3 VSOL 973/2012-A-11
KSBR 28 INS 25001/2012 3 VSOL 973/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Elišky anonymizovano , anonymizovano , bytem Třebíč, Myslbekova 594/2, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.11.2012, č.j. KSBR 28 INS 25001/2012-A-4, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v dané věci je třeba zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč, neboť dlužnice nemá pohotové finanční prostředky a taková výše zálohy je přiměřená rozsahu činnosti insolvenčního správce. Soud prvního stupně uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku či hrozícím úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že je zcela bez finančních prostředků, neboť má stále vedenu exekuci na důchod, a to přesto, že exekutor JUDr. Tomáš Vrána byl vyrozuměn o probíhajícím insolvenčním řízení.

Podle § 7 odst. 1IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 12.10.2012 na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Dlužnice tvrdila, že nemá žádný hodnotnější movitý majetek, nevlastní žádný nemovitý majetek a pobírá starobní a vdovský důchod v celkové výši 11.606 Kč měsíčně. Dlužnice uvedla, že nemá vyživovací povinnost ani žádné pohledávky. Nezajištěné závazky dlužnice tvrdila ve výši 468.835 Kč. Dlužnice uvedla, že má 10 věřitelů, vůči nimž má 11 závazků, přičemž 2 závazky jsou splatné od roku 2010. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv), dlužnice uvedla pouze obvyklé vybavení domácnosti. K návrhu dlužnice připojila oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.1.2012, z něhož se podává, že pobírá starobní a vdovský důchod celkem ve výši 11.606 Kč. K návrhu dlužnice dále připojila seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž uvedla pouze obvyklé vybavení domácnosti v odhadované aktuální ceně 1.400 Kč. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž uvedla nezajištěné závazky v celkové výši 468.835 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Byť to soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně neuvádí, zjevně vychází ze závěru, že u dlužnice jsou splněny předpoklady pro povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Vyplývá to již z výše požadované zálohy, když pro případ řešení úpadku konkursem je obvyklou praxí prvostupňového soudu ukládat povinnost k zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč.

Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně ztotožňuje, když při přezkumu tohoto závěru vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu dlužnice 11.606 Kč, z výše nezajištěných závazků 468.835 Kč, z tvrzení dlužnice, že nemá žádnou vyživovací povinnost a dále z kritérií stanovených v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b), § 398 odst. 3 IZ.

Je třeba uvést, že pro případ možného řešení úpadku oddlužením formou plnění splátkového kalendáře je rovněž třeba požadovat po dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť v době od ustanovení správce do funkce do doby předpokládaného schválení oddlužení budou insolvenčnímu správci vznikat náklady, přičemž po správci nelze požadovat, aby si tyto náklady nesl ze svého. Proto je nutno, aby byly zajištěny finanční prostředky k jejich úhradě. Dlužnice-podle svého tvrzení-nemá k dispozici žádné hotové finanční prostředky, ať již ve formě hotovosti nebo na účtu u peněžního ústavu, proto je správná úvaha soudu prvního stupně, že na krytí těchto nákladů je zapotřebí složit zálohu. Prostředky k jejich úhradě totiž nelze zajistit jinak.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je, jak správně uvedl již soud prvního stupně, především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Při úvaze o výši zálohy, lze-li předpokládat povolení oddlužení a následné rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je rozhodující především posouzení možné výše nákladů, které v tomto období insolvenčnímu správci vzniknou. Jeho výdaje za dobu po schválení oddlužení (ve výši 150,-Kč za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) jsou totiž hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek. Zbývá tedy krátké časové období, kdy správci zpravidla vynakládají výdaje na úhradu poštovného a cestovních výdajů, vzniklých jim v souvislosti se zjišťováním poměrů dlužníka a s účastí na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů.

Vzhledem k uvedenému lze dospět k závěru, že požadovaná záloha ve výši 5.000 Kč je s ohledem na charakter a výši předpokládaných hotových výdajů správce, jež mu vzniknou v době od schválení oddlužení, přiměřeně vysoká.

Je nepřípadná odvolací námitka dlužnice, že je bez finančních prostředků, neboť právě z tohoto důvodu je ukládána záloha na náklady insolvenčního řízení, a to proto, aby náklady insolvenčního řízení nebyly hrazeny z rozpočtových prostředků (§ 38 odst. 2 IZ).

K odvolací námitce dlužnice, že exekutor JUDr. Tomáš Vrána dosud provádí exekuci vedenou na její důchod, je třeba uvést, že dle ustanovení § 109 odst. 1, písm. c) IZ lze sice exekuci nařídit, nelze ji však provést a z tohoto důvodu nelze po zahájení insolvenčního řízení provádět ani srážky z důchodu.

Z důvodu shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu