3 VSOL 949/2015-A-16
KSBR 44 INS 18483/2015 3 VSOL 949/2015-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Obřanská 47a, PSČ: 614 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2015, č.j. KSBR 44 INS 18483/2015-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění uvedl, že podáním doručeným soudu dne 16.7.2015 se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení. Soud dlužníka usnesením ze dne 17.7.2015 č.j. KSBR 44 INS 18483/2015-A-5, doručeným dne 24.7.2015, vyzval k doplnění návrhu na povolení oddlužení tak, aby v určené lhůtě doložil své tvrzení, že příjem z dohody o pracovní činnosti uzavřené dne 16.7.2015 bude činit minimálně 6.500 Kč měsíčně a že po datu 30.9.2015 bude tato dohoda prodloužena (příp. bude uzavřena nová dohoda). Na výzvu soudu dlužník reagoval, tvrzený příjem z dohody o pracovní činnosti ve výši 6.500 Kč nijak nedoložil a taktéž nedoložil, že tento příjem bude mít i po datu 30.9.2015. Soud proto s odkazem na ust. § 393 odst. 1, odst. 3, § 396 odst. 1 a § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona uzavřel, že dlužník, přes výzvu soudu, nedoplnil návrh na povolení oddlužení o vyžadované přílohy, dokládající aktuální výši všech jeho příjmů. Bez těchto chybějících příloh nelze v řízení o návrhu na povolení oddlužení pokračovat, neboť soud nemůže kvalifikovaně posoudit, zda dlužník splňuje předpoklady pro povolení oddlužení. Jediným možným řešením úpadku dlužníka v projednávané věci je proto konkurs. Ještě než soud přistoupí k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu, je třeba zajistit prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení ve formě zálohy, neboť tyto prostředky nelze zajistit jinak. Soud při rozhodování o výši zálohy přihlédl ke skutečnosti, že dle připojeného seznamu majetku dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky ke krytí počátečních nákladů konkursu. Vzhledem k minimální odměně insolvenčního správce 45.000 Kč a s ohledem na rozsah majetku dlužníka určil insolvenční soud výši zálohy v maximální možné částce 50.000 Kč

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání k němuž připojil požadované výplatní lístky a sdělil, že potvrzení o trvání současného pracovního poměru i po datu 30.9.2015 však před uvedeným datem nebude mít k dispozici, neboť dříve je od zaměstnavatele neobdrží. Namítl, že částka zálohy 50.000 Kč je pro dlužníka likvidační a mohl by ji získat jen další nebankovní půjčkou.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

Z obsahu insolvenčního spisu, mimo skutečností uvedených v odůvodnění napadeného usnesení o dosavadním průběhu řízení, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje, dále vyplývá, že dlužník v bodu 07 insolvenčního návrhu žádal o zjištění svého úpadku a označil v něm 20 nezajištěných vykonatelných a nevykonatelných závazků ve výši celkem 353.779 Kč. Mezi nimi označil např. nevykonatelný závazek vůči věřiteli Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, identifikační číslo osoby 47116617, ve výši 30.268 Kč, splatný dne 17.10.2013 a vykonatelný závazek vůči věřiteli PROFI CREDIT, a.s., identifikační číslo osoby 61860069, ve výši 204.660 Kč, splatný dne 12.3.2015. V bodu 08 návrhu navrhl oddlužení plněním splátkového kalendáře, v bodu 11 návrhu jako svůj očekávaný příjem označil invalidní důchod ve výši 9.395, který doložil potvrzením České správy sociálního zabezpečení ze dne 30.6.2015. Dále tvrdil příjem z pracovního vztahu od zaměstnavatele Sodat, s.r.o., identifikační číslo osoby 49455516, ve výši 6.500 Kč měsíčně čistého, který dokládal dohodou o pracovní činnosti, uzavřenou se zaměstnavatelem dne 16.7.2015 na dobu do 30.9.2015. Výši svého příjmu z pracovního poměru nedoložil. K osobním poměrům dlužníka z návrhu vyplývá, že je ženatý, s manželkou nežije ve společné domácnosti, nemá vyživovací povinnost k dítěti a soudem nemá stanovenu vyživovací povinnost. V bodu 12 návrhu uvedl údaje o svém příjmu za dobu od 1.1.2012 do dne podání návrhu a prohlásil, že jím uváděné údaje jsou pravdivé, nemůže je však doložit, protože se mu některé příslušné dokumenty nepodařilo dohledat; tyto příjmy dokládal čestným prohlášeným o pravdivosti, úplnosti a správnosti, připojeným k návrhu jako příloha č. 9. Seznam závazků připojený k návrhu obsahuje náležitosti dle § 104 odst. 3 IZ, stejně tak má předepsané náležitosti připojený seznam zaměstnanců. Dle řádného seznamu majetku je dlužník vlastníkem mobilního telefonu a věcí běžné potřeby v odhadované hodnotě 3.100 Kč. Na základě výzvy soudu k doplnění návrhu dlužník v podání doručeném soudu dne 31.7.2015 sdělil, že od 1.8.2015 začal pracovat na základě dohody o pracovní činnosti s tím, že potvrzení o příjmu bude vystaveno zhruba v polovině září a to soudu doloží.

K odvolání dlužník připojil dohodu o pracovní činnosti uzavřenou dne 13.10.2015 se zaměstnavatelem ADECCO spol. s. r.o. se sídlem Štětkova 1638/18, Praha 4, Nusle, identifikační číslo osoby 45806403, podle níž byl sjednán den nástupu do zaměstnání 13.10.2015, rozsah týdenní pracovní doby na práci skladníka po dobu dočasného přidělení nepřesahující polovinu stanovené pracovní doby s tím, že sjednaná odměna činí 100 Kč za hodinu. Dne 3.12.2015 dlužník předložil soudu výplatní lístek, podle něhož činila měsíční mzda za měsíc říjen 2015 částku 10.356 Kč čistého a dne 19.1.2016 zaslal odvolacímu soudu výplatní pásku za měsíc prosinec 2015, podle níž činil jeho příjem 12.533 Kč čistého, z čehož byla mimořádně vyplacena záloha 10.356 Kč a doplatek činí 2.177 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Dle odstavce 2 výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo za b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Na základě shora uvedených zjištění o obsahu spisového materiálu odvolací soud uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka pro platební neschopnost (ust. § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Dlužník k insolvenčnímu návrhu připojil zákonem v ust. § 104 odst. 1 IZ požadované přílohy, obsahující předepsané náležitosti. Své příjmy za poslední 3 roky (před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení) dokládal čestným prohlášením. Soud prvního stupně se proto správně zabýval tím, zda je v této věci třeba zajistit krytí nákladů insolvenčního řízení zálohou, či nikoli.

Potřebu uložit dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení soud prvního stupně opřel o závěr, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude třeba odmítnout a jeho případný úpadek je řešitelný pouze konkursem. Důvodem odmítnutí návrhu na povolení oddlužení je dle soudu to, že dlužník nedoložil své aktuální příjmy. Se sdělením dlužníka, že potvrzení o aktuálním příjmu doloží až v polovině září 2015, protože od 1.8.2015 začal pracovat na základě dohody o pracovní činnosti, se soud vypořádal tak, že nemůže více než měsíc vyčkávat splnění povinnosti, kterou má dlužník již ke dni podání návrhu. Jak vyplývá z ust. § 392 odst. 1, písm. b) je dlužník povinen doložit svůj příjem za období tří let před podáním návrhu, což dlužník splnil (čestným prohlášením). Pokud by soud měl pochybnosti o úplnosti těchto údajů a jejich doložení, nic mu nebránilo žádat od dlužníka je doložit do minula (v této věci od 16.7.2012 do 16.7.2013) a pokud by dlužník tuto povinnost nesplnil, odmítnout návrh na povolení oddlužení dle ust. § 393 odst. 3 IZ. Pokud však dlužník k návrhu připojil doklad o vzniku pracovního poměru dne 16.7.2015, tedy stejný dne, kdy byl podán návrh, aniž dokládal svůj (budoucí) příjem na mzdě a ten nedoložil ani k výzvě soudu, nebránilo to soudu učinit předběžný závěr o tom, zda je případný úpadek dlužníka řešitelný oddlužením. V takovém případě bylo možno vycházet z doložených údajů dlužníka o jeho majetkové a příjmové situaci a zabývat se dostatečností jeho (doložené) ekonomické nabídky.

V průběhu odvolacího řízení dlužník doložil svůj aktuální příjem z pracovního poměru na základě dohody o pracovní činnosti za dobu od 13.10.2015 do 31.12.2015 ve výši 22.889 Kč, což činí v průměru 7.629,70 Kč měsíčně. Spolu s částkou 9.395 Kč měsíčně na částečném invalidním důchodu tak lze v době rozhodování odvolacího soudu vyjít z doložené částky čistého příjmu dlužníka ve výši cca 17.025 Kč měsíčně. Při takovém příjmu by dlužník byl schopen dle propočtu odvolacího soudu v oddlužení splátkovým kalendářem uhradit pohledávky svých nezajištěných věřitelů v poměru cca 87% (oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je vzhledem k majetkové situaci dlužníka vyloučeno).

Odvolací soud vzhledem ke změně, k níž došlo po vydání přezkoumávaného usnesení, spočívající ve vzniku nového pracovního poměru dlužníka a doložení příjmu z něj, uzavírá, že dlužník na základě osvědčených skutečností o výši svých aktuálních příjmů je schopen splnit zákonný požadavek dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, a proto lze předběžně usuzovat, že případný úpadek dlužníka je řešitelný oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Při oddlužení plněním splátkového kalendáře jsou náklady insolvenčního řízení hrazeny dlužníkem postupně v podobě záloh na nároky insolvenčního správce, placených v rámci měsíčních splátek do oddlužení (oproti konkursu, kdy potřeba úhrady nákladů insolvenčního řízení vzniká jednorázově, zejména v době následující bezprostředně po zjištění úpadku). Vzhledem k tomu se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníku je třeba uložit zálohou povinnost, neboť prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak, a to právě těmito zálohovými platbami.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud přezkoumávané usnesení podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 10. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu