3 VSOL 941/2013-A-13
KSBR 39 INS 16258/2013 3 VSOL 941/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem v Šanově, Dlouhá 217, PSČ 671 68, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.9.2013, č.j. KSBR 39 INS 16258/2013-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se n e u kl á d á povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od nabytí právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000,-Kč, a to buď na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníkem, který není podnikatelem, se ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a zároveň nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Soud uvedl, že z listin předložených dlužnicí zjistil, že dlužnice a její manžel, který si také podal insolvenční návrh, mají závazky v celkové výši 4.324.808,42 Kč, které se skládají z 11 nezajištěných závazků (v částce 551.024,44 Kč), 1 zajištěného (v částce 3.077.510,02 Kč) a dalších 9 závazků pochází z bývalé podnikatelské činnosti (v částce 996.273,96 Kč, správně patří 696.273,96 Kč). Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že dlužnice je evidována pod identifikačním číslem 10110917 s tím, že provozování živnosti bylo přerušeno ke dni 1.8.2012. Podíl závazků dlužnice souvisejících s podnikáním na celkových závazcích činí 16%, k nezajištěným závazkům podíl činí 55%. Vzhledem k existenci závazků spojených s podnikáním dlužnice v nezanedbatelné výši vzniklých v krátké době před zahájením insolvenčního řízení, lze předpokládat, že návrh na povolení oddlužení by byl soudem odmítnut z důvodu, že jej podala neoprávněná osoba a způsobem řešení úpadku dlužnice by byl s ohledem na ust. § 389 odst. 1 konkurs, nikoliv oddlužení. Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, dospěl soud k závěru, že je třeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém namítala, že soud dle jejího názoru pochybil, když blíže nezkoumal specifičnost daného případu dle judikovaných pravidel a nevzal ani v potaz skutečnost, že dlužnice je schopna v rámci oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty uhradit 100% svých pohledávek vůči věřitelům. Poukazuje na to, že z hlediska překážky vstupu dlužníka do oddlužení je třeba existenci podmínek přípustnosti oddlužení zkoumat vždy s ohledem na všechny rozhodné okolnosti, nikoliv a priori návrh odmítnout z důvodu, že dlužník někdy v minulosti vykonával podnikatelskou činnost. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení soud přihlédne ke specifickým okolnostem daného případu. Zdůrazňuje, že podle judikatury soudů neuhrazené dluhy z dlužníkova předchozího podnikání v marginální výši nejsou při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení pokládány za překážku, která by dlužníku vstupu do oddlužení bránila. Poukazuje na to, že její závazky dosahují celkové výše 4.324. 808,42 Kč, z čehož na dluhy z podnikatelské činnosti připadá toliko 16% dlužné částky, tedy pouze zanedbatelná část z celkového objemu jejích závazků. Uvádí, že její majetek, zejména nemovitý, dosahuje takové výše, že při jeho zpeněžení v rámci oddlužení by došlo k uspokojení všech jeho věřitelů v rozsahu 5% každé pohledávky. Domnívá se, že pokud je reálná šance stoprocentního uspokojení věřitelů, nelze dovodit, že by podáním návrhu na povolení oddlužení obcházela zákon či zneužívala institutu oddlužení. Tvrdí, že drobné závazky pocházejí povětšinou z doby z přelomu let 2012 a 2013, což dokazuje, že jimi řešila finanční problémy, jež vznikly při braní dalších půjček na splacení půjček předešlých, čímž se dostala do bezvýchodné situace. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než dlužnice uvádí v podaném odvolání.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně dne 10.6.2013 insolvenčním návrhem dlužnice Zdeňky anonymizovano , která podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a uvedla, že je v úpadku, protože má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Tvrdí, že společně s manželem mají celkem 7 nezajištěných věřitelů, u kterých mají 11 závazků, jedná se o věřitele Provident Financial s.r.o., CETELEM ČR, a.s., AB4 B.V. s.r.o., PPF B2 B.V. s.r.o., GE Money Bank a.s., Česká televize, B4B INKASSO, s.r.o. Dále tvrdí, že společně s manželem má 1 závazek zajištěný, a to vůči společnosti Erste Bank der Sparkasen AG a dále uvádí, že společně s manželem má dluhy z bývalého podnikání, a o vůči věřitelům Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., E.ON Energie a.s., Allianz pojišťovna, a.s., Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Okresní správa sociálního zabezpečení ve Znojmě, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, obec Šanov a Starobrno a.s. V podrobnostech k jednotlivým závazkům dlužnice v insolvenčním návrhu odkazuje na přílohu insolvenčního návrhu-seznam závazků. Dlužnice dále v návrhu uvádí, že si je vědoma toho, že část dluhů pochází z podnikání, nicméně vzhledem k tomu, že společně s manželem vlastní nemovitosti, které mají hodnotu, která převyšuje výši všech jejích závazků, se domnívá, že by dluhy z podnikání neměly být vadou bránící povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Celková výše všech závazků činí částku 4.304.808,42 Kč. Vzhledem k tomu, že závazky vznikly za trvání manželství, žádá, aby její insolvenční řízení bylo spojeno s insolvenčním řízení jejího manžela. Ke svým poměrům uvádí, že ukončila podnikatelskou činnost ke dni 31.7.2012, v současné době má zažádáno o důchod na České správě sociálního zabezpečení a navrhuje, aby oddlužení bylo provedeno zpeněžením majetkové podstaty, a to především parc. č. 392 v katastrálním území Hrušovany nad Jevišovkou, vše zapsáno na LV 1071-restaurace, jejíž hodnota činí 7.500.000,-Kč. Pokud by došlo k prodeji této nemovitosti, byly by tak uhrazeny veškeré pohledávky ve výši 100% a věřitelé by byli uspokojeni úplně všichni. Jako přílohu insolvenčního návrhu dlužnice předložila společný seznam závazků podepsaný, jak dlužnicí, tak také jejím manželem Petrem anonymizovano , o němž oba prohlásili, že seznam závazků je úplný a správný, celkem nezajištěné závazky činí 551.024,44 Kč, zajištěné závazky 3.077.510,02 Kč a závazky z podnikání 696.273,96 Kč. V seznamu závazků jsou podle jednotlivých kategorií uvedení nezajištění věřitelé, zajištění věřitelé a závazky z podnikání, označeni jednotliví věřitelé, je uveden právní důvod závazků, výše závazků, splatnost a u většiny závazků je pak uvedeno, zda se jedná o závazek dlužnice či závazek jejího manžela.

Z insolvenčního rejstříku se dále podává, že u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 16257/2013 probíhá insolvenční řízení ve věci dlužníka Petra anonymizovano , který dne 10.6.2013 taktéž podal u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který co do obsahové stránky je totožný s insolvenčním návrhem dlužnice Zdeňky anonymizovano . Usnesením ze dne 4.9.2013 č.j. KSBR 39 INS 16257/2013-A-9 insolvenční soud rozhodl shodně jako ve věci dlužnice, tj. uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od nabytí právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech rozhodnutí pak shodně uvedl, že dlužník a jeho manželka mají závazky v celkové výši 4.324.808,42 Kč. Vzhledem k tomu, že podíl závazků dlužníka souvisejících s podnikáním na celkových závazcích činí 16% a k nezajištěným závazkům 55%, dospěl soud k závěru, že s ohledem na existenci závazků spojených s podnikáním dlužníka v nezanedbatelné výši vzniklých krátce před zahájením insolvenčního řízení lze předpokládat, že návrh na povolení oddlužení by byl odmítnut a na majetek dlužníka by byl prohlášen konkurs, proto soud přistoupil k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v případě dlužnice je dána překážka bránící povolení oddlužení spočívající ve výši jejich závazků pocházejících z podnikatelské činnosti. Odvolací soud tento závěr soudu prvního stupně považuje za předčasný, neboť soud prvního stupně, jak patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, vycházel z výše společných závazků obou manželů.

Nutno zdůraznit, že v současné době platná právní úprava nezná společný návrh manželů na povolení oddlužení, na základě kterého by se manželé posuzovali jako jeden dlužník. Judikatura soudů se pouze ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů (§ 143 odst. 1, písm. b/ občanského zákoníku) a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, pak pokud se domáhají oba insolvenčním návrhem oddlužení, je možno tato řízení spojit a jejich návrh projednat společně a posoudit společně jejich úpadek i společné oddlužení. Při schválení společného oddlužení pak budou oba manželé-dlužníci-podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny (srovnej např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21.9.2011, sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011).

Před případným spojením obou insolvenčních řízení se však insolvenční soud musí nejdříve zabývat tím, zda insolvenční řízení dlužnice a jejího manžela se ke spojení vůbec hodí, tj. zda na straně dlužnice není dána překážka bránící povolení oddlužení z důvodu jejich podnikatelských závazků. Jak uzavřel Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.2009, senátní značka 29 NSČR 3/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2009 (dále jen R 79/2009), dlužníkem, který není podnikatelem, se ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání.

V případě dlužnice je nepochybné, že byla podnikající osobou a že má závazky pocházející z bývalé podnikatelské činnosti. Tato skutečnost vyplývá ze samotného tvrzení dlužnice a z předloženého společného seznamu závazků obou manželů, ve kterém u většiny závazků je rozlišeno, zda se jedná o závazek paní anonymizovano nebo závazek pana anonymizovano ; není to však uvedeno u všech závazků, konkrétně u věřitele č. 11 B4B INKASSO s.r.o., kdy je tvrzen závazek ve výši 46.128,86 Kč, a dále u dvou závazků pocházejících z podnikatelské činnosti rovněž není rozlišeno, o závazek kterého z manželů se jedná, konkrétně se jedná o věřitele č. 11 Obec Šanov s pohledávkou 40.650,-Kč a věřitele č. 12 Starobrno, a.s. s pohledávkou ve výši 120.000,-Kč. Bude proto třeba v dalším řízení dlužnici vyzvat, aby předložila sama za sebe svůj seznam závazků se všemi náležitostmi vyplývajícími z ust. § 104 odst. 3 IZ, ve kterém označí jednotlivě závazky, které za trvání manželství vznikly pouze jí a dále závazky, které za trvání manželství vznikly společně oběma manželům a z těchto všech závazků pak označí, které závazky jsou závazky pocházející z jejího podnikání. Na základě takto řádně předloženého seznamu závazků soud prvního stupně posoudí z pohledu závěrů vyjádřených v R 79/2009, zda na straně dlužnice není dána překážka bránící povolení oddlužení z důvodu jejich závazků z podnikání, přičemž soud při posuzování této skutečnosti vezme do úvahy všechna kritéria uvedená v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Za předpokladu, že soud prvního stupně dospěje k závěru, že dluhy dlužnice z bývalého podnikání nebrání povolení oddlužení, teprve poté, a to s přihlédnutím k závěru, který bude učiněn ohledně závazků manžela dlužnice, se bude moci zabývat tím, zda ve spojeném řízení by byli věřitelé obou manželů s ohledem na výši jejich příjmů, resp. jejich společný majetek, uspokojeni minimálně v rozsahu 30% jejich pohledávek s tím, že v kladném případě rozhodne soud o spojení obou insolvenčních řízení ke společnému projednání.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.) tak, že dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuložil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 22. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu