3 VSOL 942/2014-A-31
KSBR 28 (24) INS 19907/2014 3 VSOL 942/2014-A-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marcely Rytychové anonymizovano , anonymizovano , bytem Valeč 242, PSČ 675 53, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Bc. Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem Lhota, V Zátiší 185, PSČ 273 01 a b) Mgr. Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno-Bystrc, Bystrc 2775e, PSČ 635 01, zastoupených Mgr. Hanou Stiborovou, advokátkou se sídlem Praha, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, o odvolání věřitelů proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.7.2014, č.j. KSBR 28 (24) INS 19907/2014-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl návrh věřitelů na nařízení předběžného opatření, kterým měl být dlužnici ustanoven předběžný správce (výrok I.), a uložil věřitelům zaplatit společně a nerozdílně na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 1.000 Kč (výrok II.).

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 21.7.2014 bylo u soudu zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu věřitelů

Bc. Ivana anonymizovano , Marie Svobodové, Josefa Svobody a Mgr. Aleny anonymizovano , kterým se věřitelé domáhají rozhodnutí o úpadku dlužnice Marcely Rytychové anonymizovano , s tím, že usnesením ze dne 25.7.2014 insolvenční soud vyrozuměl navrhující věřitele Marii Svobodovou a Josefa Svobodu o tom, že k jejich návrhům, podaným v rámci společného insolvenčního návrhu ze dne 17.7.2014, se nepřihlíží. Společně s insolvenčním návrhem podali věřitelé návrh na vydání předběžného opatření, jímž bude ustanoven předběžný správce s odůvodněním, že dlužnice dne 28. srpna 2009 uzavřela ve formě notářského zápisu smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, na základě které se její manžel stal výlučným vlastníkem (konkrétně označených) nemovitostí a věcí movitých, přičemž tento právní úkon následoval v krátkém časovém horizontu po podání prvního trestního oznámení v červnu 2009, tj. krátce poté, co se věřitelé obchodní společnosti Woman & Man Exclusive, s.r.o. v likvidaci (v níž byla dlužnice jednatelkou a společnicí) rozhodli uplatňovat své nároky soudní cestou, proto se věřitelé se domnívají, že dlužnice se prostřednictvím zúžení společného jmění úmyslně pokusila zkrátit uspokojení věřitelů, lhůta pro podání odpůrčí žaloby však končí dnem 28.8.2014. S odkazem na ustanovení § 82, § 112 a § 113 IZ soud prvního stupně uzavřel, že návrhu na vydání předběžného opatření z důvodů uvedených dlužníky vyhovět nelze, neboť to zákon neumožňuje, předběžného správce nelze ustanovit pro podání odpůrčí žaloby. Odpůrčí žalobu je oprávněn podat pouze insolvenční správce, nikoliv předběžný správce. Jak soud prvního stupně dále uvedl, tento závěr vyplývá z výslovného znění § 239 odst. 2 a 3 IZ, které předpokládá zjištěný úpadek dlužníka, a tedy i jmenování insolvenčního správce do funkce. Navíc úprava dle ustanovení § 112 a § 113 IZ umožňuje předběžnému správci činit úkony jen ve vztahu k majetku dlužníka nebo k majetku v majetkové podstatě dlužníka , do níž sice může spadat majetek třetích osob ušlý z podstaty neúčinnými úkony, ovšem až od právní moci rozhodnutí, kterým bude vyhověno odpůrčí žalobě (§ 239 odst. 4 IZ). Adresátem povinnosti ukládané předběžným opatřením dle úpravy insolvenčního zákona může být jen dlužník, nikoliv třetí osoba. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.12.2013, č.j. 3 VSOL 1090/2013-A-23, KSBR 30 INS 25523/2013. Podle soudu prvního stupně smlouvu o zúžení společného jmění, k níž došlo téměř pět let před zahájením insolvenčního řízení, na základě které se manžel dlužnice stal výlučným vlastníkem hodnotného majetku původně náležícího do společného jmění obou manželů, nelze považovat za relevantní skutečnost odůvodňující ustanovení předběžného správce. Nadto-jak soud prvního stupně dále pokračoval-věřitelé měli dostatek času k podání insolvenčního návrhu, aby případnému insolvenčnímu správci umožnili včasné podání odpůrčí žaloby. Soudu prvního stupně přitom nejsou známé žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly úmyslu dlužnice nerespektovat omezení vyvolaná v důsledku zahájení insolvenčního řízení. Nad rámec soud prvního stupně doplnil, že rozsah majetkové podstaty dlužnice vymezuje ustanovení § 205 IZ, přičemž podle ustanovení § 7 IZ, věty za středníkem, ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Použití ustanovení § 262a odst. 1 a § 267 odst. 2 o.s.ř. je pro insolvenční řízení vyloučeno. Ustanovení § 267 odst. 1 a 2 IZ přitom nebrání tomu, aby se věřitel v průběhu konkursu na majetek dlužnice domohl uspokojení své pohledávky vůči manželu dlužnice z jeho osobního majetku, jenž netvoří součást společného jmění manželů, v řízení o výkon rozhodnutí vedeného proti dlužnici; v takovém případě lze výkon rozhodnutí postihující majetek manžela dlužnice nejen nařídit, ale též i provést, pokud takovým postupem není postižen majetek náležející do majetkové podstaty dlužnice. Výrok o uložené povinnosti k zaplacení soudního poplatku odůvodnil soud odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 písm. h), § 7 odst. 1 a § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., položku 5 Sazebníku-přílohu zákona o soudních poplatcích.

Proti tomuto usnesení podali věřitelé odvolání. Odvolatelé namítají, že institut předběžného opatření má mimo jiné zabránit, aby v době do vydání rozhodnutí o úpadku docházelo ke změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. V daném případě odvolatelé zjistili, že dlužnice dne 28.8.2009 ve formě notářského zápisu uzavřela smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů dle § 143a občanského zákoníku, na základě kterého se výlučným vlastníkem hmotného majetku, do té doby náležejícího do společného jmění manželů, stal manžel dlužnice Petr Rytych. Odvolatelé jsou toho názoru, že uvedeným jednáním se dlužnice pokusila úmyslně zkrátit uspokojení svých věřitelů, proto je na místě tomuto úkonu odporovat podle § 242 odst. 3 IZ. Odvolatelé však takovou žalobu nemohou podat, neboť toto oprávnění svěřuje insolvenční zákon pouze (předběžnému) insolvenčnímu správci, proto podali dne 21.7.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na nařízení předběžného opatření. Protože podání odpůrčí žaloby je jediným způsobem jak zajistit, že do doby rozhodnutí o úpadku nedojde ke změnám v rozsahu majetkové podstaty dlužnice v neprospěch věřitelů, je tak podle názoru odvolatelů dán důvod pro nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce. I když tento závěr výslovně z ustanovení insolvenčního zákona nevyplývá, je podle názoru věřitelů nepochybné, že zákonodárce možnost vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného insolvenčního správce směřoval k zajištění co možná nejvyššího uspokojení jednotlivých věřitelů a zároveň tím eliminoval případné snižování hodnoty majetkové podstaty-od doby zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o úpadku. Tímto se však soud prvního stupně neřídil, přestože z doložených podkladů muselo být zjevné, že svým rozhodnutím znemožnil uspokojování pohledávek věřitelů a dalších poškozených z veškerého hodnotnějšího majetku dlužnice. Poněvadž dlužnici byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8.11.2013, sp.zn. 46 T 10/2012 uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce trvání 8 let a 6 měsíců, dojde fakticky k úplnému znemožnění uspokojení pohledávek věřitelů, neboť nelze očekávat, že by dlužnice po dobu výkonu trestu odnětí svobody mohla nabývat jakéhokoliv postihnutelného majetku. Odvolatelé nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že odpůrčí žalobu je oprávněný podat pouze insolvenční správce. Poukázali na to, že v prvním odstavci § 239 IZ je sice stanoveno, že odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, podle jejich názoru však toto ustanovení neodepírá možnost podání odpůrčí žaloby předběžnému insolvenčnímu správci, pouze vylučuje, aby tuto žalobu podali například věřitelé. V této souvislosti odkázali na § 27 odst. 3 a § 239 IZ, z nichž-podle jejich názoru-výslovně nevyplývá, že podání odpůrčí žaloby předběžnému insolvenčnímu správci nepřísluší, s tím, že podle § 27 IZ má předběžný správce taková práva, jaká mu insolvenční soud v usnesení o jeho ustanovení vymezí, ne však v širším rozsahu, než v jakém náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Odvolatelé dále nesouhlasili s názorem soudu prvního stupně, že adresátem povinnosti ukládané předběžným opatřením může být jen dlužník, nikoliv třetí osoba. Tyto závěry jsou podle jejich mínění v rozporu s ustanovením § 113 odst. 1 IZ, podle něhož lze nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi (třetí osoby), napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale předběžnému správci. Ohledně názoru soudu prvního stupně, že měli dostatek času k podání insolvenčního návrhu (a tak ustanovenému insolvenčnímu správci umožnili včasné podání odpůrčí žaloby) odvolatelé uvedli, že si předmětného notářského zápisu nebyli vědomi, tato smlouva jim nikdy nebyla předložena, ani se s ní nemohli bez rozsáhlého pátrání seznámit. Proto jim nelze ukládat k tíži, že smlouvu odhalili až nyní. Dále poukázali na to, že jejich pohledávky z titulu náhrady škody, přiznané v rámci trestního řízení, jim-byť nepravomocně-byly přiznány až rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8.11.2013, sp.zn. 46 T 10/2012, přestože samotné trestní oznámení bylo Českou národní bankou podáno již dne 25.9.2008 a trestní stíhání bylo zahájeno usnesením Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality 17.12.2009. Jelikož zbylé pohledávky odvolatelů, které nevyplývají z trestního rozsudku, jsou pohledávkami podmíněnými, když v insolvenčním řízení může k jejich uspokojení dojít pouze v rozsahu, v jakém nebudou uspokojeny v rámci insolvenčního řízení společnosti Woman & Man Exclusive, s.r.o., nedisponovali ani podklady k vypracování insolvenčního návrhu před rozhodnutím o náhradě škody způsobené trestným činem dlužnice, a nemohli tedy insolvenční návrh podat dříve. Podle názoru odvolatelů bez nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce, které je v souladu s ustanovením insolvenčního zákona, dojde k poškození majetkových práv odvolatelů a dalších poškozených, kteří v souvislosti s tímto rozhodnutím ztratí reálné šance byť na částečné uspokojení svých pohledávek.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 21.7.2014 na návrh věřitelů, kteří se domáhají vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice Marcely

Rytychové anonymizovano a prohlášení konkursu na její majetek. Současně navrhovatelé navrhli vydání rozhodnutí, jímž bude ustanoven předběžný insolvenční správce. Insolvenční návrh byl podán věřiteli Bc. Ivanem Hoškem, Mgr. Alenou anonymizovano , Marií Svobodovou, Josefem Svobodou, usnesením ze dne 25.7.2014, č.j. KSBR 24 INS 19907/2014-A-8 však soud prvního stupně vyrozuměl věřitele Marii Svobodovou a Josefa Svobodu, že k jejich návrhům podaných v rámci společného insolvenčního návrhu ze dne 17.7.2014 se nepřihlíží.

Podle ustanovení § 82 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odstavec 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také ustanovit předběžného správce (odstavec 2, písm. a/).

Podle ustanovení § 112 IZ, insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 (odstavec 1). Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 113 odst. 1 IZ, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

V přezkoumávané věci-jak se z návrhu na ustanovení předběžného insolvenčního správce podává-žádají navrhující věřitelé o ustanovení předběžného insolvenčního správce z toho důvodu, že podle nich hrozí věřitelům dlužnice újma, když tito se nebudou moci uspokojit (alespoň částečně) z majetku, který je nyní na základě smlouvy o zúžení společného jmění dlužnice a jejího manžela ze dne 28.8.2009 ve výlučném vlastnictví manžela dlužnice. Tato situace pak opodstatňuje ustanovení předběžného insolvenčního správce proto, že jedině ten je oprávněn odpůrčí žalobou podle ustanovení § 242 IZ odporovat uvedenému úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu dlužnice (smlouvě o zúžení společného jmění manželů), učiněnému v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení.

Podle názoru odvolacího soudu nelze ustanovit předběžného insolvenčního správce z toho důvodu, pro který jeho ustanovení navrhující věřitelé žádají, neboť to zákon neumožňuje.

Podle § 112 IZ lze předběžného správce ustanovit z důvodu zachování kontinuity správy majetku dlužníka (jeho zjištění a zajištění), jakož i k přezkoumání účetnictví či jiné evidence dlužníka, pokud soud omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou nad rámec § 111 IZ. Dále zákon umožňuje soudu vyslovit dlužníku zákaz nakládání s jeho určitým majetkem, či vázat nakládání s ním na souhlas předběžného správce, pokud je nutno zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů (§ 113 odst. 1 IZ). Odpůrčí žalobu je však oprávněn podat jen insolvenční správce, nikoliv předběžný správce, na něhož se úprava práv a povinností insolvenčního správce vztahuje jen přiměřeně (§ 27 odst. 3 IZ). Tento závěr vyplývá z výslovného znění § 239 odst. 2 a 3 IZ, které předpokládá již zjištěný úpadek dlužníka, a tedy i jmenování insolvenčního správce do funkce. Navíc úprava podle § 112 a § 113 IZ umožňuje předběžnému správci činit úkony jen ve vztahu k majetku dlužníka, nebo k majetku v majetkové podstatě dlužníka , do níž sice může spadat majetek třetích osob ušlý z podstaty neúčinnými úkony, ovšem až od právní moci rozhodnutí, kterým bude vyhověno odpůrčí žalobě (§ 239 odst. 4 IZ).

K důvodům, pro které věřitelé žádají nařízení předběžného opatření, je dále třeba uvést, že počátek běhu objektivní lhůty k podání odpůrčí žaloby se podle zákona váže k okamžiku zahájení insolvenčního řízení /srov. ustanovení § 240 odst. 3, § 241 odst. 4, § 242 odst. 3 IZ), a tudíž (včasným) podáním insolvenčního návrhu mohou zabránit jejímu uplynutí i věřitelé dlužnice.

Odvolací tak shodně se soudem prvního stupně důvod pro vyhovění návrhu věřitelů na nařízení předběžného opatření neshledal.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o uložené povinnosti k zaplacení soudního poplatku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a věřitelům se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 21.října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu