost ). Podle odst. 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele) dále v souladu s ustanovením § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, a není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Závěr soudu, že v návrhu nejsou obsažena tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit neschopnost dlužnice plnit své závazky (§ 3 odst. 2 IZ), je správný. V insolvenčním návrhu není obsaženo tvrzení, z něhož by vyplývalo, že dlužnice neplní své závazky vůči navrhovatelům déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Jiná tvrzení o platební neschopnosti (např. taková, z nichž by bylo možno dovozovat vyvratitelnou domněnku platební neschopnosti dlužnice dle § 3 odst. 2 písm. a/, c/ IZ) v návrhu rovněž obsažena nejsou. Přitom co do povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti, jež osvědčují úpadek dlužníka, nečiní insolvenční zákon rozdíl mezi návrhem dlužnickým a návrhem věřitelským. Rovněž věřitelský insolvenční návrh musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 IZ. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21. prosince 2011, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2012 pod č. 44/2012 (dále jen R 44/2012), věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Taková tvrzení návrh věřitelů neobsahuje. Vady návrhu brání dalšímu pokračování v řízení, neboť z návrhu neplyne, jakými skutečnostmi, z nichž vyplývá úpadek dlužnice, by se soud v řízení měl zabývat. Proto soud prvního stupně správně podle § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Pokud věřitelé až v odvolacím řízení doplnili insolvenční návrh o tvrzení o dalších věřitelích dlužnice, k tomuto doplnění by nebylo možno přihlédnout, i kdyby toto doplnění bylo řádné, další věřitelé dlužnice byli určitě označeni (§ 103 odst. 1 IZ) a byly by uvedeny konkrétní údaje o pohledávkách uvedených věřitelů (viz R 44/2012). Jak vyplývá z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.03.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publikačním číslem

11/2009, vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř., jako věcně správné, potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. Dlužnici v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřitelům a dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 19. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu