3 VSOL 974/2015-A-20
KSBR 40 INS 26498/2014 3 VSOL 974/2015-A-20

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Jalubí 529, PSČ 687 05, korespondenční adresa: Míkovice, Lesní 91, PSČ 686 04, identifikační číslo: 65815432, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2015, č. j. KSBR 40 INS 26498/2014-A-15,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zastavil řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť dlužnice v soudem určené lhůtě nezaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž úhrada jí byla uložena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2015, č. j. KSBR 40 INS 26498/2014-A-7, jež nabylo právní moci dne 5. 8. 2015.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Odvolatelka namítá, že se soud prvního stupně dopustil nepřípustně formálního výkladu právního předpisu. Připustila, že dlužníku lze uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to i tehdy, je-li zřejmé, že nemá žádný majetek, podle odvolatelky však nelze odhlédnout od účelu insolvenčního řízení, od práva na přístup k soudu, práva na spravedlivý proces a od toho, že nikomu nelze uložit povinnost, kterou je nemožné splnit. Odvolatelka poukázala na to, že je zřejmé, že za majetkové situace, jakou popsala ve svém návrhu, nemohla získat potřebné peněžní prostředky zpeněžením svého majetku, neboť jednak nemá zpeněžitelný majetek, navíc případný majetek je blokován probíhajícími exekucemi. Dlužnice by mohla uhradit uloženou zálohu pouze tak, že se opět zadluží, což je nejen absurdní, ale i protiprávní. Nelze ani očekávat, že by někdo půjčil osobě, ohledně níž probíhá insolvenční řízení. Protože nelze přihlížet k podmínce, která je nemožná, neměl proto soud prvního stupně zastavovat řízení, ale měl v řízení pokračovat. Uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu je navíc v rozporu s účelem insolvenčního řízení, jímž je uspořádat majetkové poměry dlužníka a věřitelů. Jestliže dlužník musí podat insolvenční návrh, soud mu však neumožní projít insolvenčním řízením, protože nemůže zaplatit uloženou zálohu, dostane se dlužník do situace, kdy bude nucen opakovaně podávat insolvenční návrh do doby, než se nad dlužníkem smiluje některý z věřitelů a sám podá insolvenční návrh a zaplatí příslušnou zálohu. Soud tak opět vázal pokračování v insolvenčním řízení na podmínku, jejíž splnění je fakticky nemožné. Soud prvního stupně přijal takový výklad právní normy, který vede k absurdním důsledkům nejen pro dlužníka, ale i jeho rodinu, kdy dlužník a jeho rodina se dostávají do dlouhodobé nejistoty, z čeho a jak hradit nejen své dluhy, ale především náklady na živobytí, vzdělání dětí a podobně. Nemožnost dlužníka dosáhnout konkursu ovlivňuje i jeho možnost dosáhnout na přiznání sociálních dávek. Soud prvního stupně fakticky odepřel odvolatelce vyřešit svoji životní situaci prostřednictvím insolvenčního řízení. Podle názoru odvolatelky se objevuje diskriminace mezi dlužníky, když některým dlužníkům je uložena povinnost zaplatit zálohu, některým tato povinnost uložena nebyla. Podle názoru odvolatelky jí byl neodůvodněně odepřen přístup k soudu a porušeno její právo na spravedlivý proces. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem dlužnice Marie anonymizovano a dlužníka Ctirada Gacka, došlým soudu dne 30.9.2014, se dlužníci domáhali zjištění

úpadku a prohlášení konkursu. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedli, že mají vůči třinácti věřitelům dvacet tři závazků v celkové výši 817.771,78 Kč, které jsou nevykonatelné, závazky, specifikované pod č. 1 až 20, jsou společné, závazky, specifikované pod č. 21 až č. 23 vznikly z podnikání dlužnice Marie anonymizovano . V návrhu dlužníci označili jednotlivé své věřitele, uvedli právní důvod vzniku jednotlivých závazků, výši těchto závazků a údaj o tom, zda jsou tyto závazky splatné a kdy. K návrhu dlužníci připojili seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené prohlášením, že tyto seznamy jsou správné a úplné, a podpisem dlužníků. Z údajů, uvedených v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků vyplývá, že dlužníci mají vůči třinácti věřitelům celkem dvacet tři závazků v celkové výši 817.771,78 Kč. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužníci nemovitosti nevlastní, vlastní pouze movité věci-věci označené jako nábytek do ložnice v pořizovací ceně 4.800 Kč, a dva mobily celkem v pořizovací ceně 1.300 Kč, tj. movité věci v ceně 6.100 Kč. Z údajů, uvedených v seznamu majetku a tzv. přehledu stavu pojistné smlouvy č. 5501253498 dále vyplývá, že v seznamu majetku je uvedena i pohledávka dlužnice vůči Pojišťovně České spořitelny, a.s. Vienna Insurance Group, identifikační číslo: 47452820, přičemž podle přehledu stavu této pojistné smlouvy byl evidován disponibilní zůstatek (maximální možná výplata) k datu 31.12.2013 0 Kč. Usnesením ze dne 9.10.2014, č.j. KSBR 40 INS 26498/2014-A-6 vyloučil soud prvního stupně řízení o insolvenčním návrhu dlužníka Ctirada Gacka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 40 INS 26498/2014, k samostatnému projednání, usnesení nabylo právní moci dne 19.11.2014. Usnesením ze dne 5. 1. 2015, č. j. KSBR 40 INS 26498/2014-A-7 pak Krajský soud v Brně uložil dlužnici, aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně byla dlužnice poučena o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ). Proti usnesení soudu prvního stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení podala dlužnice odvolání, k odvolání dlužnice však Vrchní soud v Olomouci usnesením zde dne 15. 7. 2015, č. j. KSBR 40 INS 26498/2014, 3 VSOL 126/2015-A-12 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a usnesení Krajského soudu v Brně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nabylo právní moci dne 5. 8. 2015. Podle sdělení účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2015 nebyla záloha na náklady insolvenčního řízení ke dni 14. 8. 2015 zaplacena. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li ji záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3).

Odvolací soud především odkazuje na závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho rozhodnutí ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NS ČR 39/2013 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 103/2013), podle nichž nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí, s tím, že je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Podle dalších závěrů Nejvyššího soudu v citovaném rozhodnutí ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NS ČR 39/2013, neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Jak Nejvyšší soud v této souvislosti vysvětlil, situace, kdy insolvenční soud bude pokračovat v řízení bez uhrazení zálohy, bude přicházet v úvahu zejména tehdy, změní-li se v mezidobí, to je v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, majetková situace dlužníka natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, například prokáže-li se, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce.

Se zřetelem na důvody podaného odvolání je zřejmé, že o takový případ se v posuzované věci nejedná. Odvolatelka v podaném odvolání netvrdí, že by se její majetková situace změnila tak, že disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce, naopak namítá, že finančními prostředky nadále nedisponuje a nemá možnost si dostatečné peněžní prostředky obstarat. Odvolatelkou namítaná skutečnost, že nemá dostatek finančních prostředků, však nemůže být-a odvolatelka se mýlí, dovozuje-li opak-důvodem, pro který by soud za situace, kdy dlužník nesplní soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, přesto v řízení pokračoval.

Odvolatelkou namítané skutečnosti, že pokud jí nebude umožněno projít insolvenčním řízením, ocitne se spolu se svou rodinou v dlouhodobé nejistotě, z čeho a jak uhradit své dluhy a náklady na živobytí, a že takto nebude moci dosáhnout na přiznání sociálních dávek, pak nepředstavují takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku odvolatelky nezbytné nebo obecně žádoucí.

Za tohoto stavu, kdy dlužnice nesplnila soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, byť byla poučena o možnosti zastavení řízení před tím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, soud prvního stupně postupoval správně, když v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 16. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu