3 VSOL 956/2015-B-89
KSBR 26 INS 3429/2012 3 VSOL 956/2015-B-89

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Evžena anonymizovano , anonymizovano , bytem Ivanovice na Hané, Malinovského 767/37, PSČ 683 23, o návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření, o odvolání dlužníka proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.7.2015, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012-B-59,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.7.2015, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012-B-59, se ve výroku II., o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, vyloučil k samostatnému projednání část podání dlužníka ze dne 10.7.2015 obsahující žalobu pro zmatečnost (výrok I.) a zamítl návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo účastníkům insolvenčního řízení zakázáno nakládat s nemovitostmi, zapsanými na LV č. 155 v k.ú. Dětkovice, ve výroku blíže označenými, a České správě sociálního zabezpečení uloženo, aby dlužníkovi vyplácela v plné výši starobní důchod (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně ve vztahu k výroku II., jímž zamítl návrh na vydání předběžného opatření, uvedl, že dlužník se domáhá vydání předběžného opatření s tím, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry isir.justi ce.cz

účastníků, a je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle dlužníka došlo ke špatné komunikaci s právním zástupcem JUDr. Natálií Navrátilovou, která se spikla se zločinci, zneužívá momentální neutěšené finanční situace a majetkové situace, do které klienta dostala návrhem na oddlužení, který zcela nezvládla, dostala jej do dražby, tedy pracuje proti klientovi, přičemž její činnost měla za následek velmi závažné poškození účastníka řízení, který byl donucen dne 27.3.2015 oznámit soudu vypovězení plné moci. Dlužník také popisuje podle jeho mínění společensky nebezpečnou činnost společnosti PSV Invest s.r.o. a jejích statutárních orgánů, podle tvrzení v návrhu tato společnost získává obchodní partnery pro hazardní pyramidovou hru Letadlo, ti se stávají obětí podvodu jako tzv. bílí koně . Soud prvního stupně vyložil, že zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) umožňuje nařízení předběžného opatření v ustanovení § 82, § 112 a § 113. Poté, co soud prvního stupně citoval tato zákonná ustanovení, dále vyložil, že i pro insolvenční řízení platí ustanovení § 75 o.s.ř., jež obsahuje náležitosti návrhu na nařízení předběžného opatření, přičemž podle odstavce 2 tohoto ustanovení musí návrh na nařízení předběžného opatření kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá. V daném případě-jak soud prvního stupně pokračoval-byl prohlášen na majetek dlužníka konkurs (rozhodnutí nabylo právní moci), čímž došlo k přechodu dispozičních oprávnění k majetku dlužníka na insolvenčního správce (ustanovení § 229 odst. 3, písm. c/ IZ). Insolvenční správce je oprávněn a povinen učinit soupis majetkové podstaty dlužníka (§ 217 IZ), provádět správu majetkové podstaty (§ 203 IZ) a majetkovou podstatu zpeněžit (§ 283 a násl. IZ). Soud prvního stupně vyložil, že jedním ze základních principů insolvenčního řízení je skutečnost, že po prohlášení konkursu dlužník není oprávněn s majetkovou podstatou jakýmkoliv způsobem disponovat a dispoziční oprávnění insolvenčního správce k majetkové podstatě nelze žádným způsobem omezit, tedy ani nařízením předběžného opatření. Není proto třeba žádným způsobem zatímně poměry účastníků upravovat, neboť tyto poměry po prohlášení konkursu jsou jednoznačně upraveny insolvenčním zákonem. Dlužník sice tvrdí, že je zde obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, tato tvrzení však nespecifikuje a neuvádí, o jaké soudní rozhodnutí se má jednat a jaké konkrétní skutečnosti tomu nasvědčují. K argumentaci dlužníka, že podal návrh na obnovu řízení (s tím, že tvrzení v tomto blíže nespecifikoval) soud prvního stupně konstatoval, že podle ustanovení § 96 odst. 1 IZ není obnova insolvenčního řízení přípustná. Požaduje-li dlužník, aby bylo účastníkům řízení zakázáno nakládat s věcmi a právy dlužníka, není zřejmé, o jaké konkrétní účastníky se má jednat, jestliže tím míní své označené tři věřitele, pak ti nejsou ani oprávněni s majetkovou podstatou nakládat. Soud prvního stupně rovněž neshledal žádný důvod pro nařízení předběžného opatření bez návrhu dle ustanovení § 82 odst. 1 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení, proti oběma výrokům, podal dlužník odvolání. Stejně jako v předcházejících podáních odvolatel zopakoval, že se bez své viny stal obětí umělé fikce novodobé pyramidové hry Letadlo, a to prostřednictvím statutárního orgánu (jednatelé Ivan Stoklasa a PhDr. Ladislav Pochyla) a jeho členů a dále prostřednictvím stálých zaměstnanců společnosti PSV Invest s.r.o., IČ: 26942437, a že ve vztahu k němu a k jeho manželce byl spáchán trestný čin křivého obvinění a zločin podvodu. Poukázal na to, že s manželkou podali společný insolvenční návrh, který byl bez jejich svolení a souhlasu účelově rozdělen na dvě samostatné části, tak, aby zcizili či si rozporcovali prostřednictvím insolvenční správkyně Ing. Moniky Fabrinské majetek odvolatele děděný z generace na generaci. Dále zopakoval, že došlo ke špatné komunikaci či nekomunikaci s jejich právním zástupcem JUDr. Natálií Navrátilovou, která se spikla se zločinci, zneužila momentálně neutěšené finanční a majetkové situace odvolatele a jeho manželky, návrh na oddlužení zcela účelově nezvládla a dostala své klienty do dražby, tedy pracuje proti klientovi. Namítal také, že v insolvenčním řízení bylo rozhodováno vyloučeným soudcem JUDr. Ludmilou Hanzlíkovou, která porušila článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho osobní přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem navrhovaným a prováděným důkazům . JUDr. Ludmila Hanzlíková podle odvolatele zneužívá svoji funkci soudce zaváděním bezmezné anarchie do právního řádu České republiky. Výrok usnesení ze dne 20.7.2015, č.j. 26 INS 3429/2012-B-59, považuje odvolatel i ve výroku II. za ryze diletantský pokus proorganizovaným gangem zvláštního státního typu umožňující získávání neoprávněných majetkových výhod či pokusy dokončit zcizování majetku . Podle odvolatele účelové právní názory v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že jedním ze základních principů insolvenčního řízení je skutečnost, že po prohlášení konkursu dlužník není oprávněn s majetkovou podstatou jakýmkoliv způsobem disponovat a dispoziční oprávnění insolvenčního správce k majetkové podstatě nelze žádným způsobem omezit, tedy ani nařízením předběžného opatření , byly zaviněny porušením právních povinností soudce, pokrývajícím samo o sobě závažné kárné provinění soudce podle ustanovení § 86 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a podle ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona. Podle obsahu podaného odvolání se odvolatel domáhá změny usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že se zakazuje insolvenčnímu správci Ing. Monice Fabrinské nakládat s majetkem údajného dlužníka Evžena anonymizovano -nemovitostmi, odvolatelem blíže označenými (v k.ú. Dětkovice, zapsanými na LV č. 155)-ve prospěch věřitelů podle ustanovení § 82 odst. 1, 2 a 3 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 82 odst. 1, 2 a 3, ustanovením § 112 odst. 4 a ustanovením § 113 insolvenčního zákona či podle ustanovení § 76 odst. 1 o.s.ř., a dále se České správě sociálního zabezpečení ukládá vyplácet starobní důchod v plné výši odvolateli.

Je třeba uvést, že dlužník v podaném odvolání vznesl i námitku podjatosti těch soudců Vrchního soudu v Olomouci, kteří vydali žalobou pro zmatečnost napadená usnesení ze dne 25.3.2015, a i těch soudců, kteří v insolvenční věci jeho manželky vydali usnesení ze dne 30.6.2015.

O námitce vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci rozhodoval Nejvyšší soud České republiky, který v usnesení ze dne 29.2.2016, sen. zn. 29 NSČR 41/2016-B-70 (mimo jiné) rozhodl, že soudkyně JUDr. Helena Krejčí, JUDr. Radka Panáčková a JUDr. Věra Vyhlídalová jsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci v rozsahu, v němž odvolání dlužníka směřuje proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.7.2015, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012-B-59 o vyloučení žaloby pro zmatečnost k samostatnému projednání. Dále rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Helena Krejčí, JUDr. Radka Panáčková a JUDr. Věra Vyhlídalová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp.zn. KSBR 26 INS 3429/2012, v rozsahu, v němž odvolání dlužníka směřuje proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.7.2015, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012-B-59 o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, a že soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel, JUDr. Helena Myšková, JUDr. Ivana Waltrová a JUDr. Ivana Wontrobová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp.zn. KSBR 26 INS 3429/2012, .

Poté, co věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp.zn. KSBR 26 INS 3429/2012,byla přikázána jinému senátu podle rozvrhu práce ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 o.s.ř., rozhodl o odvolání dlužníka proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.7.2015, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012-B-59 odvolací senát 2 VSOL usnesením ze dne 19.5.2016, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012,-B-86, jímž odvolání dlužníka proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.7.2015, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012-B-59, odmítl.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

K projednání odvolání nenařizoval odvolací soud jednání, neboť v odvolacím řízení neprováděl žádné dokazování (srov. ustanovení § 122 odst. 1 o.s.ř.), přičemž odvolání dlužníka směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, a to proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření (srov. ustanovení § 214 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.).

K tomu odvolací soud dodává, že ani soud prvního stupně nepochybil, pokud o návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření rozhodl bez nařízení jednání, neboť insolvenční zákon (ani občanský soudní řád) povinnost nařídit jednání v případě rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření nestanoví.

Odvolací soud s ohledem na důvody podaného odvolání se v prvé řadě zabýval námitkou odvolatele, v níž tvrdil, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce.

Podle ustanovení § 14 o.s.ř. jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Nutno zdůraznit, že rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného právní teorií i soudní praxí soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdy by jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.

V posuzované věci nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyně JUDr. Ludmily Hanzlíkové. Jak z vyjádření této soudkyně vyplývá, k projednávané věci, k dlužníkovi a k jeho manželce, k insolvenční správkyni ani k dalším účastníkům řízení nemá žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejímu vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

Námitka odvolatele, že soudkyně vydala odvoláním napadené rozhodnutí, aniž nařídila jednání, u něhož by byl přítomen a námitka, v níž zpochybňuje právní názor soudkyně vyjádřený v odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že se jedná o právní názor účelový , se netýkají ani poměru soudce k projednávané věci, ani poměru soudce k účastníkům řízení či k jejich zástupcům. Způsob, jakým soudce vede řízení, a způsob jeho rozhodnutí, nezakládají (samy o sobě) důvod pro vyloučení takového soudce. Nutno zdůraznit, že ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Žádné další skutečnosti, pro něž by měla být soudkyně JUDr. Ludmila Hanzlíková vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci přitom odvolatel neuplatnil.

Námitka odvolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydala vyloučená soudkyně je tak nedůvodná.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 IZ, předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle ustanovení § 82 odst. 3 IZ, Neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele.

Podle ustanovení § 112 odst. 1 IZ, insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111.

Podle ustanovení § 112 odst. 2 IZ, insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody.

Podle ustanovení § 112 odst. 4 IZ, jestliže insolvenční soud před rozhodnutím o úpadku zruší předběžné opatření, kterým byl ustanoven předběžný správce, uloží mu současně, aby ve stanovené lhůtě podal insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval náklady, které mu vznikly. Stejně se postupuje, jestliže na základě odvolání změní předběžné opatření odvolací soud, ledaže jde o změny, které se netýkají osoby předběžného správce a jeho činnosti.

Podle ustanovení § 113 odst. 1 IZ, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle ustanovení § 74 o.s.ř., před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (odstavec 1). Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu (odstavec 2).

Podle ustanovení § 76 odst. 1, písm. d) o.s.ř., předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

Podle ustanovení § 102 o.s.ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření (odstavec 1). Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení.

Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně (odstavec 3).

Z obsahu spisu se podává, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28.6.2013, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012-A-22 byl zjištěn úpadek dlužníka Evžena anonymizovano , dlužníkovi bylo povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byla ustanovena Ing. Monika Fabrinská. Usnesením ze dne 6.12.2013, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012-B-11, jež nabylo právní moci dne 29.4.2014 pak Krajský soud v Brně neschválil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs, s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (k odvolání dlužníka bylo citované usnesení Krajského soudu v Brně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.3.2014, č.j. KSBR 26 INS 3429/2012, 3 VSOL 12/2014-B-35).

Je třeba především uvést, že pokud odvolatel v souvislosti se svým návrhem na nařízení předběžného opatření v podaném odvolání odkazuje i na ustanovení § 82 odst. 1, odst. 2 a odst. 3, ustanovení § 112 a ustanovení § 113 IZ, je zjevné, že užití těchto ustanovení insolvenčního zákona v daném případě v úvahu nepřipadá.

Ze shora citovaných ustanovení § 74 a § 102 o.s.ř. vyplývá, že po zahájení řízení před soudem prvního stupně (či odvolacího řízení) lze předběžné opatření nařídit, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Z ustanovení § 76 odst. 1 o.s.ř. pak plyne, že předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy, přičemž předběžným opatřením lze takovou povinnost uložit i někomu jinému, než účastníku řízení, za předpokladu, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

V přezkoumávané věci však dlužník, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, nemůže být se svým návrhem na nařízení tohoto předběžného opatření, jímž se ve svém důsledku domáhá omezení dispozičních oprávnění soudem ustanovené insolvenční správkyně k majetkové podstatě, úspěšný. Věci movité i nemovitosti, i dlužníkova mzda, nebo příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, tedy i důchod, tvoří (spolu s jinými položkami) majetkovou podstatu (srov. ustanovení § 206 IZ). Ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3, písm. b) IZ přitom dispoziční oprávnění k majetkové podstatě přešlo v době od prohlášení konkursu na majetek dlužníka na insolvenční správkyni, která, jak soud prvního stupně správně vyložil, byla oprávněna a povinna učinit soupis majetkové podstaty, je oprávněna provádět správu majetkové podstaty, a je také oprávněna majetkovou podstatu zpeněžit.

Závěr soudu prvního stupně, že dispoziční oprávnění insolvenčního správce k majetkové podstatě nelze způsobem, dlužníkem navrhovaným prostřednictvím návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření, omezit, je tak správný. Vzhledem k tomu, že příjmy dlužníka vyplácené Českou správou sociálního zabezpečení tvoří rovněž majetkovou podstatu dlužníka, s níž jedině je oprávněna disponovat insolvenční správkyně, nebylo možno předběžným opatřením nařídit třetí osobě -České správě sociálního zabezpečení, aby tyto příjmy, tedy starobní důchod v plné výši vyplácel pouze dlužníkovi.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Pro úplnost odvolací soud dodává, že dlužník se v podaném odvolání domáhá i vyloučení insolvenční správkyně Ing. Moniky Fabrinské z insolvenčního řízení. Bude na soudu prvního stupně (poté, co případně vyzve dlužníka k doplnění skutečností, jimiž odůvodňuje vyloučení ustanovené insolvenční správkyně z insolvenčního řízení), aby o tomto návrhu dlužníka rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 21. července 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu