3 VSOL 951/2016-B-45
KSOS 34 INS 23407/2011 3 VSOL 951/2016-B-45

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Mileny anonymizovano , anonymizovano , bytem Budišov nad Budišovkou, Na Sídlišti 693, PSČ 747 87, o splnění oddlužení, zproštění insolvenčního správce funkce a osvobození dlužnice od placení pohledávek, o odvolání věřitele EOS KSI Česká republika, s.r.o., se sídlem Praha 4, Novodvorská 994/138, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby: 25117483, zastoupeného Mgr. Veronikou Nedbalovou, LL.M., advokátkou se sídlem Praha 4, Novodvorská 994, PSČ 142 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.4.2016, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-33,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jakož i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a dále i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. isir.justi ce.cz

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 3.8.2012, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-3 bylo rozhodnuto o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Podáním doručeným soudu dne 22.1.2015 oznámil insolvenční správce soudu, že bylo splněno rozvrhové usnesení ze dne 7.11.2014, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-13, a tímto rozvrhem byly přihlášené pohledávky uspokojeny do výše 12,79 % zjištěných pohledávek. Podle insolvenčního správce jsou tak splněny veškeré podmínky pro vydání rozhodnutí o splnění oddlužení podle ustanovení § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Podáním došlým soudu dne 2.2.2015 dlužnice navrhla, aby jí bylo přiznáno osvobození od placení pohledávek podle insolvenčního zákona. O tomto návrhu dlužnice rozhodl soud usnesením ze dne 17.3.2015, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-18, jímž vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnicí, zprostil insolvenčního správce funkce a rozhodl o osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, když dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro osvobození dlužnice podle ustanovení § 415 IZ. K odvolání věřitele EOS KSI Česká republika, s.r.o., však Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30.11.2015, č.j. 3 VSOL 639/2015-B-25 usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. (jímž bylo rozhodnuto o osvobození dlužnice od placení pohledávek) zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vázán právním názorem odvolacího soudu soud prvního stupně přípisem ze dne 20.1.2016, který byl dlužnici doručen dne 25.1.2016, poskytl dlužnici poučení ve smyslu ustanovení § 415 IZ . Dne 2.2.2016 došel soudu návrh dlužnice na osvobození od placení zbytku dluhů ve smyslu ustanovení § 415 IZ, který dlužnice odůvodnila tím, že se domáhala řešení svého úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře, když vycházela z toho, že její příjem je dostačující k uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v minimální zákonné výši 30 %, oproti návrhu se však do řízení přihlásili věřitelé se závazky ve výši nikoli 172.243 Kč, jak předpokládala, nýbrž ve výši 387.922 Kč, za takového stavu nebylo oddlužení plněním splátkového kalendáře možné a na schůzi věřitelů insolvenční soud k návrhu insolvenčního správce rozhodl o způsobu řešení úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční správce a soud vycházeli ze znaleckého posudku vyhotoveného znalcem Ing. Pavlem Bradou, jímž byla pro potřeby exekuce určena obvyklá cena bytu 600.000 Kč a insolvenční soud i insolvenční správce důvodně předpokládali, že zpeněžením majetkové podstaty (bytu) budou věřitelé uspokojeni v minimální 30% výši. Přes snahu insolvenčního správce, rozsáhlou inzerci a délku prodeje však z objektivních příčin (neatraktivní lokalita, vysoká nezaměstnanost, nabídka převyšující poptávku) nebylo dosaženo očekávané kupní ceny. Podle údajů uvedených v návrhu dlužnice, plnila dlužnice řádně své povinnosti v insolvenčním řízení a objektivně nezavinila stav nižšího plnění věřitelům z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, proto žádá o osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a rovněž pohledávek ručitelů a jiných osob, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. K projednání návrhu dlužnice dle ustanovení § 415 IZ-jak soud prvního stupně pokračoval-nařídil jednání na den 29.3.2016. Poté, co dále citoval ustanovení § 414 odst. 1, odst. 2 a odst. 3, a ustanovení § 415 IZ, soud prvního stupně vyložil, že posoudil návrh dlužnice s ohledem na obě skutečnosti , které musí být prokázány, aby mohlo být rozhodnuto o osvobození dlužníka podle ustanovení § 415 IZ, tedy že ke snížení míry uspokojení došlo z důvodů objektivních, a že při řešení úpadku dlužníka konkursem by nebylo dosaženo u nezajištěných věřitelů vyšší míry uspokojení, a dospěl k závěru, že obě podmínky byly splněny. V této souvislosti uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž jako způsob oddlužení navrhovala plnění splátkového kalendáře, přičemž také měla v daném okamžiku odpovídající příjmy tak, aby byl naplněn předpoklad, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude alespoň 30 % jejich pohledávek. Proti vůli dlužnice však bylo rozhodnuto o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť dlužnice byla vlastníkem bytu, jehož hodnota byla znalcem pro účely exekučního řízení určena částkou 600.000 Kč, takže insolvenční soud i insolvenční správce měli za to, že tato cesta přinese věřitelům rychlejší a vyšší uspokojení, než by tomu bylo v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře. Vliv na výběr v tomto směru mohli mít věřitelé, pokud by se dostavili na schůzi věřitelů, to však neučinili, a svou nečinností nechali rozhodnutí pouze na úvaze soudu. Soud prvního stupně uzavřel, že ke snížení míry uspokojení došlo z důvodů objektivních skutečností, které dlužnice nebyla schopna předvídat při obvyklé míře obezřetnosti, ani nikterak ovlivnit. Pokud jde o druhou podmínku, která musí být splněna, podle soudu prvního stupně bylo oddlužení provedeno zpeněžením majetkové podstaty tak, jako by tomu bylo u konkursu , a není důvodu se domnívat, že v případě konkursu by byla majetková podstata zpeněžena za vyšší částku, než tomu bylo v oddlužení. Bytová jednotka byla obtížně zpeněžitelná z důvodu neatraktivní lokality a velké nabídky obdobných nemovitostí v dané lokalitě, proto byla insolvenčním správcem ve výsledku prodána za výrazně nižší cenu, to je částku 170.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal věřitel EOS KSI Česká republika, s.r.o., odvolání. Odvolatel s odkazem na ustanovení § 5 odst. 1, písm. a) IZ namítá, že v daném případě došlo k poškození věřitelů (respektive k porušení ustanovení § 5 odst. 1, písm. a/ IZ), když věřitelé v rámci oddlužení byli uspokojeni pouze v 14,93 % rozsahu, a dlužnice byla od plnění zbytku dluhů osvobozena s odůvodněním, že cena, za niž byla bytová jednotka zpeněžena, byla nižší, než jaká byla odhadnuta znalcem, a dlužnice tuto skutečnost nemohla ovlivnit. Odvolatel poukázal na to, že předmětná bytová jednotka byla ve společném jmění dlužnice a jejího manžela (insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 23408/2011), jehož oddlužení bylo řešeno rovněž zpeněžením majetkové podstaty, přičemž zpeněžena byla tatáž bytová jednotka. Od počátku tak bylo zřejmé, že finanční obnos získaný ze zpeněžení bytu bude dělen mezi dva insolvenční dlužníky, a že je zde s ohledem na výši účtované odměny insolvenčním správcem (celkem 108.000 Kč za obě insolvenční řízení) vysoké riziko, že věřitelé s pohledávkami přihlášenými do insolvenčního řízení nebudou uspokojeni v rozsahu minimálně 30 % jejich pohledávek. Podle odvolatele v podstatě totožnou situaci řešil

Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 10.8.2015, č.j. KSUL 43 INS 5837/2009, 1 VSPH 165/2015-B-90, v němž odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy dlužník spoléhal (a obdobně i dlužnice) pouze na to, že zpeněžením bytové jednotky (která byla ve společném jmění manželů) bude získána částka, která uspokojí věřitele alespoň v minimální výši 30 % jejich pohledávek, nelze přiznat dlužníkovi osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu přesahujícím 92 % jejich výše, protože by tímto postupem byli jeho věřitelé výrazně poškozeni . Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnice od placení zbytku dluhů neosvobozuje.

Dlužnice se k podanému odvolání věřitele nevyjádřila.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona však platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ a § 94 odst. 2, písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci došel soudu dne 14.12.2011 insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu a v seznamu majetku dlužnice uvedla, že je, mimo jiné, vlastníkem bytu v katastrálním území Budišov nad Budišovkou v odhadované ceně 600.000 Kč (což dokládala znaleckým posudkem ze dne 17.1.2011), a dále movitých věcí (televizor, lednice, automatická pračka, DVD), pořízených v roce 2004 a 2006 v odhadované ceně celkem ve výši 14.500 Kč. V době podání insolvenčního návrhu byla dlužnice v pracovním poměru s tvrzeným příjmem ve výši 12.403 Kč měsíčně, s tím, že má, kromě vzájemné vyživovací povinnosti se svým manželem, vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Usnesením ze dne 23.12.2011, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-A-4 byl zjištěn úpadek dlužnice Mileny anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Martin Fuchsig a bylo povoleno řešení úpadku dlužnice oddlužením. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem sedm věřitelů. Usnesením ze dne 3.8.2012, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-3 schválil soud oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty a určil, že do majetkové podstaty náleží nemovitosti ve společném jmění manželů, byt č. 693/2 v bytovém domě č.p. 693 postaveném na pozemku parc. č. st. 126/3, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava na LV č. 1113, obec a katastrální území Budišov nad Budišovkou, jakož i podíl ve výši 948/10.000 na společných částech bytového domu č.p. 693 postaveném na pozemku parc. č. st. 126/3, a rovněž i podíl o velikosti 948/10000 na pozemku parc.č. st. 126/3, na kterém bytový dům č.p. 693 stojí, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava na LV č. 1118 pro obec a katastrální území Budišov nad Budišovkou. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyšel z toho, že závazky dlužnice činí 387.922 Kč, jedná se přitom o nezajištěné závazky (zajištěné závazky dlužnice nemá), dlužnice byla zaměstnána u Linaset, a.s., Budišov nad Budišovkou, Československé armády č.p. 362 a dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši cca 12.400 Kč. Na základě žádosti insolvenčního správce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8.4.2013, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-5 udělil správci souhlas s prodejem majetku sepsaného v majetkové podstatě dlužnice prodejem mimo dražbu nejvýhodnější nabídce. Ve zprávách ze dne 19.6.2013 (založeno na č.l. B-6 spisu) a ze dne 20.8.2013 (založeno a č.l. B-7 spisu) sdělil insolvenční správce, že nemovitosti zařazené do oddlužení se mu nedaří zpeněžit s tím, že byt je v původním stavu a všichni potenciální zájemci upozorňovali na náklady spojené s jeho opravou. V konečné zprávě ze dne 21.10.2013 (založeno na č.l. B-8 spisu) správce, mimo jiné, uvedl, že byt č. 693/2 v bytovém domě č.p. 693, jenž byl ve společném jmění manželů (insolvenční řízení ve věci manžela dlužnice Pavla Kováče je samostatně vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 23408/2011) byl zpeněžen za částku 170.000 Kč, do soupisu majetkové podstaty byly správcem zařazeny i postižitelné části mzdy dlužnice celkem ve výši 2.748 Kč. Usnesením ze dne 11.7.2014, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-10 schválil soud konečnou zprávu insolvenčního správce (včetně odměny správce a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty-odměna insolvenčního správce ve výši 54.450 Kč a náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty 6.050 Kč) se závěrem, že částka určená k uspokojení nezajištěných věřitelů činí 39.822,37 Kč. Usnesením ze dne 7.11.2014, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-13 vydal soud rozvrhové usnesení (§ 306 IZ), jímž jsou věřitelé dlužnice poměrně uspokojeni částkou 39.822,37 Kč co do 12,79 % svých zjištěných pohledávek (v objemu 311.313,98 Kč). Toto usnesení nabylo právní moci dne 26.11.2014. Podáním ze dne 20.1.2015 insolvenční správce sdělil, že rozvrhové usnesení bylo splněno, a navrhl, aby soud po osvobození dlužníka od placení pohledávek specifikovaných v § 414 IZ vydal usnesení, kterým vezme na vědomí splnění oddlužení .

Jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, usnesením ze dne 17.3.2015, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-18, Krajský soud v Ostravě vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Mileny anonymizovano (výrok I.), zprostil Mgr. Martina Fuchsiga funkce insolvenčního správce (výrok II.) a osvobodil dlužnici, která dne 2.2.2015 podala návrh na osvobození od placení pohledávek ve smyslu § 414 insolvenčního zákona , od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jakož i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a dále i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (výrok III.), přičemž k odvolání věřitele EOS KSI Česká republika, s.r.o., Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30.11.2015, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011, 3 VSOL 639/2015-B-25, usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K tomu odvolací soud dodává, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 17.3.2015, č.j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-18 ve výroku III. zrušil proto, že dlužnice řádný návrh dle ustanovení § 415 IZ nepodala. V této souvislosti ve vztahu ke svým závěrům odvolací soud také uvedl, že bude-li návrh dlužnice podle ustanovení § 415 IZ podán, a dlužnice svou povinnost tvrzení a důkazní řádně splní, bude na soudu prvního stupně, aby v souvislosti s posouzením podmínek, za nichž lze přiznat osvobození podle ustanovení § 415 IZ, zvážil, jaký majetek by patřil do majetkové podstaty dlužnice v případě, pokud by její úpadek byl řešen konkursem a jaké by za této situace bylo procento uspokojení věřitelů, jejichž pohledávky byly zahrnuty do oddlužení dlužnice.

Podle ustanovení § 414 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili; ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 415 IZ, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

V přezkoumávané věci nezajištění věřitelé dlužnice při splnění oddlužení obdrželi na úhradu svých nezajištěných pohledávek, jež představují celkem 311.313,98 Kč, pouze 39.822,37 Kč, což představuje 12,79 % jejich pohledávek.

Ze shora citovaného ustanovení § 415 IZ vyplývá, že i za situace, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek (nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli), může insolvenční soud přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek, bude-li prokázáno, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil, a současně, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby úpadek dlužníka byl řešen konkursem.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že první ze shora uvedených podmínek byla v tomto případě splněna, neboť dlužnice nikterak nezavinila, že nezajištění věřitelé z prodeje bytové jednotky obdrželi (po odečtení odměny správce a paušální náhrady nákladů) částku ve výši 33.732,37 Kč, a spolu s částkou 6.090 Kč, představující postižitelnou část mzdy dlužnice do právní moci usnesení o schválení oddlužení, částku celkem ve výši 39.822,37 Kč.

Zpochybňoval-li odvolatel závěr soudu prvního stupně v tomto směru s odkazem na argumentaci odvolacího Vrchního soudu v Praze v jeho rozhodnutí ze dne 10.8.2015, č.j. KSUL 43 INS 5837/2009, 1 VSPH 165/2015-B-90, nutno zdůraznit, že Vrchní soud v Praze vycházel z odlišného skutkového stavu, kdy dlužník, stejně jako jeho manželka v samostatném insolvenčním řízení, podali návrh na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (bytové jednotky, jež byla ve společném jmění manželů).

V přezkoumávané věci však dlužnice v návrhu na povolení oddlužení navrhla jako způsob řešení svého oddlužení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Vzhledem k tomu, že schůze věřitelů, jež se konala dne 21.2.2012, se nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů, insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty na základě údajů o výši závazků dlužnice, výši příjmů dlužnice a hodnoty jejího majetku, jímž byla blíže označená bytová jednotka ve společném jmění manželů, s tím, že hodnota tohoto majetku byla stanovena posudkem znalce ve výši 600.000 Kč. Skutečnost, že bytovou jednotku se podařilo zpeněžit pouze za částku 170.000 Kč, nemohla dlužnice nijak ovlivnit, a tudíž nemůže jít k tíži dlužnice.

Naproti tomu závěr soudu prvního stupně, že byla naplněna i další podmínka pro přiznání osvobození dlužnice od placení pohledávek, když v případě prohlášení konkursu na majetek dlužnice by nezajištění věřitelé dlužnice byli uspokojeni stejně jako v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, je předčasný.

Podle ustanovení § 205 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 206 odst. 1, písm. i) IZ, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205 tvoří zejména dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci.

Podle ustanovení § 207 odst. 2 IZ, příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle ustanovení § 398 odst. 2 IZ, při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Soud prvního stupně uzavřel, že při prohlášení konkursu na majetek dlužníka by byl zpeněžován naprosto totožný majetek. S tím lze jistě souhlasit. Soud prvního stupně však zcela pominul, že při řešení úpadku konkursem náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužnici patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužnice nabyla v průběhu insolvenčního řízení (srov. § 205 odst. 1 IZ), tedy i příjmy dlužnice (srov. § 206 odst. 1, písm. i/ IZ), a to ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (srov. § 207 odst. 2 IZ), na rozdíl od způsobu řešení úpadku oddlužením, kdy do majetkové podstaty náleží jen majetek podle stavu ke dni vydání rozhodnutí o schválení oddlužení, včetně majetku, který se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1, písm. b) IZ, takže do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužnice nabyla v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Je proto nutno zabývat se otázkou, jak vysoká částka z příjmů dlužnice by v případě řešení jejího úpadku konkursem náležela do majetkové podstaty, zda by tyto příjmy, po odpočtu odměny insolvenčního správce, navýšily majetkovou podstatu a zda by tudíž měly i vliv na vyšší míru uspokojení věřitelů (srov. také závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.11.2015, č.j. KSBR 47 INS 24575/2013, 1 VSOL 790/2015-B-35).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení se soud prvního stupně bude opětovně zabývat otázkou, zda částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší, než částka, které by se jim dostalo, kdyby úpadek dlužnice byl řešen konkursem s tím, že je nutno zohlednit také příjem dlužnice (v tomto směru případně soud prvního stupně vyzve dlužnici k doplnění tvrzení o tom, jakých příjmů dosahovala za období od schválení oddlužení, včetně označení zaměstnavatelů dlužnice), který by při řešení úpadku konkursem náležel do majetkové podstaty dlužnice, a to nejenom do doby, než nastaly účinky schválení oddlužení, ale i poté.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a věřiteli, který podal odvolání, se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 26. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu