3 VSOL 96/2011-A-14
KSOS 38 INS 12361/2010 3 VSOL 96/2011-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem 17. listopadu 936/33, Opava-Kylešovice, PSČ 747 06, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 38 INS 12361/2010-A-9 ze dne 25.1.2011

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala dne 21.10.2010 u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a jako způsob oddlužení navrhovala plnění splátkovým kalendářem. Podáním ze dne 9.12.2010 dlužnice doplnila svůj insolvenční návrh o seznam závazků, ze kterého vyplývá celková výše závazků dlužnice nejméně v částce 873.800,-Kč. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že vlastní obvyklé vybavení domácnosti a současnou hodnotu majetku ocenila na částku 13.550,-Kč. Ve vztahu ke svým příjmům dlužnice uvedla, že její příjem v následujících pěti letech bude alespoň 10.000,-Kč čistého měsíčně. Její příjem nestačí na uspokojení minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto navrhuje spojení svého návrhu s návrhem jejího manžela, který rovněž podal dne 21.10.2010 ke Krajskému soudu v Ostravě insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a řízení je vedeno pod sp.zn. KSOS 38 INS 12362/2010. V jednom společném řízení jsou schopni s manželem uhradit nezajištěným věřitelům více než 30 % závazků, z toho jsou oba zavázáni ze závazků v částce 781.264,-Kč, závazky, ve kterých je dlužníkem pouze manžel, činí částku 10.863,-Kč a závazky, ve kterých je dlužnicí sama, činí částku 84.352,-Kč. Soud uzavřel, že skladba závazků dlužnice a jejího manžela není shodná, z čehož vyplývá, že nelze všechny závazky manželů považovat za společné, když některé z nich jsou závazky osobní, tj. dlužníkem je pouze jeden z manželů. Soud tak rovněž nespatřuje za důvodné spojení obou řízení. I pro případ, kdyby společné závazky manželů činily částku 781.264,-Kč, stále by zůstával dluh dlužnice v částce 84.352,-Kč a tato by nebyla schopna zaplatit minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů ani z dluhu v této částce. Dlužnice pobírá mzdu ve výši přibližně 10.000,-Kč měsíčně čistého a má vyživovací povinnost vůči třem osobám (manželovi a dvěma dětem), po odečtení odměny insolvenčního správce není schopna zaplatit nezajištěným věřitelům ničeho, přičemž souhlas věřitelů s nižším plněním dlužnice nedoložila. Za tohoto stavu nelze očekávat splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře a vzhledem k hodnotě majetku dlužnice nelze očekávat ani splnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy zaplacení zálohy dlužnicí umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení (zejména nákladů souvisejících se zjišťováním stavu majetku dlužnice), odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně částku 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.), soud proto rozhodl o uložení zálohy v maximální možné výši. Pokud by nebyla záloha složena a v řízení by bylo přesto pokračováno, zatížily by jeho náklady stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je tomu zabránit.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že dne 21.10.2010 podali s manželem (Radimem anonymizovano ) u Krajského soudu v Ostravě insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení a současně žádali, aby obě řízení byla spojena a proběhlo tzv. oddlužení manželů. Namítla, že dne 28.1.2011 insolvenční soud manželu povolil oddlužení, avšak jí usnesením ze dne 25.1.2011 uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně vysloveným v napadeném rozhodnutí, že řízení nelze spojit, neboť s manželem nemají všechny dluhy společné. Podle jejího názoru přesto, že některé dluhy podepsala jen sama nebo naopak pouze její manžel, všechny jejich závazky vznikly za trvání manželství a jsou součástí společného jmění manželů. Domnívá se proto, že obě řízení by soud měl spojit a v takovém případě jsou schopni zaplatit za pět let minimálně 30 % všech nezajištěných závazků. Domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice podala dne 21.10.2010 u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V insolvenčním návrhu (v bodě 21) uvedla, že má sedm věřitelů, z toho u čtyř věřitelů závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a z toho u tří věřitelů s vykonatelným titulem. Dále dlužnice uvedla, že u většiny závazků není schopna je řádně a včas plnit, splátky platí nepravidelně, a nikoliv v plné výši, a proto je v úpadku. Ve vztahu ke svému majetku dlužnice v návrhu uvedla movité věci tvořící zejména obvyklé vybavení domácnosti v pořizovací hodnotě přibližně ve výši 142.000,-Kč. Ve vztahu ke svému příjmu dlužnice tvrdila průměrný měsíční čistý příjem za leden až květen 2010 ve výši 10.481,-Kč a budoucí příjem ve výši minimálně 10.000,-Kč měsíčně čistého. Ke svému návrhu dlužnice doložila seznam majetku, ve kterém označila tytéž movité věci při současné hodnotě přibližně 13.550,-Kč. Dále dlužnice k insolvenčnímu návrhu doložila seznam závazků s označením věřitelů uvedla jejich právní důvod, výši a splatnost, případně označila exekuční titul. Na výzvu insolvenčního soudu dlužnice podáním doručeným dne 10.12.2010 specifikovala společné závazky se svým manželem v částce 781.264,-Kč, své výlučné závazky v částce 45.457,-Kč a výlučný závazek manžela v částce 10.863,-Kč. Dlužnice ve svém insolvenčním návrhu ( v bodě 07) navrhla spojení věcí s tím, že spolu s manželem podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení každý na svém formuláři a žádají o spojení návrhů na povolení oddlužení.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 38 INS 12362/2010 odvolací soud zjistil, že dne 21.10.2010 podal u insolvenčního soudu dlužník Radim anonymizovano , anonymizovano , bytem Opava, Kylešovice 936/33 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, ve kterém (v bodě 07) žádá o spojení svého návrhu na povolení oddlužení s návrhem manželky. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 12362/2010-A-10 ze dne 28.1.2011 (pravomocným dne 23.2.2011) byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníka a povoleno řešení jeho úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 12362/2010-B-5 ze dne 30.3.2011 (pravomocným téhož dne) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 392 odst. 3 IZ, osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále musí návrh podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovací povinnosti dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovací povinnosti dlužníkova manžela. Všechny podpisy musí být úředně ověřeny.

Ze shora uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že insolvenční zákon výslovně neupravuje institut tzv. společného oddlužení manželů. Vzájemný souhlas manželů s oddlužením však znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění manželů pro účely oddlužení použit a aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho naplnění použity i budoucí příjmy obou manželů. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých výlučných dluhů za předpokladu řádného splnění splátkového kalendáře uloženého jim insolvenčním soudem (§ 406 IZ). Přitom nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení, a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé-dlužníci společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, případně každý z nich samostatně, jak je tomu v přezkoumávané věci. To znamená, že podají-li manželé insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení společně nebo každý zvlášť a druhý z nich návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek ve společném jmění manželů užit pro účely oddlužení (viz také rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009 ze dne 15.12.2009).

V dané věci lze předpokládat, že závazky obou dlužníků (manželů) spadají do jejich společného jmění manželů (ve smyslu ust. § 143 odst. 2, písm. b/ občanského zákoníku), když nebylo žádným z nich tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo, případně bylo zúženo, a proto lze vycházet z domněnky stanovené v ust. § 144 občanského zákoníku, podle nějž platí, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Navíc sama dlužnice v odvolání tvrdí, že všechny její závazky a závazky jejího manžela vznikly za trvání manželství a jsou součástí jejich společného jmění manželů. V dané věci ke spojení návrhu obou dlužníků insolvenčním soudem však nedošlo a z ust. § 112 odst. 1 o.s.ř. (dle kterého v zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků) ani taková povinnost soudu nevyplývá. Ke spojení věcí tedy soud může přistoupit, avšak nemusí.

Odvolací soud má za to, že ve fázi insolvenčního řízení, kdy ve vztahu k jednomu z manželů již bylo pravomocně rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 IZ), kterým je vázán jak dlužník, tak všichni věřitelé, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali, případně se do insolvenčního řízení nepřihlásili (ač měli), a dále i insolvenční správce, který podle něj vykonává svoji činnost, nelze již stav daný takovým pravomocným rozhodnutím měnit tím, že by insolvenční soud spojil insolvenční řízení dlužníků-manželů, kteří podali každý sám insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení s tím, že předmětem oddlužení jsou jejich společné závazky patřící do společného jmění manželů. Případný postup podle ust. § 407 odst. 3 IZ podle názoru odvolacího soudu nepřipadá v úvahu, neboť dle tohoto zákonného ustanovení lze zohlednit změnu okolností rozhodujících pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, nikoliv však zohlednit změnu spočívající v okruhu věřitelů, kterým bude splátkovým kalendářem poskytnuto plnění ve smyslu ust. § 406 odst. 3, písm. a) IZ. Lze tedy uzavřít, že pravomocné rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jednomu z manželů již brání spojení insolvenčních řízení ve věci dlužníků -manželů, kteří podali samostatně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení závazků patřících do jejich společného jmění manželů.

Za dané situace proto rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nutno považovat za věcně správné, protože dlužnice nesplňuje podmínky pro oddlužení (plněním splátkového kalendáře), a to s ohledem na výši svých závazků (byť společných se svým manželem) a na výši jejího tvrzeného příjmu (10.000,-Kč, případně 10.500,-Kč měsíčně čistého). I kdyby příjem dlužnice činil 10.500,-Kč měsíčně čistého, při zohlednění nepostižitelné částky v celkové výši 9.321,-Kč, by bylo možno postihnout pouze dvě třetiny z částky 1.179,-Kč, tj. částku 786,-Kč, což nestačí ani na odměnu insolvenčního správce. Závěr soudu prvního stupně, že dlužnice proto není schopna splatit nezajištěným věřitelů ničeho, je zcela správný. Soud prvního stupně nepochybil ani v tom, když uzavřel, že s ohledem na hodnotu majetku dlužnice nelze očekávat ani splnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu. Pro úplnost je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověřování majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Správně soud prvního stupně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000,-Kč, v tomto směru lze zcela odkázat na přiléhavou argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud proto postupoval dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 2. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu