3 VSOL 955/2012-A-102
KSBR 40 INS 3937/2010 3 VSOL 955/2012-A-102

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , IČ: 64419053, bytem a místem podnikání Brno-Líšeň, Trnkova 2785/144a, PSČ 628 00, zastoupeného opatrovníkem Mgr. Miroslavem Sládkem, advokátem se sídlem Brno, Jelínkova 26, o insolvenčním návrhu věřitele Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, IČ: 00001350, adresa pro doručování : České Budějovice, Hroznová 1, PSČ 370 01, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.10.2012, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-95,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) zjistil úpadek dlužníka Antonína anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil dle § 148 odst.

1 IZ konkurs (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Hromka, se sídlem Brno, Úvoz 1 (výrok III.), uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastaly okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku (výrok V.), uložil povinnosti osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů (výrok VI. až X.), uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení rozhodnutí sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výrok XI.) a uvedl, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (výrok XII.).

Soud prvního stupně vzal za osvědčené, že mezi věřitelem a dlužníkem byla uzavřena dne 28.1.2008 smlouva o úvěru č. 8/00253/5277, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky formou kontokorentního úvěru do výše úvěrového limitu 300.000 Kč a dlužník se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet ve lhůtách sjednaných ve smlouvě včetně úroků. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužník vyčerpal celou částku úvěrového limitu, z důvodu trvající delikvence (proti peněžním prostředkům na účtech dlužníka byly vedeny exekuce a dlužník měl neuhrazené závazků vůči jinému peněžnímu ústavu) došlo k zesplatnění pohledávky ke dni 22.5.2009, kterou dlužník nevrátil. Tvrzení dlužníka o tom, že úvěrovou smlouvu nepodepsal a že mu nebyly žádné peněžní prostředky poskytnuty, soud prvního stupně vyhodnotil jako účelovou obranu s tím, že v dopise ze dne 27.5. 2009 dlužník reagoval na oznámení o zesplatnění úvěru druhotnou platební neschopností a nikoliv neplatností úvěrové smlouvy či tím, že peněžní prostředky neobdržel. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně vzal za osvědčenou aktivní věcnou legitimaci věřitele k podání insolvenčního návrhu. Na základě rozhodčího nálezu sp. zn. RN 04/2008, vydaného dne 4.11.2008 JUDr. Karlem Veverkou, se sídlem Přerov, Boženy Němcové 2, který nabyl právní moci 18.11.2008 a stal se vykonatelný 22.11.2008, vzal soud prvního stupně za osvědčenou splatnou pohledávku dalšího známého věřitele-společnosti FKK, spol. s r. o. ve výši 467.015,13 Kč s příslušenstvím a uzavřel, že je osvědčený úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1, odst. 2 IZ z důvodu mnohosti věřitelů a vzhledem k tomu, že byly osvědčeny pohledávky nejméně dvou věřitelů, jejichž splatnost nastala více jak před třemi měsíci a nebyly dosud uhrazeny. Soud prvního stupně uvedl, že závazky dlužníka pocházejí z podnikatelské činnosti a proto je ze zákona vyloučeno povolení oddlužení a rovněž není přípustná reorganizace, a proto spojil s rozhodnutím o úpadku i prohlášení konkursu. Insolvenčního správce Mgr. Petra Hromka ustanovil soud prvního stupně do funkce insolvenčního správce s odkazem na opatření předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 23.10.2012. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 133 odst. 1, písm. a) IZ a vyslovil názor, že v dané věci nebyla dána potřeba jednání, neboť dlužník, resp. jeho ustanovený opatrovník, insolvenčnímu návrhu věřitele neodporoval.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení. Dlužník namítal, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro rozhodnutí o úpadku a dále, že došlo k procesnímu pochybení soudu. Dlužník argumentoval tím, že nebyl osvědčen jeho úpadek, když nebyla naplněna první podmínka úpadku, tj. existence více věřitelů. Dlužník uvedl, že s insolvenčním návrhem navrhovatele nesouhlasí a považuje jej za nedůvodný a neuznává pohledávku navrhovatele a činí ji v celém rozsahu spornou. Dlužník tvrdil, že navrhovatel není ve věci aktivně věcně legitimován, neboť jeho pohledávka neexistuje, když dlužníku nebyly poskytnuty žádné finanční prostředky a navrhovatel pohledávku řádně nedoložil pravými listinami, neboť podpis na předmětné úvěrové smlouvě není jeho vlastnoručním podpisem a smlouva o úvěru tudíž nebyla uzavřena platně a nemohla být ani zesplatněna a proto dlužník na základě ní nemůže ničeho dlužit. Dlužník dále namítal, že jej soud prvního stupně nespravedlivě poškodil tím, že ve věci nenařídil jednání, kterého by se mohl účastník a hájit svá práva a zájmy. Zpochybňoval závěr soudu prvního stupně o tom, že neodporoval insolvenčnímu návrhu a nepožadoval nařízení jednání, poukazoval na žádost ze dne 25.5.2010, která byla u soudu podána 28.5.2010, a v níž uvedl, že s insolvenčním návrhem zásadně nesouhlasí a považuje jej za nedůvodný a prohlásil, že se nevzdává práva účasti na projednání insolvenčního návrhu a rovněž nesouhlasí s jeho projednáním bez nařízení jednání. Dlužník dále poukazoval na vyjádření ze dne 26.7.2010, v němž rovněž uvedl, že s návrhem nesouhlasí. Dlužník vyslovil názor, že sporné skutečnosti není možno osvědčit pouze listinami a je třeba provést další věcně opodstatněné důkazy, zejména znalecký posudek na pravost jeho podpisu na úvěrové smlouvě. Dlužník se dále bránil tím, že jej soud prvního stupně nespravedlivě poškodil, neboť mu nedoručoval soudní písemnosti dle § 50b, odst. 4, písm. d) o.s.ř., jak doporučil Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 29.3.2012. Dlužník namítal, že jej soud prvního stupně poškodil nerespektováním jeho žádosti o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření, ačkoliv tyto žádosti byly řádně podloženy lékařským potvrzením.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. d) IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 15.4.2010 se domáhal insolvenční věřitel-Československá obchodní banka, a.s.-zjištění úpadku dlužníka a jako způsobu jeho řešení prohlášení konkursu. Usnesením ze dne 19.4.2010, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-6, vyzval soud prvního stupně dlužníka, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil, aby doložil svá tvrzení a aby předložil mj. seznam svého majetku, seznam svých závazků a seznam zaměstnanců. Na tuto výzvu reagoval dlužník žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření, doručenou soudu prvního stupně dne 28.5.2010, s odůvodněním, že je v dočasné pracovní neschopnosti a není schopen se ve věci náležitě vyjádřit a předložit všechny soudem požadované dokumenty. Dlužník uvedl, že s insolvenčním návrhem zásadně nesouhlasí a že jej považuje za nedůvodný. Dále uvedl, že se nevzdává práva účasti na případném projednání insolvenčního návrhu a že nesouhlasí s projednáním insolvenčního návrhu bez nařízení jednání. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27.7.2010 se dlužník na základě výzvy soudu vyjádřil k pohledávce navrhujícího věřitele tak, že ji neuznává, že ji činí spornou a že insolvenční návrh považuje za zcela nedůvodný. Usnesením ze dne 9.8.2011, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-54, soud prvního stupně ustanovil dlužníku pro řízení opatrovníkem Mgr. Miroslava Sládka, advokáta se sídlem Brno, Jelínkova 26, a to dle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř., s odůvodněním, že dlužník trvá na projednání věci, současně mu zdravotní stav nejméně od května 2010 brání v účasti u jednání soudu a dlužník nevyužil možnosti sám si pro řízení zvolit zástupce. Toto rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.3.2012, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010, 3 VSOL 721/2011-A-80. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 11.8.2011 dlužník opakovaně žádal o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření a sdělil soudu, že zásadně nesouhlasí s insolvenčním návrhem, který považuje za nedůvodný a zdůraznil, že se nevzdává práva účasti na případném projednání insolvenčního návrhu a že nesouhlasí s projednáním insolvenčního návrhu bez nařízení jednání. Nesouhlas s projednáním insolvenčního návrhu bez nařízení jednání dlužník dále vyjádřil v podáních doručených soudu prvního stupně 15.9.2011, 3.10.2011, 21.6.2012 a 17.7.2012.

Podle § 85 odst. 1 IZ, v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné.

Podle § 133 odst. 1 IZ, nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Podle § 133 odst. 2 IZ, insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka.

Je třeba uvést, že trpí-li rozhodnutí soudu prvního stupně některou ze zmatečností uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2, písm. a) a písm. b) nebo odst. 3 o.s.ř., je odvolací soud povinen k této vadě vždy přihlédnout, aniž by se zabýval tím, jaký měla (mohla mít) vliv na věcnou správnost rozhodnutí (srov. ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.). Jde o tak zásadní vady, že rozhodnutí soudu prvního stupně, které je jimi postiženo, nemůže obstát. Tzv. zmatečnostní vada podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. pak je vada spočívající v tom, že účastníkovi řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž soud znemožnil účastníkům řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím. O vadu podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, to je v činnosti, která vydání konečného rozhodnutí předchází. Tak tomu je zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.4.2011, sp. zn. 20 Cdo 1822/2009, jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Insolvenční zákon stojí na zásadě, že k projednání insolvenčního návrhu soud vždy nařídí jednání. Ustanovení § 85 a § 133 IZ upravují komplexně podmínky, za nichž je jedině insolvenční soud oprávněn rozhodnout o insolvenčním návrhu meritorně (tak, že vydá rozhodnutí o úpadku nebo insolvenční návrh zamítne) bez jednání. Usnesení o úpadku je usnesením ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010 ze dne 20.1.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 96/2011), které se z výjimkou případů uvedených v § 133 odst. 1 IZ podle zákona vydává po nařízení jednání. Z ustanovení § 133 odst. 2, věty první, IZ pak vyplývá, že insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 14/2011).

V dané věci soud prvního stupně rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele Československé obchodní banky, a.s., bez nařízení jednání s odůvodněním, že insolvenčnímu návrhu věřitele dlužník neodporoval (§ 133 odst. 1 písm. a/ IZ), nikoliv z důvodu, že by se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 133 odst. 1 písm. b/ IZ).

Takový závěr soudu prvního stupně je nesprávný a je v rozporu s obsahem spisu. Dlužník ve svých vyjádřeních doručených soudu opakovaně sděloval, že s insolvenčním návrhem věřitele nesouhlasí a že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Pokud tedy soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 133 odst. 1, písm. a/ IZ nenařídil k projednání insolvenčního návrhu věřitele jednání, postupoval nesprávně.

V přezkoumávané věci tedy soud prvního stupně tím, že rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele Československé obchodní banky, a.s., bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, zatížil řízení vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že (jak shora vyloženo) tzv. zmatečnostní vada podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud, aniž přezkoumal správnost závěru soudu prvního stupně o splnění podmínek pro zjištění úpadku dlužníka či pro prohlášení konkurzu, postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a/ o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Lze rovněž přisvědčit odvolací námitce dlužníka o tom, že soud prvního stupně postupuje nesprávně, pokud dlužníku nedoručuje písemnosti, neboť ustanovení opatrovníka účastníku dle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. z důvodu, že se nemůže nikoliv po přechodnou dobu účastnit řízení, soud nezbavuje povinnosti dlužníku doručovat písemnosti (§ 50b odst. 4, písm. d/ o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 30.ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu