3 VSOL 953/2013-A-44
KSOS 25 INS 12161/2012 3 VSOL 953/2013-A-44

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Zikova 633/5, 772 00 Olomouc, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.9.2013 č.j. KSOS 25 INS 12161/2012-A-39,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech usnesení uvedl, že dne 21.5.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Usnesením ze dne 15.6.2012 č.j. KSOS 25 INS 12161/2012-A-8 soud prvního stupně uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, přičemž usnesení mu bylo doručeno dne 1.8.2012 (správně patří 20.6.2012). Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, které bylo soudem prvního stupně usnesením ze dne 12.3.2013 odmítnuto, a to pro opožděnost. Na základě podaného odvolání dlužníkem bylo usnesení o odmítnutí odvolání potvrzeno Vrchním soudem v Olomouci dne 30.7.2013. Usnesení o odmítnutí odvolání dlužníka tak nabylo právní moci dne 30.7.2013 a záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč tak měla být uhrazena nejpozději do 2.8.2013. Vzhledem k tomu, že soudem prvního stupně uložená povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nebyla ve stanovené lhůtě splněna, postupoval soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že nemá žádné finanční prostředky, aby zaplatil zálohu na náklady insolveního řízení. Požádal proto o pokračování insolvenčního řízení bez složení zálohy.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dle odstavce 2, insolvenční soud může určit výši zálohy až do částky 50.000,-Kč. Dle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu vyplynulo, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 21.5.2012 domáhal zjištění úpadku. Usnesením ze dne 15.6.2012 č.j. KSOS 25 INS 12161/2012-A-8 soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Usnesením ze dne 12.3.2013 č.j. KSOS 25 INS 12161/2012-A-25 soud prvního stupně odmítl pro opožděnost odvolání dlužníka proti usnesení o uložení zálohy. Z podnětu dlužníkem podaného odvolání přezkoumal usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost Vrchní soud v Olomouci, který je svým usnesením č. j. KSOS 25 INS 12161/2012, 3 VSOL 523/2013-A-35 ze dne 30.7.2013 potvrdil. Usnesení soudu prvního stupně nabylo právní moci dne 30.7.2013 (dnem zvěřejnění rozhodnutí odvolacího soudu v insolvenčním rejstříku) a lhůta k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uplynula dne 2.8.2013.

Za situace, kdy byla dlužníkovi pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil, či nikoliv. Skutečnost, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil (a to ani v průběhu tohoto odvolacího řízení), zcela nepochybně plyne z obsahu spisu a dlužník ji nezpochybňuje. Odvolací námitka dlužníka, že zálohu nemá z čeho zaplatit je z hlediska věcné správnosti napadeného usnesení bez významu.

Protože dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil, je napadené usnesení o zastavení řízení dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ věcně správné a jako takové bylo odvolacím soudem podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 31. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu