3 VSOL 946/2014-A-12
KSOS 40 INS 15099/2014 3 VSOL 946/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Urxova 1554/4, 735 06 Karviná, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.7.2014, č.j. KSOS 40 INS 15099/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se podáním doručeným soudu prvního stupně dne 2.6.2014 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude zjištěn jeho úpadek a bude mu povoleno oddlužení. Podle soudu prvního stupně podání dlužníka neobsahuje rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dlužník v návrhu uvedl, že má dva věřitele, u nichž má celkem šest závazků. U věřitele GE Money Bank, a.s. tvrdil splatnost jednotlivých závazků, které nastaly dne 24.3.2014, 20.1.2014, 20.1.2014, 21.1.2014 a 31.1.2014. U druhého věřitele Michala Kadory splatnost závazku v seznamu závazků dlužník vůbec neuvedl. Naopak z předložené smlouvy o půjčce vyplynulo, že tento závazek bude splatný nejpozději dne 6.3.2016. Dlužník tak prokázal splatnost závazků pouze u věřitele GE Money Bank, a.s. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužníka odmítl, neboť pro tento nedostatek nelze pokračovat v řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že závazek vůči věřiteli Michalu Kadorovi je po splatnosti více jak 4 měsíce. Tvrdí, že s věřitelem uzavřel smlouvu o půjčce se splatností závazku do 6.3.2016. Podle ústní dohody měl splácet 700 Kč měsíčně. Předkládá odvolacímu soudu čestné prohlášení a splátkový kalendář. Podle obsahu odvolání lze dovodit, že dlužník navrhuje změnu napadeného usnesení tak, aby jeho insolvenční návrh nebyl odmítnut.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 2.6.2014 domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že má více peněžitých závazků u více věřitelů 30 dnů po lhůtě splatnosti a je v platební neschopnosti, když zastavil splátky podstatné části svých peněžitých závazků tak, že od prosince 2013 již na své závazky neuhradil ničeho, což vedlo k zesplatnění části jeho závazků. Dále sdělil,

že má dva věřitele, a to GE Money Bank, a.s. a Michala Kadora, u nichž má celkem 6 závazků. U věřitele GE Money Bank, a.s. dlužník uvedl, že splatnost pěti závazků nastala 24.3.2014, 20.1.2014, 20.1.2014, 21.1.2014 a 31.1.2014. U druhého věřitele však dlužník neuvedl ničeho, tj. zejména kdy nastala splatnost tohoto závazku.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Z obsahu podaného insolvenčního návrhu lze dovodit, že dlužník má více věřitelů -GE Money bank, a.s. a Michala Kadora, nelze však již dovodit, že závazky vůči svým věřitelům má dlužník více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť dlužník splatnost závazků tvrdil pouze ve vztahu k věřiteli GE Money bank, a.s. Dlužník tak v návrhu neuvedl konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že vůči svým dvěma věřitelům, má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) a c) IZ.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1, písm. b/ a c/ IZ), soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Pokud se dlužník v rámci svého odvolání pokusil insolvenční návrh doplnit o chybějící náležitosti (doplnění splatnosti u druhého věřitele Michala Kadora), je k tomu třeba uvést, že podle ustálené judikatury lze vady insolvenčního návrhu odstranit jen do doby, než insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí návrhu (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11 v roce 2009). Z uvedeného vyplývá, že k tvrzením uplatněným dlužníkem nově až v rámci odvolání nelze v odvolacím řízení přihlížet.

Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 24. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu