3 VSOL 965/2016-A-19
KSBR 52 INS 13227/2016 3 VSOL 965/2016-A-19

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Vilémovice 98, Jedovnice, PSČ: 679 06, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.6.2016, č.j. KSBR 52 INS 13227/2016- A-8,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz u je .

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu nebo v hotovosti na jeho pokladně. Na odůvodnění uvedl, že návrhem dlužnice bylo dne 2.6.2016 zahájeno insolvenční řízení, v němž se domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud při posuzování návrhu zjistil z výpisu z živnostenského rejstříku, že dlužnice byla podnikající fyzickou osobou, v současné době má provozování živnosti přerušeno. Ze sdělení dlužnice, učiněného k výzvě soudu, bylo zjištěno, že dlužnice má dva závazky z podnikání, a to vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko , přičemž dlužnice sdělila, že tyto věřitele požádala o udělení souhlasu s oddlužením a předložila jim zaslané žádosti. Na tomto základě soud uzavřel, že dlužnice má nezajištěné dluhy z podnikání a netvrdí, ani nijak nedokládá, že jejich věřitelé souhlasí s řešením úpadku oddlužením. Není tedy osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, a proto je na místě její návrh na povolení oddlužení odmítnout a rozhodnout o způsobu řešení jejího úpadku isir.justi ce.cz konkursem. Z obsahu insolvenčního spisu nevyplývá, že dlužnice má k dispozici pohotové finanční prostředky, které by bylo možno použít k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení, zejména nezbytných výdajů insolvenčního správce spojených s jeho činností bezprostředně po zjištění úpadku, a prostředky ke krytí těchto nákladů tudíž nelze zajistit jinak. S ohledem na minimální odměnu insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem ve výši 45.000 Kč soud považoval za nezbytné vybrat zálohu ve výši 50.000 Kč k úhradě budoucích nákladů insolvenčního řízení.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání. Namítla, že uložená výše zálohy je neúměrně vysoká vzhledem k výši pohledávek, přestože dvě z nich pocházejí z jejího dřívějšího podnikání. Tvrdila, že je schopna uspokojit pohledávky svých nezajištěných věřitelů v poměru 100 %. Věřitel Česká republika -Česká správa sociálního zabezpečen k jejímu dotazu sdělil, že pohledávka činí 15.200 Kč a bude akceptovat rozhodnutí soudu o způsobu řešení úpadku, z čehož dovozuje, že není proti řešení jejího úpadku oddlužením. Odvolatelka navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno a bylo rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku oddlužením.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu insolvenčního řízení a o závazcích dlužnice, pocházejících z její podnikatelské činnosti, jsou správná a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

Skutkový stav věci je třeba doplnit jen tak, že v bodě 07 insolvenčního návrhu dlužnice popsala čtyři závazky vůči čtyřem nezajištěným věřitelům, jejichž celková výše činí 286.200 Kč. K insolvenčnímu návrhu připojila zákonem požadované přílohy obsahující předepsané náležitosti, přičemž v seznamu závazků popsala i závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky na neuhrazeném pojistném ve výši 21.000 Kč splatný dne 10.8.2014. V seznamu majetku uvedla,

že vlastní pouze movité věci osobní potřeby v odhadované ceně 3.500 Kč. Na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 6.6.2016, č.j. KSBR 52 INS 13227/2016-A-6, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnila nebo opravila svůj návrh na povolení oddlužení tak, že uvede, zda některé z jejích závazků pocházejí z podnikatelské činnosti, a pokud ano, nechť sdělí, zda jí byl udělen souhlas věřitele takového závazku s řešením úpadku oddlužením, a pokud byl souhlas udělen v písemné formě, nechť tento doloží, dlužnice reagovala podáním z 9.6.2016, v němž uvedla, že soudu zasílá kopie doporučených dopisů, kterými požádala věřitele svých dluhů z podnikání o udělení souhlasu s povolením oddlužení. Tyto žádosti doložila.

Po vydání napadeného usnesení bylo soudu doručeno podání věřitele Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení ze dne 21.6.2016, v němž sděluje, že má za dlužnicí pohledávku na pojistném na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a penále v aktuální výši 15.281 Kč za dobu od 11.12.2013 do 31.8.2014, kdy byla dlužnice naposledy osobou samostatně výdělečně činnou, a ponechává soudu na zvážení, jakým způsobem bude řešen úpadek dlužnice s tím, že pokud shledá podmínky pro rozhodnutí o řešení úpadku dlužnice oddlužením, bude jeho rozhodnutí respektovat. V průběhu odvolacího řízení dlužnice doložila soudu doklady o svých příjmech za období od 20.6.2016 do 12.9.2016.

Z údajů uvedených ve veřejně přístupné části Živnostenského rejstříku na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu vyplývá, že dlužnice má přerušeno provozování živnosti pro svá živnostenská oprávnění od 2.9.2015 do 31.12.2099.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice je bezvadný a obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o jejím úpadku pro platební neschopnost (ust. § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ), neboť z něj plyne, že má peněžité závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K návrhu jsou rovněž připojeny zákonem požadované přílohy (ustanovení § 104 IZ). Soud prvního stupně tudíž správně posuzoval, zda je třeba krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit prostředky ze zálohy, a v této souvislosti se zabýval předpokládaným způsobem řešení úpadku dlužnice a povahou a rozsahem jejího majetku.

Dlužnice má dva dluhy, které vznikly v souvislosti s její předchozí podnikatelskou činností, a to vůči věřiteli Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, z jehož sdělení ze dne 21.6.2016 vyplývá, že dluh dlužnice na nedoplatku na pojistném vznikl za období před přerušením provozování její živnosti. Dále má dluh ze své předchozí podnikatelské činnosti vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, což plyne z údajů o jeho splatnosti, jak je uvedena v seznamu závazků. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužnice má dva (veřejnoprávní) dluhy, které mají původ v jejím podnikání, což dlužnice sama v podání ze dne 6.6.2016 potvrdila.

Dlužnice ke svým dluhům z podnikání v návrhu na povolení oddlužení, ani později k výzvě soudu, nesdělila žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat, že tyto uvedené dluhy nebrání řešení jejího úpadku oddlužením, pouze doložila žádosti, kterými jejich věřitele požádala o udělení souhlasu s oddlužením. V reakci na její žádost zaslal soudu na vědomí své stanovisko pouze věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, z jehož sdělení, že bude akceptovat rozhodnutí soudu o způsobu řešení úpadku dlužnice, však souhlas s řešením jeho pohledávky za dlužnicí oddlužením rozhodně dovozovat nelze. Nadto další věřitel dlužnice s pohledávkou vzniklou z jejího podnikání-věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se k její žádosti nevyjádřil, a dlužnice jeho souhlas ani netvrdí.

Za situace, kdy nelze dovodit, že dluhy dlužnice z podnikání nebrání jejímu oddlužení z důvodu dle ustanovení § 389 odst. 2, písm. b) IZ, přičemž o situaci dle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a), c) IZ se v této věci nejedná, je předběžný závěr soudu prvního stupně, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude třeba odmítnout jako návrh podaný osobou, která není oprávněna k jeho podání, a jediným řešením jejího úpadku je konkurs (§ 389 odst.1, písm. b/, § 390 odst. 3, § 396 IZ), správný.

V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že rozhodovací praxe soudů v posuzování subjektivní legitimace dlužníka s dluhy z podnikání k podání návrhu na povolení oddlužení byla sjednocena závěry v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015 sen. zn. 1 VSOL 918/2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 49/2016 (dále též jen R 49/2016 ). Z nich jednoznačně vyplývá, že dlužník je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Má-li dluhy z podnikání, je povinen tvrdit existenci některé z výjimek (§ 389 odst. 2 IZ) ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ).

Dále se odvolací soud zabýval přezkumem správnosti závěru soudu prvního stupně, že krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než z prostředků zálohy a rovněž její potřebnou výší.

Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice nemá k dispozici pohotové finanční prostředky na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po prohlášení konkursu v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce (zejména zjišťováním a zajišťováním majetku majetkové podstaty, poštovné, cestovné hovorné atp.). Jiná možnost jejich krytí než z prostředků zálohy proto není. Vzhledem ke struktuře majetku dlužnice, který sestává z použitých věcí osobní potřeby v odhadované ceně cca 3.500 Kč, nelze důvodně předpokládat, že z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (bude-li jaký) bude možno hradit konečné náklady insolvenčního řízení spočívající zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Jak správně uvedl soud prvního stupně, výše odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí nejméně 45.000 Kč (pokud insolvenční správce není plátcem DPH, § 1 odst. 5, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění

účinném od 1.1.2014 dále jen vyhláška ). K této částce je třeba připočítat náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, které obvykle dosahují výše cca 5.000 Kč (což je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti, § 7 vyhlášky). Odvolací soud se tudíž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníku je třeba uložit zálohu ve výši 50.000 Kč.

K odvolací námitce dlužnice, že uložená výše zálohy je neúměrně vysoká vzhledem k výši jejích dluhů, je třeba uvést, že výše závazků dlužníka je pro úvahu soudu o potřebě zajistit krytí nákladů insolvenčního řízení zálohou bez právního významu. Podstatné je to, zda krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak, než z prostředků zálohy, či nikoli. Z toho vyplývá, že pro stanovení zálohové povinnosti není podstatné předpokládané uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře. Nedůvodná je proto i odvolací námitka dlužnice, že je schopna v oddlužení uspokojit 100% pohledávek svých nezajištěných věřitelů.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje také zvláštním způsobem.

Olomouc 15. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu