3 VSOL 943/2013-A-11
KSBR 39 INS 24814/2013 3 VSOL 943/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , Uherské Hradiště, Masarykovo náměstí 19, PSČ 686 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.9.2013, č.j. KSBR 39 INS 24814/2013-A-6,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 103 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uvedl, že insolvenční návrh nesplňuje základní náležitosti, vyžadované tímto ustanovením, neboť v něm chybí vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužnice. Dlužnice v návrhu pouze uvádí, že má nedostatek finančních prostředků na splacení exekučního příkazu. Podle soudu prvního stupně dlužnice řádně nevyplnila ani další údaje ve formuláři návrhu na povolení oddlužení. Dlužnice ve svém návrhu neuvádí, že má závazek vůči více jak jednomu věřiteli, a z tohoto důvodu nesplňuje základní požadavek na prohlášení úpadku, tedy pluralitu věřitelů. Nadto nedoložila existenci jediného svého závazku, který v návrhu uvádí. Dlužník musí v návrhu uvést, nejen své závazky, ale i data splatnosti těchto závazků a závazky doložit listinami. Bez toho, aby dlužník tvrdil a doložil existenci závazků vůči alespoň dvěma různým věřitelům není možno prohlásit úpadek dlužníka. Nad rámec soud prvního stupně konstatoval, že ani přílohy připojené k insolvenčnímu návrhu nebyly bezvadné. K návrhu nebyly připojeny žádné zákonem požadované přílohy, chybí seznam majetku, seznam závazků i seznam zaměstnanců. Chybí rovněž listiny dokládající údaje o příjmech dlužnice a listiny dokládající očekávané příjmy v budoucích letech. Dlužnice k návrhu nepřipojila jako přílohu ani aktuální výpis z rejstříku trestů a rovněž listinami nedoložila žádný svůj závazek.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala, že jí nedal příležitost návrh opravit nebo doplnit, a namítala, že soudu doložila veškeré potřebné dokumenty pro povolení oddlužení. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 6.9.2013 došel insolvenčnímu soudu insolvenční návrhu dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dlužnice v bodě 06 formulářového návrhu ( popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek/hrozící úpadek ) uvedla nedostatek finančních prostředků na splacení exekučního příkazu č.j. 024 EX 3625/13-21, soudní exekutor Mgr. Pavla Fučíková, Exekutorský úřad Ostrava, Slévárenská 410/14, Ostrava-Mariánské Hory. Tento dluh vznikl nezaplacením hypotečního úvěru . V bodě 21 ( závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné ) pak uvedla údaj k popisu závazku nesplacený hypoteční úvěr-exekuce-oprávněná Česká spořitelna a.s , k označení rozhodnutí č.j. 024 EX 3625/13-21 , údaj k označení věřitele Česká spořitelna a.s. a k výši závazku 4.086.090 Kč . Seznam závazků, opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužnice, dlužnice k insolvenčnímu návrhu nepřipojila.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 27.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že insolvenční návrh dlužnice takové náležitosti neobsahuje, neboť neobsahuje rozhodující skutečnosti, jež by byly způsobilé osvědčit úpadek dlužnice.

Ze shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že rozhodujícími skutečnostmi, které by byly schopny osvědčit úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud, shledá-li je pravdivými, bude moci uzavřít, že jsou naplněny všechny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ. Na základě skutkových tvrzení dlužnice, uvedených v návrhu, by nebylo možno uzavřít, že byl naplněn již první znak úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, a to mnohost věřitelů (alespoň dvou), neboť dlužnice v návrhu označila pouze jednoho věřitele-Českou spořitelnu a.s. Návrh dlužnice je tudíž vadný, přičemž popsaná vada brání dalšímu pokračování v řízení.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud tento insolvenční návrh dlužnice podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Námitka dlužnice, že ji soud prvního stupně nevyzval k odstranění vad insolvenčního návrhu, důvodná není.

Podle výslovného znění ustanovení § 128 odst. 1, poslední věty, IZ se ustanovení § 43 o.s.ř. (o výzvě k odstranění vad návrhu) nepoužije. Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, tak insolvenční soud bez dalšího odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Vady insolvenčního návrhu přitom může insolvenční navrhovatel sám odstranit jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11/2009).

Námitkami odvolatelky, jimiž ve svém důsledku zpochybňovala správnost závěru soudu prvního stupně (jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává), že ani návrh na povolení oddlužení nesplňuje všechny náležitosti, se odvolací soud již nezabýval, a správnost závěru soudu prvního stupně v tomto směru nepřezkoumával, neboť by to bylo nadbytečné. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení, byť jsou podávány na jediném formuláři, jsou dva samostatné návrhy, přičemž předpokladem pro projednání návrhu na povolení oddlužení je bezvadný insolvenční návrh. Neobsahuje-li insolvenční návrh všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán, návrhem na povolení oddlužení se již insolvenční soud nezabývá.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 31.října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu