3 VSOL 975/2012-A-23
KSBR 28 INS 9516/2012 3 VSOL 975/2012-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Blažkova 20/8, PSČ 638 00, IČ: 72481650, zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Přívozská 10, PSČ 702 00, o insolvenčnímu návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.11.2012 č.j. KSBR 28 INS 9516/2012-A-18

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zastavil řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť dlužnice v soudem určené lhůtě nezaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž úhrada jí byla uložena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11.6.2012 č.j. 28 INS 9516/2012-A-7.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k té skutečnosti, že dlužnice vlastní nemovitost, bytovou jednotku v Brně, jejíž hodnota mnohonásobně převyšuje náklady insolvenčního řízení, jež jsou navíc účtovány a placeny až po insolvenčním vypořádání . Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

Z obsahu spisu vyplývá, že poté, co dlužnice podala insolvenční návrh, jímž se domáhá zjištění úpadku, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11.6.2012 č.j. KSBR 28 INS 9516/2012-A-7 uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000 Kč. Současně dlužnici poučil o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ). Usnesení o uložení povinnosti k úhradě zálohy nabylo právní moci, neboť dlužnice sice podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, na základě podaného odvolání však Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24.10.2012 č.j. KSBR 28 INS 9516/2012, 3 VSOL 661/2012-A-15 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Za situace, kdy dlužnice nesplnila soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, byť byla poučena o možnosti zastavení řízení před tím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, soud prvního stupně postupoval správně, pokud v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Námitkami odvolatelky, v nichž poukazovala na to, že je vlastníkem nemovitosti, bytové jednotky v Brně, se odvolací soud již nezabýval.

Ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 3 IZ vyplývá, že jestliže insolvenční navrhovatel ve stanovené lhůtě pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplní, pak-pokud nevyšly najevo nové skutečnosti, pro něž není důvodu na zaplacení zálohy trvat-insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu zváží, zda pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví nebo přikročí k jejímu vymáhání. V posuzované věci však podle obsahu spisu takové skutečnosti v mezidobí, před rozhodnutím insolvenčního soudu o zastavení řízení, najevo nevyšly. Námitku že veškeré náklady insolvenčního řízení pokryje výtěžek ze zpeněžení nemovitosti-bytové jednotky v Brně (dlužnice je podle údajů vyplývajících z výpisu z katastru nemovitostí, vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, vlastnicí bytové jednotky č. 20/16 v bytovém domě č. p. 19, zapsaného na LV č. 1260 na parc. č. 140/1 a č. 141, zapsaných na LV č. 10001, a dále podílu na společných částech uvedeného domu a pozemku v rozsahu podílu 7374/295635, zapsaných na LV č. 1629 pro obec Brno, katastrální území Lesná) uplatnila dlužnice již ve svém odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.6.2012 č.j. KSBR 28 INS 9516/2012-A-7, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Tuto námitku přitom Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, posoudil-vzhledem ke skutečnosti, že na těchto nemovitostech ve vlastnictví dlužnice váznou zástavní práva k zajištění pohledávek věřitelů dlužnice-jako nedůvodnou.

Za tohoto stavu věci je tak-z hlediska posouzení správnosti postupu soudu prvního stupně-pro rozhodnutí odvolacího soudu významné pouze to, že záloha na základě pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu zaplacena nebyla.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 16. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu