3 VSOL 974/2013-A-10
KSBR 31 INS 19659/2013 3 VSOL 974/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Moravském Krumlově, Pod Zámkem 206, PSČ 672 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.8.2013, č.j. KSBR 31 INS 19659/2013-A-4

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník má zejména povinnost tvrdit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nebo jeho hrozící úpadek. Dlužník v návrhu pouze uvedl, že má celkem devět dluhů a jeho zadluženost činí 164.696 Kč a dluhy nezvládá splácet. Soud uzavřel, že dlužník nesplnil svoji povinnost tvrdit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti. Vylíčení rozhodujících skutečností, tak jak je dlužník popsal, není dostatečné, protože z insolvenčního návrhu nelze zejména zjistit, že má dlužník alespoň dva závazky po splatnosti déle než 30 dní a tyto není schopen hradit. Z insolvenčního návrhu nevyplývá konkrétní splatnost jednotlivých závazků, a zda jsou závazky splatné v celém rozsahu. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, musí být v insolvenčním návrhu obsažen také údaj o splatnosti alespoň dvou závazků popsaných v kolonkách 18 až 21. Povinnost insolvenčního navrhovatele tvrdit a osvědčit úpadek nebo jeho hrozící úpadek nemůže být nahrazena vyšetřováním soudu, protože dokazováním nelze odstraňovat vady návrhu. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a návrh dlužníka pro neprojednatelnost odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který konstatoval nepřezkoumatelnost návrhu pro absenci skutečností rozhodných pro posouzení samotného návrhu. Z obsahu podaného odvolání lze dovodit, že dlužník se domáhá změny napadeného usnesení tak, aby jeho insolvenční návrh nebyl odmítnut.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) , aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno návrhem dlužníka, který podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to na předepsaném formuláři. V bodě 06 tohoto návrhu, který je určen pro vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, uvedl, že navrhuje, aby soud rozhodl o úpadku a skutkově tvrdil, že návrh je podáván společně s manželkou Janou anonymizovano , anonymizovano . Mám celkem 9 dluhů. Moje zadluženost je 164.696 Kč. Své dluhy nezvládám splácet . V bodě 18 návrhu-závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné, dlužník popsal, že má 9 závazků, neúplnou obchodní firmou označil své věřitele a uvedl výši závazku. Povinné přílohy dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu nepředložil.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušené organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící

úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má:

a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže:

a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Z hlediska rozhodujících skutečností, které by osvědčovaly úpadek dlužníka, lze z insolvenčního návrhu dovodit, že návrh dlužníka obsahuje pouze údaj, na základě kterého lze uzavřít, že dlužník má více věřitelů, to je nejméně dva. Ani své věřitele však dlužník neoznačil řádně uvedením obchodní firmy (jména a příjmení), sídla (bydliště) a identifikačního čísla, jak předpokládá ustanovení § 103 odst. 1 IZ. V návrhu dlužníka, tak jak již správně uzavřel soud prvního stupně, dále absentují údaje, z nichž by bylo možné dovodit, že závazky vůči věřitelům, které dlužník uvedl v bodě 18 formulářového návrhu jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť v insolvenčním návrhu údaje o splatnosti závazků zcela absentují. V insolvenčním návrhu dlužníka chybí také jakákoliv tvrzení o tom, že dlužník se nachází v platební neschopnosti, to je tvrzení, že není schopen své peněžité závazky hradit.

Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže insolvenční návrh dlužníka odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti, a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu