3 VSOL 948/2016-A-20
KSBR 45 INS 12629/2016 3 VSOL 948/2016-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Karin anonymizovano , anonymizovano , bytem v Malešovicích 50, PSČ 664 65, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2016, č.j. KSBR 45 INS 12629/2016-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to buď na účet Krajského soudu v Brně uvedený ve výroku rozhodnutí, nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z insolvenčního návrhu dlužnice a seznamu závazků zjistil, že z podnikatelské činnosti má dlužnice nezajištěné závazky nejméně vůči 2 věřitelům-Ochrannému svazu autorskému pro práva k dílům hudebním a Městské správě sociálního zabezpečení v Brně. V případě, kdy dlužnice má dluhy pocházející z podnikání, lze oddlužení připustit pouze tehdy, jestliže s tím souhlasí věřitel, vůči kterému má dlužník dluhy z podnikání. Dlužnice sice tvrdí, že věřitelé pohledávek pocházejících z její podnikatelské činnosti s řešením jejího úpadku za pomoci oddlužení souhlasí, avšak tyto skutečnosti nijak nedokládá. Dlužnice tedy není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení a je namístě, aby návrh na povolení oddlužení byl odmítnut a současně bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Pro případ konkursu je třeba, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního isir.justi ce.cz

řízení, protože bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Výši zálohy soud prvního stupně určil částkou 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, kterým se domáhá zrušení napadeného usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč. Nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Domnívá se, že soud prvního stupně se měl nejdříve zabývat otázkou, zda se jedná o závazky pocházející z její podnikatelské činnosti. Kromě toho nesouhlas s řešením úpadku oddlužením žádný věřitel neučinil. Pokud si svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásí, neměl by být jeho případný nesouhlas důvodem v zabránění možnosti řešení úpadku oddlužením. I kdyby se jednalo o závazky pocházející z podnikatelské činnosti, v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Domnívá se, že není přípustné, aby ihned po podání návrhu na povolení oddlužení byla vyslovena její subjektivní nepřípustnost jen proto, že věřitelé s pohledávkami pocházející z její podnikatelské činnosti souhlas s oddlužením nevyslovili. Zastává názor, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, a vzhledem k tomu, že její příjmy jsou dostačující na to, aby nezajištěným věřitelům zaplatila alespoň 30 % z výše jejich pohledávek, neměla by být zavázána hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice u Krajského soudu v Brně dne 26.5.2016. Dlužnice v návrhu uvedla, že je v úpadku, protože má více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků v průběhu let 2008 až 2015. Má 12 věřitelů, u nichž má celkem 14 závazků, celková výše jejích závazků činí 649.662 Kč. Dlužnice uvedla, že má závazky pocházející z podnikatelské činnosti u Městské správy sociálního zabezpečení Brno a Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním, z.s. Podle jejího tvrzení tyto závazky dle ust. § 389 odst. 2, písm. a) IZ nebrání oddlužení, jelikož jde o pohledávky věřitelů, kteří s oddlužením souhlasí. Součástí insolvenčního návrhu je doložení podrobné charakteristiky závazků-dlužnice řádně označila všechny své věřitele, uvedla výši závazků a splatnost jednotlivých závazků. K insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila povinné seznamy dle ust. § 104 odst. 1 IZ -ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice nemá žádný majetek vyjma věcí osobního charakteru v nepatrné hodnotě. Usnesením ze dne 30.5.2016, č.j. KSBR 45 INS 12629/2016-A-6 uložil soud dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení předložila soudu písemný souhlas všech nezajištěných věřitelů s řešením jejího úpadku za pomoci oddlužení, vůči nimž má nezajištěné závazky vzešlé z její podnikatelské činnosti. Dlužnice na výzvu soudu tyto souhlasy nedoložila, ve svém vyjádření uvedla, s odkazem na rozhodovací činnost Vrchního soudu v Praze, že doložení souhlasů není třeba.

S ohledem na to, že v případě dlužnice se jedná o druhé insolvenční řízení, přičemž v prvním insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 20230/2015 věřitelé, vůči kterým má dlužnice dluhy z podnikání, dlužnici souhlas neudělili, učinil odvolací soud za účelem ověření pravdivosti tvrzení dlužnice, že souhlasy věřitelů má, dotazy na tyto věřitele. Z vyjádření České republiky-České správy sociálního zabezpečení ze dne 13.9.2016 vyplývá, že tento věřitel dlužnici souhlas s podrobením svých pohledávek režimu oddlužení neudělil, pokud by jí chtěl souhlas udělit, pak by jí souhlas s oddlužením vydal v písemné podobě. Z vyjádření tohoto věřitele dále vyplývá, že nebyl dlužnicí, a to ani o ústní souhlas, s řešením úpadku oddlužením nikdy žádán. Věřitel uvedl, že dlužnice byla od 27.7.2007 do 15.2.2010 osobou samostatně výdělečně činnou. V tomto období podávala řádně přehledy o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné a za toto období jí vznikl na pojistném na její důchodové pojištění a na penále dluh v celkové výši 46.029 Kč s tím, že pohledávky jsou nezajištěné.

Z vyjádření druhého věřitele, kterého dlužnice označila jako věřitele, vůči kterému má závazek z podnikání, a to Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním, z.s., z 14.9.2016 vyplývá, že věřitel souhlas s oddlužením dlužnice dlužnici neudělil.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá

žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ust. § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku pro platební neschopnost, neboť má více věřitelů, vůči kterým má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a které není schopna plnit.

Rozhodovací praxe Vrchního soudu v Olomouci se sjednotila v závěru, že dlužník, který má dluhy z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Pokud dlužník v návrhu na povolení oddlužení souhlasy věřitelů podle ust. § 389 odst. 2, písm. a) IZ jen tvrdí, ale nedokládá, není zatím postaveno najisto, zda dluhy z podnikání brání či nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, a tyto pochybnosti jsou důvodem k postupu dle § 397 odst. 1, věty druhé IZ. Pokud ovšem dlužník v návrhu potřebné souhlasy podle ust. § 389 odst. 2, písm. a) IZ ani netvrdí nebo dodatečně na výzvu soudu sdělí, že souhlasy nemá, anebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku oddlužením (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2014, sen. zn. 1 VSOL 918/2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/2016).

V dané věci dlužnice v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení tvrdila, že má 2 závazky z podnikání a že tyto závazky z podnikání nebrání jejímu oddlužení, neboť věřitelé, o jejichž pohledávky jde, s oddlužením souhlasí podle ust. § 389 odst. 2, písm. a) IZ. Odvolací soud nepřisvědčuje odvolatelce v tom, že by se soud měl zabývat tím, zda se skutečně jedná o závazky z podnikání. Sama dlužnice závazky vůči České republice-Městské správě sociálního zabezpečení v Brně a Ochrannému svazu autorskému pro práva k dílům hudebním, z.s. jako závazky z podnikání označila, a nadto z vyjádření Městské správy sociálního zabezpečení v Brně odvolací soud nemá žádné pochybnosti o tom, že se jedná skutečně o závazek z podnikání-veřejnoprávní závazek, který vznikl v souvislosti s podnikatelskou činností dlužnice. Dotazy na označené věřitele však vyšlo v řízení najevo, že tito věřitelé s oddlužením dlužnice nesouhlasí, respektive že dlužnici souhlas s tím, aby její úpadek byl řešen formou oddlužení, neudělili, čímž bylo vyvráceno tvrzení dlužnice o tom, že souhlasy věřitelů má. Za této situace skutečně dlužnice není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení tak, jak již správně uvedl soud prvního stupně-jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice zůstává konkurs. Pokud odvolatelka argumentuje rozhodovací praxí Vrchního soudu v Praze, tak k tomu odvolací soud uvádí, že s touto rozhodovací praxí se neztotožňuje; rozdílná rozhodovací praxe obou odvolacích soudů byla sjednocena ve prospěch závěrů Vrchního soudu v Olomouci publikací shora citovaného usnesení ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Pro případ konkursu je potřeba, aby dlužnice složila zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je to, aby insolvenční správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku měl k dispozici finanční prostředky, ze kterých by mohl hradit počáteční náklady insolvenčního řízení. Ze seznamu majetku dlužnice vyplývá, že dlužnice je nemajetná, zejména nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky. Složená záloha slouží též jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by se je nepodařilo uhradit z výtěžku zpeněžení. Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť v případě řešení úpadku konkursem pouze odměna insolvenčního správce činí 45.000 Kč podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce. Vedle odměny má insolvenční správce nárok též na úhradu hotových výdajů, a je-li plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu vedle odměny a hotových výdajů též náhrada daně z přidané hodnoty.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 30. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu