3 VSOL 976/2016-A-17
KSOS 14 INS 10552/2016 3 VSOL 976/2016-A-17

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníků a) Ing. Iva anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 46540717 a b) Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Třinec 480- Nebory, PSČ: 739 61, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.6.2016, č.j. KSOS 14 INS 10552/2016-A-7,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz uje .

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Ostravě. Na odůvodnění uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníků spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným insolvenčnímu soudu dne 3.5.2016. Dlužníci k výzvě soudu, učiněné usnesením ze dne 17.5.2016, doložili seznamy dle ustanovení § 104 odst. 1 insolvenčního zákona a doklady o tom, že věřitele svých dluhů vzniklých v souvislosti s podnikáním vyzvali k vyjádření souhlasu s řešením úpadku oddlužením. Dne 13.5.2016 sdělil věřitel Fin-stal s.r.o., označený v seznamu závazků jako věřitel, vůči němuž mají dlužníci dluh vzniklý z podnikání, že nesouhlasí s jejich oddlužením. S odkazem na ustanovení § 389 odst. 1, odst. 2 a § 390 odst. 3 insolvenčního zákona soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužníci nejsou oprávněni k podání návrhu na povolení oddlužení, isir.justi ce.cz a proto jejich úpadek tímto způsobem řešit nelze. Soud prvního stupně vyložil, že chce-li dlužník sanovat své závazky z podnikání, je na dlužníku, aby se zkontaktoval se svými věřiteli a dohodnul se s nimi na tom, že jejich pohledávky budou podrobeny oddlužení a vyvinul v tomto směru patřičnou aktivitu. Pokud budou dlužníci dále trvat na insolvenčním návrhu i za cenu prohlášení konkursu, je nezbytné zaplacení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, a to zejména prvotních nákladů insolvenčního správce vzniklých v souvislosti se zjišťováním a následně zpeněžováním jejich majetku. Výši zálohy určil soud částkou 20.000 Kč s tím, že dlužníci sice vlastní majetek, nejedná se však o takový majetek, který by mohl sloužit k úhradě nákladů insolvenčního řízení ihned po rozhodnutí o řešení úpadku konkursem. Právě s přihlédnutím k tomuto majetku, jehož výtěžek zpeněžení by mohl sloužit k úhradě nákladů konkursu, soud nestanovil dlužníkům zálohu v maximální možné výši.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci odvolání. V něm namítli, že jejich dluh vůči věřiteli Fin-stal s.r.o., který nesouhlasí s řešením jejich úpadku oddlužením, nebrání oddlužení, neboť tento věřitel svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil jako zajištěnou, jak vyplývá z přihlášky pohledávky tohoto věřitele evidované v oddíle P insolvenčního spisu pod č. P1. Soud prvního stupně při posuzování oprávnění dlužníků k podání návrhu na povolení oddlužení vycházel z toho, že se jedná o věřitele nezajištěného. Dlužníci odkázali na ustanovení § 389 odst. 2, písm. a), c) a § 397 odst. 1 insolvenčního zákona a namítli, že závěr soudu o tom, že není splněn předpoklad dle § 389 odst. 2, písm. a) insolvenčního zákona, je chybný, neboť nesouhlas s oddlužením vyslovil zajištěný věřitel. Poukázali na to, že při sepisu insolvenčního návrhu si neuvědomili , že věřitel Fin-stal s.r.o. je zajištěným věřitelem, což by i pro ně bylo výhodnější z hlediska dostatečnosti ekonomické nabídky, přičemž všechny věřitele dluhů, pocházejících z dřívějšího podnikání dlužníka a) oslovili se žádostí o udělení souhlasu s oddlužením a příslušné listiny připojili k návrhu na povolení oddlužení. Tím vyvinuli patřičnou aktivitu , jak uvádí soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení. Dále se dlužníci v odvolání vyjadřovali k tvrzení věřitel Fin-stal s.r.o. v jeho podání ze dne 9.5.2016, podle kterých má za dlužníky další nespecifikované pohledávky v řádu jednotek milionů korun českých, čímž dle dlužníků věřitel pouze mlží , a této souvislosti odkázali na ustanovení § 178 insolvenčního zákona. Podle dlužníků je zavedení možnosti podnikatelského oddlužení odrazem principu co možná nejvyššího uspokojení věřitelů, kterým jsou ochotni nabídnout svůj veškerý majetek a příjmy v následujících pěti letech. Odvolatelé navrhli, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K odvolání dlužníci připojili opravený seznam svých závazků.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Odvolací soud pro stručnost odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu řízení. Skutkový stav věci je třeba doplnit tak, že v bodu 07 insolvenčního návrhu, vyhrazenému popisu skutečností osvědčujících úpadek, dlužníci uvedli, že mají vůči dvanácti věřitelům čtrnáct peněžitých závazků ve výši celkem 8.581.145 Kč, z čehož dluhy vůči nezajištěným věřitelům činí 6.463.144 Kč. Mezi svými dluhy označili i dluh vůči nezajištěnému věřiteli Fin-stal s.r.o. se sídlem Lučina čp. 6, PSČ: 739 39, identifikační číslo osoby: 26881853, ve výši 2.020.000 Kč, splatný 17.11.2012. Sdělili, že některé z dluhů pocházejí z podnikatelské činnosti manžela a jsou specifikovány v seznamu závazků. Tvrdili, že manžel oslovil jejich věřitele a požádal o sdělení stanoviska/souhlasu k tomu, že jejich pohledávky budou podrobeny režimu oddlužení a výslovně uvedli, že věřitelé, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s manželovou předchozí podnikatelskou činností, souhlasí s tím, aby úpadek byl řešen oddlužením . V bodu 15 návrhu pod č. 9 označili jako svůj majetek pohledávku za společností Fin-stahl, s.r.o. ve výši 2.008.541 Kč, v bodu 16 návrhu označili jako majetek, který je předmětem zajišťovacích práv dlužníci nemovitosti zapsané na LV č. 579 v k.ú. Nebory, obec Třinec, a osobní automobil Renault Traffic. Dne 13.5.2016 bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání věřitele Fin-stal s.r.o. ze dne 9.5.2013, v němž sděluje, že ke dni podání tohoto sdělení má za dlužníky pohledávku ve výši 1.968.261 Kč z titulu úhrady ceny díla dle smluv o dílo uzavřených s dlužníkem a) jako objednatelem a věřitelem jako zhotovitelem, která je zajištěna majetkem dlužníků, a to nemovitostmi zapsanými na LV č. 579 pro k.ú. Nebory, obec Třinec, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Třinec. Podle dalších údajů uvedených v tomto podání má věřitel za dlužníkem a) další zajištěné i nezajištěné dosud nepřihlášené pohledávky v řádech jednotek milionů Kč z titulu úhrady ceny provedených děl, jejich příslušenství, náhrady škody a zejména smluvních sankcí s tím, že dlužníci v insolvenčním návrhu neuvedli přesnou výši svého závazku vůči němu a zejména neuvedli, že přihlášená pohledávka věřitele do insolvenčního řízení je zajištěna majetkem dlužníků. Vyjadřoval se také k přesnosti a pravdivosti dalších údajů v insolvenčním návrhu dlužníků a jejich majetkové situaci, přičemž popřel existenci svého závazku vůči dlužníkům ve výši 2.008.541 Kč, jak uvedli v návrhu. K výzvě soudu dlužníci dne 2.6.2016 předložili mimo jiné i seznam závazků, podle kterého mají vykonatelný závazek z podnikání vůči věřiteli Fin-stal s.r.o. se sídlem Lučina čp. 6, PSČ: 739 39, identifikační číslo osoby: 26881853, ve výši 2.020.000 Kč, splatný dne 17.11.2012, z něhož nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění. Dále v něm označili nezajištěného věřitele Josefa Jurečku, identifikační číslo osoby: 73058718, Český Těšín, sídliště ONV 659/2, vůči němuž v seznamu popsali závazek ze smlouvy o dílo ve výši 62.100 Kč splatný v roce 2013, který pochází z jejich podnikatelské činnosti. Jako další závazek vzniklý v souvislosti s podnikatelskou činností označili závazek vůči nezajištěnému věřiteli BETEX spolka akcyjna, regon 008094070, se sídlem ul. Stawowa 42, Cieszyn, Polská republika, ve výši 43.650 Kč z titulu kupní smlouvy, splatný 31.1.2005. Rovněž doložili kopie svých žádostí vůči věřitelům dluhů z podnikání o sdělení, zda tito souhlasí s řešením úpadku dlužníků oddlužením; dotaz na věřitele Josefa Jurečku nedoložili. V seznamu majetku označili nemovitosti zapsané na LV č. 579 v k.ú. Nebory, obec Třinec, jejichž obvyklou cenu odhadli na 2.500.000 Kč, movité věci, jejichž cenu odhadují na cca 150.000 Kč (včetně osobního automobilu Renault Traffic v hodnotě 130.000 Kč, který je předmětem zajištění) a pohledávky z titulu smluv o dílo za třemi dlužníky v celkové částce cca 3.700.000 Kč (včetně pohledávky vůči věřiteli Fin-stal s.r.o. ve výši 2.008.541 Kč), o kterých tvrdili, že jsou dobytné. Dne 13.5.2016 byla soudu doručena přihláška pohledávek Fin-stahl, s.r.o., kterou přihlásil zajištěnou vykonatelnou pohledávku ze tří smluv o dílo ve výši 1.968.261 Kč, jejíž splatnost nastala dne 20.3.2015.

V opraveném seznamu závazků připojeném k odvolání, dlužníci označili závazek vůči věřiteli Fin-stahl, s.r.o., z něhož vyplývá právo na uspokojení ze zajištění. Současně také opravili výši svých závazků vůči zajištěným věřitelům na částku 4.138.001 Kč a výši závazků vůči nezajištěným věřitelům na částku 4.491.550 Kč.

V průběhu odvolacího řízení, dne 7.10.2016, bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání věřitele BETEX spolka akcyjna, se sídlem ul. Stawowa 42, Cieszyn, Polská republika, jehož přílohou je sdělení věřitele ze dne 12.5.2016 adresované dlužníku a), v němž vyjadřuje nesouhlas s řešením jeho úpadku oddlužením. Podle tvrzení v podání bylo sdělení odesláno dlužníku a) dne 13.5.2016, doklad o doručení připojen není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužníků je bezvadný a obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o jejich úpadku pro platební neschopnost (ust. § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ), neboť ze skutkových tvrzení v návrhu vyplývá, že dlužníci mají vůči více věřitelům peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnost. K návrhu dlužníci (k výzvě soudu) připojili přílohy dle zákona (ustanovení § 104 IZ). Soud prvního stupně tudíž správně přistoupil k posouzení toho, zda je třeba krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit zálohou, a v této souvislosti se jako otázkou předběžnou zabýval otázkou předpokládaného způsobu řešení úpadku dlužníků a dále povahou a rozsahem jejich majetku.

K předpokládanému způsobu řešení úpadku dlužníků soud prvního stupně uzavřel, že oddlužení dlužníků brání jejich závazek vůči věřiteli Fin-stahl, s.r.o., vzniklý z podnikání, neboť tento věřitel s oddlužením nesouhlasí. V odůvodnění usnesení se soud výslovně k pořadí pohledávky věřitele Fin-stahl, s.r.o. nevyjádřil, přestože ke dni svého rozhodování měl k dispozici jeho sdělení ze dne 9.5.2016, v němž uvádí, že má za dlužníky zajištěnou pohledávku ze smlouvy o dílo ve výši 1.968.261 Kč. V průběhu odvolacího řízení bylo soudu doručeno vyjádření nezajištěného věřitele BETEX spolka akcyjna, regon 008094070, datované dne 12.5.2016, vůči němuž mají dlužníci dluh z podnikání, z něhož vyplývá, že s oddlužením dlužníků nesouhlasí, čímž bylo vyvráceno tvrzení dlužníků v insolvenčním návrhu, že (všichni) věřitelé, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s předchozí podnikatelskou činností dlužníka a), s oddlužením souhlasí.

Z důvodu procesní ekonomie se odvolací soud nezabýval totožností závazku ve výši 2.020.000 Kč vůči věřiteli Fin-stahl, s.r.o., splatnému dne 17.11.2012, z něhož vyplývá právo na uspokojení ze zajištění, jak jej dlužníci popsali v opraveném seznamu závazků, a tímto věřitelem přihlášené vykonatelné zajištěné pohledávky ve výši 1.968.261 Kč, splatné dne 20.3.2015, a nezabýval se ani tím, že dlužníci nedoložili žádost adresovanou nezajištěnému věřiteli dluhu z podnikání Josefu Jurečkovi (přestože v návrhu tvrdili, že o souhlas s oddlužením požádali všechny své věřitele dluhů z podnikání), neboť by to bylo nadbytečné.

Je totiž nepochybné, že dlužníci, kteří se po dobu trvání insolvenčního řízení o jejich společném návrhu na povolení oddlužení považují za jednoho dlužníka (§ 394a odst. 3 IZ), nejsou oprávněni k podání návrhu na povolení oddlužení, neboť jejich nezajištěný věřitel dluhu z podnikání BETEX spolka akcyjna s řešením své pohledávky cestou oddlužení nesouhlasí. Návrh dlužníků na povolení oddlužení bude třeba odmítnout podle § 390 odst. 3 IZ jako návrh podaný neoprávněnou osobou, neboť výjimka upravená v ustanovení § 389 odst. 2, písm. b) IZ se v dané věci neuplatní. Za tohoto stavu, kdy je nepochybné, že dlužníci nejsou oprávněni návrh na povolení oddlužení podat, je jejich argumentace úpravou § 397 IZ nepřípadná. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že úpadek dlužníků je řešitelný pouze konkursem (§ 396 IZ).

Dále se odvolací soud zabýval přezkumem správnosti závěru soudu prvního stupně, že krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než z prostředků zálohy, a rovněž její potřebnou výší.

Jak vyplývá ze seznamu majetku, dlužníci nemají k dispozici pohotové finanční prostředky na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po prohlášení konkursu v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce (zejména zjišťováním a zajišťováním majetku majetkové podstaty, poštovné, cestovné hovorné atp.). Jiná možnost jejich krytí než z prostředků zálohy proto není. Majetek dlužníků sestává z nemovitých věcí v odhadované ceně cca 2,5 mil. Kč, které jsou ovšem předmětem zajištění pro pohledávky přesahující jejich hodnotu. Dále mají dlužníci v majetku movité věcí, které nejsou předmětem zajištění, v jimi odhadované hodnotě 20.000 Kč, a pohledávky v celkové částce 3.700.00 Kč, které označili jako dobytné, přičemž v částce přesahující 1.700.000 Kč z obsahu spisu neplynou žádné skutečnosti, zpochybňující jejich existenci. V dané situaci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že na krytí nákladů insolvenčního řízení v této věci je třeba dlužníkům uložit zálohu ve výši 20.000 Kč tak, aby byla zajištěna rovněž úhrada konečných nákladů insolvenčního řízení. Ty spočívají zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce, jejíž výše, jak vyplývá z § 1 odst. 5, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen vyhláška ), při řešení úpadku konkursem činí nejméně 45.000 Kč (pokud insolvenční správce není plátcem DPH). K této částce je třeba připočítat náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, které obvykle dosahují výše cca 5.000 Kč (což je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti, § 7 vyhlášky).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku, dlužníku a) a dlužnici b) se však doručuje také zvláštním způsobem.

Olomouc 22. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu