3 VSOL 968/2016-A-11
KSOS 36 INS 10632/2016 3 VSOL 968/2016-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Tasty Bites, s.r.o., se sídlem v Ostravě-Hrabůvce, Selská 1578/6a, PSČ: 700 30, identifikační číslo osoby: 29442851, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.5.2016, č.j. KSOS 36 INS 10632/2016-A-2 (správně patří A-5),

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovateli zaplatit ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně uvedený ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podaným návrhem se dlužník domáhá, aby bylo rozhodnuto o úpadku a byl prohlášen konkurs na jeho majetek. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud ukládá navrhovateli zaplatit v případě, kdy to považuje vzhledem k povaze dané věci za nezbytné a ve výši odpovídající jejímu účelu, to je k zajištění pravidelnosti insolvenčního řízení a k zajištění úhrady alespoň minimálních předpokládaných nákladů. Ze seznamu majetku vyplynulo, že dlužník nevlastní majetek vyšší hodnoty, přičemž vlastní pouze automobil Chevrolet AVEO 1,4, který byl však fakticky odevzdán společnosti Moneta Auto, u které má dlužník úvěr na tento automobil. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že dlužník nevlastní žádné nemovitosti. Zaplacení zálohy dlužníkem umožní při zjištění úpadku a prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, přezkoumání isir.justi ce.cz přihlášek věřitelů a pomůže překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. V případě, že výnos nebude dostatečný, může být záloha využita k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce, která v konkursu činí 45.000 Kč a jeho hotových výdajů v souladu s vyhláškou č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, kterým se domáhá změny napadeného usnesení tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení mu nebude uložena nebo mu bude uložena v částce odpovídající minimální výši. Dlužník uvedl, že jeho firma, která fungovala na trhu již od roku 2012, se nedostala do úpadku vlastní vinou, nýbrž aktivitami pana Švihela, který majitele firmy uvedl v omyl tím, že chce do firmy investovat, přičemž na základě této lži mu bylo umožněno ve firmě vykonávat funkci provozního. Z titulu této pozice disponoval veškerými tržbami v hotovosti, které však využíval k vlastním účelům, nevracel je do firmy a neplatil faktury dodavatelům, ani mzdy zaměstnancům po dobu dvou měsíců, díky čemuž přišla o jediný zdroj financí. Tvrdí, že jeho firma se dá označit za malou, veškerá dokumentace je obsahově nenáročná, společnost se zabývala jednoduchou agendou-provozovala jednoduchou výrobu a provoz rychlého občerstvení, ke kterému není třeba hodnotného majetku. Firma měla pouze jednu provozovnu a většina financí se držela v zásobách, společnost nedisponuje žádným majetkem, nemá žádné finanční rezervy a má řádně uzavřené účetnictví za rok 2015, z něhož je patrný stav, že skončila ve ztrátě.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, který uvedl, že v důsledku podvodné a trestné činnosti pana Michala Švihela, vůči kterému je vedeno trestní řízení, prováděné od 17.7. do 15.9.2015 byla zapříčiněna jeho platební neschopnost. Docházelo k úniku tržeb, které měly být určeny pro placení závazků a začaly mu tak vznikat dluhy a nemožnost splácet další závazky-úvěr u banky či úvěr na automobil. Tato skutečnost vedla k nemožnosti dále provozovat podnikatelskou činnost a provoz. V polovině září byla ukončena činnost, byl nalezen pokračovatel, který se však po dvou měsících rozhodl nadále v podnikatelské činnosti nepokračovat. Jeho firma nedisponuje žádným investičním majetkem, který by se dal prodat a umořit z prostředků alespoň částečně vzniklé dluhy. Všechny skutečnosti vedly k podání insolvenčního návrhu, kterým se domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Dlužník k insolvenčnímu návrhu předložil seznam závazků, z něhož vyplývá, že dlužník má více věřitelů, vůči kterým má závazky, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Ze seznamu majetku vyplývá, že nemá žádný majetek, automobil, který byl pořízen na úvěr, dle tvrzení dlužníka byl odevzdán úvěrové společnosti, která po něm vymáhá dlužnou částku 88.298,28 Kč.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jsou splněny předpoklady pro uložení zálohy dlužníku.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků lze dojít k závěru, že dlužník se nachází v úpadku. Vzhledem k tomu, že dlužník je ekonomicky nečinný, jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. Za těchto okolností je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů nelze zajistit jinak, jelikož z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník nedisponuje žádným majetkem, zejména nemá žádné prostředky v hotovosti. Jak již správně uvedl soud prvního stupně, účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je to, aby insolvenční správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku měl k dispozici pohotové finanční prostředky, ze kterých by mohl hradit počáteční náklady insolvenčního řízení. Záloha slouží též jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by nebylo možno hradit tyto výdaje z majetkové podstaty. Náklady insolvenčního řízení je třeba primárně zajistit prostřednictvím zálohy, povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, až na zcela výjimečné případy, stíhá každého insolvenčního navrhovatele, tedy i dlužníka, který má povinnost zaplatit zálohu, i když nemá žádný majetek tak, jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 1 IZ. Bylo povinností dlužníka podle ust. § 98 odst. 1 IZ podat insolvenční návrh včas, tj. ve lhůtě, kdy dlužník disponoval alespoň takovými finančními prostředky, ze kterých by mohl zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že výše uložené zálohy v částce 50.000 Kč je přiměřená. V případě řešení úpadku dlužníka konkursem podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. minimální odměna insolvenčního správce činí částku 45.000 Kč. Kromě odměny má insolvenční správce nárok též na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a je-li plátcem DPH, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ). Z tohoto pohledu proto není odůvodněný požadavek odvolatele, aby záloha byla stanovena v minimální výši. Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí jsou též nevýznamné odvolací námitky o tom, že dlužník se dostal do úpadku z důvodu podvodného jednání pana Švihela, jakož i další tvrzení o tom, že jeho firma se dá označit za malou, v důsledku čehož veškerá dokumentace je obsahově nenáročná, a že firma provozovala jednoduchou výrobu a rozvoz rychlého občerstvení a měla pouze jednu provozovnu a podnikala v pronajatých prostorách.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 25. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu