3 VSOL 948/2014-A-12
KSOS 25 INS 20593/2014 3 VSOL 948/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Reality Raška s.r.o., se sídlem Olomouc, Sokolská 789/1, PSČ 779 00, identifikační číslo: 28576519, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.08.2014, č.j. KSOS 25 INS 20593/2014-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z insolvenčního návrhu dlužníka je zřejmé, že dlužník nemá majetek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, když podle údajů, uvedených dlužníkem, dlužník vlastní pouze pohledávku za externím spolupracovníkem ve výši 3.000 Kč a hotovost v pokladně ve výši 52 Kč. Dlužník tedy nedisponuje žádným majetkem, z něhož by bylo možno náklady řízení uhradit. Soud proto uložil dlužníkovi v souladu s ustanovením § 108 odst. 1 insolvenčního zákona povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž výši určil částkou 50.000 Kč, když minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v průběhu řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce a jiné).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel namítá, že vzhledem ke své finanční situaci není schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradit. Poukázal na to, že do poslední chvíle se snažil společnost zachránit, v realitní branži podnikal již od roku 2004, takže je mu známo, že hranice mezi úspěchem a neúspěchem je tenká. Předtím, než se dostal do úpadku a předtím, než podal první návrh na insolvenci dne 30.05.2013 (který byl zamítnut) jednal o fúzi se silným franšízovým partnerem v síti CENTURY 21, které předcházel audit společnosti, byly dohodnuto podmínky oddlužení a odprodání 50% podílu, z toho však před samotnou fúzí sešlo. Poté se snažil firmu zachránit přestěhováním do levnějších prostor, z důvodu personálních problémů a přetrvávající nepříznivé situace na trhu s realitami však byl nucen podnikání ukončit. Odvolatel předestřel možnost využít ustanovení § 108 odst. 1 (insolvenčního zákona), podle kterého povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, případně zvolit jiné východisko, např. aby soud oslovil věřitele (§ 108 odst. 4), kteří by zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradili, a náhradu této zálohy uplatnili v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatel více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 28.07.2014, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu tvrdí, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit z důvodu, že v podnikání již od svého prvního (tehdy zamítnutého) návrhu ze dne 28.05.2013 ve své podnikatelské činnosti nepokračuje a nelze předpokládat, že by mohl v provozu pokračovat. Ke svému návrhu dlužník na základě výzvy soudu usnesením ze dne 06.08.2014, č.j. KSOS 25 INS 20593/2014-A-4 připojil seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců (opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti). Podle údajů uvedených v seznamu závazků má dlužník vůči devíti věřitelům závazky celkem ve výši 1.557.286,80 Kč (bez úroků z prodlení), podle údajů, uvedených v seznamu majetku je dlužník věřitelem pohledávky vůči dlužníkovi Jiřímu Andělovi ve výši 3.000 Kč, žádný movitý ani nemovitý majetek nevlastní. Podle údajů, uvedených v seznamu zaměstnanců, nemá dlužník žádné zaměstnance.

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužníkem, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku. Soud prvního stupně pak postupoval správně, pokud dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tedy v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady insolvenčního řízení (pokud dlužník peněžními prostředky nedisponuje), nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Bezprostředně po zjištění úpadku totiž vznikají insolvenčnímu správci náklady v podobě cestovného, poštovného, telekomunikačních poplatků a náklady spojené se soupisem majetkové podstaty.

Pro tyto účely by měl mít správce k dispozici disponibilní peněžní prostředky, neboť po něm nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Nutno zdůraznit, že záloha také zajišťuje krytí nákladů insolvenčního řízení v případě, že majetek dlužníka zcela nebo zčásti nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Neobstojí námitka odvolatele, že z finančních důvodů není schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč uhradit. Jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně konstatoval, ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ dlužník, který je právnickou osobou, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivost měl dozvědět o svém úpadku. Skutečnost, že se dlužník-bezvýsledně-snažil svoji situaci řešit, je přitom bez významu.

Odvolatelem navrhovaný postup podle ustanovení § 108 odst. 1, poslední věta, IZ, které stanoví, že povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze zvažovat již z toho důvodu, že dlužník není osobou, jejíž úpadek (nebo hrozící úpadek) by bylo možno řešit oddlužením (srov. ustanovení § 389 odst. 1, písm. a/ IZ); ostatně dlužník ani návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem nepodal (jako způsob řešení úpadku navrhuje konkurs).

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení-jak odvolatel navrhuje-nelze uložit věřitelům dlužníka proto, že zálohu na náklady insolvenčního řízení lze ve smyslu ustanovení § 108 odst. 1 IZ uložit toliko insolvenčním navrhovatelům, přičemž v daném případě je insolvenčním navrhovatelem pouze dlužník.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 24. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová , v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu