3 VSOL 967/2014-B-12
KSOS 22 INS 5363/2014 3 VSOL 967/2014-B-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníků a) Vlastimila anonymizovano , anonymizovano , b) Julie anonymizovano , anonymizovano , oba bytem v Břidličné, Slunečná 85, PSČ 793 51, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 07.08.2014, č.j. KSOS 22 INS 5363/2014-B-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníků Vlastimila anonymizovano a Julie anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) a rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníci v návrhu na povolení oddlužení uvedli, že mají závazek vůči synovi ve výši 1.500.000 Kč zajištěný zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníků. Z přihlášky pohledávky věřitele č. 1 Petra anonymizovano , syna dlužníků, soud zjistil, že si tento věřitel přihlásil pohledávku ve výši 1.500.000 Kč jako pohledávku ze smlouvy o půjčce ze dne 21.12.2012, zajištěnou zástavním právem na budově č.p. 85, pozemky č.p. 607, 608, 609, 610 v obci Břidličná, katastrální území Břidličná. Z podání pana Jana Karabello soud zjistil, že dlužníky a jejich syna dříve zastupoval při jednání s jejich věřiteli, o čemž svědčí plné moci s ověřenými podpisy dlužníků ze dne 07.03.2012 a plná moc jejich syna ze dne 16.03.2012. Tento bývalý zástupce soudu sdělil, že pohledávka věřitele č. 1 syna dlužníků je pohledávkou fiktivní, která má směřovat ke ztížení nebo znemožnění prodeje nemovitostí dlužníků, popř. ke krácení uspokojení ostatních zajištěných věřitelů. Insolvenční správce u jednání uvedl, že skutečnosti uvedené panem Karabello se podle jeho zjištění zakládají na pravdě. Pohledávka věřitele č. 1, syna dlužníků, se mu jevila podezřelá od samého počátku, proto žádal věřitele o doplnění přihlášky, k čemuž nedošlo. Tato pohledávka je fiktivní a měla vést ke zkrácení věřitelů. Na základě údajů ze seznamu závazků dlužníků dospěl soud k závěru, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení vedeni nepoctivým záměrem. Nejprve dlužníci obdrželi peníze z úvěru od paní Libuše Malé, které měli splatit 26.12.2012 částku 438.000 Kč, dle smlouvy měli vrátit částku 438.000 Kč už do 20.06.2012. Následně obdrželi na základě smlouvy ze dne 03.09.2012 od paní Simony Diblíkové částku minimálně 300.000 Kč, smlouva zněla na částku 540.000 Kč, dlužníci však popírají, že by obdrželi celou částku. Následně měli dlužníci obdržet od svého syna částku 1.500.000 Kč na základě smlouvy ze dne 21.12.2012. Dlužníci tedy na konci roku 2012 měli disponovat částkou minimálně 1.500.000 Kč. Mohli tedy uhradit dluh u paní Malé i u Simony Diblíkové. Dlužníci nevysvětlili, jak s tvrzenou částkou 1.500.000 Kč naložili a proč ji nepoužili na úhradu svých splatných pohledávek. Naopak následně v březnu 2013 dlužníci čerpají další peníze od paní Diblíkové, což dokládá i rozhodčí doložka ze dne 19.03.2013 ke smlouvě o půjčce. Vzhledem ke skutečnosti, že syn dlužníků je osobou blízkou dlužníkům, byl si vědom dluhů rodičů, minimálně u paní Diblíkové, neboť tento dluh je uveden ve smlouvě o zřízení zástavního práva ve prospěch syna, dále vzhledem k tomu, že jak dlužníci, tak syn dlužníků zmocnili pana Jana Karabello už v březnu 2012 k tomu, aby jednal s jejich věřiteli včetně zajišťování úvěrů a výmazu exekučních příkazů, dospěl soud k závěru, že syn nedisponoval v roce 2012 částkou 1.500.000 Kč, kterou by poskytl dlužníkům. Syn sám zmocnil třetí osobu, aby řešila jeho dluhy. Skutečnost, že šlo o účelové vytváření pohledávky, dokládá i shodné znění zástavních smluv, které dlužníci uzavírali v rozmezí 3 měsíců v souvislosti s první půjčkou od paní Diblíkové a následně údajné půjčky ze strany syna. Soud tak dospěl k závěru, že vytvořením fiktivní zajištěné pohledávky se dlužníci pokusili krátit věřitele, ať již znemožněním prodeje nemovitostí nebo snížením rozdělovaného výtěžku mezi věřitele. Uzavřel, že dlužníci nejednali poctivě, když vytvořením fiktivní pohledávky se pokusili zkrátit uspokojení věřitelů. V tomto spatřuje nepoctivý záměr, který vedl k rozhodnutí o neschválení oddlužení a současném prohlášení konkursu na majetek dlužníků.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci včasné odvolání, ve kterém uvedli, že zmocnili k jednání za sebe ve věci svých dluhů pana Jana Karabello, který se představil jako tzv. finanční poradce a slíbil vyřešení dluhové situace za stavu, kdy dlužili celkem na různých půjčkách a úvěrech částku 971.567,47 Kč plus příslušenství. Tvrdí, že činností pana Karabello bylo dosaženo dalšího zadlužení i s neoprávněným jednáním finančního poradce, který si část peněz z půjček poskytovaných jeho prostřednictvím ponechal pro sebe a od nich si nechal podepsat příjmové doklady, které nebyly podložené předáním peněz. Poukazuje na to, že tímto jednáním je dostal do mnohem horší dluhové situace, než před tím, než přistoupili na nabídku jeho služeb. Argumentují tím, že fiktivní pohledávka na 1.500.000 Kč byla přihlášena právě na radu poskytnutou panem Karabello, kdy si dosah takového jednání sami neuměli vyhodnotit. Neuznávají nároky uvedené v návrhu na oddlužení v části 18. závazky-ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění nevykonatelné bod body 2., 3. a 4.; tvrdí, že tyto nároky jsou výsledkem spekulativní činnosti Jana Karabello a oni z větší části z těchto peněz neměli žádný prospěch. Poukazují na to, že nemají sami žádné znalosti a vzdělání, které by jim pomohlo orientovat se ve finančním podnikání, jejich poradce, kterému plně důvěřovali. Zdůrazňují, že nebylo jejich smyslem někoho fiktivní pohledávkou poškodit; pouze, tak jak jim bylo poradcem vysvětleno, mohli dosáhnout na možnost reálného oddlužení a splnit alespoň poměrnou část svých závazků za cenu 5let nouzového hospodaření s rodinným rozpočtem. Navrhují, aby odvolací soud jejich argumenty zvážil a napadené usnesení zrušil a rozhodl o schválení oddlužení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Kromě zjištění, která učinil soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí, z obsahu spisu vyplývá, že do insolvenčního řízení dlužníků se přihlásili nezajištění věřitelé se svými pohledávkami v rozsahu 1.636.240,43 Kč, přičemž výše zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů činí 1.259.361,40 Kč. Jediným přihlášeným zajištěným věřitelem je věřitel Petr Mareš, který si přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 1.500.000 Kč z titulu půjčky s tím, že jeho pohledávka je zajištěna nemovitostmi ve vlastnictví dlužníků. Jedná se o rodinný dům s pozemky, který jako nemovitý majetek dlužníků byl sepsán do majetkové podstaty a insolvenčním správcem oceněn na částku 1.750.000 Kč. Insolvenční správce ve své zprávě uvedl, že pokud bude přihláška pohledávky věřitele Petra anonymizovano soudem odmítnuta, případně bude účinně popřena zajištěná pohledávka věřitele Petra anonymizovano , potom oddlužení zpeněžením majetkové podstaty vychází uspokojením nezajištěných věřitelů ve výši 100 % v horizontu 1 roku. V případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vychází aktuální uspokojení nezajištěných věřitelů po odečtení odměny insolvenčního správce ve výši 32,69 %.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

K otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 28.07.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka, může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností, týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod. .

V dalším rozhodnutí ze dne 28.03.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 112/2012, Nejvyšší soud dále formuloval závěr, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení .

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že dlužníci při podání insolvenčního návrhu nejednali poctivě. Shodně se soudem prvního stupně nepoctivý záměr dlužníků sledovaný návrhem na povolení oddlužení shledává v tom,

že dlužníci za pomoci svého syna vytvořili fiktivní pohledávku, kterou syn dlužníků přihlásil do insolvenčního řízení z titulu údajně uzavřené smlouvy o půjčce ve výši 1.500.000 Kč, nadto ještě zajištěnou nemovitostmi ve vlastnictví dlužníků. Jak vyplynulo ze zprávy insolvenčního správce, přihláška pohledávky syna dlužníků přitom byla jedinou přihlášenou zajištěnou pohledávkou. Soud prvního stupně správně uzavřel, že tímto jednáním se dlužníci pokusili zkrátit uspokojení ostatních věřitelů, ať již snížením rozdělovaného výtěžku mezi věřitele, či znemožněním prodeje nemovitostí a vyloučení plnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, přičemž v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, tak jak vyplynulo ze zprávy insolvenčního správce, by věřitelé byli uspokojeni v rozsahu 100 % výše jejich pohledávek v horizontu 1 roku. Dlužníci v podaném odvolání nezpochybnili, že pohledávka jejich syna je fiktivní pohledávkou a že tato pohledávka byla jejich synem do insolvenčního řízení přihlášena. Námitka dlužníků, že se tak stalo na radu jejich finančního poradce pana Karabello, je právně nevýznamná, neboť odpovědnost za správnost údajů uvedených v insolvenčním návrhu, jakož i v povinných seznamech mají dlužníci, kteří rovněž tak mají odpovědnost za to, že při podání insolvenčního návrhu nejsou vedeni nepoctivým záměrem. Za nevýznamnou odvolací soud považuje též námitku odvolatelů, že věřitel, jejich syn Petr Mareš, hodlal napravit chybnou radu pana Karabello tím, že přihlášku pohledávky neopravil, v důsledku čehož došlo k jejímu odmítnutí. Podle názoru odvolacího soudu nepoctivost spočívající ve vytvoření fiktivní pohledávky a jejím uvedení v seznamu závazků, která zde byla již v době zahájení insolvenčního řízení, nelze dodatečně napravit tím způsobem, že přihlašovatel fiktivní pohledávky nebude reagovat na výzvu insolvenčního soudu a neodstraní vady přihlášky, v důsledku čehož dojde k odmítnutí přihlášky pohledávky. Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí je bez významu námitka dlužníků ohledně některých přihlášených pohledávek, o nichž dlužníci tvrdí, že jsou výsledkem spekulativní činnosti pana Karabello.

Soud prvního stupně proto rozhodl správně, jestliže oddlužení dlužníků neschválil, protože dodatečně vyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V důsledku toho také správně rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníků. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je

dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 17. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu