3 VSOL 944/2015-A-22
KSBR 38 INS 5846/2012 3 VSOL 944/2015-A-22

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka AMR AMARANTH a.s., se sídlem v Blansku, Pražská 1602/7, PSČ 678 01, identifikační číslo osoby: 25923561, o insolvenčním návrhu věřitele Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Sloupnice 209, PSČ 565 53, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.7.2015, č.j. KSBR 38 INS 5846/2012-A-17,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz u je .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovateli Janu Bartošovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil České republice-Krajskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za návrh na zahájení insolvenčního řízení, a to na účet č. 3703-5720621/0710, variabilní symbol: 38495584612, konstantní symbol: 1148 nebo v kolcích na rubu tohoto tiskopisu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že poplatníkem soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně je navrhovatel. Jde-li o poplatek za řízení, vzniká v insolvenčním řízení poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu podle ustanovení § 2 odst. 1, písm. a) a § 4 odst. 1, písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích ). Usnesením, kterým bylo rozhodnuto o insolvenčním návrhu, insolvenční soud o poplatkové povinnosti insolvenčního navrhovatele nerozhodl, proto soud postupoval podle výše citovaných ustanovení a učinil tak dodatečně vydaným rozhodnutím, s tím, že výše poplatku byla stanovena podle položky 4, bodu 1, písm. c) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel-věřitel včasné odvolání, ve kterém uvedl, že poplatková povinnost vzniká uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením ze dne 15.4.2013, č.j. KSBR 38 INS 5846/2012-A-16, které mu však povinnost zaplatit soudní poplatek nestanovilo. I když se mohlo jednat o opomenutí ze strany soudu, nelze toto opomenutí zhojit uložením povinnosti zaplatit soudní poplatek za insolvenční řízení dodatečně, více než tři roky po vydání rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Podle jeho názoru Krajský soud v Brně tím, že tuto povinnost uložil až dodatečně po vydání rozhodnutí o úpadku, porušil ústavní pravidlo, podle kterého může být státní moc vykonávána jen způsoby a v případech, které stanoví zákon. Tvrdí, že ani zákon o soudních poplatcích ani insolvenční zákon neumožňují soudu dodatečně rozhodnout o povinnosti zaplatit soudní poplatek, neboť soud tak může učinit pouze v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu, v daném případě tak Krajský soud v Brně neučinil, čímž porušil právní předpisy, protože mu uložil povinnost nad rámec zákona. Navrhuje proto, aby usnesení bylo zrušeno.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem navrhovatele-věřitele Jana anonymizovano u Krajského soudu v Brně dne 12.3.2012, který se domáhal, aby u dlužníka byl zjištěn úpadek. O insolvenčním návrhu rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15.4.2013 pod č.j. KSBR 38 INS 5846/2012-A-16, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka, ustanoven insolvenční správce a dále byly učiněny nezbytné výzvy a oznámení podle ustanovení § 136 IZ; o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh tímto rozhodnutím rozhodnuto nebylo. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4.5.2013. Podle ustanovení § 2 odst. 1, písm. a) zákona o soudních poplatcích, poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak.

Podle ustanovení § 4 odst. 1, písm. e) zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu.

Podle ustanovení § 12 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích, vydá-li soud nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek, toto rozhodnutí zruší nebo změní i bez návrhu. Změnu nebo zrušení povinnosti zaplatit poplatek lze pravomocně provést nejpozději do tří let ode dne, kdy rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek nabylo právní moci. Ve stejné lhůtě zaniká i právo uložit povinnost zaplatit poplatek.

Odvolatel nezpochybňuje svou poplatkovou povinnost, která mu vznikla v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu, respektive v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu. Tvrdí, že soud nemůže o poplatkové povinnosti rozhodnout dodatečně, protože o poplatkové povinnosti dle jeho názoru by bylo možno rozhodnout pouze v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu. Nutno přisvědčit odvolateli, že podle ustanovení § 4 odst. 1, písm. e) zákona o soudních poplatcích, poplatková povinnost vzniká v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu. Správně by tedy skutečně mělo být rozhodnuto o poplatkové povinnosti navrhovatele v rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění úpadku ze dne 15.4.2013. Podle přesvědčení odvolacího soudu však prodlevu soudu s vyměřením soudního poplatku lze dodatečně napravit postupem podle ustanovení § 12 zákona o soudních poplatcích. Z formulace ustanovení § 12 odst. 2, věty druhé zákona o soudních poplatcích lze dovodit, že toto ustanovení lze aplikovat nejen v případě, kdy již předcházelo nějaké rozhodnutí o soudním poplatku, ale také v případě, že v určené lhůtě o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodnuto nebylo; v takovém případě pak lze dodatečně o povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodnout. Opačný výklad by zcela nepochybně vedl k závěru, že pokud by soud opomněl o soudním poplatku rozhodnout v souvislosti s rozhodnutím o věci samé, pak by již nikdy nemohl toto své pochybení napravit, což jistě není v souladu s účelem zákona o soudních poplatcích.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; odvolateli a dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 21. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu