3 VSOL 966/2013-A-13
KSBR 44 INS 22377/2013 3 VSOL 966/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Moravských Budějovicích, Havlíčkova 688, PSČ 676 02, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.9.2013, č.j. KSBR 44 INS 22377/2013-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že dlužníku se ukládá, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč (slovy desetitisíc Kč) na účet Krajského soudu v Brně vedený u ČNB Brno-město, č. účtu: 6015-5720621/0710, konstantní symbol: 1148, variabilní symbol: 4449223773 nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně krajského soudu. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník vlastní movitý majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, a to osobní automobil Opel Vectra 1.7 D (rok výroby

1989) v současné hodnotě cca 10.000 Kč a nábytek a věci osobní potřeby v současné hodnotě celkem 17.000 Kč. Dále dlužník vlastní nemovitý majetek, který je předmětem zajištění pro pohledávku věřitele GE Money Bank, a.s. ve výši 47.527,39 Kč a pro pohledávku věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 265.854,49 Kč, a to nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 1223 k.ú. a obec Moravské Budějovice, přičemž ze znaleckého posudku plyne, že obvyklá cena těchto nemovitostí vzhledem k věcnému břemenu, které na nich vázne, činí 250.000 Kč. Nezajištěné závazky dlužníka dosahují výše 455.703,12 Kč a zajištěné závazky činí celkem 313.381,88 Kč, průměrný čistý měsíční příjem dlužníka dosahuje výše 19.675 Kč, přičemž dlužník má vyživovací povinnost vůči dvěma nezletilým dětem stanovenou soudním rozhodnutím částkou 4.500 Kč. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na výši nezajištěných závazků a výši čistého příjmu dlužníka z pracovního poměru a počet vyživovacích povinností vyplývá, že v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužník byl schopen za pět let jeho trvání uhradit cca 65,68 % nezajištěných pohledávek svých věřitelů. V případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by pohledávky nezajištěných věřitelů nebyly vůbec uspokojeny, jelikož hodnota zajištěného majetku je nižší než výše zajištěných závazků dlužníka. Bez ohledu na to, jaká z forem oddlužení bude nakonec zvolena, zajištěný věřitel se i při oddlužení uspokojuje z výtěžku zpeněžení zajištění. Při zohlednění této skutečnosti je třeba již v této fázi řízení zajistit finanční prostředky, které by pokryly počáteční náklady insolvenčního správce, v tomto případě související především se zpeněžením předmětu zajištění (vypracování nového znaleckého posudku, cestovné a poštovné insolvenčního správce, náklady na inzerci, prodej apod.). Insolvenční soud s ohledem na skutečnost, že v dané věci lze důvodně předpokládat, že bude v průběhu insolvenčního řízení přistoupeno ke zpeněžení zajištěného majetku dlužníka, postupoval dle ustanovení § 108 insolvenčního zákona a stanovil zálohu v přiměřené výši ke krytí nákladů řízení s tím souvisejících, neboť dlužník sám dle předloženého seznamu majetku nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že výše zálohy na náklady insolvenčního řízení je neúměrně vysoká, a navíc mimo jeho aktuální finanční možnosti a schopnosti. Domnívá se, že soudem požadovaná částka 15.000 Kč podstatně převyšuje obvyklou výši hotových výdajů vzniklých insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho funkce za období od rozhodnutí o úpadku ve skutkově obdobných případech, jako je ten jeho; v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí sp.zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010, které se přímo týká problematiky zálohy na náklady insolvenčního řízení při uvažovaných nákladech na odměnu správce a náhradě jeho hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku, kdy je celková výše nákladů na odměnu správce vyčíslena insolvenčním správcem částkou 1.945 Kč, což je částka o dost nižší než ta, kterou soud požaduje v jeho případě. Poukazuje na to, že jednorázově do tří dnů zaplatit částku 15.000 Kč je pro něho v současné době absolutně nereálné, protože takovou částkou nedisponuje, veškerou finanční rezervu již dávno vyčerpal na splácení svých závazků a nechce se v průběhu insolvenčního řízení nadále zadlužovat. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, popřípadě změnil tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení snižuje na hodnotu 2.000 Kč, popřípadě změnil tak, že se mu povoluje úhrada zálohy ve dvou měsíčních splátkách, neboť současná výše zálohy je pro něho neúměrně vysoká.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné pouze zčásti.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníka insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém dlužník uvedl, že má osm nezajištěných peněžitých závazků u osmi nezajištěných věřitelů v celkové výši 455.703,12 Kč a dále má dva zajištěné peněžité závazky u dvou zajištěných věřitelů ve výši 313.381,88 Kč. Tvrdí, že všechny jeho závazky jsou vykonatelné a probíhá u nich výkon rozhodnutí, jsou tudíž více než tři měsíce po lhůtě splatnosti. V seznamu majetku, který dlužník připojil k insolvenčnímu návrhu, dlužník uvedl, že je vlastníkem majetku, nemovitostí zapsaných na LV č. 1223 pro katastrální území a obec Moravské Budějovice, jedná se o rodinný dům č.p. 688 na parcele č. st. 801, dále se jedná o parcelu č. st. 801, dále je vlastníkem garáže postavené na parcele č. st. 1889, dále vlastníkem parcely st. 1889 a vlastníkem zahrady č.p. 2818/2. Tyto nemovitosti jsou předmětem zajišťovacích práv pro věřitele GE Money Bank, a.s., u kterého má pohledávku v celkové výši 47.527,39 Kč, a dále pro věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s., u něhož má pohledávku v celkové výši 265.854,49 Kč. Dlužník dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti Bosch Diesel, s.r.o., se sídlem v Jihlavě a jeho čistý průměrný měsíční příjem dosahuje výše 19.675 Kč, tvrdí, že je rozvedený a má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, pro které mu bylo stanoveno výživné soudním rozhodnutím v celkové částce 4.500 Kč. Na výzvu insolvenčního soudu předložil dlužník znalecký posudek zpracovaný znalcem Ing. Františkem Chvátalem dne 17.9.2013 a oceňující nemovitosti-rodinný dům č.p. 668 na pozemku p.č. st. 801, pozemek p.č. st. 801, garáž na pozemku p.č. st. 1889 a pozemek p.č. st. 1889 a zahradu p.č. 2818/2, vše v katastrálním území a obci Moravské Budějovice. Dle znaleckého posudku výsledná obvyklá cena nemovitostí bez vlivu věcného břemene činí 880.000 Kč a obvyklá cena s vlivem věcného břemene činí 250.000 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník splňuje podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, když má dostatečný příjem na to, aby s ohledem na výši svých nezajištěných závazků zaplatil věřitelům za dobu pěti let více jak 30 % jejich pohledávek. Kromě osmi nezajištěných věřitelů má dlužník též dva zajištěné věřitele, celková výše závazků vůči těmto dvěma zajištěným věřitelům činí 313.381,88 Kč. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že zajištění věřitelé se uspokojují ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna. Z ustanovení § 409 odst. 3 IZ vyplývá, že majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti, výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky, je třeba, aby na případné zpeněžování nemovitostí v oddlužení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, když nelze po insolvenčním správci požadovat, aby veškeré náklady související se zpeněžováním zajištěných věcí nesl ze svého. To, že zajištění věřitelé se přihlásí a budou požadovat uspokojení své pohledávky ze zajištění, je pravděpodobné a právě z toho důvodu je třeba zálohu na náklady zpeněžování nemovitostí zaplatit. Vzhledem k tomu, že dlužník již předložil vypracovaný znalecký posudek oceňující jeho nemovitosti, dospěl odvolací soud k závěru, že by nebylo třeba provádět zcela nové znalecké oceňování, když podle názoru odvolacího soudu by stačilo provést pouze aktualizaci již vypracovaného znaleckého posudku. Z tohoto důvodu proto odvolací soud uzavírá, že bude zcela dostačující na počáteční náklady insolvenčního správce a jeho odměnu záloha ve výši 10.000 Kč, když lze očekávat, že zbývající část odměny správce bude dlužníkem hrazena každý měsíc v rámci splátkového kalendáře. Námitku dlužníka, že v dané věci by postačovala záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč, odvolací soud neshledává důvodnou; v přezkoumávané věci se nejedná o situaci obdobnou, která byla řešena ve věci, na níž odkazuje dlužník v podaném odvolání, neboť v tam posuzovaném případě se nepočítalo se zpeněžováním nemovitostí. Žádosti dlužníka o stanovení lhůty k zaplacení zálohy ve dvou měsíčních splátkách nelze vyhovět, protože insolvenční zákon stanoví lhůty, ve kterých je třeba rozhodnout o jednotlivých nárocích.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu