3 VSOL 968/2012-A-11
KSOS 38 INS 25905/2012 3 VSOL 968/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Chválkovice, Chválkovická 92/28A, PSČ 772 00, IČ: 12677752, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.11.2012 č.j. KSOS 38 INS 25905/2012-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uzavřel, že považuje za nezbytné vyzvat dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. V této souvislosti uvedl, že dlužník je osobou, která podniká na základě živnostenského oprávnění, v souladu s ustanovením § 2 odst. 2, písm. b) obchodního zákoníku je proto podnikatelem, tudíž podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ není osobou, která je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení. Lze tedy dovodit, že podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ insolvenční soud návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítne a podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Zálohu určil insolvenční soud ve výši 50.000 Kč. Dlužník nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, jehož odměna, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí podle vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč. Zaplacení zálohy dlužníkem umožní při prohlášení konkursu zajištění disponibilních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že v současné době podniká, podnikání však řádně ukončí k 31.12.2012 tak, aby byl uzavřen kalendářní rok, s tím, že doklad o ukončení podnikání předloží soudu do 20.1.2012. Dále uvedl, že od 1.11.2011 je zaměstnán u zaměstnavatele, jehož označil v insolvenčním návrhu, nyní pracuje na časově omezené hodiny, po ukončení podnikání se bude zaměstnání věnovat naplno a bude pobírat mzdu od 1.12.2012 minimálně ve výši 18.000 Kč. Kromě toho bude nadále vykonávat práce na základě dohody o provedení práce. Výši příjmu od zaměstnavatele je schopen doložit rovněž do 20.1.2012. Další možností jeho příjmu by byl finanční dar manželky, která je schopna v rámci zachování stabilního chodu rodiny přispívat odvolateli finančním darem do částky 3.000 Kč měsíčně. Kromě toho předpokládá, že výše přihlášených pohledávek bude nižší, neboť jednu pohledávku popírá co do výše, s tím, že se jedná o pohledávku přes 1.000.000 Kč. Dále odvolatel zdůraznil, že jeho závazky, kromě dvou, nepocházejí z podnikatelské činnosti, přičemž dva závazky z podnikatelské činnosti představují pouze 11 % všech jeho závazků. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, eventuelně, že se dlužníkovi ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 22.10.2012, se dlužník domáhá rozhodnutí o úpadku, a tento insolvenční návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že je podnikatelem v oblasti ubytovacích služeb, hostinské činnosti a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, živnostenská oprávnění má z roku 1994 a 1997. Od 1.11.2011 (správně zřejmě od 1.11.2012) bude zaměstnán jako technik u Ladislava Petráše, Přerov, Palackého 376/21, IČ: 73212016, na dohodu o provedení práce pracuje od 1.10.2012 pro společnost POPRTA VIA s.r.o. se sídlem Praha 10-Vinohrady, Korunní 810/104h, IČ: 27781283, přičemž vzhledem k tomu, že tyto dvě činnosti jsou konány v Přerově, nijak to nenarušuje jeho podnikání. Dále dlužník uvedl, že má celkem jedenáct závazků, z toho dva závazky z podnikání-závazek vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení ve výši 163.660 Kč podle platebního výměru ze dne 17.9.2012 a závazek vůči věřiteli Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR ve výši 20.040 Kč dle přehledu ze dne 8.10.2012. Celková výše jeho závazků činí 1.360.519 Kč, včetně příslušenství 2.389.073 Kč. Příjem dlužníka představuje částka 3.500 Kč, jíž dosahuje na základě dohody o provedení práce, 11.798 Kč jako mzda z pracovního poměru, kdy základní plat bude od 1.11.2012 činit 12.000 Kč měsíčně, z podnikání lze očekávat čistý příjem ve výši 8.521 Kč měsíčně, takže z celkového příjmu ve výši 23.819 Kč za dobu pěti let zaplatí 1.429.410 Kč. Vzhledem k výši závazků (včetně příslušenství) 2.389.073 Kč, odečte-li se od této částky úrok společnosti Corfina ve výši 716.722 Kč (neboť tato společnost již neexistuje a ke dni podání insolvenčního návrhu dlužník neobdržel jediný přípis od společnosti, která převzala pohledávku vůči dlužníkovi), má dlužník za to, že je schopen uhradit více než zákonem stanovených 30 % závazků. Ke svým osobním poměrům dlužník uvedl, že je ženatý, vyživovací povinnost má k jednomu dítěti. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (jenž je opatřen údajem o tom, že tento seznam je úplný a správný, a podpisem dlužníka) má dlužník celkem jedenáct závazků vůči jedenácti věřitelům-závazek vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Olomouc ve výši 263.660 Kč splatný dne 17.9.2012, vůči Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky ve výši 20.040 Kč splatný v roce 2011, vůči společnosti MARCUS-AURELIUS s.r.o. se sídlem Praha 9, Drahobejlova 6, IČ: 26203529 ve výši 1.132.275 Kč splatný v říjnu roku 2003, společnosti Provident Financial s.r.o. se sídlem Praha 4, Olbrachtova 9, IČ: 25621351 ve výši 39.850 Kč splatný v červenci 2012, Daliboru Mikšíkovi, Olomouc, Blažejské náměstí 8 ve výši 244.695 Kč splatný v roce 2002, vůči Vojtěchu Smyčkovi, Olomouc, Přerovská 444/70 ve výši 100.000 Kč splatný v únoru 2012, Jaroslavu Opluštilovi, Olomouc, Brněnská 54 celkem ve výši 169.631 Kč splatný v roce 2007, vůči Aqua Tech Group s.r.o. se sídlem Olomouc, tř. 17. listopadu 8a, IČ: 25365703 ve výši 268.000 Kč splatný v červnu 2012, vůči věřiteli ITEMA spol. s r.o. se sídlem Olomouc, Na Zákopě 636/2b, IČ: 46581511 ve výši 9.751 Kč splatný v září 2011, Tomáši Novákovi, Velký Újezd 293, IČ: 73352926 ve výši 77.059 Kč splatný v roce 2011 a závazek vůči Policii ČR, Dopravní inspektorát Olomouc ve výši 64.112

Kč splatný v červnu 2012, tedy celkem závazky (včetně příslušenství) ve výši 2.389.073 Kč. Podle údajů v seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužníka) vlastní dlužník pouze věci osobní potřeby, jejichž cenu uvedl ve výši 30.000 Kč.

Na základě údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku.

Se závěrem soudu prvního stupně, že návrhu dlužníka na povolení řešení úpadku oddlužením nelze vyhovět, se odvolací soud ztotožňuje.

Podle ustanovení § 389 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odstavec 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat (odstavec 2).

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.2009 sen. zn. 29 NSČR 3/2009 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 79/2009) formuloval a odůvodnil závěr, že dlužníkem, který není podnikatelem se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání.

Je třeba uvést, že podnikatelem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2, písm. b) obchodního zákoníku je i osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění.

V přezkoumávané věci dlužník sám ve svém insolvenčním návrhu uvedl, že je podnikatelem, jak také vyplývá i z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku, podle nichž dlužník podniká na základě živnostenského oprávnění vydaného v předmětu podnikání hostinská činnost se vznikem oprávnění 28.3.1994 na dobu neurčitou a na základě živnostenského oprávnění vydaného v předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona se vznikem oprávnění 24.3.1994 na dobu neurčitou. Z vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu je přitom zřejmé, že v době podání insolvenčního návrhu dlužník fakticky podnikal, přičemž příjmy z této podnikatelské činnosti zohledňoval i v rámci tvrzení, jimiž odůvodňoval svůj návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Jelikož dlužník je osobou, která podniká na základě živnostenského oprávnění, je zjevné, že dlužník patří k subjektům, které insolvenční zákon vylučuje z možnosti žádat o povolení oddlužení coby sanačního způsobu řešení dlužníkova úpadku, určeného pouze nepodnikatelským subjektům (srov. obdobně závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.10.2011 sen. zn. 29 NSČR 36/2009, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Námitka odvolatele, že podnikání ukončí ke dni 31.12.2012 je přitom bez významu, neboť tato odvolatelem tvrzená skutečnost z výpisu z živnostenského rejstříku nevyplývá, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodný stav v době vydání jeho rozhodnutí.

Po vyhodnocení zjištění učiněných ze spisu, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud za těchto okolností dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Je zřejmé, že dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky, nevlastní hodnotnější majetek, a tudíž složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Nutno zdůraznit, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 16. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu