3 VSOL 960/2013-A-17
KSBR 44 INS 24101/2013 3 VSOL 960/2013-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohuslavice 4035, 696 55 Kyjov, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.9.2013, č.j. KSBR 44 INS 24101/2013-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se ukládá, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč (slovy desettisíc Kč) na účet Krajského soudu v Brně vedený u ČNB Brno-město, č. účtu 6015-5720621/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 4449241013 nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen soud či insolvenční soud ) uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního

řízení ve výši 15.000 Kč na označený účet nebo v hotovosti na pokladně soudu, a to ve lhůtě do 3 dnů od jeho právní moci.

Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení plněním splátkového kalendáře. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužnice vlastní mobilní telefon v odhadované hodnotě 500 Kč a dále je majitelkou spoluvlastnického podílu ve výši jedné ideální poloviny na nemovitostech s tím, že jeho odhadovaná obvyklá cena činí 1.250.000 Kč. Tyto nemovitosti zajišťují závazek dlužnice ve výši 2.560.221 Kč, nezajištěné závazky dlužnice dosahují 178.000 Kč. Měsíční příjem dlužnice na starobním důchodu dosahuje 10.719 Kč. Z těchto údajů soud dovodil, že dlužnice by za 5 let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky uhradila cca 67,88 %, protože pro splátky těchto pohledávek lze z jejího příjmu strhnout částku 3.103 Kč měsíčně. Po odpočtu zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, plátce DPH ve výši 1.089 Kč měsíčně, by mezi nezajištěné věřitele dlužnice bylo možno rozdělit částku 120.840 Kč. Proto soud dovodil, že případný úpadek dlužnice je řešitelný oddlužením plněním splátkového kalendáře. V této věci lze důvodně předpokládat, že v průběhu insolvenčního řízení bude přistoupeno ke zpeněžení majetku dlužnice, který je předmětem zajištění. Soud proto dlužnici stanovil zálohu v přiměřené výši ke krytí nákladů, souvisejících se zpeněžením zajištěného majetku, protože dlužnice dle předloženého seznamu majetku nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky a nelze připustit, aby do doby zpeněžení jejího majetku insolvenční správce nesl veškeré náklady insolvenčního řízení.

Proti usnesení soudu podala dlužnice odvolání. Uvedla, že uloženou zálohu není schopna zaplatit, protože nemá dostatek finančních prostředků a není schopna si částku na její úhradu půjčit. Tvrdila, že má v pěstounské péči dvě vnučky, které docházejí do školy a studium je nákladné. Tyto skutečnosti krajský soud při svém rozhodování o výši zálohy nezohlednil a uložená záloha je nepřiměřená. Dlužnice v odvolacím řízení žádala, aby jí byla stanovena záloha na náklady insolvenčního řízení 5.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné pouze zčásti.

Údaje o příjmu dlužnice a výši jejích zajištěných závazků, uvedené v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správné a odvolací soud na ně odkazuje. Dále z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že v jeho bodě 06 dlužnice mimo jiné uvedla, že má závazky celkem 2.758.221 Kč, z tohoto závazek vůči nezajištěnému věřiteli ve výši 198.000 Kč, v bodě 18 jako nezajištěný závazek z titulu smlouvy o půjčce vůči věřitelce Ivetě Chvátalové označila závazek ve výši 198.000 Kč a takto vysoký závazek vůči nezajištěnému věřiteli uvedla i v bodě 09 návrhu. Podle seznamu závazků, opatřeného doložkou správnosti a úplnosti, má dlužnice vůči věřitelce Ivetě Chvátalové nezajištěný závazek ve výši 198.000 Kč (jehož splatnost nastala 22.02.2013) a zajištěný závazek vůči věřiteli HFC s.r.o. ve výši 2.560.221 Kč. Pouze v tabulce, jejíž text je součástí návrhu, uvedla výši nezajištěného závazku 178.000 Kč. Dle znaleckého posudku č. 1657-42/2013, zpracovaného Ing. Josefem Vašulkou dne 05.08.2013, činí hodnota rodinného domu č.p. 4035 v k.ú. Bohuslavice u Kyjova, včetně příslušenství a pozemků, zapsaných na LV č. 90 pro toto katastrální území, 1.250.000 Kč. Podílovou spoluvlastnicí ve 1/2 ěchto nemovitostí je výši t dlužnice, podílovými spoluvlastníky, každý ve výši 1/4, jsou Ladislav Mazánek a Petr Mazánek.

Z insolvenčního rejstříku, vedeného na internetu na stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR dále vyplývá, že u Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. KSBR 40 INS 24098/2013 vedeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Petra Mazánka, bytem Bohuslavice 4035, 697 01 Kyjov, a dále pod sp. zn. KSBR 45 INS 24103/2013 insolvenční řízení ve věci dlužníka Ladislava Mazánka, bytem tamtéž.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Závěr soudu prvního stupně, že ekonomická nabídka dlužnice je dostatečná, aby splnila požadavek dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, je správný, byť soud vycházel z částky 178.000 Kč nezajištěných závazků dlužnice, která je uvedena v tabulce zařazené do insolvenčního návrhu, a neodpovídá výši tohoto závazku uvedeného v jeho dalších částech, ani jeho výši dle seznamu závazků opatřeného doložkou správnosti a úplnosti. Odvolací soud vyšel z výše nezajištěných závazků dlužnice 198.000 Kč a dovodil, že dlužnice by ze svého měsíčního příjmu 10.719 Kč čistého byla schopna v průběhu pěti let trvání účinků splátkového kalendáře své nezajištěné věřitelce uhradit 61 % pohledávky, i pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH.

Na správnosti závěru soudu prvního stupně, že v rámci insolvenčního řízení bude zpeněžován podíl dlužnice na nemovitostech, neboť na něm vázne zajištění pro pohledávku zajištěného věřitele, nemění nic ani skutečnost, že odhadovaná tržní cena nemovitostí jako celku, nikoli podílu dlužnice na nich, činí 1.250.000 Kč. Z ustanovení § 409 odst. 3 IZ vyplývá, že majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky, je třeba, aby na případné zpeněžování nemovitostí v oddlužení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, když nelze po insolvenčním správci požadovat, aby veškeré náklady související se zpeněžováním zajištěných věcí nesl ze svého. I když se zajištěný věřitel dosud nepřihlásil, předpoklad, že tak učiní, zde je, a právě z tohoto důvodu je třeba zálohu na náklady zpeněžování nemovitostí zaplatit. Vzhledem k tomu, že dlužnice předložila vypracovaný znalecký posudek oceňující nemovitosti, dospěl odvolací soud k závěru, že by nebylo třeba provádět zcela nové znalecké oceňování, když podle názoru odvolacího soudu by stačilo provést pouze aktualizaci již vypracovaného znaleckého posudku. Z těchto důvodů proto dovodil, že bude zcela dostačující na počáteční náklady insolvenčního správce a jeho odměnu záloha ve výši 10.000 Kč, když lze očekávat, že zbývající část odměny správce bude dlužnicí hrazena každý měsíc v rámci splátkového kalendáře.

Žádosti dlužnice o stanovení zálohy ve výši 5.000 Kč z důvodů jejích sociálních a ekonomických důvodů nelze vyhovět, protože insolvenční zákon jako jediná dvě kritéria pro stanovení zálohy i její výše určuje hledisko nutnosti krytí nákladů řízení (jejichž výše se odvíjí od struktury a rozsahu dlužníkova majetku) a nemožnost zajistit prostředky na jejich krytí jinak (§ 108 odst. 1 IZ). Stejně tak na závěr o nutnosti stanovit dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nemají vliv probíhající insolvenční řízení dalších spoluvlastníků nemovitostí.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 20. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu