3 VSOL 963/2014-A-9
KSBR 31 INS 20007/2014 3 VSOL 963/2014-A-9

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka PDT-POWER DEVELOPMENT TRADE, a.s., se sídlem v Brně, Příkop 27/2a, PSČ: 602 00, IČ: 26282518, zastoupeného JUDr. Radomírem Linkensederem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 2a, PSČ: 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.7.2014, č.j. KSBR 31 INS 20007/2014-A-4,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz uje .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodní, soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenční návrh neobsahuje rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Tvrzení osvědčující úpadek musí být určitá tak, aby se soud mohl insolvenčním návrhem zabývat. Dlužník musí v návrhu tvrdit takové skutečnosti, po jejichž posouzení bude soud moci uzavřít, zda jsou splněny zákonné náležitosti úpadku. Jelikož účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, které mají dopad do poměrů dlužníka i třetích osob, nastávají prakticky okamžitě, klade insolvenční zákon důraz na rychlost řízení, a proto se očekává, že navrhovatel bude při podání insolvenčního návrhu postupovat s náležitou pečlivostí a podá soudu projednatelný návrh. Soud uvedl, že dlužník v návrhu pouze uvedl, že celková výše závazků dosahuje částky 4.583.018 Kč. Dále uvedl zákonnou definici úpadku, tedy že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit. Dlužník doložil seznam závazků, z něhož vyplývá, že má více věřitelů. Dlužník však neosvědčil, že má závazky po splatnosti a tyto není schopen plnit, popřípadě, že je předlužen. Dlužník neuvedl splatnost svých závazků. Dlužník také neosvědčil, že je předlužen; předlužení není důvěryhodným způsobem osvědčeno ani z účetních výkazů, neboť účetní výkazy nejsou ve vzájemném souladu. V insolvenčním návrhu tak absentují skutečnosti, ze kterých by měl soud za osvědčené, že jsou splněny všechny podmínky podle ust. § 3 insolvenčního zákona. Soud vyhodnotil insolvenční návrh dlužníka jako neurčitý a neprojednatelný a podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona tento návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že se právem domnívá, že veškeré účetní doklady a výkazy, které předal soudu jasně a objektivně deklarují tu skutečnost, že je předlužen, a že není schopen plnit své závazky. Tvrdí, že účetní doklady jsou plně v souladu s příslušnými obecně platnými právními předpisy o účetnictví a navíc tyto plně korespondují i s podmínkami insolvenčního zákona v jeho platném znění. Uvádí, že je s podivem, že stejný insolvenční návrh se stejnými účetními doklady a výkazy předal navrhovatel soudu prvního stupně již v minulosti a soud prvního stupně vyhláškou oznámil zahájení insolvenčního řízení bez toho, že by navrhovateli vytknul jakékoliv eventuální vady předmětného řízení a nakonec řízení zastavil pouze z toho důvodu, že nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívající v odmítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele -dlužníka není po právu, to znamená, že je v rozporu s příslušnými ustanoveními insolvenčního zákona v jeho platném znění. Navrhuje proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci dlužník ve svém podaném insolvenčním návrhu uvedl, že konstatuje svůj úpadek na základě toho, že má více věřitelů, jejichž pohledávky jsou splatné více jak 30 dnů, a tudíž není schopen v důsledku platební neschopnosti tyto závazky věřitelům plnit. Uvedl, že se jedná o seznam pohledávek, který předkládá v návrhu i v příloze k návrhu s tím, že celková výše závazků dosahuje částky v celkové výši 4.583.018 Kč. Navrhovatel odkázal na seznam závazků a věřitelů, rozvahu a výkaz ke dni 30.6.2014 a prohlášení o stavu majetku. Závěrem pak konstatoval, že jsou splněny podmínky pro prohlášení konkursu na jeho majetek, a proto navrhuje, aby byl zjištěn jeho úpadek. V předloženém seznamu závazků dlužník označil své věřitele obchodní firmou, popřípadě jménem a příjmením, sídlem, popřípadě adresou a identifikačním číslem a u každého z věřitelů uvedl výši svého závazku vůči těmto věřitelům s doložkou, že seznam závazků ke dni 30.6.2014 je úplný a správný.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

Požadavkem kladeným na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud formuloval závěr, podle kterého povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. V rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011, pak Nejvyšší soud uzavřel, že povinné přílohy insolvenčního návrhu dlužníka, jejichž obsah je definován insolvenčním zákonem, to je seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka, mohou být vzaty do úvahy z hlediska posouzení toho, zda dlužník splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek za situace, že tyto seznamy obsahují všechny náležitosti stanovené insolvenčním zákonem a současně obsahují výslovné prohlášení dlužníka o jejich správnosti a úplnosti.

I pro poměry insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem, pak platí závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2009. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzení, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), a nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V případě dlužníka, který je podnikatelem, se navíc rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a že souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku.

V insolvenčním návrhu musí být tedy tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku, popřípadě, že dlužník je v platební neschopnosti anebo že je předlužen, není uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Stejně tak není uvedením okolností, které osvědčují úpadek dlužníka pouze obecné tvrzení, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky splatné po dobu více jak 30 dnů s tím, že tyto závazky není schopen plnit.

V přezkoumávané věci se insolvenční navrhovatel ve svém insolvenčním návrhu omezil pouze na obecné konstatování, že je v úpadku, protože má více věřitelů, peněžité závazky splatné více jak 30 dnů s tím, že tyto peněžité závazky není schopen plnit a uvedl celkovou výši svých závazků. Aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně 2 věřitele, chybí v insolvenčním návrhu jakýkoliv konkrétní údaj o věřitelích dlužníka. K seznamu závazků přihlížet nelze, protože tento seznam závazků dlužníka je neúplný; v seznamu závazků absentují údaje o splatnosti jednotlivých závazků dlužníka (srov. ust. § 104 odst. 3 IZ). Insolvenční návrh dlužníka tudíž postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, přičemž jde o nedostatek, pro který nelze v řízení pokračovat. Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, jestliže insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

K námitce odvolatele, že stejný insolvenční návrh byl již insolvenčním soudem jednou projednáván a byl shledán řádným, když na základě něho bylo rozhodnuto o uložení povinnosti zaplatit zálohu, odvolací soud uvádí, že insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného insolvenčního soudu, popřípadě ji ného senátu insolvenčního soudu, byť by bylo rozhodováno na základě obsahově totožného insolvenčního návrhu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u če n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 9. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu