3 VSOL 953/2012-A-15
KSOS 22 INS 24177/2012 3 VSOL 953/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Hať, Na Stavech 2, PSČ 747 16, IČ: 744 79 512, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.11.2012, č.j. KSOS 22 INS 24177/2012-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že dlužníkovi se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník má závazky v celkové výši 1.290.000 Kč, jeho majetek představují movité věci sepsané exekutory, zemědělský pozemek. Dále má dlužník pohledávky v celkové výši asi 1.380.000 Kč, ty však nejsou dosud pravomocně přiznány. V majetkové podstatě se nenachází žádné peněžní prostředky či jiný tzv. pohotový majetek, který by mohl sloužit ke krytí nákladů insolvenčního řízení hned po rozhodnutí soudu o úpadku dlužníka. Soud prvního stupně uzavřel, že je třeba zajistit prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení, proto uložil dlužníkovi v souladu s ustanovením § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů/(dále jen IZ ) zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, s tím, že tuto výši stanovil s přihlédnutím k ustanovení § 38 IZ a § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., když minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí minimálně 45.000 Kč, a v rámci řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že nesouhlasí se soudem prvního stupně, že jako dlužník nedisponuje tzv. pohotovými prostředky, v současné době má kupce na pozemek ve svém vlastnictví, který nabízí za tuto parcelu 400.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je předčasné.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh, jímž se domáhá, aby insolvenční soud usnesením zjistil úpadek dlužníka a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že je fyzickou osobou podnikající, rozhodující činností v rámci zapsaného předmětu podnikání je zprostředkování obchodu a služeb. Dominantním předmětem činnosti byla zprostředkovatelská činnost, tato činnost byla realizována v období let 2004 až 2012. V období roku 2011 a 2012 firmy, kterým dlužník zprostředkovával zakázky, přestaly platit své závazky vůči dlužníkovi, toto prodlení zapříčinilo, že dlužník není schopen platit žádné závazky a stávající situace se dostala tak daleko , že je na dlužníka podáno několik exekucí. K této situaci přispělo i to, že od 1.11.2011 je zaměstnán u společnosti Petix group s.r.o., zde působí jako jednatel a provozní restaurace, jelikož nedostal ani jednu výplatu za celou dobu jeho působení u této společnosti, vznikl mu zde rovněž nárok na výplatu mzdy asi ve výši 330.000 Kč. Jak dlužník dále uvedl, na základě těchto skutečností musí konstatovat , že má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit s tím, že konstatuje , že splňuje (kromě podmínky předluženosti podle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona) i druhou základní definiční podmínku úpadku, a to pluralitu věřitelů, navíc je v platební neschopnosti, protože při pluralitě věřitelů není schopen plnit zákonně přípustným způsobem peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. K návrhu dlužník připojil jako přílohu č. 3 listinu označenou jako aktuální věřitelé navrhovatele (bez uvedení

údaje o tom, že zde uvedený seznam věřitelů je úplný a správný, a podpisem dlužníka), dále výpis z veřejné části živnostenského rejstříku, výpis z katastru nemovitostí, platební rozkaz Okresního soudu v Opavě č.j. 116C 34/2011-15, exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Aleše Chovance, se sídlem Opava, Veleslavínova 371/19, sp.zn. 032 EX 128/11-13, směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.11.2011, č.j. 27Cm 518/2011-10, exekuční příkaz soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno, č.j. 030 EX 4394/11-22, tzv. seznam dlužníků, pracovní smlouvu uzavřenou se společností Petix group s.r.o., IČ: 293 84 109 a mzdový výměr této společnosti. K výzvě Krajského soudu v Ostravě v usnesení ze dne 16.10.2012, č.j. KSOS 22 INS 24177/2012-A-3 pak dlužník předložil soudu seznam závazků (s údajem o tom, že tento seznam závazků je úplný a správný), v němž označil jednak závazky zajištěné, a dále závazky nezajištěné. U závazků zajištěných dlužník označil jeden závazek jako Jindřich Koláček, zástavní právo smluvní ve výši 250.000 Kč-viz výpis z LV, zástavní právo smluvní ve výši 180.000 Kč-viz výpis z LV, nejedná se o osobu blízkou, výši pohledávky nepopírám a souhlasím , u závazků nezajištěných pak označil závazky jako Exekutorský úřad Brno-exekutor Urban, oprávněný Home Credit-výše závazku 250.000 Kč, Exekutorský úřad Opava-exekutor Chovanec, oprávněný Alois Hadamczyk-výše závazku 40.000 Kč, Exekutorský úřad Cheb-exekutor Koncz, oprávněný Česká pojišťovna-výše závazku 20.000 Kč, Exekutorský úřad Brno-exekutor Homola, oprávněný Vltava Labe Press-výše závazku 40.000 Kč, Exekutorský úřad Ostrava-exekutor Ender, oprávněný Libor Plaček-výše závazku vymáhaný 700.000 Kč-nesouhlasím, již bylo oprávněnému zaplaceno 300.000 Kč, můj dluh vůči této osobě činí momentálně 150.000 Kč + úroky (zaplaceno před podáním žaloby, přesto vymáhá celou částku), Exekutorský úřad F.-M.-exekutor Trojanovský, oprávněný Marek Luczak-výše závazku 30.000 Kč, Dřevoland.cz s.r.o.-platební rozkaz u soudu v Opavě, výše závazku činí 95.000 Kč, Ivo Lepiarz-platební rozkaz u soudu v Opavě, výše závazku činí cca 50.000 Kč, O2 Telefónica-výše závazku činí cca 50.000 Kč.

Ve vztahu k závěrům soudu prvního stupně je třeba uvést, že insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu může insolvenčnímu navrhovateli uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nelze-li potřebné prostředky zajistit jinak.

Nutno ovšem zdůraznit, že závěru o nutnosti uložit v daném případě insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení musí předcházet posouzení toho, zda insolvenční návrh obsahuje veškeré náležitosti, vyžadované v ustanovení § 103 IZ, tedy zda netrpí nedostatky, jež brání pokračování v řízení.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle odstavce 3 pak platí, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (tj. nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b) IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

K tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, je nutno, aby v insolvenčním návrhu byli označeni tito věřitelé a byla uvedena výše závazků dlužníka vůči těmto věřitelům, a dále, aby insolvenční návrh obsahoval údaj i o splatnosti těchto závazků. Tato tvrzení, která jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku, musí z návrhu vyplývat konkrétně. Nepostačuje, aby dlužník-jako v tomto případě-pouze v obecné rovině tvrdil, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu dlužníka konkrétní označení alespoň dvou věřitelů (dlužník ve svém insolvenčním návrhu neoznačil konkrétně žádného věřitele) a uvedení výše jejich pohledávek, a chybí i údaj o splatnosti závazků dlužníka tak, aby bylo zřejmé, že (konkrétně označené) závazky jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů. V návrhu absentuje i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti není splněna tím, že dlužník připojil ke svému návrhu listiny-rozhodnutí, jimiž byla dlužníkovi uložena povinnost peněžitého plnění, a exekuční příkazy (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 91/2009.). Za způsobilý zdroj poznání v tomto směru pak nemůže být považován ani seznam závazků doplněný v průběhu insolvenčního řízení k výzvě insolvenčního soudu, neboť v tomto seznamu dlužník sice již označil (byť neúplně) konkrétní věřitele a výši těchto závazků, neuvedl však i splatnost těchto závazků.

Je třeba uvést, že dlužník také ve svém návrhu konstatuje , že splňuje podmínku předluženosti podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, nicméně ani v tomto směru insolvenční návrh konkrétní tvrzení neobsahuje.

Je zřejmé, že insolvenční soud se tím, zda insolvenční návrh obsahuje veškeré náležitosti vyžadované ustanovením § 103 IZ, nezabýval.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V závislosti na tom, zda dlužník v mezidobí sám případně doplní další potřebné údaje, insolvenční soud posoudí, zda insolvenční návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti s tím, že nedoplní-li dlužník další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je nutno vyjít z toho, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu