3 VSOL 970/2012-A-9
KSBR 45 INS 28208/2012 3 VSOL 970/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodějice 152, PSČ 684 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.11.2012, č.j. KSBR 45 INS 28208/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uzavřel, že považuje složení zálohy ve výši 50.000 Kč za nezbytné. V této souvislosti uvedl, že insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 14.11.2012, se dlužnice domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob řešení úpadku navrhla oddlužení. Z podání dlužnice bylo zjištěno, že dlužnice, která má vyživovací povinnost ke svému manželovi a k nezletilému dítěti, je evidována na úřadu práce, v současné době nemá žádný pravidelný příjem, takže nelze strhávat žádnou částku pro účely oddlužení. Dlužnice sice dne 1.11.2012 uzavřela darovací smlouvu, na základě které se dárce zavázal poskytovat dlužnici pravidelné měsíční plnění ve výši 2.100 Kč po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení, toto plnění však nelze považovat za příjem pravidelný, z pohledu IZ se jedná o příjem mimořádný, určený k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře ve smyslu ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) IZ. S odkazem na závěry v usnesení č.j. 3 VSOL 474/2010-A-6 a usnesení č.j. 1 VSOL 678/2011-A-10, KSBR 45 INS 17507/2011 soud prvního stupně dále vyložil, že základním předpokladem u dlužníka, který hodlá využít institutu oddlužení formou splátkového kalendáře je to, že vykonává výdělečnou činnost, z jejíchž příjmů je schopen platit pravidelné splátky svým věřitelům. V posuzované věci by v případě povolení oddlužení formou splátkového kalendáře byl obcházen insolvenční zákon, neboť dlužnice nemá žádný příjem a její závazky by byly hrazeny třetí osobou. Soud prvního stupně uzavřel, že je tedy namístě návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítnout a současně na její majetek prohlásit konkurs. S ohledem na to, že úpadek dlužnice může být řešen pouze konkursem a do zpeněžení majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce, rozhodl soud o uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když minimální odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při konkursu (bez hotových výdajů) bez DPH 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že plnění z darovací smlouvy, na jejímž základě se dárce zavázal poskytovat jí dlouhodobé, opakující se plnění, představuje příjem pravidelný. Zákon nespecifikuje požadavky na pravidelný příjem způsobilý pro plnění splátkového kalendáře a nevylučuje ani zdroj takového příjmu. Jestliže nejsou dány důvodné pochybnosti o objektivních možnostech a ochotě osoby, která se darovací smlouvou zavázala k měsíčnímu, právně vymahatelnému peněžitelnému plnění po dobu trvání splátkového kalendáře, měl by insolvenční soud k této darovací smlouvě přihlédnout. Jak odvolatelka dále zdůraznila, podáním návrhu na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr, přičemž hodnota plnění nezajištěným věřitelům by při oddlužení uspokojila alespoň 30 % jejich pohledávek podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 14.11.2012, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, a jako způsob oddlužení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má více věřitelů, vůči nimž má závazky celkem ve výši 142.027,70 Kč, které již není schopna splácet. Více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti je přitom závazek vůči věřiteli Pojišťovna České spořitelny, a.s., Wienna Insurance Group, IČ: 47452820 (závazek splatný 20.6.2012), vůči věřiteli Mgr. Jaromíru Francovi, Exekutorský úřad Jičín (závazek splatný 20.6.2012), vůči věřiteli E.ON Energie, a.s., IČ: 26078201 (závazek splatný dne 10.2.2010), vůči věřiteli Jihomoravská plynárenská, a.s., IČ: 49970607 (závazek splatný dne 13.9.2011) a vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení Vyškov (závazek splatný dne 31.8.2012). Do úpadku se dlužnice dostala v důsledku toho, že rodině odpadly její příjmy v souvislosti s jejím nástupem na mateřskou dovolenou, po skončení mateřské dovolené v roce 2009 se v roce 2011 pokoušela vyvíjet samostatnou výdělečnou činnost a měla příjmy z brigád, v uvedeném období však nebylo možno hradit ani náklady na základní provoz domácnosti, v důsledku toho nebyly hrazeny faktury za základní služby (odběr energií, telekomunikační poplatky apod.). Aby mohly být hrazeny, dlužnice čerpala několik půjček, které se jí nedařilo splácet, dluhy se začaly navyšovat o úroky z prodlení a o náklady soudního řízení. Dále dlužnice uvedla, že je vdaná, má jedno nezletilé dítě, v současné době je bez zaměstnání a jediným jejím příjmem je příjem z darovací smlouvy, uzavřené pro účely oddlužení. S ohledem na tyto příjmy, které představují 2.100 Kč měsíčně, je schopna za pět let uhradit 43 % svých nezajištěných závazků. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (opatřeném údajem o tom, že se jedná o seznam úplný a správný, a podpisem dlužnice), má dlužnice závazky vůči 13 věřitelům, tyto závazky představují částku celkem 142.027,70 Kč. Z údajů, uvedených v seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužnice) plyne, že dlužnice vlastní lednici, televizor, notebook, mobilní telefon a dále osobní automobil Škoda Octavia-tyto movité věci jsou ve společném jmění manželů, aktuální odhadovaná cena těchto věci byla uvedena ve výši 31.800 Kč. Dlužnice nemá žádné pohledávky. Z předložené darovací smlouvy vyplývá, že tato byla uzavřena dne 1.11.2012 mezi dlužnicí a Tomášem Novotným, který se zavázal poskytovat dlužnici peněžitý dar ve výši 2.100 Kč měsíčně, s tím, že dlužnice bude tento dar používat výhradně pro účely plnění oddlužení v případě jeho schválení formou splátkového kalendáře.

Na základě údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna je splácet.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu -na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je určující z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ platí, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení požadavek dlužníkova poctivého záměru a minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ, a při úvaze, zda je dlužník schopen plnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Není pochybnosti o tom, že jediným příjmem dlužnice je příjem z darovací smlouvy ve výši 2.100 Kč měsíčně.

Odvolací soud především nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že opakující se plnění, k němuž se zavázal dárce dlužnice, nelze posuzovat jako pravidelný příjem pro účely oddlužení splátkovým kalendářem. Vzhledem k účelovosti poskytovaného plnění, které je, podle obsahu uvedené smlouvy, určeno pouze pro účely oddlužení splátkovým kalendářem jako pomoc dlužnici, a dále jeho pravidelnosti minimálně po dobu pěti let trvání oddlužení, nelze tento příjem zahrnout do kategorie mimořádných příjmů podle § 412 odst. 1, písm. b) IZ, jak soud prvního stupně dovozuje.

Se soudem prvního stupně lze souhlasit potud, že zákon dlužníku ukládá, aby po celou dobu po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vykonával přiměřenou výdělečnou činnost, a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usiloval, nicméně tento požadavek zákona není absolutní. Nelze totiž vyloučit situace, kdy dlužník z objektivních důvodů nemůže plnit převážnou část oddlužení z příjmů, získaných vlastní výdělečnou činností. Pokud za této situace si dlužnice vlastní aktivitou zajistila možnost plnění splátek z daru od třetí osoby, neshledává odvolací soud důvodu, proč by měl být pouze v té skutečnosti, že se dlužnice na plnění splátkového kalendáře nepodílí ani částečně příjmy získanými vlastní výdělečnou činností, spatřován nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, pro který by bylo nutno její návrh na povolení oddlužení zamítnout. Odvolací soud v tomto postupu dlužnice nepoctivost jí podaného návrhu na povolení oddlužení neshledává.

Je sice pravda, že v rozhodnutí ze dne 25.11.2011 č. j. KSBR 45 INS 17507/2011, 1 VSOL 678/2011-A-10 (na něž v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně odkazuje) zaujal odvolací soud v obdobné skutkové situaci závěr opačný, v mezidobí však do té doby nejednotná judikatura soudů doznala změny a z rozhodovací činnosti obou vrchních soudů plyne, že poctivě se vůči svým věřitelům nechová ten dlužník, který svou ekonomickou nabídku věřitelům staví pouze na finanční pomoci třetí osoby, a svou výdělečnou činností se nesnaží navýšit své příjmy ve prospěch uspokojení věřitelů, ačkoli mu v tom objektivně nic nebrání. O takový případ se však v posuzované věci nejedná (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27.8.2012, sp.zn. KSHK 45 INS 12804/2011, 3 VSPH 848/2012).

Darovací smlouva, předložená dlužnicí, má náležitosti tohoto typu právního úkonu podle ustanovení § 628 občanského zákoníku, je podepsána dlužnicí i dárcem, a vyplývá z ní zcela určitý závazek dárce poskytovat dlužnici, jako obdarované, opakované peněžité plnění minimálně po dobu trvání schváleného oddlužení. Z daru ve výši 2.100 Kč měsíčně, poskytovaného dlužnici po dobu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem, by přitom dlužnice byla schopna svým nezajištěným věřitelům uhradit (po odečtení nároků správce za předpokladu, je-li správce plátcem DPH) 60.660 Kč, což představuje 42,41 % jejich pohledávek, které činí celkem 143.027 Kč.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že s ohledem na majetkovou situaci dlužnice, která hodnotu svého majetku (ve společném jmění manželů) odhadla částkou 31.800 Kč, nelze usuzovat, že oddlužení splátkovým kalendářem, na jehož plnění se bude podílet třetí osoba, je pro věřitele nevýhodné. Pokud by totiž byl na majetek dlužnice prohlášen konkurs, lze důvodně předpokládat, že by byl ukončen zrušením pro nedostatek majetku (§ 308 odst. 1, písm. d/ IZ). Oddlužení plněním splátkového kalendáře je proto podle názoru odvolacího soudu výhodné nejen pro dlužnici (srov. § 414 IZ), ale také pro věřitele, kteří se tak mohou reálně domoci plnění alespoň části svých pohledávek.

Za tohoto stavu věci je proto závěr soudu prvního stupně, že se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na prohlášení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice nesprávný, a požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nedůvodný.

Z uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu